Bustedka komentáře u knih

Drda umí...a jeho pohádky budou nezapomenutelné. A jako velký bonus poslední o Víle pohádce, krásně vykreslená podstata pohádek.

3 02.11.2018

Přiznám se, že bych normálně asi dala o nějakou tu hvězdu méně. Ale nebylo by to k té knize spravedlivé. Nejsem zrovna nadšencem do přechodníku a staročeštiny, takže styl knihy mi nesedl. Příběh sám o sobě má sice zajímavý motiv, ale vykreslení mi přišlo zdlouhavé. Vančura si hrál s jazykem, ale obsahově to prostě dobré moc není.

1 02.11.2018

Pořád přemýšlím, zda je to na hvězdy 3 nebo 4.

Na televizním Herculovi Poirotovi jsem vyrostla. Vlastně to bylo moje první seznámení s detektivkami vůbec a vždycky jsem měla Poirota - respektive Agathu Christie - na imaginárním piadestalu. Do knih jsem se ale nikdy nezačetla. Nyní v rámci splnění jednoho z témat Čtenářské výzvy 2018, jsem se do knihy pustila.

Přiznám se, že jsem byla zprvu zklamaná. Dialogy hlavních postav - to, jak chtěla autorka uvést čtenáře do situace jen přímou řečí, mě fascinovalo. A ne zrovna v dobrém smyslu. Ať mi nikdo neříká, že po letech soužití vyzvídají manželky, jaký je otec, kolik má sourozenců apod. To jsou přece věci, které s největší pravděpodobností dávno ví a proto na mě působil úvod značně uměle.
Pak, přiznávám, se děj "rozjel" a já byla opravdu zvědavá, kdo oním vrahem je. No a tohle se Christie upřít nedá. Konce prostě umí. Sice je způsob odhalení vraha v každém příběhu stejný, ale ta celková konfrontace, postupné označování všech postav a jejich potenciálniho způsobu mordu, to, jak s každým dalším odstavcem měníte mínění o vrahovi, je to, co dělá Poirota jedním z nejlepších detektivů.

3 31.10.2018

Nemůžu si pomoc, ale mám pocot, že byla cena Magnesia litera udělena jen proto, že knihu napsal Zdeněk Svěrák.
Čtivé to je, milé taktéž, ale nenadchlo mě to

2 30.10.2018

O tom, že Kateřina Tučková psát umí, není pochyb. Ale také není pochyb o tom, že její knihy nejsou pro nenáročné čtenáře, kteří chtějí jen tak vypnout. Když pominu témata, která zpracovává, je její čeština - slovní obraty, zásoba - na velmi vysoké úrovni.

I to je jeden z důvodů, proč se kniha čte trochu obtížněji. Chvíli mi trvalo se opravdu začíst. V Brně jsem byla všehovšudy jednou na hlavním nádraží, takže popis městských částí - navíc s německými názvy - mi dal trochu zabrat.
Navíc Tučková některé scény popisuje jen tak mimochodem, aby obratem detailně vykreslila situace, které život Gerty ovlivnily mnohem méně.
Celkový obraz o situaci v tehdejším Československu však čtenář dostane - otázka, do jaké míry se jedná o realitu a do jaké míry o zkrášlení pro čtenáře. Ke konci se začala knížka trochu rozplouvat a najednou - krom pohledu Gerty - se čtenář díval na situaci z různých pohledů. Kvituji, že nám autorka nezatajila osudy ostatních, ale přiznávám, že jsem se chvílemi ztrácela v tom, kdo zrovna vypravuje.
Kniha by měla bezesporu trochu jiný nádech, kdyby se zabývala jen obdobím několika let po válce. Poslední kapitoly z přelomu tisíciletí se mi do celkové kompozice už moc nehodily.

Mezi negativními komentáři zaznělo například to, že autorka útočí na tehdejší Čechy a snaží se vzbudit lítost s hrdinkou Gertou. Já si to ale nemyslím. Neměla jsem pocit, že by se Tučková nějak snažila o to, aby v nás ony pocity vyvolala. Jen popsala tehdejší dobu očima někoho, kdo byl na té druhé straně.

12 25.10.2018

Co k tomu říct. Námět dobrý, ačkoliv nic originální. Zápletka je už horší, na můj vkus trochu překombinovaná. Prolínání příběhů - tedy rádoby příběhů - je v dnešní době tak populární, že mě to začíná docela nudit.
Na téhle knížce jasně poznáte, že ji psala ženská. Psychologii postav tak, jak ji vykreslila autorka, by totiž chlap neudělal. Není to žádná kvalitní literatura. Trochu to na mě působí stylově jako lepší slohová práce. Na druhou stranu má kniha celkem spád, četla se rychle a vcelku dobře, ale ty popisy kolem přímé řeči jsou tak zbytečné, že pookud byste četli jen věty v uvozovkách, o nic nepřijdete

19.10.2018

Knihu jsem přečetla za 90 minut, takže nečekejte že u toho strávíte několik večerů - i když pokud to pojmete jako pracovní sešit, může se vám to i prodloužit:-)

Těžko hodnotit objektivně, když nemám problém s prokrastinací, sebereflexí apod - působí to sice dost sebevědomě, ale kniha mě o tom přesvědčila.
Na druhou stranu si dokážu představit, že pokud bych opravdu tápala ve svém životě, nevěděla co dělat, respektive věděla bych, co dělat mám, ale nechtělo by se mi do toho, že by mi ta knížka ukázala aspoň směr, kterým se vydat.

Petra Ludwiga sleduji již dlouho i na sociálních sítích, poslouchám Deep talks, takže jsem s jeho myšlenkami a názory, potažmo i věcmi z knížky byla seznámená předem.

Kvituju použití grafických modelů a obrázků - v některých případech mi to přišlo zbytečné, ale pro někoho, kdo s osobním rozvojem teprve začíná, myslím povedená forma.

2 16.10.2018

Nenadchne ani neurazí. Do půlky knížky se nic moc nedělo, takže celkový počet stran je naprosto zbytečný. Prolínání příběhů a vliv druhé světové války je v poslední době velmi oblíbený tah na čtenáře, který ve většině případů pomáhá. Tady je to naštěstí aspoň hezky propletené, ale nic originálního.

2 16.10.2018

Přiznám se, že mi ze začátku neseděl styl vyprávění, ale čím víc jsem se blížila ke konci, tím víc sem byla napjatá. Přitom tohle není kniha, u které hádate, kdo je asi vrah. Je to něco jako Případy prvního oddělení. Dán tu podrobně a hlavně realisticky popisuje práci policie - postupy i osobní náhled na případy. Na rozdíl od severských krimi se nejedná o žádnou divočinu, kde máte stovky jmen a podezřelých.
Myslím, že pro každého českého potažmo slovenského čtenáře musí být Dán zajímavý už jen z principu.

3 16.10.2018

10. října 2018
23:55

"Nikdo se nemůže vrátit a vytvořit nový začátek, ale každý může začít dnes a vytvořit nový konec." - ámen. AHA rodičovství není kniha špatná, ale vlastně není ani nijak extrémně objevná. Logickými argumenty se na stejné závěry dá přijít taktéž. Ale jak to tak v té naší kotlině bývá, málokdo se nad výchovou zamýšlí. Většina z nás vychází ze svých vlastních zkušeností, vlastních prožitků. Z toho, jak nás vychovali naši rodiče, kteří zas vychovávali podle toho, jak je vychovala další generace. A takhle bychom mohli pokračovat.
Oprostit se od nějakých návyků, od toho, co nám diktuje nejbližší okolí, ale často i naše vlastní svědomí je těžké. Kurva těžké. AHA rodičovství se vám snaží dát aspoň návod a pár rad k zamyšlení. A má to - díkybohu - hlavu a patu.
Protože "pokud chceme dát svým dětem ze sebe to nejlepší, je potřeba na sobě začít pracovat, vyřešit vlastní konflikty" a jít příkladem. Jak můžeme po dětech chtít, aby nepoužívaly mobilní telefony a tablety, když je sami používáme od rána do večera. Jak můžeme dětem vyčítat, že se vztekají, když sami vybouchneme kvůli kravině?
Děti… to jsou tak vnímaví a citliví jedinci a my s nimi tak často vůbec nezacházíme. Sobecky přes ně řešíme vlastní konflikty a problémy a vyjedeme na ně za maličkost jen kvůli tomu, že nás ten den už stihl naštvat šéf v práci.
My - rodiče - jsme tu od toho, abychom dítěti pomohli pracovat s jeho vlastními emocemi, se kterými si neví rady (mnohdy i my dospělí s tím máme mega problém - to si nebudeme nalhávat), abychom jim dali pomocnou ruku a uklidnili je, že tu nejsou sami. Je třeba myslet dopředu. Na to, jak může naše jednání ovlivnit dítě do budoucna.
Kniha AHA rodičovství vám může dát pomocnou ruku. Může vás minimálně navést na správnou cestu. Není třeba, abyste knihu považovali za bibli a řídili se striktně vším, co autorka radí. Už jen to, že se jako rodiče zamyslíme nad tím, zda správně vychováváme, je úspěch. Přečtením určitě nic nezkazíte.

2 11.10.2018

Velmi milé povídání o tom, jak to funguje v cirkusu. Za mě moc hezké. Vždycky ocením, když se tvorba pro děti zaměří na něco reálného a jako bonus na něco, co není v každé druhé knížce.

10.10.2018

Klasický příběh kocoura. Ilustrace zajímavé

04.10.2018

Proč se kniha jmenuje Michalka a Julian nechápu. Ale jinak se četlo hezky

04.10.2018

Takový ten neustále opakující se příběh, takže nenadchne ani neurazí.

04.10.2018

Krátké, velká písmena, takže pro první čtení dobré. Osobně za mě příběhy nic moc.

04.10.2018

Příběh kluka? No to bych zrovna neřekla. Vypravěčkou celé knížky je Helenka, žačka čtvrté třídy v Praze. Honzík je jen spolužák, který se přestěhuje a stane se jejím spolužákem. Celá kniha je ale pojata jako vyprávění desetileté holky. Jejich strastí, jak tráví odpoledne se svou nejlepší kamarádkou, spolužáky, co se dělo ve škole apod. Je to dost čtivé a krásně vykreslené.kniha je z roku 1951, takže je třeba počítat s trochu jiným smýšlením????

Například - vysvětlení emigrace tatínka jedné ze spolužaček: "Pan Dobiáš byl nespokojený, protože měl předtím velikou továrnu a mnoho peněz a že mu ta továrna už nepatří. Nechtěl se o ni s nikým dělit.... To nejde, aby byli jedni tolik bohatí a druzí neměli často co jíst."

Nebo:"Bylo prvního máje.... Myslela jsem na to, jaké je to krásné, když je mír...."

A o konci války: "Mávali jsme voákům a házeli jsme jim květiny. Běhala jsem s ostatními dětmi po ulici a vojáci nás vzali na tank a vozili po Vršovicích... Já se nejdřív bála a nechtěla jsem jet, ale ti vojáci se smáli a já věděla, že jsou hodní, tak jsem se přestala bát. Dali nám čokoládu."

03.10.2018

Nenadchne ani neurazí. Žádná akce, napětí. Neměla jsem potřebu číst a číst. Trochu mi to stylem připomíná starší televizní kriminální příběhy.
Co mi ale vadilo, bylo neustále vysvětlování. Co znamená tohle slovo, tamto slovo, co se teď bude dít apod.

02.10.2018

Staročeština, krásné popisy, vzpomínka na tehdejší dobu, kterou si dnešní mládež už ani nedokáže představit. Těžká lopota na polích, ženské hospodařící na statcích, školní docházka mizivá....
Co mi ale opravdu, ale opravdu vadilo, bylo pojmenování matky Hanýžky. V jedné větě to byla hospodyňka, hned zase Marjánka (což vzhledem ke jménu druhé dcery nebyla nejlepší volba), pak zase selka apod... Ještě jsem nezažila knihu, kde by pro jednu osobu bylo tolik různých označení.

2 27.09.2018

Jako takhle... Já jsem antibabišovská, ale je třeba to hodnotit trochu objektivně. Ta kniha sama o sobě není tak špatná. Marketingově je to naprosto geniálně promyšlené, protože takový utopistický scénář, který pan Babiš svým jménem prezentuje v tomhle díle, je tak ideální, že tomu - bohužel - většina českých voličů uvěří. Ostatně výsledky voleb mluví za všechno.
Na druhou stranu... to, co se v knize prezentuje je opravdu nereálné. Vše dohromady se nedá zrealizovat z jednoho důvodu - peníze. A to je kámen úrazu i celé té knihy. Protože se vlastně nikde nepíše, kdo by všechny ty počáteční investice zaplatil. Dozvíte se jen, tak to vše ulehčí práci, všichni budou šťastní, spokojení, zrelaxovaní a v budoucnosti bude toto řešení ekonomicky výhodné. Což je sice krásné, ale realizace takových investic stojí vždycky nemalé peníze - a to neberu v potaz zákony, legislativu, EU apod.
A další věc.. a docela podstatná. Pokud někdo někdy slyšel mluvit Babiše, pokud někdo někdy četl rozhovory s tímto pánem, musí mu být jasné, že on nenapsal ani slovo. Takže je to celý jen geniální marketingový tah, kterou má předpokládám na svědomí Marek Prchal.

16 27.09.2018

Pokud budete knihu číst jako důkaz tehdejší brutality, budete soucítit s hrdinou a jen si uvědomovat, jak to všechno muselo být těžké, kniha se vám zalíbí.
Pokud však budete na knihu nahlížet jako na obyčejný literární počin a pominete fakt reality i toho, že autor není spisovatel, asi budete trochu zklamaní.

3 27.09.2018