callahanh komentáře u knih

Je dobře, že biografie Stevena Spielberga vyšla a chopila se jí Molly Haskell, která není úplně jeho fanynkou a nebojí se napsat i kritičtější názor. Pojala ji velmi čtivě, kariéru zasazuje do kontextu a stručně a jasně předkládá, jaký vliv na režisérovy filmy měl jeho život, o čemž ale spoustu fanoušků ví. Tou nejzásadnější výtkou pak zůstává, že kniha měla být rozhodně obsáhlejší, protože tak legendární tvůrce, který za celou kariéru nenatočil vysloveně špatný film, si ji určitě zaslouží a některé jeho filmy by mohly být rozebírány o dost hlouběji a ne tak povrchně. Sice se to děje až v závěrečných kapitolách, které jsou spíš encyklopedické než cokoliv jiného, přesto je to škoda. I závěr by asi potřeboval být jasnější a chybí mu nějaké shrnutí nebo doslov. Pro vlažného filmového fanouška, který chce mít přehled v základních osobách a filmech je Steven Spielberg Život ve filmech naprosto ideální, ale ty, kteří se o film zajímají hlouběji, úplně neuspokojí. 70 %

1 11.01.2023

Kniha, která trochu mate názvem. Čtenář by z titulu očekával, že autoři se budou podrobněji zaobírat posledními chvílemi Johna Lennona, ale tak to úplně není. Kniha totiž popisuje i částečnou historii Beatles jako takových a vzájemných vztahů Lennona s McCartneym, nikdy ale nejde úplně do hloubky a spíše jen povrchně vybírá ty nejzásadnější události. Možná i proto je sice čtivá, ale ne tak úplně zajímavá, protože čtenář, který historii Beatles moc nezná, se tolik neorientuje a úplně nepochopí jejich význam v historii hudby. Z průměru ale knihu vytrhává závěrečná třetina, kdy se propletou osudy Johna Lennona a Marka Chapmana. Právě v těchto momentech je znát, že jedním z autorů je James Patterson, protože vše popisuje skoro jako detektivku, najednou je děj strhující a potřebně čtivý a pro čtenáře, který tolik nezná souvislosti, konečně komplexně zobrazí Chapmana nikoli jako bláznivého fanouška, ale jako nemocného člověka a náboženského fanatika, jehož jeden nešťastný a trochu nabubřelý výrok pobouřil natolik, že se rozhodl pro nepochopitelný čin. Kdyby Poslední dny Johna Lennona byly celé jako poslední třetina knihy, hodnocení by se pohybovalo hodně vysoko, vzhledem k trochu rozpačitému celku tak nakonec musím dát 70 % s odřenýma ušima.

1 20.12.2022

Bez frází je dlouhodobě jedním z vůbec nejlepších projektů na českém internetu. Příběhy sportovců, kteří dají nahlédnout do svých traumat, trápení, nebo jen poodhalí úskalí, která stála za vzestupem jejich kariéry, jsou stále fascinující a knižní výběr reprezentuje prakticky všechno. Jsou tu příběhy, které se bez nadsázky pohybují na hraně života a smrti (Dominik Rodinger, Josef Dressler, Aleš Matějů), příběhy, v nichž hraje roli nesnadné rozhodnutí (Markéta Vondroušová) nebo ty zdánlivě obyčejné (Alex Choupenitch, Jan Koller). Titulní příběh Mirky Knapkové, který vznikl speciálně pro knihu, je smutný a nadějný zároveň, čím si musela projít v boji o olympijské zlato, z ní dělá opravdu silnou ženu. Ze všech osudů je ale znát, jak je svět profesionálního sportu mediálním pozlátkem, protože devadesát devět procent objektivních problémů se neventiluje a sportovci si pak musí vyslechnout nepříjemné komentáře, kterých by při zveřejnění celé situace nepochybně ubylo. I čtvrtý knižní díl Bez frází si udržuje vysokou úroveň a znovu dává nahlédnout do zákulisí sportu, v němž se dějí věci, které se nedají závidět a někdy se zdá, že ani všechny peníze světa je nemůžou vykoupit. 80 %

1 10.05.2022

Zdejší komentáře jsou docela protichůdné, což o knize vypovídá asi nejvíc. Je úplně jedno, zda se vše stalo tak, jak je popsáno, nebo Sarchie fabuluje, podstatou je, že někdy se dějí věci, které se zkrátka racionálně nedají vysvětlit. Je pravda, že autor leckde čtenářům vnucuje svou víru, na druhou stranu se asi není co divit, protože nikdo neví, co by s nim jedno jediné setkání s opravdovou ďábelskou posedlostí udělalo a je možné, že opravdu silná víra ho ochrání, i když někdy je jeho agitace trochu za hranou a možná až manipulativní. Osobně problém knihy vidím spíše v tom, že jednotlivé epizody, byť jsou děsivé a leckdy sugestivní, se v určité fázi začnou opakovat a tak nějak pozbydou právě oné hrůznosti a upadnou ve stereotyp, z něhož se už nedokážou zvednout. Po dočtení knihy tak je velmi těžké vybavit si nějaký příběh znovu, aniž by se nepletl s některým dalším. Někdy se to celé čte trochu obtížněji a psáno je to toporněji, ale není to nic úplně zásadního. Ve výsledku tak jde o docela slušnou hororovou jednohubku, jejíž důvěryhodnost je možná někdy na vodě a často se mění v náboženskou agitku, svůj účel ale vesměs splní. 70 %

1 09.07.2021

Prostřední díl Kafkovy monografie je mnohem náročnější než ten první a kdybychom udělali nějakou analýzu, troufnu si říct, že o Kafkovi se v něm mluví tak celkem ve třetině. Zbytek je uvádění do dobového kontextu, jemuž v závěru vévodí první světová válka a popis situace, která k ní vedla. Zvláštní pozornost je věnována židovské komunitě, která to tehdy opravdu neměla lehké a s lehkou nadsázkou by se Roky rozhodování daly brát jako částečná kronika židovství před první světovou válkou. I proto není četba vůbec jednoduchá a příliš k tomu nepomáhá ani zvolený jazyk, který užívá hodně odborných výrazů, v nichž se autor někdy zbytečně vyžívá. Samozřejmostí je mnoho odkazů pod čarou a v poznámkovém aparátu, do něhož je nucen čtenář často nahlížet. Ocenit se ale Stach musí kvůli vskutku široké rozkročenosti a výbornému společenskému rozhledu, díky němuž je schopen Kafkovo dílo vskutku zajímavě analyzovat a ty, kteří budou číst jeho díla, donutí na ně nahlížet trochu jinak a přesvědčí o tom, že Kafka není tak depresivní autor, jak si všichni myslí. Kniha je nejsilnější právě v pasážích, kdy Kafka vnitřně bojuje mezi láskou a manželstvím a touhou po oddání se literatuře a jeho dopisy budoucímu tchánovi i nevěstě jsou fascinující jeho totální upřímností a vnitřními pochybami, jichž si byl vědom. Roky rozhodování jsou velmi dobrá kniha, které ale nejvíce škodí její široký záběr, někdy až přehnaná snaha autora rozebírat každou Kafkovu větu a také neustálé popisování toho, co by měl knižní životopis mít a v čem se ten jeho liší od ostatních. A opravdu to mrzí, protože Stach knize věnoval neuvěřitelnou práci, přečetl kvůli ní velké množství literatury, nějak ale od ní nedokázal získat odstup, čímž vytvořil bariéru mezi sebou a "běžným" čtenářem. 70 %

1 27.11.2020

Hodně zvláštní kniha, v níž je pravděpodobně hodně symboliky, není ale jednoduché a je možná skoro nemožné ji objevit všechnu. Nabokov knihu koncipuje jako velkou šachovou partii jeho samotného se čtenářem, kterou on rozehraje svými pomalými a promyšlenými tahy a čtenář na ně může reagovat podobně pomalým čtením a pokoušet se odhalit většinu skrytých motivů a náznaků, stejně jako hlavní hrdina je ale v roli toho, kdo brání svou pozici, protože dominantní je jednoznačně autor. Děj ve své podstatě není tak složitý a dá se shrnout tak, že vypráví o geniálním dětském a pubertálním šachistovi, který v dospělosti ustrnul, byl překonán, pořád je ale uznáván a jeho jméno znamená pojem. Není schopen žít normální život a je posedlý vymýšlením obrany proti tahům jeho nástupce, navíc je donucen opustit svou vlast, v níž dochází k překotným změnám. Ze všeho se zhroutí a ožení se se ženou, která je zase posedlá tím, že z něj lásku k šachům zcela vymýtí a dělá pro to úplně cokoliv. Pro Nabokova je tato tematika jen záminkou k tomu, aby pojal vnitřní šílenství člověka a to, že život něčím posedlých lidí je de facto jen obranou před nimi samotnými, společenskými konvencemi a hledání cesty ven, která povětšinou nepřichází. Svůj význam má nepochybně i to, že až do samotného konce se nikdy nedozvíme křestní jméno hlavní postavy, které zcela záměrně vyká i vlastní manželka. Tím pádem je kniha jakoby neosobní, chladná a odtažitá, k čemuž samozřejmě přispívá i styl vyprávění, který je věcný, stručný a naprosto bez emocí. Je pravda, že jazykově je kniha úžasná a některé obraty a metafory jsou naprosto skvostné, na druhou stranu je škoda, že je čtenářsky tak náročná a nejde čtenářovi naproti, protože mnoho z nich pak neobjeví její kouzlo a je zcela ztraceno. Samotný konec je možná trochu očekávaný a nepřekvapivý, je ale nutné mít na paměti, že Nabokov už nikde nepíše, zda vše opravdu dopadlo tak, jak je naznačováno. Není totiž vyloučeno, že vše je trochu jinak. Lužinova obrana je možná trochu rozháraná a zbytečně náročná, těm, kteří podobnou literaturu vyhledávají, by ale neměla uniknout, protože čtenáře (pokud ten chce) bere jako partnera a svým způsobem protihráče, nikoli jako prostého konzumenta, který musí jen přijímat fakta. Ve druhém plánu navíc naznačí to, že každý jsme něčím posedlý a jde jen o to, zda své vášni zcela podlehneme, nebo ji dokážeme brát s nadhledem. 70 %

1 11.06.2020

Wenger je hodně zvláštní člověk i trenér, což tato kniha jen potvrdí. Je na ní znát, že John Cross byl klubu hodně blízko a se samotným Wengerem přišel mnohokrát do styku, takže leckdy odhalí věci, které nejsou tak úplně známé a zřejmé. Knižní portrét je nejsilnější v první polovině, kdy se čtenáři dozví, odkud Wenger přišel, jakou filosofii vyznával a jak moc změnil anglický fotbal svými tréninkovými metodami a přístupem. Postupně se také odhalí, proč Arsenal pomalu ustupoval ze svých pozic a trpěl častými zraněními svých hvězd. Jak kniha spěje ke konci, trochu ztrácí dech, protože autor se v ní začíná opakovat, vrací se k těm samým zápasům a zabývá se těmi samými skutečnostmi, jinými se naopak nezabývá vůbec (dlouhodobě zranění Tomáše Rosického tu není vůbec zmíněno, jako ostatně sám hráč), což je trochu škoda, protože to zbytečně kazí dojem a čtení už není tak zábavné a poučné. Ve výsledku tak je kniha o prvním trenérovi cizinci, který kdy v Premier League získal titul, zajímavé a inspirativní čtení, kvůli nedotažené a repetetivní druhé polovině se k ní ale asi čtenáři nebudou vracet tak často. Dokud ale Wenger nenapíše svou biografii sám, bude jediným relevantním zdrojem informací o jeho osobě a trenérské filozofii. 70 %

1 25.01.2020

Pro všechny opravdové fanoušky fotbalu je tahle kniha povinnou četbou. Ať už je čtenářův vztah k Bayernu a Guardiolovi jakýkoliv, stojí za to si přečíst, jak to v takovém velkoklubu funguje, jak složitě se tam pracuje, a především to, jak těžké je zkrotit velké hvězdy a získat je na svou stranu. Perarnau měl tu výhodu, že měl neomezený přístup do zákulisí, takže si mohl promluvit s hráči, asistenty i samotným Guardiolou, který byl navíc hodně sdílný, takže umožnil nahlédnout do své mysli a čtenář se tak dozví vše o tom, jak probíhají tréninky a jak se stanovuje taktika. Bayern v průběhu sezóny potkaly vzestupy i pády, tudíž má čtenář šanci dozvědět se, jak se pracuje s týmem, který má lehčí krizi. Další přínos knihy je i v tom, že si všichni utvrdí, že ve všech klubech dochází během sezóny k poklesu výkonnosti a ztrátě motivace, s čímž je důležité počítat a každý trenér musí vědět, jak s tímto faktorem pracovat. I po přečtení této knihy se potvrdí, že trenér musí být někdy z taktických důvodů za hlupáka a musí se opravdu spoléhat jen a jen sám na sebe. Velmi poučná kniha, která dost možná změní mnohým fanouškům náhled na moderní fotbal a na trenérskou práci a samozřejmě potvrdí, že dělat trenéra není vůbec nic jednoduchého. Pro ostatní čtenáře kniha nic nepřináší, protože se tu nic jiného než fotbal neřeší a styl je spíše novinářský než beletristický, což v tomto případě je jedině dobře. 80 %

1 09.05.2019

Velice a bohužel trochu zbytečně složitá kniha, která má obrovskou výpovědní hodnotu, která se ale ztrácí ve formě. Kohout tu střídá několik forem - od té čistě románové po scenáristickou, jevištní a deníkovou. Pozitivem je, že si nebere servítky, nijak se neobhajuje a přiznává, že i on se nechal oblouznit nastupujícím komunismem a patřil k jeho skalním autorům, postupem času se ale dá odtušit, že došlo k vystřízlivění a kruté ukázce toho, že tenhle režim vlastně fungovat nemůže. Kohout se tu vyrovnává nejen s vlastním světonázorem, ale také se vztahy, které neměl úplně jednoduché, s pohledem na idealizované modly i se svým národním myšlením a velmi silným vlastenectvím. Knize de facto není co vytknout, jen je škoda, že je psána tak nechronologicky a náročně, že se nedostane k tak velké čtenářské skupině, jak by bylo potřeba. Zapomenutá československá klasika, k jejímuž plnému pochopení brání právě ono sřídání pohledů a forem. 70 %

1 04.03.2019

Pro mě osobně rozporuplná kniha, která má ke Kmotrovi daleko. Zatímco Kmotr měl spád, zajímavé postavy a pořád se v něm něco dělo, Sicilián se místy utápí ve zdlouhavosti, zbytečných popisech krajiny, prostředí, zvyků i politického rozpoložení kraje, což sice čtenáři umožní pochopit, proč je tam mafie tak mocná, ale mnohdy to zdržuje. Tempo kniha nabere až v poslední třetině, kdy je potřeba osud Giuliana uzavřít. Ve výsledku je jedno, jak moc se Puzo drží reality, protože vše působí až moc romanticky a idylicky a je to jako by uhlazené. Kdyby Sicilián vyšel ve formě novely, asi bych z něj měl lepší pocit, takhle mi připadá, že Puzo se rozepsal až moc a neměl nikoho, kdo by ho trošku korigoval a upozornil ho na opravdu velké množství vaty. Jako celek ale kniha určitě špatná není a naprosto chápu, proč měl Puzo potřebu ji napsat, jen asi ztratil nadhled. 60 %

1 27.12.2018

Velmi inspirativní biografie brankářské legendy, která Slavii pomohla k Lize mistrů a zachytala si i v Drnovicích nebo Olomouci. Kniha má spád a přehledně nabízí průřez Vaniakovou kariérou s hodně zajímavými a leckdy i vtipnými historkami. Mimoto pak nabízí i trošku detailnější pohled do trenérského řemesla pánů Jarolíma, Uličného, Ščasného a dalších, nechybí ani spíš smutné povídání o tom, jak to fungovalo při jeho řeckém angažmá, které bylo spíš za trest a hodně stresující. Asi jediné, co bych vytkl, je až příliš žurnalistický styl (Pavlis je z knihy znát až moc), který se často opakuje a působí trošku neosobně a stroze. Možná také mohla být kniha trochu obsáhlejší a zabřednout ještě do hloubi brankářského řemesla a myšlení a práce profesionálního fotbalisty, to ale tolik nevadí. Jako inspirace při různých životních peripetiích nicméně kniha funguje výborně a po jejím přečtení lze uvěřit tomu, že když člověk něčemu dává sto procent a dře, osud mu to vrátí. 70%

1 10.09.2017

Cronenbergova prvotina silně připomíná romány Bretta Eastona Ellise nebo Chucka Palahniuka. Taktéž staví do středu dění nechutně bohaté lidi, kteří se ve svém životě vysloveně nudí a hledají povyražení za každou cenu - pro Nathana jsou to bizarní reportáže o chirurgii, pro Naomi (nevím, proč se v synopsi mluví o Haně) snaha o rozhovor s podivným francouzským filozofem, který pravděpodobně zabil a snědl svou ženu. Je zcela jasné, proč z toho musela být kniha a ne film, protože ten by byl asi moc za hranou i na Cronenberga a na jednu stranu je dobře, že autor knihu napsal a vysněný příběh alespoň nějak představil svým příznivcům, na tu druhou ale vlastně není o co stát, protože po slušném začátku se kniha mění v přehlídku bizarností, sexuálních úchylek a zvláštních dialogů ne úplně sympatických lidí. Alespoň, že autor po celou dobu udržuje čtivý styl a černý humor, který knihu dost drží nad vodou. Po pár dnech od přečtení už si toho z knihy zas tolik nepamatuju a chybí v ní scéna, která by se člověku vryla do paměti. Jde spíš o sled různých epizod, které jsou originální a bizarní zároveň, na druhou stranu ale taky někdy nudné a nenápadité. Cronenberg je zatím pořád lepší filmař než literát, to se ale může snadno změnit, pokud jako další knihu napíše něco trošku normálnějšího a bude vycházet ze své pozdější tvorby, která je sice plná násilí, ale taky zajímavých a drsných příběhů s charismatickými hrdiny. 60%

1 18.08.2017

Jakožto základní seznámení s tím, jak to vůbec v Německu a SSSR bylo nejen po kulturní stránce ve třicátých a čtyřicátých letech, slouží kniha velmi dobře, protože autor relativně stručně a jasně vysvětluje společenskou a kulturní situaci. Těm, které to zajímá, navíc poskytne velké množství informací ohledně některých filmů a toho, jak účelově manipulují publikem. Těm, kteří se o tematiku zajímají velmi povrchně, prozradí, jak Sověti i nacisté měli do detailu promyšlenou propagandu, které se neštítili užít při každé příležitosti a která měla být jejich hlavním "přesvědčovacím" argumentem o legálnosti všech činů. Souhlasím s tím, že je znát, že v Německu vlastně není moc o čem psát, protože ti nejslavnější tvůrci propagadnu netočili a emigrovali, zatímco v Rusku se na manipulativnosti podílela ta největší jména, z čehož rezultovalo třeba to, že snímky jsou dodnes ceněné a kvalitní. Na druhou stranu to otevřelo možnost upozornit na některé opravdu brutálně lživé filmy (Věčný Žid), při jejichž sledování dnes běhá mráz po zádech. Detailní popisy všech filmů jsou spíše na škodu, protože i ten nejpozornější čtenář se v nich za chvíli ztratí, ale tomu, proč tu jsou, lze rozumět a moc jiných způsobů, jak to udělat lépe, asi autor neměl. Pro filmového vědce asi kniha určená úplně není, protože nic moc nového se v ní nedozví, pro laiky a ty, kteří se o historii a kinematografii zajímají blíže, jde o hodně zajímavé čtení, které rozšíří obzory a ukáže, jak jednoduše a účinně manipulovat davem. Škoda také, že kniha není trochu aktualizována a působí malinko anachronicky. 70%

1 07.07.2017

Hodnocení téhle antologie určitě závisí na tom, jak moc zná čtenář jednotlivé hrdiny. Na ploše povídky totiž není čas se s nimi nějak seznámit, takže spíš slouží jako fanouškovský servis a někdy přivedou postavu do jiného prostředí. Osobně mi celá antologie přišla spíš zajímavá než cokoli jiného. To, jak by podobná setkání měla vypadat, podle mého splnili jen Connelly s Lehanem a Child s Finderem, částečně pak i Deaver a Sanford, kteří ale povídku napsali trochu delší, než by se slušelo. Dále pak zaujmou třeba Přeprogramování, a to hlavně tématem, nápadem a atmosférou, Tichý lov taktéž nápadem a akcí a Zastávka na občerstvení, která jediná zasahuje do osobních životů hrdinů. Jako celek sbírka poměrně funguje ale je jasné, že každému se bude líbit jiná povídka podle toho, co kdo preferuje a jak dobře zná hrdiny, kteří se tu vzájemně potkávají. Jakožto lákadlo na samostatné knihy jednotlivých autorů ale Tváří v tvář funguje výborně. 70%

1 21.05.2017

Fleming umí i lépe a s odstupem času můžu jednoznačně napsat, že Diamonds Are Forever zastaralo ze všech jeho děl, která jsem zatím četl, úplně nejvíc a je celkově hodně nevýrazné a zcela chápu, že filmová podoba je úplně jiná a scenáristé předlohu vesměs ignorovali a zachovali jen několik základních prvků. Knize chybí pořádný záporák a taktéž nějaký zapamatovatelný moment, vše se vyřeší dost rychle a Bond tu vlastně nemá čas cokoli zásadního předvést. Nejlepší tak je hodně detailní popis fungování kasina v Las Vegas a dostihového podvodu, ale opět platí, že z toho Fleming nevytěžil úplně maximum. Novelu ale určitě doporučuji těm, kteří si myslí, že 007 je pouze macho, protože ve své knižní podobě je úplně jiný a hodně civilní, což může mnohé překvapit. Jen asi není dobré začínat zrovna tímhle románem, jemuž chybí lepší zápletka a zajímavější hrdinové. 60%

1 29.12.2016

Velmi zvláštní kniha, která mě vůbec nestrhla a připadalo mi, že se v ní vlastně zas tolik neděje. Historická přesnost je dokonalá a o životě ve starověké Judeji si čtenář udělá plastický a poměrně jasný obrázek, to je ale tak všechno, co se dá výrazněji chválit. Příběh není špatný, ale plyne hodně pomalu a chybí mu nějaký zvrat a dějový oblouk, protože Ježíš je v nevědomosti udržován až moc dlouho a jeho proměna proto není tak působivá, jak asi měla být. Spíš mi román připomíná reportáž jednoho roku Ježíšova života, v níž chybí výraznější postavy a jde hlavně o popis doby, okolí a celkové atmosféry. Naštěstí kniha není moc dlouhá, takže je přečtena rychle, i když čtenáře tolik nebaví a není tak čtivá. Chápu, co tím autorka sledovala a proč knihu napsala, myslím ale, že jí měla dát větší spád a trošku atraktivnější příběh. 60%

1 27.11.2016

Bez Harryho Holea to tentokrát, na rozdíl od Lovců hlav, moc nejde a novela dost drhne. Zásadní problém vidím v tom, že příběh není nijak osobitý, ale pouze variuje různé hollywoodské thrillery, takže nemá příliš co nabídnout. Zvraty tu sice jsou, jsou ovšem trochu předvídatelné a navíc je jasné, že mnoho postav nejedná tak, jak se zdá, že jedná, protože by to nedávalo smysl. Hlavní hrdina není až zas takový sympaťák, ale spíš prosťáček, k němuž není možné si vytvořit nějaký hlubší vztah, protože je dost naivní. Nesbo si ale tohoto všeho byl nejspíš dobře vědom, protože novela není dlouhá, takže není čas na moc zbytečných dějových linek a jede vlastně přímočaře až k cíli, navíc je to pořád čtivé a svižně psané, takže se čtenář vlastně nenudí. Jakožto takový netradiční odskok v Nesboho kariéře je kniha vesměs v pořádku a naprosto neškodná oddechovka, měl-li by ale takhle psát dál, nebylo by to dobré. 60%

1 02.10.2016

Hodně slušná a poměrně stručná biografie jedné z největších filmových hvězd ji představí jak těm, kteří už o ní něco vědí, tak i těm, kteří netuší vůbec nic. Autor se soustředí jen na to nejdůležitější a příliš se nezaobírá méně podstatnými věcmi a vždy píše jen o těch zásadních rolích. Biografie je cenná hlavně kvůli popisu prvních De Nirových rolí a snahou vylíčit jeho důkladné přípravy na každou roli. I když nejde úplně do hloubky, to nejdůležitější vystihuje, což je dobře. Je možná škoda, že ne každému filmu se autor věnuje obšírně, to ale asi v jejich obrovském množství ani nejde, tudíž některé zmíní jen letmo a de facto telegraficky. Dotýká se i De Nirova osobního života, nikdy nesklouzne k bulváru, na druhou stranu ho ale nijak neshrne, čili čtenář ve výsledku netuší, kolik má vlastně dětí a kolikrát byl ženatý. U českého vydání pak zamrzí zbytečné chyby v gramatice a někdy i překlepy a nedostatečná kontrola údajů (v závěrečné filmografii je jeden film zmíněn dvakrát, ale pokaždé s jinými tvůrci, protože vypadl název, konkrétně jde o satiru Vrtěti psem). Jakožto jednohubka a nenáročná biografie ale kniha účel splní. 70%

1 02.10.2016

Z dnešního pohledu je Oheň překonán, unikátní je nicméně v tom, že byl psán ještě v době, kdy nikdo netušil, kdy tohle peklo skončí. Barbusse nepíše celistvý příběh, ale zvěřejňuje jakési epizody z válečného života, které jsou někdy více, někdy méně zajímavé, každopádně dost alarmující a realistické. V Barbussově podání není válka jedna dlouhá bitva, ale spíše většinou čekání na ofenzivu v naprosto otřesných podmínkách, kde se prakticky nespí a člověk musí být pořád v pozoru. Jsou tu ohromně silné scény, kdy vojáci prochází přes zákopy, kde jsou samí mrtví, jejichž části těl jsou rozeseté všude kolem, hledají se tu kamarádi, kteří umírají, zároveň si běžní vojáci z nepřátelských táborů kolikrát pomáhají, protože podmínky mají všichni vesměs stejné. Za pozitivum považuji i to, že z knihy je cítit bezmoc a vlastně i to, že nikdo nevěděl, co s podobnou situací dělat, neboť nikdo vlastně do té doby takhle velkou válku nezažil. Nevím ale, zda to bylo nezdařeným překladem, každopádně se mi větší část knihy četla dost těžce a některé pasáže si už nepamatuji. Jazyk byl hodně těžkopádný a některé popisy zbytečně zdlouhavé, proto mi čtení trvalo na takhle útlou knihu poměrně dlouho. Vzhledem k tomu, že tu prakticky chybí hlavní hrdina, není možné si k někomu vybudovat bližší vztah, z čehož rezultuje to, že spousta scén není tak působivých, jak by mohla být. Oheň tedy podle mě není úplně nejlepší válečný román, jeho unikum ale spočívá v době, kdy byl napsán, a pokud na to budeme nahlížet touto optikou, musíme ho (i přes jasně marxistický konec) jen ocenit. 60%

1 24.03.2016

Ucelený a zajímavý životopis vynikajícího herce a hollywoodského bouřliváka. Eliot umí vybrat to podstatné a čtivě seřadit informace, které se dozvěděl. Každou kapitolu uvozuje jedním Nicholsonovým citátem, který se k ní přesně hodí. Z hlediska fanouška mu nelze vytknout snad nic, protože je tu zaznamenána celá jeho cesta ke slávě a nesmí chybět ani ty nejdůležitější filmy, v nichž hrál. Je tradičně škoda, že o některých méně známých nebo úspěšných se tu autor jen letmo zmíní a příliš nerozebírá jejich tvorbu, na druhou stranu by asi tloušťka knihy dost nabyla. Navíc si čtenář udělá pořádek v tom, kolik měl vlastně Nicholson manželek a dětí, což je v jeho případě také dost důležité a pro méně znalé nepřehledné. Jediné, co mi vadilo, byly některé subjektivní soudy autora, který zbytečně shazoval filmy, v nichž Jack nehrál a někdy nemá úplně pravdu (třeba v případě filmu Neúplatní, o němž mluví jako o nevýrazném dramatu, z něhož si diváci dnes pamatují už jen kreaci Roberta de Nira), naštěstí tu ale podobných poznámek není moc. Chcete-li se něco dozvědět o jedné z nejzářivějších hvězd historie Hollywoodu, v tomto knižním portrétu zjistíte vše podstatné a dostanete chuť se na nějaký Jackův film podívat. 80%
PS: Trošku mě zarazilo české vydání, které má místy nepřesné číslování poznámek pod čarou a především zaměňuje filmy! O dramatu Jako nepoddajný plevel hovoří jako o Hořkosti, čímž v tom těm, kteří se tolik neorientují, dělá trošku zmatek, a režiséra Levinsona překřtilo na Lensona.

1 21.01.2016