Bustedka komentáře u knih
Kniha jistojistě poučná. Plno příkladů, vysvětlení. Pro studijní účely super. Jen ta první kapitola - co to je emoce, proč máme emoce, kde emoce vznikají apod - byla na mě trochu delší, než je třeba
Já jsem byla zprvu dost ostražitá, protože jsem tak trochu alergická na to, když se předem hlásí nějaká kniha jako trhák roku, budoucí bestseller, všichni knihu vychvalují až do nebes a to i přesto, že to na pulty knihkupectví teprve míří. Ale k věci.
Začetla jsem se do toho jakožto studentka marketingu. A pecka. Vážně jo. Knihu jsem dokonce dala i do seznamu základní literatury k diplomové práci, protože ty myšlenky jsou opravdu přínosné.
Vše je krásně vysvětleno, příklady vizuální i schované v textu. Seznámení se značkami, které známe. Poslední kapitola metriky už vyloženě můj šálek kávy nebyla, ale jinak klobouk dolů. Kniha velmi povedená. Jan Melvil publishing prostě opět nezklamal.
Za mě super. Jsou to opravdu základy, ale postačující. Plno příkladů z praxe doplnění graficky. Čte se to samo.
Já dočtu celou sérii spíš z povinnosti, než že by mě to bavilo. Styl se nezměnil, ale nějak mě to nebavilo, takže jsem především ocenila to, že to šlo rychle
Aby bylo jasno. Nejsem žádný milovník botaniky. Kytkám vůbec nerozumím a nikdy mě ani nezajímaly. Jsem ráda že rozeznám kopreti, sedmikrásku a pampelišku. I tak jsem tu knihu ale mít musela. Protože opravdu se z toho stalo umělecké dílo a vytlačování obrázku byla zábava. Navíc musím ocenit texty u květin, protože to nebylo nějaké odborné blablabla, ale laicky podané zajímavosti.
Už se chystám na motýli
Já mám tenhle typ knih ráda, takže Faktomluvy jsem se nemohla dočkat a byla jsem doslova nadšená. Pořád se točíme kolem kritického myšlení, které dosti lide chybí.
Kniha popisuje 10 instinktů, kterými se dnes a denně necháme ovlivňovat. Vše je ukázáno na příkladech, statistikách, grafech... nejen, že je to hezky graficky zpracované, ale je to navíc dost čtivé.
Klobouk dolů pane Roslingu. Už teď se těším, až se podívám na přednášky na Tedu
Přiznávám, že bych bez seriálu o knize nevěděla. A protože se na seriály nedívám, tak jsem se pustila do knihy. A jsem celkem zklamaná.
Příběh neplynul, ale vlekl se. Pro mě neskutečné množství popisů, trochu víc metafor. Vzhledem k rozsahu díla si myslím, že se tam toho příběhu mohlo vejít trochu víc. Námět dobrý. To ano, ale to zpracování mě prostě nenadchlo. O otevřeném konci nemluvě.
Dnešní uspěchaná doba mě rozmazlila. Lidi se neumí nudit. Včetně mě. A jsem si jistá, že kdybych nebyla tak hrrr a dostala bych se ke knize v době vydání, koukala bych na ní úplně jinak.
Nic uchvacujícího, na druhou stranu, od Hartla asi nikdo nečekáme vysokou literaturu. Hartl je lidský, čtivý. A ví, že příběhy ze sousedství prostě fungují nejlíp. Takže na takové ty letní večery, odreagování se, relax, ideálka.
Blackout se mi moc líbil, a proto jsem se na Zero dost těšila. Ale. Jedno velký ALE.
Na mě tam bylo dost postav, některé postavy dost zbytečné. Rámcově dobrý, ale některé otazníky pořád visí ve vzduchu. A to já nemám ráda.
Každopádně, asi každý, kdo to čte se zamyslí nad tou svou digitální stopou. A už jen pouhá myšlenka a určité uvědomění je věc dobrá.
Z pozice laika - určitě si na čtení vyhraďte nějaký čas. Je to bichle. Je v ní plno příkladů, které mně osobně pomohly uchopit představu daného typu. Pro mou sestru pedagožku to bylo ale docela otravné čtení, vzhledem k tomu, že už věděla o čem to tak nějak je.
Našla jsem v tom dceru i sama sebe. Nemůžu říct, že bych přišla na něco, co jsem do té doby nevěděla, ale určité aspekty mi to pomohlo pochopit.
Vzhledem k tomu, že se v knize odehrály příběhy, se kterými mám i osobní zkušenost, bylo to dost silné čtení. Detektivka jako taková, pokud se budu snažit být trochu objektivní, je dobře napsaná, čtivá, ale zas nějaký extra zázrak bych v tom neviděla.
Jsem docela náročná čtenářka. a tyhle vyumělkované scény rádoby ze života mě nějak přestávají bavit... Takový špatný standup
Fantastická hra. Ale takhle... žádný čtený scénář se nemůže rovnat hře jako takové. A asi bych si to tolik neužila, kdybych divadlo neviděla a nemohla si scénu tak "promítat".
Oddechová knížka. Za mě palec nahoru za deníkový styl psaní
Mornštajnová umí. To víme všichni a není to nic překvapujícího. Čtivé, ze života, žádná hollywoodská bomba, ale příběh, co píše sám život.
Taková ta klasická oddechovka. Nenadchne, neurazí.
Za mě ale plus, že je poměrně reálně ukázáno, jak může ztráta blízké osoby zacloumat vaším dalším životem
Myslím si, že jeden z těch největších problémů je to, že je to už nějaký rok, co jsem četla díly tomuto předcházející. A zatímco autor píše pořád pro stejnou cílovku, čtenář (myšleno já) se trochu posunul. A ačkoliv se mi to líbilo a nemám ráda otevřené konce, nejsem si tak úplně jistá, zda si následující díl vůbec přečtu.
Moc milé překvapení. Hezky napsáno, větší množství zajímavých myšlenek, několik příběhů. Kniha určitě nenadchne, ani neurazí. Koncept sám o sobě zajímavý, náramek bych si sice nekoupila, ale jinak moc hezkého čtení k zamyšlení
Manžel GAD trpí a pro mě to byly samé informace, které jsem si hned zaznamenávala. Jakožto někomu, kdo to neprožívá, to objasnilo spoustu věcí, na které se nyní můžu koukat trochu jinak.
Je to podáno laicky, srozumitelně. Za mě výborné
Knih o zdravém životním stylu je obrovská hromada. Tahle ale tak trochu vyčnívá. Především nádherným zpracováním. O tom, co je a co není správné se diskuze budou vést vždycky. Moc se mi ale líbí p.Slimákové, která každý svůj názor vysvětluje. Proč. Sama umí přiznat, že nějakou etapu života nezvládla, že udělala sama chyby. Ty osobní vsuvky o životě byly super. Zbytek jsou věci dohledatelné, ale důležité.