callahanh komentáře u knih

Irčan je hodně zajímavá kniha, která ale není bez chyb a její čtení není úplně jednoduché. Charles Brandt se předem stylizuje do role sběratele dat a jakéhosi zpovědníka, což znamená, že nikdy nic neuvede na pravou míru a nechává vyprávět jen hlavního hrdinu. To je na jednu stranu dobře, protože Frank Sheeran má co říct a opravdu si nebere servítky, takže velmi brzy čtenáře strhne. V knize tak nechybí násilí a intriky, ve druhém plánu si navíc lze udělat obrázek o tom, jaký sekundární vliv na člověka může mít válka, protože bez ní by se asi Sheeran těžko stal tím, čím se stal. Největší přínos knihy ale spočívá v precizním a takřka detailním náhledu do fungování vnitřní struktury mafie a také v tom, že se tu poodhalí asi nejpravděpodobnější verze smrti JFK, která není tak konspirativní, ale dává největší logiku. To, že se tu dozvíme, kdo (asi) zabil Jimmyho Hoffu, asi evropský čtenář tolik neocení, protože si nejsem jist, nakolik je jeho osobnost za hranicemi USA známá. Zajímavé je ale určitě poznání toho, že odborové organizace byly napojené na gangstery a jejich snaha o lepší pracovní podmínky zaměstnancům, byť jich mnohdy bylo i dosaženo, byla jen zástěrka a líbivá politika. Na druhou stranu je ale nutné mít na paměti, že Sheeran není stoprocentně důvěryhodný vypravěč a některé věci se zřejmě neodehrály tak, jak říká, jde ale nejspíše o ty nejpravděpodobnější verze. Irčan ale nejvíc ztrácí extrémním množstvím jmen, v němž se orientuje velmi těžko a zejména uprostřed je kvůli tomu takřka nečitelný, k čemuž přispívá i zvolený jazyk, který je dost těžkopádný, i když díky němu kniha působí autenticky. Je možná trochu škoda, že Brandt opravdu jen zaznamenával a nepustil se do nějaké investigace, při které by mohl hlavní postavu ignorovat. To ale zřejmě v plánu vůbec neměl, protože Sheeranův příběh, ať je pravdivý více, či méně, je fascinující a vtahující. 70 %

5 28.05.2020

Svým způsobem typický Palahniuk, i když tentokrát ne tak dobrý. V Deníku nechybí bizarní a ujeté postavy, pro autora příznačný černý humor s prvky ironie, příběh, v němž je možné úplně vše a rozhodně nemá úplně jednoduchou a běžnou zápletku a samozřejmě také sofistikovaná kritika současné konzumní společnosti a jejích snobských představitelů. Na Palahniukův styl je vždy nutné si trochu zvykat, protože jeho záměrné opakování některých vět, složitější větné konstrukce a časté přeskakování z místa na místo a perspektivy vyprávění nejsou čtenářsky úplně nejjednodušší a vyžadují dost spolupráce. Tentokrát navíc autor přidává zajímavosti ze světa malířství. Jestli se mu něco dá vytknout, je to slabší konec, který postrádá údernější pointu a možná i to, že Palahniuk se tu pouští i do lehce nadpřirozené tematiky rodových prokletí a jakéhosi převtělování, což se k němu moc nehodí. V rámci jeho tvorby nepatří Deník k tomu nejlepšímu a je spíše nevýrazný, určitě ale má svá silná místa. 70 %

5 24.04.2020

Víceméně standardní "dánovka", v níž se řeší dva zdánlivě nesouvisející případy, které se tentokráte odehrály v bouřlivém období změny režimu a převlékání kabátů. Podobně jako tehdy byla pravděpodobně trochu zběsilá doba, je zběsilé i tempo knihy, v níž je nasazené hodně svižné tempo, dialogy jsou krátké a úderné, psychologie postav zachycuje jen to nejnutnější a taktéž popisy jsou velmi úsporné, i když hodně naturalistické. Humor tu sice nechybí, ale trochu ustoupil do pozadí, přednost dostává spíš realistický cynismus. Ani oblíbení hrdinové tentokrát neprožívají žádná osobní dramata, ale soustředí se na pracovní záležitosti a velkou nejistotu. Vyznění pak je smutné, tragické a dost kruté, i to ale patří k tehdejší době. Jediné, co bych autorovi tentokrát vytkl, je závěrečné moralizování a trochu laciná obžaloba Havlovy amnestie, která se do knihy moc nehodí, na druhou stranu chápu důvody, proč se tam objevila. 75 %

5 11.02.2020

Už dlouho se mi nestalo, abych četl román, v němž autor úplně všechny své postavy ironizuje, dělá si z nich nepokrytou legraci a vlastně jimi pohrdá. Ohňostroj marnosti je přesně takový a místy je až geniální. Wolfe je zcela přesný i v těch nejdetailnějších popisech a do nejmenších podrobností čtenářům představuje každičkou část bytu i oblečení všech hrdinů, aniž by tím příběh nějak ztrácel na atraktivitě a kvalitě. Ústřední příběh je silně nadčasový a dokazuje, že mediální manipulace je neuvěřitelně silná věc a prakticky jí nejde čelit, a když se k ní navíc přidá nějaký politik v období před volbami, je zle. Wolfe se vysloveně vyžívá v různých cizích pojmech, které několikrát zopakuje, zároveň je ale nepoužívá jako intelektuální onanii, ale slouží mu k oné břitké ironii. Celý příběh má spád, je ukrutně vtipný, zároveň ale dost smutný a čtenář absolutně neví, zda mu má být Shermana McCoye líto, nebo mu jeho osud, kterému ale jde naproti, má přát. Ať je to, jak chce, Ohňostroj marnosti je skvělá kniha, která i přesto, že vznikla na konci osmdesátých let, má univerzální platnost a její jazyk a styl je natolik unikátní, že by si ji mělo přečíst mnohem více čtenářů. Škoda jen, že je tak rozsáhlá, protože některé pasáže jsou opravdu trochu zbytečné a být tu o dvě vedlejší postavy méně, asi by se toho moc nestalo. 85 %

5 13.01.2020

Ačkoli se v předmluvě, která je psána s dost velkým časovým odstupem od románu, Amis zmiňuje o filmových podobách příběhů Jamese Bonda a dost je kritizuje, jeho román Plukovník Sun k nim má hodně blízko a od Flemingova podání se odlišuje. Bond je v tomto případě klasickým uhlazeným agentem, do něhož se ženy zamilovávají prakticky okamžitě, nechybuje a přežije i zdánlivě nemožné. Celý příběh má spád, je čtivý a vzhledem k malému rozsahu v něm nejsou žádné odbočky, takže je přečten velmi rychle. O psychologii postav nemůže být ani řeč, protože velký prostor je věnován akci a popisu zřejmě okouzlující řecké krajiny, tudíž vše ostatní je nalinkováno zcela jasně a o dobru a zlu nelze mít pochyb. Možná to tak Amis úplně nezamýšlel, ale vzhledem k tomu, že hlavní záporná postava je Číňan, je román v tomto smyslu nadčasový a aktuální a dal by se jako předloha filmu použít bez problémů i dnes. I když se některými částmi knihy filmaři (ne)přiznaně inspirovali, rozhodně by se jako celek zfilmovat dala i v současnosti, jen by z ní musela zmizet určitá lehkost a naivita, které se táhnou celým příběhem. Plukovník Sun je fajn bondovka a Flemingovi ostudu rozhodně nedělá, její "problém" je ale asi v tom, že opakovaně se číst moc nedá. 70 %

5 15.11.2019

Na Virginii Vallejo je znát, že není moc zručná spisovatelka, protože její vzpomínková kniha se nečte úplně nejsnadněji a tuzemskému čtenáři to ani nezlehčují podobná jihoamerická jména, v nichž se těžko orientuje. Trpí také značnou nevyrovnaností, protože v ní jsou čtivé a strhující pasáže, které jsou zajímavé a napínavé, často se ale střídají s těmi, v nichž se toho tolik neděje a monotónně se opakují. Neznalému čtenáři každopádně kniha otevírá netušené obzory a dost detailně odhaluje, jak funguje veřejný život v latinské Americe a také to, jak moc je tam politika provázána s mafií, všichni o tom vědí a absolutně se to neřeší. Nechybí tu ani připomínky toho, jak moc velké jsou zdejší sociální rozdíly, protože existují jen strašlivě bohatí, nebo absolutně chudí, nic mezi tím. Jestli něco může čtenáři vysloveně vadit, je to určitá sebestřednost a nabubřelost autorky, která se netají tím, že si ji muž může koupit drahými šperky a stýká se jen a pouze s bohatými muži, takže je vlastně taková latinskoamerická zlatokopka. Po přečtení knihy si čtenář také uvědomí jednak to, že telenovela je skutečný život v Jižní Americe, protože reálné vztahy jsou podobně propletené a leckdy povrchní a druhak to, že přes všechnu absurditu můžeme být rádi, že žijeme, kde žijeme, protože přece jen se občas té spravedlnosti domůžeme a nějaká ta demokracie tady jakž takž funguje. V mnohém poučná, zároveň ale hůře čitelná a náročnější kniha. 60 %

5 03.09.2019

Další z důkazů toho, že na světě asi není individuálnější sport, než je tenis. Jedna z jeho nejlepších hráček se ve své autobiografii nevyhýbá (téměř) ničemu a poodhalí to, proč si o ní všechny hráčky myslí, že je arogantní a po přečtení je všem jasné, že to ani jinak nejde, protože skutečně nemohou být tenistky velké kamarádky, protože logicky když hrajete proti kamarádovi, je vám ho pak třeba líto, což do profesionálního sportu úplně nepatří. Šarapovová popisuje i to, jak osamělý je život vrcholové sportovkyně, kolik stojí dřiny a úsilí, a především to, že najít si partnera je prakticky nemožné, protože žádný se nechce vzdát kariéry a nedokáže snést, když vydělává méně než partnerka. Nejde o úplně detailní životopis, protože některé kapitoly z méně podstatných období tu chybí, to nejpodstatnější tady ale je, což je důležité. Pozitivem budiž i čtivý styl psaní, srozumitelnost a autorčina otevřenost, díky níž má čtenář možnost nahlédnout do zákulisí elitních tenisových akademií, vrcholových turnajů, náročné práce s trenéry a také do svěa, v němž se uznávají jen ti nejlepší a závist je všudypřítomná. Body navíc přidává i pohled na kauzu "meldonium", v níž se Maria rozhodně neospravedlňuje a pouze fakticky popisuje, jak a proč k ní došlo a v druhém plánu též poukazuje na to, že po ruských sportovcích se opravdu jde někdy hodně nefér. Výborná biografie, kterou ruší jen špatná česká editace, neboť je v ní dost překlepů a chyb. 75 %

5 24.05.2019

Pátý díl série Temná věž hrdiny o moc dál na cestě k Věži neposunul, ale odpověděl na nějaké předchozí otázky, zároveň ovšem nastolil nové. Za normálních okolností by to asi vadilo, ale vzhledem k tomu, že King má celý svět Temné věže dost promyšlený, to nevadí, protože všem je jasné, že každý detail hraje svou roli a může být klíčový v dalších knihách. Vlci z Cally jsou kingovskou variací na Sedm statečných a žánrově se pohybují v rámci westernu, fantasy, upírského hororu a částečně sci-fi. Děj není nijak strhující a pracuje s mnoha odbočkami, detailním popisem prostředí, psychologie postav a metarovinou, kdy King otevřeně odkazuje sám na sebe a doplňuje příběh románu Prokletí Salemu. Jelikož je tempo pomalé, příběh trochu cyklický a popisů je tu opravdu dost, vyžaduje kniha zkušenějšího čtenáře, který je zvyklý na Kingovu grafomanii. Osobně je u mě pořád nejlepší předchozí díl Čaroděj a sklo (ale jen proto, že fantasy nevyhledávám), Vlci z Cally je ale výborná kniha, v níž je na můj vkus trochu víc fantasy prvků a méně reality, nostalgie a vzpomínek na staré časy, jinak ale nemám co vytknout (až na zdlouhavost, která je ale pro Kinga typická a je nutné s ní počítat). 75 %

5 06.01.2019

Hodnocení knih od Dominika Dána je víceméně stejné. Je na něm znát, že je / byl policista, takže všechno, co se odehrává, se skutečně mohlo přesně odehrát tak, jak je napsáno, což je u jiných detektivek jen velmi výjimečné. V tomto případě Dán míchá kriminální zápletku se společensko-politickou situací, neboť se odehrává v listopadu 1989, což knize dodává zvláštní kouzlo. Je evidentní, jak moc je autor ze současnosti zhnusen, což několikrát explicitně naznačí a asi se mu není co divit, pokud opravdu je / byl členem policejního sboru, proto mu tyto narážky odpouštím. Netradiční je i to, že tradiční hrdina Krauz se tentokráte objevuje až v polovině knihy, to ale ničemu nevadí, protože Burger i Hanzel jsou natolik zajímaví, že děj bez problémů utáhnou sami. Rozřešení případu v tomto románu není až tak důležité, jde totiž opravdu hlavně o bouřlivou atmosféru "povolujících ledů", naprostou absurditu končícího socialismu a situaci, kdy jakýkoliv, byť brutální, zločin šel stranou, protože policie byla potřeba na demonstracích. Název sám o sobě je hodně zvláštní, ale v kontextu celé knihy sedne naprosto dokonale a je bohužel hořce pravdivý. Znovu výborný a čtivý román, který je špičkou ve svém žánru. 75%

5 09.12.2018

Playground je hodně zvláštní kniha, která mě upřímně moc nebavila. Pasáže z reality jsou fajn a zajímavé, jakmile se ale přesuneme do "posmrtného" života, začíná kniha nějak drhnout. Premisa toho, že lidé v klinické smrti se ocitají ve světě připomínajícím Čínu, je určitě docela originální a skrývá velký potenciál, jenže Kepler ho nedokázal využít. Jeho pravidla fungují zcela náhodně, matka se sejde se synem úplně bez problémů a vlastně nikdo se tu nijak nehledá, i když z logiky věci musí být v tomto světě šíleně lidí. Kepler navíc neumí téma podat čtivě a zcela strhnout, celé se to trochu táhne, hlavní hrdinové přežijí kdeco a ani moc postav tu není sympatických. Přiznám se, že kdybych nebyl notorický dočítač, knihu bych odložil v polovině, protože děj stagnoval, pořád se točil dokola a náhod a divných chování postav tu bylo až moc. Ve výsledku ale nakonec Playground není vysloveně špatná kniha, jen je z ní znát, že jde o klasický spotřební thriller, nad nímž se nesmí moc přemýšlet, a který připomíná lepší hollywoodskou žánrovku. 60 %

5 30.09.2018

I u Mouchy platí to co u ostatních "dánovek". Jejich výjimečnost totiž spočívá v tom, že na rozdíl od jiných detektivek má člověk při jejich čtení pocit, že takhle to na policejním oddělení opravdu chodí - lidí je málo, případů hodně, mnohdy pachatele určí náhoda a případ bývá vyřešen během několika dní. V tomto případě se k tomu všemu ještě přidává "inovace" v podobě metody, kdy se doba úmrtí určuje podle larev nakladených mouchou, na níž Dán ukazuje, jak těžké je jakoukoli novou vyšetřovací techniku uznat za průkaznou a použitelnou. Vzhledem k tomu, že jde o jeden z prvních Krauzových případů, je tu ještě oddělení takové rozhárané a neustálené, trochu víc se tu pije a možná i mluví vulgárněji. Už tehdy ale byli všichni sympatičtí a hlavně lidé z masa a kostí, s jejichž starostmi i slabostmi se čtenář může bez problému sžít. I tato kniha je čtivá a psána velmi svižným tempem, navíc nejde o nic náročného. Možná tu chybí nějaké větší emoce a vzhledem k tomu, že na konci autor odkáže na volné pokračování, postrádá kniha závěr, to ale tolik nevadí. V řadě dalších "dánovek" se určitě neztratí ani tahle. 70 %

5 26.08.2018

U Nultého čísla nastává ten problém, že jeho autorem je Umberto Eco, člověk s neuvěřitelnými znalostmi a rozhledem, vizionář a filozof, i proto čeká čtenář automaticky víc, čehož se u tohoto románu nedočká. Eco záměrně umisťuje děj do devadesátých let a stejně jako hlavní hrdina i on jako by předjímá, co se stane do budoucna a možná proto nemá kniha takovou sílu, protože vše, co se děje, Eco zná, všichni to víme a bereme to jako samozřejmost. Kniha má nicméně spád, je čtivá, tematicky zajímavá, jen zkrátka postavy nejsou úplně sympatické, nejsou ani moc propracované a jsou načrtnuty dost povrchně, což je u Eca nezvyk. Konspirační teorie, která tvoří větší část knihy, je až příliš komplikovaná, po chvíli se v ní čtenář ztratí, a především ji ocení jen ten, kdo detailně zná dějiny Itálie a takových lidí asi u nás moc nebude. Ocenit se musí nostalgická atmosféra a takový ten stesk po dobách, kdy i ty nejmenší uličky měly svůj příběh, svět se nezdál být úplně prozkoumán a na každém rohu mohlo čekat nějaké tajemství. Napsat Nulté číslo většina jiných spisovatelů, šlo by o dobrou a lehkou knihu, která je chvíli hořce humorná a chvíli příjemně nostalgická, vzhledem k tomu, že jejím autorem je Eco, musím hodnotit trochu níž, protože přece jen automaticky očekávám rozvinutou filozofii, určitý přesah a minimálně dvě roviny děje a ničeho z toho jsem se tu nedočkal. Dostal jsem vlastně jen realitu, kterou žijeme, bez návrhu řešení nebo vize do budoucna a to je na Eca trochu málo. 60 %

5 17.05.2018

Dívka ve vlaku je příkladem knihy, která doplatila na to, jaký hype se kolem ní vytvořil. Sama o sobě vlastně není špatná, je psaná čtivě, má sice banální zápletku, ale jelikož je psána z pohledu několika postav a hlavní vypravěčka je silně nespolehlivá, je zajímavá a do poslední chvíle docela napínavá (osobně se mi vraha odhalit nepodařilo). A i když vlastně žádný z hrdinů není úplně sympatický, Hawkins se podařili vystihnout tak, že působí lidsky a v dobrém slova smyslu obyčejně. Problémem je opravdu čistě a jen očekávání, které je po mediálním nadšení logicky trošku vyšší a vzhledem k tomu, že je kniha přirovnávána ke Zmizelé, je o to větší. V tomto směru pak Hawkins prohrává, protože zatímco Zmizelá měla ironický nádech a jakýsi satirický přesah, Dívka ve vlaku nic takového nemá a je "pouze" čtivým a zajímavým thrillerem, který ani nechce být ničím víc. 70 %

5 13.01.2018

Pro mě lehké zklamání, protože Eastwooda mám hodně rád a na tuhle knihu jsem se vysloveně těšil. O to víc mě překvapilo, že překlad byl dost krkolomný, některá souvětí jsem musel číst vícekrát a objevovala se tu hodně zvláštní slova. Není pochyb o tom, že Eliot umí vždy skvěle popsat to podstatné a přitom nevynechat žádný film, některé jeho interpretace jsou trochu zvláštní a některé informace vysloveně popírají to, co jsem znal z jiných zdrojů, nevím ale, do jaké míry to může být právě tím překladem. Škoda také, že je kniha do značné míry bulvární, i když chápu, že spousta událostí má souvislosti s životem filmovým, asi nemusel jít autor až do takové hloubky. Jako zdroj informací a čtivý životopis žijící hollywoodské legendy kniha poslouží dobře, divákům udělá trošku pořádek v jejím rozsáhlém díle a naláká ke zhlédnutí snad všech filmů. Jen mě mrzí, že knihu nemám touhu přečíst ještě jednou nebo dokonce vlastnit. Dovolím si ještě podotknout, že by jí slušely tvrdé desky, protože formát brože je vzhledem k velikosti i váze ne úplně komfortní. 70 %

5 20.10.2017

Je dobře, že King tuhle knížku napsal až po dokončení celé série, protože do ní nepřináší vůbec nic nového, postavy se nepohnou ani o píď a v celém putování se vlastně nestane vůbec nic. Je upřímně úplně jedno, zda knihu čtete po dočtení celé ságy, nebo mezi čtvrtým a pátým dílem, kam patří a jak jsem to četl já. Závan klíčovou dírkou je vyprávění ve vyprávění, které King zvládl naprosto mistrovsky - oba příběhy jsou trochu jiné a zároveň stejné a jen upevňují auru a moc Pistolníka, který v něm vzpomíná na jednu událost ze svého mládí, v níž ještě vyprávěl příběh, který slýchá od dětství. Na knize, která je na Kinga nezvykle krátká, je vidět, jak mistrovský je to vypravěč, protože se v obou liniích neztratil, hezky je propojil a navíc je každá trochu jiná, takže se vzájemně nepletou. Nechybí tu momenty posmutnělé i veselé, děsivé i vysloveně hororové a celé to má poctivou westernovou a lehce pohádkovou atmosféru. Těžko něco zásadního vytýkat, snad jen to, že tu chybí typicky kingovské minispoilery na konci některých kapitol a celé to není tak výborné jako jeho nejlepší díla nebo jako celá sága Temná věž, přesto ale myslím, že je dobře, že kniha vznikla. Ty, kteří mají přečteno, ještě jednou přenese do kouzelného a zároveň děsivého světa, který se hnul a ti, kteří ještě čtou, si jen prohloubí celou mytologii a společně se čtvrtým dílem ještě o něco doplní Rolandovo mládí. Jen si nejsem úplně jist, jak se na ni bude dívat ten, který je sérií nepolíben, ten by asi třetinu knihy moc nepochopil. 75%

5 25.08.2017

Půjdu trošku proti proudu, protože napíšu, že Konec hlídky je nejlepší z celé trilogie. Je to dáno asi tím, že Hodges a spol. tu vystupují hned od začátku a neprobíhá tu tolik paralelních dějů, ale po celou dobu sledujeme jen trojici vyšetřovatelů a děsivou mysl vraha, který tak úplně nezemřel. V závěru trilogie se též naplno vrací autorovo oblíbené nadpřirozeno, což mě osobně vyhovuje zdaleka nejvíc, i proto se mi Konec hlídky hodně zamlouvá - číst, jak se mysl narušeného člověka vkrádá do mysli "normálního" člověka, je v Kingově podání zkrátka lahůdka. Ano, je pravda, že děj není tak propracovaný jako u dřívějších Kingových děl a konec je "vyměklý" a dost připomíná tuctový vyvražďovací horor, jenže je nutné se smířit s tím, že i Mistr stárne, a tak asi nemá pořád na krvavá jatka náladu. Trošku rozpačitý dojem z konce knihy pak napravuje úplný závěr, který je dojemný a elegantně uzavírá celou trilogii, a i když mají klíčové postavy své chyby (zejména Holly, která je někdo dost protivná), jen těžko se s nimi loučí.80%

5 15.06.2017

Velmi dobrá kniha, které asi z mého pohledu ublížil všeobecný hype, protože jsem čekal něco výjimečného, ale ono se to nedostavilo. Předně tu na můj vkus bylo až moc odborných pasáží, popisů a takřka výkladů, takže jako člověk, kterému jsou fyzika a chemie naprosto cizí, jsem se v těchto místech trochu nudil a vůbec jsem je nechápal. Naštěstí je ale hlavní hrdina natolik sympatický, i když vlastně dokonalý, protože umí úplně vše, že tyhle části trochu kompenzuje a především je tu taky notně cynický humor, který vše příjemně vyvažuje. Kniha je zkrátka taková pohodovka, která je plná optimismu, vlastně ignoruje jakékoli smutky hlavní postavy, nikdy nepracuje s nějakým strachem o ni a de facto jí ani nedává možnost dělat nějaké chyby a ono to překvapivě funguje a je vlastně úplně jedno, jestli v ní jsou nějaké faktické omyly. Ačkoli se k ní už asi nikdy nevrátím, chápu, proč se stala tak populární a uchvátila tolik lidí. 70%
PS: FIlm je na velmi podobné úrovni, jen v rámci široké přístupnosti tvůrci obrousili hrany a udělali z příběhu možná ještě bezstarostnější záležitost než kniha.

5 05.05.2017

Hodně už tu toho bylo napsáno, takže rozhodně nepřinesu nic nového, každopádně měl-li bych to shrnout, tak Lolita je kvalitní kniha, k níž se ale nebudu vracet. Především mi tu vadí odtažitost, kterou dílo má, kterou symbolizuje spousta odkazů a francouzských slovíček, jejichž význam musíte hledat ve vysvětlivkách a stejně většinou moc netušíte, o co jde. Taktéž hlavní postava je strašlivě nesympatická, protože přehnaně sebevědomá, narcistní a i když ví, že je natolik destruktivní a nebezpečná okolí, nic moc s tím nedělá. Samotná Lolita pak nadčasově symbolizuje prvoplánovou krásku, která spoléhá na svůj vzhled, s muži si pohrává a nemá v sobě moc citu. Poslední velká výtka směřuje k nevyrovnanému tempu, protože zatímco první polovina je čtivá a svižná, druhá je roztáhlá, pomalá a trochu víc zahleděná sama do sebe. Na druhou stranu ale musím pochválit perfektní jazykové podání, které vyniká i v překladu, opravdu zajímavý a netradiční námět, decentní erotické scény, které nejsou nijak explicitní, ale spíš dotváří zvláštní atmosféru celého příběhu a taktéž přítomnost mnohdy ironického humoru, který knihu potřebně odlehčuje. Celkově vzato tak jde o kvalitní dílo, které čtenáři nejde moc naproti a chvílemi působí zahleděně samo do sebe a je zbytečně natahované a složité. 70%

5 20.03.2017

Velmi užitečná kniha, která má velkou výhodu v tom, že se nezabývá žádnými známými procesy, ale většinou těmi, které nebyly až tak "významné" a dnes se o nich nemluví. O to větší je vlastně její hodnota, protože na zdánlivě obyčejných příbězích je dokonale vidět, jak zrůdná a propracovaná byla totalitní mašinérie, proti které neměl nikdo šanci na spravedlnost ani spravedlivou obhajobu. V těchto příbězích je ukryto mnoho zapomenutých hrdinů, kteří se zvůli dokázali postavit a zdánlivě malými činy si podepsali rozsudky smrti, nebo dlouholetých žalářů. Na knize je znát, že každý z osmi příspěvků psal jiný autor, protože některé jsou přes spousty fakt krásně čtivé, jiné naopak dost drhnou a čtenář se chvilkami ztrácí ve spoustě postav a jejich činů. Lehkou výtku mám i k samotnému úvodu, který se na můj vkus až moc důkladně a dlouze věnuje popisu procesů v kontextu tehdejšího práva, což je sice zajímavé, ale vzhledem k množství právnické mluvy a paragrafů trochu únavné, ale chápu, že podobná věc v knize být musí. Knihu určitě doporučuji všem zájemcům o naše (smutné) moderní dějiny, i těm, kteří už zapomněli, co se v padesátých letech dělo. 80%

5 21.12.2016

Z dnešního pohledu se dá říct, že Lidská bestie je regulérní psychothriller, který je sice zpočátku zdlouhavý a jeho hlavním hrdinou úplně není Jacob, jak se píše v synopsi, postupem času ale nabere na obrátkách a na konci zcela strhne. Zola nijak zásadně nevykresluje psychologii postav, ale soustředí se spíš na detailní popis prostředí, v němž se pohybují a které je do značné míry předurčuje k tomu, co je nevyhnutelné. Někdy je těch popisů opravdu až moc, ale většinu toho pak Zola vykompenzuje na konci, který je skvěle vypointovaný, naprosto strhující a navíc dokazuje, že ne vše, co je logické, musí být pravdivé. Krom toho se tu zabývá i tím, že pro někoho je existence neživé věci mnohem důležitější než lidský život, což je pravdivé a smutné. Lidská bestie mi přijde jako nejpropracovanější Zolovo dílo, s nímž jsem se dosud setkal a má co nabídnout i současnému čtenáři, protože svou atmosférou a popisem různých zločinů a bitek si v ničem nezadá s moderními thrillery. 85%

5 24.10.2016