callahanh komentáře u knih

Svižná detektivka a troufnu si říct, že něco, co v našich vodách chybí. Dán se spoléhá na atraktivní období přelomu komunismu a kapitalismu v Československu a děj posouvá na periferii velkého města. Neopomíná ani atmosféru, která malinko připomíná severské thrillery, i když není tak hutná a je přizpůsobená specifickému československému prostředí. Hrdinové jsou sympatičtí, ačkoli typicky knižní (Krauz je prototyp odvážného hrdiny, který se vzpírá předpisům, těch asi v reálu moc nebude), sehraní a jejich osudy jsou dost zajímavé a atraktivní. Celé to má velký spád, sevřený děj, který nikam příliš neuhýbá a nestřídá několik rovin, a především strhující příběh, který je uvěřitelný, dává smysl a až do poslední chvíle není znám pachatel, což je moc fajn a vůbec nevadí, že se tam vlastně moc neobjevuje. Je samozřejmě otázka, zda to není až moc "pohádkové" vzhledem ke kontextu doby končícího komunismu a kritizovat můžeme i konec, který je spíše filmový a typicky žánrový. Jinak je ale Básník skvělé čtení se skvělou zápletkou a popisuje opravdu jen to nutné a důležité, čili je v něm minimálně vaty. 80%

5 12.08.2016

Opět nevím, jaká byla reálná dělba práce mezi oběma autory, ale jejich společný styl mne úplně neuchvátil. Zpočátku je ono "poletování" zajímavé a nápadité, později už ale dost stereotypní a jakási postava vševědoucího vypravěče se mi do knihy příliš nehodila, ale zvykl jsem si. Jelikož fantasy obecně moc nemusím a s Temnou věží teprve začínám, nemohl jsem plně docenit všechny pasáže, které na ni odkazují, takže jsem si knihu úplně neužil. Nápad s masovým vrahem dětí byl ale super a typicky kingovský a při některých momentech jsem si vzpomněl na jeho zlatá léta. Bylo ale zajímavé sledovat, co se stalo s Jackem Sawyerem po letech a jak opět jeho zvláštní dětství ovlivnilo dospělý život. Škoda také, že tu bylo asi zbytečně moc postav a malinko zdlouhavý začátek. Černý dům si už asi nikdy znovu nepřečtu, ale "kingovka" je to dobrá, akorát že ji člověk docení až po přečtení kompletní Temné věže. 70%

5 01.07.2016

Jak už to většinou u podobných sbírek bývá, jednotlivé povídky jsou nevyrovnané a střídají se tu průměrné s těmi lepšími, dobré s těmi horšími. Styl nelze hodnotit, protože je pokaždé jiný a mimo severského původu autorů nemají povídky společného vůbec nic. Měl-li bych být konkrétní, tak k těm zdařilejším a zajímavějším řadím ty od Stiega Larssona (vynikající nápad a na malé ploše brilantní práce s postavami a atmosférou), Evy Gabrielsson (částečně humorná povídka s morálním přesahem, která vyniká odlehčeností), Henninga Mankela a Hakana Nessera (zajímavé především z literárního hlediska a pro fanoušky těchto spisovatelů a jejich klíčových postav musí jít o totální blaho, i když to není detektivka, ale má to vskutku originální myšlenku a celou dobu to pomrkává na fandy obou mužů), Malin Persson Giolito (tajemná povídka se záměrně nejasnou motivací postav, vyznění je trochu mrazivé), Maj Sjöwall a Pera Wahlööho ("oldschoolová" povídka s komediálním nádechem, která je spíš takovou žánrovou hříčkou) a Veronicy von Schenck (jakkoli to bylo chvílemi nelogické, mělo to spád, zajímavý nápad a atraktivní hrdinku). Ostatní už byly takové zapomenutelné a místy zvláštní, žádná ale nebyla vysloveně špatná, což je dobře. Nejvíc oceňuji krátké medailonky autorů před i po povídce (ačkoli se tam informace zbytečně dublují) a především úvod, v němž Holmberg shrne tradici a vývoj severské detektivky, což je inspirativní i přínosné a právě tahle část stojí (společně s několika málo povídkami) za opakované čtení. 70%

5 03.03.2016

Literární teorie podle Mistra. Vynikající kniha, která není učebnicí, příručkou ani čímkoli podobným, je to zkrátka soubor rad, které geniální spisovatel předává svým (možná) budoucím kolegům. Nejsympatičtější na ni je, že King nedělá chytrého a nesnaží se vštěpovat žádnou teorii, ale spíš jen popisuje, jak pracuje, jaké má myšlenkové pochody, na co si dávat pozor atd. Z celé knihy sálá přátelskost a upřímná snaha poradit všem, kteří rádi píší a je jedno co. Většinou jeho rad se dá bez problémů řídit a je pravda, že při psaní článků a komentářů už se nad nimi zamýšlím. Jsou tu vlastně léty osvědčené pravdy, které King podává po svém a srozumitelně. Fajn je i to, že bez obalu řekne, že kurzy tvůrčího psaní jsou víceméně k ničemu, protože psát se člověk nenaučí, to už musí být v něm a lze to jen pilovat a zdokonalovat. Jako bonus tu je jeho stručný životopis jeho vlastními slovy, z něhož vyplývá, že inspirace měl opravdu hodně a prožíval zajímavé příběhy a události. Škoda jen, že z knihy nenápadně vyplyne, že nejlepší díla napsal na tripu (to není moc inspirativní) a že se některé informace nedají využít v češtině, která je v určitých věcech specifická. Možná tam mohlo být méně odborného názvosloví a některé pasáže mohly být zjednodušeny, to ale nevadí. O psaní je perfektní knížka, která dodá odvahu a sebedůvěru všem psavcům a o to jde především! 90%

5 04.02.2016

Knihy o Oddělení Q si udržují velmi vysokou úroveň, což je jen a jen dobře. Největší síla čtvrtého dílu spočívá v atraktivním a děsivém případu, v němž hrají hlavní roli rádoby nadřazení lidé, kteří rozhodují o tom, kdo smí žít a plodit děti a kdo ne, čímž je vlastně dosud z celé série nejnadčasovější a nejaktuálnější. Adler-Olsen píše čtivě, stručně, zároveň dovede vypointovat situaci a především do vyšetřování přidává humor, což knihu dostává na jinou úroveň. Je více než nutné číst celou sérii postupně, protože sledovat vývoj vztahů tří hlavních vyšetřovatelů a postupně rozkrývat jejich minulost (zejména Asad je naprosto jedinečný a skvěle zahalen tajemstvím) je to nejlepší na všech knihách. Kvituji i to, že Adler-Olsen tu nazančuje i další dva případy, čímž knihu přibližuje realitě, kdy se také neřeší jen jedna jediná kauza. Jeho slabinou jsou ještě pořád akčnější scény, které nejsou úplně přehledné a v tomto případě i pomalejší rozjezd a samotný závěr, který je možná lehce za vlasy přitažený a závěrečný "twist" možná úplně nefunguje, jak má, ale k tragickému osudu Nete se perfektně hodí. Jinak nemám co vyknout a Složka 64 je opět výborná kniha z výborné řady. 80%

5 15.01.2016

O velký kus lepší než předchozí Švábi a pro milovníky Harryho Holea v podstatě klíčová kniha, která rozhodne o tom, zda budou číst dál, nebo ne. Je fascinující, že Nesbo udrží čtenářovu pozornost i přesto, že v první třetině knihy je Harry vlastně vedlejší postavou a soustředí se na jiné věci. Prolínání válečné a reálné linie poměrně funguje, protože je jasné, že se vše nějakým způsobem spojí, nemáme ale tušení jak. Postupem času nabírá děj spád a je dost strhující a chvílemi jsem se přistihl, jak s postavami soucítím (scéna v hotelu je v tomhle vrcholem) a není mi lhostejné, co se s nimi stane. Je mi sympatické i to, že autor se nebojí několik důležitých postav nechat zemřít a mezi těmi ostatními rozvíjí zajímavé vztahy, které přímo nutí číst dál. Jelikož Nesboho bohužel nečtu popořadě, tak už jsem znal jeden minispoiler, ve výsledku to ale vlastně tolik nevadilo, jen zkrátka tím pádem už to nebylo tak napínavé (na druhou stranu je výborné zjistit, jak některé věci započaly a jak se některé vztahy rozvíjely). Jen je škoda, že Červenka je tak rozsáhlá, protože je v ní několik hlušších momentů (pozvolnější začátek) a taky to, že na konci je tu trošku moc náhod a je to znovu lehce komplikované (i když pochopitelné). Těžko říct, zda můžu Nesbomu vyčítat, že jsem se ztrácel v množství jmen, která se mi pletla (asi ne) a že jsem moc nepochopil poslední kapitolu, protože nevím, kdo byl ten pán v kavárně. 80%

5 10.04.2015

Uznávám světový význam téhle klasiky a svým způsobem chápu, proč se do ní tenhle román zařadil. Bohužel ale musím říct, že vědecká část knihy šla úplně mimo mě a přišla mi zdlouhavá a chvílemi zbytečná, i když respektuju, že Lem ji tam prostě chtěl mít, aby si trošku zafilozofoval. Docela mě to mrzí, protože potenciál knihy a ústřední nápad jsou opravdu výborné a především atraktivní - oceán, který zhmotňuje představy a sny a dělá z člověka blázna, je vskutku originální nápad. K mojí škodě je v knize spousta popisů a děj tu prakticky neexistuje, což by ani nevadilo, kdyby se tu alespoň pracovalo s psychologií postav a více rozvíjel onen motiv zhmotněných snů. Jelikož ale Lem dal přednost mnoha vědeckým teoriím, které měl evidentně promyšlené, kniha mě bavila jen v několika pasážích a jinak šla dost mimo mě a opravu mě to upřímně mrzí. Otevřený konec sem sice zapadne, jen mi u něj chyběla větší působivost, něco trošku šokujícího, případně nějaké alespoň malé vyústění osudu hlavní postavy. I přes poměrně dost výtek a jen lehce nadprůměrnému hodnocení jsem rád, že jsem si Solaris konečně přečetl, abych si udělal obrázek také o jiném druhu sci-fi literatury, kterou jinak moc nevyhledávám. Pro někoho, kdo miluje různé teorie, rozsáhlé popisy fungování planet a života v kosmické lodi, musí být toto dílo skoro Biblí. 60%

5 02.04.2015

S každou další knihou King dokazuje, jak moc talentovaný je a že opravdu dovede napsat jakýkoli žánr. V Panu Mercedesovi se pustil do detektivních vod a popral se s nimi na výbornou. Nejde tedy v té klasické linii, kdy odhalujeme pachatele spolu s detektivem, ale soustředí se, pro sebe typicky, na psychologickou rovinu, kdy střihovou formou sleduje střídavě vyšinutého mladíka plánujícího velký zločin a policistu v důchodu, který cítí šanci dokončit jeden velký rest. Tento způsob je dost strhující a je zajímavé sledovat pochody jednotlivých postav a skládání souvislostí dohromady. Oba hlavní hrdinové jsou dost silní a zajímaví na to, aby "utáhli" celou knihu, takže není problém s tempem ani samotným velmi silným příběhem, který je až mrazivě reálný. Potěší také dva netradiční pomocníci detektiva ve výslužbě, kterým nelze nefandit, i když jsou každý jiný, mají svých starostí dost a je mezi nimi velký věkový rozdíl. Na druhou stranu tu takřka úplně chybí typické Kingovy minispoilery, které vysloveně nutí číst dál a až na poslední třetinu románu také větší napětí. Je ovšem pravda, že závěr to částečně vykompenzuje, protože je napínavý dost a dost. Pro ty, kteří nemají Kinga tolik načteného, jde jednoznačně o vynikající román, pro jeho fanoušky sice taky, ti ale vědí, že King napsal i lepší díla, a ačkoli Panu Mercedesovi objektivně není co zásadního vytknout, nemá tu atmosféru, kterou mají starší Kingova díla. Je ale možné, že ho plně doceníme až po přečtení celé trilogie, která je v plánu. 70%

5 25.12.2014

Co si budeme povídat, zhlédnutí filmu ubírá knižnímu zážitku, protože čtenář už má konkrétní představy o podobách hlavních hrdinů a také atmosféra knihy není tak hutná jako ve filmu. Harris ale píše dost filmově, takže není divu, že Mlčení neminula adaptace. Román je psán velice stroze, sleduje zároveň několik situací, mezi kterými přeskakuje, tudíž je v nich vždy jen to nejnutnější a autor se ničím ostatním nezdržuje. Tento přístup k tomuto stylu naprosto sedí, takže kniha je čtivá, napínavá a má hodně zajímavé charaktery. Nejzajímavější je samozřejmě Hannibal Lecter, z něhož už přes papír vyzařují ohromné charisma a respekt na jedné straně a strach na straně druhé. Dialogy mezi ním a Clarice patří k vrcholům díla a i přes zmiňovanou úspornost nemá čtenář problém pochopit, proč zrovna ji Hannibal uznává a chce s ní hrát své hry. Ztvárnění Buffalo Billa je potřebně děsivé a "vyšinuté", z čehož pramení napětí a bizarnost některých momentů. Přiznám se, že v akčních chvílích jsem byl trošku zmaten, protože ty popisy mi přišly takové prkenné, ale to je prakticky jediná výtka, kterou ke knize mám. Možná kdybych neviděl film, hodnotil bych ji ještě lépe. 80%

5 08.11.2014

Adler-Olsen píše čtivě a svižně a celému tomu nechybí potřebná severská atmosféra, což je jedině dobře. Výhodou Ženy v kleci je to, že se může opřít o zajímavé postavy - Carl Morck je svým způsobem sympatický, i když někdy děsně protivný, hlavním trumfem je ale Asad, který dodává nadhled a vtip a díky němu se čtenář nejednou zasměje a skutečně pobaví nad některými jeho průpovídkami. Tajemno kolem jeho charakteru je velmi atraktivní a přiznám se, že mě bavilo si domýšlet potenciální verze toho, kdo to vlastně je. Jelikož jsem viděl nejdřív filmovou podobu (která je mimochodem dost osekaná a ne tak sarkastická a vtipná), nemůžu mluvit o brzkém odhalení pachatele. Jeho motivace je tu každopádně vysvětlena dostatečně a nepůsobí moc křečovitě (na rozdíl právě od filmu), a i když jsou v jeho činu i tady někým zmiňované logické trhliny, v zážitku mi to absolutně nevadilo. Perfektní je i paralelní sledování osudů uvězněné političky, které se Adler-Olsenovi povedly na výbornou a jsou strhující a napínavé a místy je opravdu fyzicky cítit její utrpení. Hvězdičku musím ubrat za závěr, který doplácí na to, že autor moc nezvládá popis akce a některé pasáže jsem musel číst vícekrát, abych se zorientoval. Otevřený konec mi vůbec nevadil a tak nějak k předchozímu ději vlastně patřil. Každopádně mám další sérii a autora, které budu bedlivě sledovat. 80%

5 09.10.2014

Rozhodně nejzajímavější kniha, kterou jsem za poslední roky četl. Fascinující je především formální stránka, která je svým způsobem originální a nutí trpělivějšího čtenáře zůstat až do konce, aby se dozvěděl, jak do sebe vše zapadne. Navíc je každý ze sexteta příběhů psán úplně jiným stylem, což je nesmírně zajímavé a hlavně osvěžující. Chvíli mi trvalo se do knihy začíst, protože deníkové záznamy mladého amerického notáře na lodi do Austrálie mi zpětně přijdou jako nejslabší příběh z celé knihy, ačkoli skrývají zajímavé poselství a jejich zařazení na začátek a konec knihy je tím pádem zcela logické. Osobně se mi nejvíce líbily příběhy nakladatele Cavendishe, které byly vtipné a odlehčily celou knihu, Luisy Rey, která sice chvílemi působila jako superžena, protože přežila úplně všechno, její vyprávění má ovšem spád a je napínavé a poté také příběh Roberta Frobishera, jemuž nechybí osobitost a zajímavá zápletka. Vzájemné propojení příběhů bylo občas opravdu násilné, nicméně ústřední myšlenka o převtělení jedné duše se pochopit skrze ně dala, jen na můj vkus možná mohli všichni vzájemně ovlivnit své osudy o hodně víc, když už jsou společně v jedné knize. Ve výsledku ale Atlas mraků za přečtení stojí, i když vyžaduje zkušenějšího a trpělivějšího čtenáře, protože nabídne opravdu dost podnětných myšlenek a alespoň trošku donutí se zamyslet nad způsobem, jakým se svět vyvíjel a vyvíjí. V neposlední řadě se také vyplatí přečíst i proto, že úplné pochopení velmi dobré filmové adaptace bez jeho znalosti není prakticky možné. 80%

5 22.08.2014

Čtyři roční doby jsou další z vynikajících knih Stephena Kinga, a i když se vymykají jeho tvorbě, stojí za přečtení. První tři novely jsou vynikající, dechberoucí, zejména Nadaný žák je neskutečně děsivý a vede k zamyšlení, kde končí fascinace a začíná posedlost. Poslední novela Dýchací metoda je velice zvláštní, líbila se mi, ale nebylo to ono, první část novely mi přijde poměrně nudná a zbytečná, druhá má sice spád, ale pořád to ještě není ono, prostě zvláštní novela. Jinak je kniha opravdu skvělá a nezklame ani příznivce a myslím, že má šanci zaujmout i lidi, kteří Kinga nemusí, "protože píše horory a to jsou samozřejmě blbosti." Jo, a pokud dáte na přebal alba a nechcete knihu, protože jí King označuje za "přirozeně šťastnou", nebojte se, přirozené štěstí vypadá podle Kinga jinak než podle jiných autorů a mnoha lidí. K plnému počtu tahle kniha zkrátka nemá daleko. Třeba příště... 90%

5 08.08.2014

Oproti Zabijákovi méně čtivé a trpící velkým množstvím postav, pořád ale kvalitní kniha. Zola opět potvrdil své mistrovství a skvěle (a znovu nadčasově) nabízí studii společnosti, která se tváří jako šlechetná a přísně morální, ale v soukromí ji ovládají pudy a erotika. Zola se tentokrát už neudržel a trošku odložil svou masku zapisovatele a pozorovatele a zcela ukázal své opovržení pokryteckou a zkaženou společností a jednoduchostí některých lidí. Pravdou je, že celou dobu je ta kniha dost nevyrovnaná a na několik svižnějších pasáží připadá dost rozvláčnějších až nudných, jenomže strhující konec to vytáhne do nadprůměru a konečně naplno odhalí onen naturalismus a pohrdání všemi hrdiny. Opravdu škoda, že taková nebyla celá kniha, která takhle může netrpělivého čtenáře brzy odradit, což si nezaslouží. 70%

5 29.06.2014

Pod kupolí je román z nové doby, který připomíná starého dobrého Kinga. Strhující, s úžasně slizkými záporaky a propracovanými postavami a charaktery. Měl jsem u toho opravdu pocit jako u těch nejlepších mistrových románů - nechtělo se mi číst, ale zároveň jsem potřeboval vědět, jak všichni dopadnou. V druhém plánu je to skvělá sonda do psychologie skupiny, která je nějakým způsobem uzavřená a odtržená od světa. Možná mohl lépe vyřešit existenci té kupole a celkový závěr, ale jinak vynikající kniha, kterou dopuručuju všemi deseti. 90%

5 15.05.2014

Soubor čtyř povídek v mnohém připomíná starého Kinga z vrcholné formy. Třeba první povídka 1922 je naprosto super, děsivá a fyzická podobně jako nejvrcholnější díla SK. Naturalistické popisky vraždy a následná hluboká psychologická sonda byly naprosto famózní (90%). Velký řidič je trochu krok zpátky a nějak extra mě nezaujal. Ano, popis znásilnění je super, ale tak nějak tomu celkově něco chybělo a zkrátka mi to přišlo slabší (60%). Prodlužování času je výborná povídka s mrazivým poselstvím o tom, že v každém z nás je kus pěkného hajzla. Bylo to krátké, úderné, sice malinko vykrádačka Nezbytných věcí, ale to nevadilo. Druhá nejlepší povídka (80%). Dobré manželství je taktéž výborné a poměrně originální. King se tady nezapře a nechá hrdinku projít soukromým peklem a všechno to napíše efektně a úderně. Závěr se stárnoucím policistou byl naprosto úchvatný. Nemám větších výtek. 80%

5 15.05.2014

Až mrazivě nadčasovým podobenstvím je Běh o život a je v něm naprosto poznat, že ho King psal jako Bachman. Máme tu co dělat s totální deziluzí, temnotou a depresí a špinavým prostředím, které je vykresleno opravdu bravurně. V dnešní módě různých reality shows se tahle vize budoucnosti nezdá bohužel až tak nereálná a vůbec bych se nedivil, kdyby za pár desítek let podobná soutěž skutečně vznikla. Ben Richards není ryzí sympaťák, proto je těžké mu jednoznačně fandit, na druhou stranu Společnost je prolezlá slizouny a křiváky, takže je to vlastně jedno. Kniha má příjemný a rychlý spád a je v ní jen minimum vaty, což vždycky potěší. K přečtení určitě doporučuji, protože tu najdete vše, co od Kinga (Bachmana) očekáváte. Jediné, co vytýkám, je možná až přílišná úlitba žánru, protože Richards toho přežil opravdu moc a samotný závěr v letadle byl malinko přitažený za vlasy, i když uznávám, že efektní. Jedna z nejlepších bachmanovek a společně s Dlouhým pochodem možná i reálná vize budoucnosti. Pokud máte tu možnost, přečtěte si obě knhy za sebou a porovnávejte. 80%

5 15.05.2014

Čtrnáct hodně zajímavých povídek, na kterých se mi nejvíce líbilo to, že před (nebo po) každou z nich je krátký odstaveček o jejich vzniku. Jinak jde o sbírku příběhů, jejichž úroveň je malinko nevyrovnaná. K nejlepším řadím rozhodně Pitevní sál čtyři (nic originálního, ale funguje to báječně, sugestivně napsané), Pán v černém obleku (báječně evokuje starší romány, má výbornou atmosféru, jen možná konec mohl být malinko jiný), Sestřičky z Elurie (atraktivní a atmosférický western, který zaujme i nečtenáře Temné věže, mezi které se zatím počítám, jsou tu některé parádní momenty a scény), LT a jeho teorie domácích zvířat (zajímavý nápad a hlavně zajímavě zrealizovaný obyčejný příběh o oběti masového vraha, nechybí tu humor a tajemství, to mám rád, moc super), Silniční virus míří na sever a Oběd v Gotham Café (typické kingoviny, kde sice mistr sám sebe malinko vykrádá, ale pořád to funguje a je to neuvěřitelně napínavé a černohumorné přesně tak, jak to King umí), 1408 (taky velmi slušná povídka s otřepaným nápadem, ale hodně zajímavě a svým způsobem originálně zpracovaná, má to hezkou pointu a začátek je vynikající), Jízda na Střele (nadprůměrná povídka, typicky kingovská, přesto částečně originální a hlavně celou dobu baví). Zbytek už je takový nemastný neslaný a některé povídky jsem zřejmě nepochopil tak, jak jsem měl. Ve výsledku jde ale o hodně dobrou sbírku povídek, ke kterým se bez problému dá vracet. 70%

5 15.05.2014

O Garym Ridgewayovi Evropané asi moc neslyšeli, protože ačkoli je nejaktivnějším vrahem Ameriky, moc knih ani filmů o něm nevzniklo, tudíž se mimo hranice domoviny příliš nedostal. O to větším přínosem je počin Ann Rule, která ho představuje opravdu do detailu a prakticky minutu od minuty rekonstruuje jeho děsivé vraždy a především jejich úděsně dlouhé, únavné a mnohdy nikam nevedoucí rozplétání. A právě ona podrobnost je tím, co knihu trochu sráží, protože autorka se vskutku všemu věnuje hodně detailně, nechce na nic zapomenout, takže skoro všem obětem dává tvář popisem jejich životů, komentáři příbuzných a "pasovými" fotkami na začátku odstavce. Je to postup, který je zcela legitimní a snadno pochopitelný, zároveň ale trochu ubíjející, protože vstřebat všechna jména, informace a popisy je prakticky nemožné, tudíž čtenáři po pár stránkách začne vše splývat. To pak platí i o vyšetřovatelích, kterých se na případu protočila dlouhá řada a orientovat se v jejich jménech je také náročné. Nejpřínosnější je kniha naopak ve chvílích, kdy se zaměřuje na ryzí policejní rutinu spočívající v úmorném shánění důkazů a výpovědí, které mnohdy nikam nevedou a čím déle trvají, tím jsou všichni nevrlejší a vyšetřovatelé musí navíc bojovat i s nedostatkem lidí, prostředků, byrokracií a těžce nespokojenou veřejností. Green River, Running Red rozhodně uspokojí všechny milovníky true crime, nabídne zajímavý, fascinující a stejně tak děsivý a mrazivý portrét nenápadného vraha, jen je potřeba počítat s určitou rozvláčností a s tím, že minimálně sto stran mohlo jít při editaci ven. 80 %

4 25.03.2024

Joe Hill svého otce nezapře a je dost znát, že je jím ovlivněn, protože jeho styl je hodně podobný, rozhodně to ale nevadí. Na plný plyn je solidní sbírka povídek, jejichž kvalita je nevyrovnaná a dle mého je druhá polovina mnohem silnější než ta první. Všechny mají ale znepokojivou a někdy až snovou atmosféru, která je typicky kingovská. K těm nejlepším určitě patří Pozdní návraty, která Stephena Kinga připomíná úplně nejvíc, Ve vysoké trávě, která je úplně někde jinde než hloupá netflixovská adaptace a je pořádně znepokojivá a Propouštíme vás, která pro změnu popisuje jeden let z pohledu několika pasažérů, což je osvěžující, pořád neotřelé a i díky tomu vynikne pointa. Zbytek povídek je buď nevýrazný (třeba první Jízdu jsem vzal na milost až po doslovu autora, kdy odhalil, že je to pocta Duelu od Matthesona), zapomenutelný nebo zvláštní (k těm nejdivnějším se řadí Záleží mi jen na tobě a U stříbrných vod jezera Champlain), ocenit se pak musí dvě povídky, které si pohrávají s velmi specifikou formou (Ďábel na schodech a Tweetování z cirkusu mrtvých, která by asi fungovala o něco lépe, kdyby byla psaná klasicky). Ve výsledku je tak i přes rozpačitý rozjezd Na plný plyn slušná sbírka povídek, která nakonec dosáhne na nadprůměr, většina čtenářů se ale bude vracet spíš k jednotlivým povídkám než celku jako takovému. 70 %

4 23.09.2023

True crime bude vždycky atraktivní žánr, protože ať chceme, nebo ne, zvrácené mysli vrahů budou čtenáře (diváky) zajímat neustále, neboť to je přece jen něco, co se běžnému životu zcela vymyká. Michelle McNamara se do vypátrání jednoho takového vraha, který paradoxně málokoho zajímal, i když toho měl na svědomí mnohem víc než leckteré "hvězdy", vzhledem k jeho místům působení a přerušované činnosti bylo ale těžké ho jakkoli výrazně medializovat a propojovat s různými činy, pustila. A asi jí to trochu přerostlo přes hlavu, protože jmen, pojmů a míst je v její knize až moc a vzhledem k tomu, že se v ní věnuje více vrahům, je prakticky nemožné se v ní stoprocentně orientovat. Ze zážitku a děsivosti to tedy tolik neubírá, přesto to působí maličko odtažitě. To nicméně kompenzuje autorčina buldočí práce, protože šla vskutku do detailu a prakticky z minima dokázala odvést mnohem lepší práci než policie. Kniha se bohužel zcela rozpadne po autorčině předčasné smrti, na níž mělo podíl i její neustávající pátrání, protože ani její manžel a ani její rešeršér ji nedokázali ukončit úplně uspokojivě a místo nějaké kontinuity předkládají různé útržky z poznámek a rozhovorů, které jsou sice naprosto v pořádku, zároveň by ale potřebovaly trochu upravit a prokrátit. Malinko zarážející pak je, že ačkoli se kniha soustředí na Zabijáka z Golden State a jeho dopadení by mělo být jejím vrcholem, opak je pravdou, protože se čtenář dozví pouze jméno - nic o motivaci, nic o tom, jak se na něj přišlo, nic o jeho osobě, což je vskutku dost škoda a nedává to moc smysl. Zmizím ve tmě je přes všechny výtky zajímavá kniha plná "šťavnatých" detailů, která ukazuje asi toho nejméně známého a proslaveného zabijáka historie a zároveň fascinující práci jedné nenápadné ženy, která se nepochybně podílela na jeho dopadení, bohužel za to ale zaplatila svým životem, jen je škoda, že je až moc rozvláčná a těká mezi mnoha tématy a činy, které s původním vrahem moc nesouvisí. 70 %

4 18.06.2023