callahanh komentáře u knih

Zpětně vzato je vidět, že v úvodu série s Harrym Holem se Nesbo teprve rozepisoval a nejlepší díly jsou až ty pozdější. Nemesis stojí někde na rozhraní, protože na jednu stranu už tu začínají být ony atraktivní prvky (nová kolegyně se zvláštní schopností, ""prohnilý" policejní šéf), na tu druhou je ale příběh zbytečně komplikovaný a zejména v závěru není těžké se v rozuzlení ztratit. To navíc není úplně důvěryhodné, protože vyžaduje takovou promyšlenost a přesnost, že lze pochybovat o tom, že "normální" člověk by vše takto vymyslel. Trochu slabší je i romská linie, která probíhá až moc hladce a těžko uvěřit, že zločinec takového formátu by Holeovi uvěřil víceméně na první dobrou. Nicméně Nesboho čtivost zůstává, děj má spád, severské prostředí je pořád dost atraktivní a Harry Hole je natolik zajímavá a svérázná postava, že čtenáře zkrátka baví. Jeho soukromý život tedy tentokrát ustupuje trochu do pozadí, což ale tolik nevadí, protože se zase odhalí něco z jeho minulosti. Nemesis určitě nepatří k tomu nejlepšímu, co v sérii s HH vzniklo, je ale dobré si ji přečíst i zpětně, protože dodá střípky do života hlavní postavy a jen dokazuje, že pozdější díly jsou mnohem lepší. 70 %

7 10.09.2023

Další knihu Dominika Dána asi nemá smysl sáhodlouze hodnotit, protože jde znovu o čtivé dílo se sympatickými postavami, jejichž pošťuchování a špičkování je vlastně tím nejlepším, protože na čtenáře přenáší přátelskou atmosféru jinak neveselého povolání. Autor tentokráte umístil příběh do magického roku 2000 a jeho prvních měsíců, které přináší dva případy, které jsou hodně smutné a ve své podstatě úplně zbytečné. Na Dánovi je zkrátka znát, že je bývalý (?) policista, protože se soustředí na onu potřebnou rutinu a ukazuje, že většina vražd není chladnokrevných, ale spíš výsledkem momentálního afektu, v tomto případě je navíc vrah i tak trochu smolař. Nic zásadního pochopitelně čekat nejde, ale oddechovou a kvalitní žánrovku ano, což pravověrným fanouškům Dána stačí. 70 %

7 21.05.2023

Mankellovy knihy o Wallanderovi jsou z dnešního pohledu příjemně staromilské a stále mají vzestupnou tendenci. Sedmý díl je nejambicióznější, protože je nejrozsáhlejší a celá zápletka je brutálnější a záhadnější než všechny ostatní. Mankell se snaží o naprostou věrnost skutečné detektivní práci, proto se v knize mnohdy nic neděje, vyšetřovatelé stojí na místě a tráví čas u nekonečných porad. Je fakt, že zpočátku kniha moc spád nemá a i díky delším kapitolám není tak čtivá, postupem času se to ale mění, děj nabírá na obrátkách a ke konci je naprosto strhující. Výtky ohledně toho, že autor mohl ubrat na zmínkách o neustálém komisařově močení, beru, na druhou stranu to ale není vysloveně otravné a čtenáři to k němu svým způsobem prohlubuje vztah, protože na rozdíl od mnoha kolegů působí lidsky a zranitelně. Spíše než tohle bych vytkl pár pasáží psaných z pohledu vraha, které se do příběhu moc nehodily a zbytečně rozptylovaly pozornost, ve výsledku pak vlastně nikam moc nevedly. Morální úvahy o úpadku společnosti jsou fajn, i když dnes už možná trochu zastaralé, to ale moc nevadí. O krok pozadu možná trochu doplatil na své ambice, ale sérii výborně rozvíjí a zásadnější chyby nemá. 80 %

7 07.05.2020

Opravdu velice zajímavá a v mnohém osobní kniha, kde Helena Třeštíková poodhalí něco z tvorby svých filmů, ale i náhledu na život. Potěšující je, že po přečtení jsem na ni nezměnil názor a spíše si jen utvrdil to, že je velmi zásadová, upřímná, zkrátka osobnost. Je moc fajn, že přesně prozradí, jak ke svým filmům přistupuje, i to, jak se vyvíjí další osudy jejích hrdinů. Po přečtení čtenář pochopí, proč jen málokdy vstupuje do svých filmů osobně a jak těžké je pro ni sestříhat film do podoby, aby s ním byla spokojena. Paradoxně asi největší přínos knihy tkví ve velmi krátké epizodě jejího života, kdy se stala ministryní kultury - popis toho, jak to na těchto institucích chodí, je bolestivě pravdivý a v plné nahotě ukáže, jak se v Česku dělá politika (a je úplně jedno, kdo je u moci), i to, že ministr je jen maskot, který ale ve výsledku všechno odnese. Zde často kritizovaný přístup Pavla Kosatíka se mi naopak moc líbil, protože kniha je tím pádem opravdovým dialogem a nikoli prázdným pochlebováním a čtenář si někdy navíc zpětně uvědomí, jak také může být vnímán její dokument. To, že se paní Třeštíková obhájí a je schopná na občasnou kritiku reagovat, je výborné. Asi by kniha občas mohla jít víc do hloubky a věnovat se třeba autorčinu soukromí a Kosatík mohl pokládat otázky víc na tělo, ale ono to ve výsledku moc nevadí, protože je napsaná tak svižně a oba aktéři jsou tak silné osobnosti, že jejich dialog je radost číst a stát se jeho součástí. 80 %

7 19.04.2020

Zcela typický Dominik Dán. Samozřejmě, že Slovensko je nám blízké a možná i proto jeho díla působí tak důvěryhodně a realisticky. Cigaretka na dva tahy není výjimkou, protože se tu opět rozbíhá jeden případ, který pomalu přerůstá v něco mnohem většího, o čemž nikdo moc nechce, aby se vědělo. Dán píše opět čtivě, stručně, jasně a dává si záležet jen na tom, aby odvyprávěl to nejdůležitější. I proto je poměrně fascinující, jak se mu na tak malé ploše daří tvořit sympatické a životné postavy, s nimiž by asi nejeden čtenář rád zašel na pivo. Jejich vzájemné špičkování a škádlení patří k tomu nejlepšímu, co autorovy knihy nabízejí. Zároveň ale nezapomíná ani na zápletku, která je opět jednoduchá, avšak silně realistická a nijak veselá. Hvězdičku ubírám za určitou rutinu, v níž už autor moc nepřekvapí a také za to, že ze slibného názvu nevytěžil tolik, kolik by asi čtenář čekal. 75 %

7 26.03.2020

Velmi dobrá povídka, která na jednu stranu je typicky kingovská, na tu druhou je ale znát, že ji Mistr nepsal sám. Námět sice není nijak originální, ale pořád je působivý, takže se mu nedá vytýkat neatraktivnost a otřepanost, není ale úplně využitý. To, co osobně považuji za nejlepší na knize, je to, že i když se odehrává během několika let, čtenář vůbec nemá pocit, že by mu cokoli podstatného ze života hlavní hrdinky bylo zatajeno, což se u mnoha povídek nestává. Její osudy a setkání s tajemným pánem jsou zajímavé, ale jejich potenciál není úplně využit, protože se mnoho věcí neodhalí a nevysvětlí. Nechybí tu děsivé momenty, jinak jde ale spíš o neškodnou a trochu potemnělou záležitost pro mladší čtenáře, jejíž přečtení rozhodně neurazí. Je škoda, že povídka vyšla samostatně, protože milovník Kinga se cítí tak nějak ochuzen, že po ní nenásleduje žádná další, která by dojem vylepšila a nabídla více z oblíbeného autora. Nic proti ničemu. 70 %

7 17.10.2019

Výborný životopis jednoho z nejslavnějších žijících spisovatelů na světě. Z knihy je vidět, že Beahm Kinga velmi dobře zná, několikrát s ním byl osobně v kontaktu, má přístup k dalším odborníkům na jeho dílo a jeho osobě věnoval dlouhá léta studií. Je ale škoda, že v ní nebere v potaz ty, kteří Kinga nemají tolik načteného, nebo s ním začínají, protože většina děl je tu dost vyspoilerovaná. Vzhledem k tomu, že vše je řazeno chronologicky, si čtenář, který jeho romány čte na přeskáčku, uvědomí, že i Kingova tvorba má nějaký vývoj a lze v ní najít vnitřní logiku, což považuji asi za největší přínos biografie. Potěší i to, že se autor věnuje několika filmům podle Kingových předloh, ačkoli je neuvádí do úplného kontextu a některé informace vyzní trochu jinak, než by měly (např. když u Vykoupení z věznice Shawshank uvádí, že jeho oscarové opomenutí je skoro ostudou, ale nezmíní, že v souboji prohrálo s Forrestem Gumpem...). Ocenit se musí i fakt, že fanoušek tu má skoro všechno - odkazy na kvalitní stránky o Kingovi a další literaturu, zmínky o jeho rádiu nebo o kapele spisovatelů. Jen je škoda, že autor nejde v rozborech některých děl více do hloubky a spokojí se jen s krátkým popisem děje a pár kritickými ohlasy, totéž i u filmů, které by vskutku zasloužily více detailů a nějaké produkční informace. Ve výsledku ale jde o vynikající biografii, po jejímž přečtení získají fanoušci ucelený pohled na život a kariéru Stephena Kinga a dostanou chuť absolvovat zmíněnou tour po lokacích v jeho románech, nebo si alespoň nějaký z nich přečíst. 85 %

7 26.07.2019

Poměrně banální zápletku se Hawkins snaží zaobalit do atraktivní literární formy, což se jí ale úplně nedaří. Knihu vypráví až moc vypravěčů, střídá se ich-forma s er-formou, do toho se prolínají různé časové linie a čtenářova orientace je extrémně obtížná, protože skoro dvě třetiny tak úplně neví, kdo ke komu patří a jak jsou všichni propojeni. Výsledku úplně nepomáhá ani to, že autorka tu rozehrává zdánlivě záhadné tajemství, jenže pointa není nijak šokující a hodně věcí se nevysvětlí a zůstává otevřených. V závěru jsem se navíc nemohl ubránit dojmu, že autorka chce šokovat za každou cenu, což se trochu míjí účinkem. Jinak je ale kniha čtivá, psána jednoduchým jazykem, má spád a celou dobu udržuje čtenáře v napětí, jak vlastně vše zakončí a jestli je vše takové, jak se od první chvíle zdá. Do vody je tedy trochu nafouknutá bublina, která láká na něco, co ve výsledku vlastně vůbec nepřijde a čtenář je pak malinko zklamán. Typická literární žánrová jednohubka, kterou nemá smysl číst vícekrát. 60 %

7 30.06.2019

Titulní novela je nadčasová záležitost, která je svým způsobem děsivá i po letech, protože podobná situace se může v nejbližší budoucnosti přihodit. Matheson je úsporný spisovatel, protože na vytvoření depresivní atmosféry nepotřebuje moc místa, ale v pár větách uvede čtenáře do obrazu a posléze už jen prohlubuje vztah mezi ním a titulním hrdinou, který je zoufale osamocen a čeká na jakýkoliv kontakt. Ocenit se musí i čtivost, spád a samotný nápad a příběh, v němž není hodně věcí odhaleno, ale vůbec to nevadí, protože o hledání příčiny Já, legenda rozhodně není. A samotný závěr to pak už jen korunuje. Další povídky jsou, jak už to u podobných sbírek bývá, kolísavé kvality, žádná ale není vysloveně špatná. Kupříkladu Pohřbené nadání je ukázkou toho, jak Matheson ovlivnil Stephena Kinga, protože jde de facto o prolog Mrtvé zóny, který je tím pádem poctou Mathesonovi. Vyzdvihl bych ještě Za pět minut dvanáct, která je krátká, ale má děsivou a mrazivou pointu; Oběť, což je předchůdce wooodoo hororů, který nepostrádá atmosféru a opět údernou pointu a Nepříčetný dům, což je pro změnu hodně znepokojivá povídka. Zbytek už v paměti asi tak nezůstane a některé povídky (zejména Čarodějky a Tanec mrtvých) šly úplně mimo mě a moc jsem je nepochopil, ale to je v podobných sbírkách zcela běžné. Samotná Já, legenda je ale výborná a dodnes působivá a hodnocení si zaslouží vysoké, některé zbylé povídky ale knihu jako takovou sráží dolů. 70 %

7 21.04.2019

Trochu jiná dánovka než ty ostatní, ve své podstatě ale stejná. Dán tentokráte vrací čtenáře na začátek Krauzovy kariéry a proplétá čtyři na sobě zpočátku nezávislé linie, aby je v závěru osudově protnul. V Uzlu není tím hlavním řešení vraždy dělníka v ropné rafinérii, ale popis každodenního života v rozpadajícím se socialismu a metod, které používali příslušníci StB, kteří si mohli dovolit cokoliv. Krauz je nicméně pořád stejný sympaťák, ačkoli už na začátku kariéry poznává, že morálka a poctivost se v policejní práci moc nenosí, podobně sympatický už je i Burger a jejich vzájemné špičkování a suchý humor jsou vrcholem knihy. Jakkoli realisticky celý příběh působí, tak závěr to lehce sráží, protože silně pochybuji, že taková věc by Krauzovi prošla bez potíží a nějakého vnitřního vyšetřování. Celkově vzato je Uzel dalším velmi dobrým románem Dominika Dána, u něhož má čtenář znovu ten pocit, že přesně takhle vypadá každodenní policejní práce. 70 %

7 01.10.2018

Práce Miloše Doležala je obdivuhodná a zaslouží před ní jen smeknout. Obrovský kus života zasvětil tomu, aby veřejnost seznámil s tragickým osudem pátera Josefa Toufara a aby jeho ostatky konečně našly klid a spočinuly tam, kam patří a obojí se mu nakonec povedlo. Krok do tmavé noci je sice literatura faktu, psána je ale natolik čtivě, že to čtenáři mnohdy nepřijde. Dáno je to hlavně rozdělením do krátkých podkapitol, které nabídnou vždy vše podstatné a autor se v nich nikdy neuchyluje ke zbytečně odborným termínům. Toufarův příběh je neuvěřitelně silný sám o sobě a jeho utrpení muselo být nezměrné, o to horší je, že jeho příběh se moc nepřipomíná a ti, kteří ho bez důkazů ubili, nám tu vládnou znovu. Na příběhu "estébáka" Máchy je navíc vidět, co byla tato společnost za lidi - nestyděli se, své jednání brali jako přirozené a měli tu drzost se po revoluci ještě soudit o to, že jsou vlastně nevinní. Dojem ještě dokreslují stovky fotografií, které čtenáři trochu přiblíží prostředí i postavy, o kterých se zde mluví. Doležal evidentně nechtěl stavět osobu Toufara do nějaké kontroverze, což se dá pochopit, proto bych mu nevytýkal, že se v knize neobjeví názor nikoho, s kým by si až tak nerozuměl, stejně tak bych nevytýkal ani to, že se nepokouší nějak blíže vysvětlit onen zázrak (ačkoli já osobně si jako věřící člověk myslím, že když se na některém místě děje až moc zla, dá o sobě Bůh vědět a nechá člověka, co si z toho odnese). Jestli bych měl něco vytknout, byla by to asi poslední část knihy sestávající z detailních popisů archeologických nálezů, exhumace ostatků a doslovu, která je příliš odborná, oproti zbytku knihy se čte dost těžce a čtenář si ji tak asi úplně neužije. Ačkoli mám k církvi své výhrady, to, jak se k ní bolševik v padesátých letech zachoval, si absolutně nezasloužila a vražda pátera Toufara byla činem, který patří k nejtemnějším momentům našich dějin a je třeba si ji přípomínat, protože se zdá, že mnoha lidem už je to jedno. A to je vůbec to nejsmutnější. Jedna z nejlepších "odborných" knih a zároveň jedna z nejsmutnějších knih vůbec, jaké jsem kdy četl. 90 %

7 16.08.2018

Komentářů je tu opravdu dost a těžko přispět s něčím zásadně novým, protože víceméně se všemi souhlasím - chápu, proč se někomu Policie absolutně nelíbí a jinému zase přijde až geniální. Ono je to totiž tak, že Nesbo má zvláštní dar, že umí popisovat detaily tak, že vše vypadá věrohodně, proto jsou v jeho podáních vraždy policistů opravdu "výživné", navíc dovede na pár řádcích vykreslit atmosféru strachu, nejistoty a beznaděje jako málokdo. O Harrym Holeovi nemá smysl se moc rozepisovat - v reálu by ho asi nikdo potkat nechtěl, protože nespolehlivé lidi má rád málokdo, jakožto literární postava je ale fascinující a svou zarputilostí a schopností dedukce stále baví. Když už jsme u toho, tak na Policii je vůbec poprvé v celé sérii vidět, jak je HH důležitý, protože v první třetině knihy se nevyskytuje, a jakmile se objeví, jde najednou úroveň příběhu strmě vzhůru a je úplně někde jinde. Nebudu se ani zdržovat u toho, že Nesbo umí psát stručně a čtivě a krátké kapitoly mu pomáhají ve svižném tempu a udržování napětí, protože to je samozřejmost. Spíš se zastavím u toho, co se mi tentokráte úplně nelíbilo. Především je to délka knihy, vůbec poprvé v celé sérii, kterou jsem až na tři knihy četl celou, jsem měl pocit, že minimálně sto stránek mohlo zůstat někde ve stolku a pár postav nemuselo vůbec vzniknout, protože děj jen uměle natahují a jejich význam není tak zásadní. Neholduju ani tomu, když knižní thriller připomíná ten filmový a pracuje s přehnanou akcí, což se tady stalo a celá scéna s lednicí a výbuchem mi přišla přepálená a jen na efekt. Poslední věc, kterou bych mohl oželet, je závěrečný cliffhanger, který je taktéž trochu samoúčelný - zatímco v Přízraku měl svůj význam, v Policii už je jen na efekt a trochu zbytečně odvádí pozornost jinam. Měl-li bych to tedy shrnout, Policie je jako vyvrcholení dlouhodobého seriálu, v němž se završuje osud důležitých hrdinů, někteří dokonce zemřou a jiní dojdou ke své osobní katarzi. Platí tedy to, že čím víc Nesboho a Holeovek má čtenář načteno, tím víc na něj Policie zapůsobí. 80 %

7 29.06.2018

V kontextu “běžné“ literatury vždy potěší něco trochu jiného, a to Jatka č.5 nepochybně jsou. Vonnegut se v nich svérázným způsobem vyrovnává s traumatem, jehož byl přímým aktérem, a o němž se bohužel moc nemluví. Čtenáři ovšem nejde vůbec naproti a zvyknout si na jeho sice úsporný, ale nechronologický styl, v němž přeskakuje z místa na místo a vlastně v něm chybí hlavní hrdina, není úplně jednoduché a pár stránek trvá, než mu čtenář přijde na chuť. Oceňuji hlavně to, že se dílo dá interpretovat různě, ale asi nikdy ne špatně, což byl nejspíš záměr, protože autor se v předmluvě sám “shazuje“, že vlastně nedokázal napsat nosný příběh. Kniha je tak spíš jakýmsi svérázným svědectvím o tom, že válka v lidech zůstane navždy a ti, kteří ji neprožili, nikdy nemůžou pochopit ty, kteří byli v centru dění a příkopy mezi nimi jsou hluboké, i když jde třeba o rodinu. Vše je oživeno černým humorem, ironií a satirou, která ale, jak už to tak bývá, se nebezpečně blíží pravdě. Vzhledem ke krátkému rozsahu, značné čtivosti a lehkému stylu je navíc kniha rychle přečtena, což je moc fajn. Jatka č.5 jsou nicméně spíše pro zkušeného čtenáře, dá se o nich dlouze diskutovat, jejich protiválečné poselství je ale zcela jasné a místy hodně mrazivé. 70 %

7 24.11.2017

Je fascinující, jak moc Hill připomíná svého otce a stal se opravdu takovým “Kingem light“. The Fireman jako by vypadl ze šuplíku námětů samotného Mistra, protože téma o neznámé chorobě, která končí samovznícením, je typicky kingovské. Hill se toho nebojí a ve velmi pomalém a zdlouhavém tempu vypráví atraktivní příběh, který je plný zajímavých a propracovaných postav, vskutku promyšlených událostí a mnohdy nečekaných zvratů. Obě klíčové postavy jsou charismatické a zajímavé, každá ale jiným způsobem - zatímco Hasič svou tajemností a málomluvností, Harper svou odvahou a vnitřní sílou. Jediný zásadní problém, který s knihou mám, je tak její rozsah, protože 664 stran je v tomto případě opravdu hodně a místy se děj hodně táhne, všechno je rozvláčné a zbytečně překombinované, což se týká i závěru, který už je na můj vkus protahovaný až moc. Jinak je ale The Fireman výborné dílo, které utvrzuje v tom, že Stephen King má ve svém synovi důstojného nástupce, který by mohl být podobně progresivní jako on kdysi. 80 %

7 13.11.2017

Velkou výhodou Nesmrtelnosti je, že je čtivá a opravdu se čte velmi rychle, navíc není psána nikterak složitým jazykem. Kdo by ale hledal ucelený příběh, se zlou se potáže, protože ten tu chybí a místo něj je tu popis osudů několika postav, který je pro autora příležitostí k tomu pohrát si s románovou formou a pustit se do několika zajímavých a nadčasových úvah. Mnoho myšlenek je tu hodně zajímavých (třeba ta, že každý se snaží o svou nesmrtelnost tím, že chce po sobě něco zanechat), mnoho ale šlo mimo mě. Co mi trošku vadilo, byla určitá zahleděnost knihy sama do sebe, kdy Kundera evidentně zcela záměrně nejde čtenáři naproti a vyžívá se v tom, že ten toho mnoho nechápe. Závěrečný doslov hodně objasnil, takže zpětně se čtenář může podívat na pasáže, které se rázem dostanou do trochu jiného světla. Celkově vzato si troufnu říct, že Nesmrtelnost je výborná kniha, která by ale mohla být o něco přístupnější a možná i trochu příběhově jasnější. Každopádně by asi nebylo od věci se k ní za čas vrátit. 80%

7 20.01.2017

Kdybych si tu nepřečetl, že jde o autorovu prvotinu, ani bych to nepoznal, protože Popel všechny zarovná je hodně strhující a zajímavé čtení, které mi z těch, co jsem zatím četl (a není jich moc), přijde nejlepší. Je tedy pravda, že některé popisy jsou zdlouhavé a odlišení časových linií tu chybí a čtenář se v nich ztratí a také to, že postavy jsou sice sympatické, ale zjednodušené a inspirace ze slavnějších zahraničních detektivek je tu asi hodně velká (nevím ale, zda jsou všichni policisté takhle "zaškatulkovatelní"), to jsou ale jediné výtky, které mám. Je sympatické, že se tu řeší dva paralelní a nesouvisející případy a policejní práce je tu ukázána ve vší své rutině i náročnosti a Krauz s Fischerem jsou poctiví hrdinové, kterých je v podobných románech třeba. Autorovi se sice úplně nepovedly popisy akčních scén a celý konec je možná trochu přestřelený, ale závěrečná pasáž, která přichází s pro čtenáře hodně zajímavou a nezodpovězenou otázkou, knihu povyšuje na opravdu výbornou žánrovku, kterých je u nás málo. Navíc věřím tomu, že podobným způsobem je propojen zločin s policií i u nás, nedělám si iluze a je mi z toho smutno. 80%

7 05.01.2017

Z trojice autorčiných knih je Gone Girl jednoznačně nejlepší a nejpromyšlenější. Těžko říct co u ní ocenit dřív. Začít bych měl asi u naprosto fantastické práce s dvěma nespolehlivými vypravěči, kteří poskytují svůj náhled na pětileté manželství. Autorka brilantně zachytila takové ty drobné nesrovnalosti, kdy se každý dívá na stejnou situaci trošku jinak, z čehož pak vznikají neshody a hádky. Každý vypravěč podává čtenáři svou verzi příběhu a je jen na něm, kterému z nich vlastně věří. Dále vyzdvihuji skvělou motivaci postav a jejich psychologickou propracovanost, která je opravdu detailní a ani chvíli nenudí. Možná ještě lepší je kniha v jakési "druhé" linii, která je jízlivě ironická a sarkastická a opírá se do absolutní moci médií, tendenci většiny lidí generalizovat a podléhat tomu, co čtou a vidí a taky do určitých stereotypů, které dříve, či později vstoupí do každého vztahu a je potřeba s nimi pracovat. Při čtení jsem se několikráte dost usmíval a humor obou dvou postav mě moc bavil, ačkoli bych se s nimi osobně potkat nechtěl. Film jsem viděl jako první, takže moment překvapení se logicky nemohl dostavit, což ale autorce nikterak nevyčítám, je nicméně pravda, že se kniha pak čte trošku jinak a je možné se zaměřit na trošku jiné věci. Mnohými kritizovaný konec naopak chválím, protože je relativně otevřený a svým způsobem trošku obrací role obou manželů. Vezmu-li to kolem a kolem, patří Gone Girl k tomu nejlepšímu, co jsem v posledních letech četl, protože funguje v několika rovinách, nechybí jí humor ani napětí, navíc je na ní vidět, jak skvěle je od první do poslední stránky promyšlená a každá informace tu má svůj význam a také je atraktivně a čtivě psána střídáním dvou pohledů, které se před koncem propojí a nabídnou určitou skepsi vůči jakýmkoli partnerským vztahům. Pro mě opravdu geniální kniha, k níž bych se rád čas od času vrátil. 100%

7 14.06.2015

Vynikající Lehane, který se opravdu se čtenářem nemazlí a představuje mu realistickou a syrovou detektivku, která se dá fyzicky prožít. Jedinou zásadnější výtkou je snad jen pomalejší začátek a občasný zmatek v postavách, který jsem měl, ale jinak je tu všechno dokonalé. Po Sbohem, baby zatím nejlepší příběh dvojice Kenzie - Gennaro, který je vlastně esencí Lehaneho. Je to hodně temné, depresivní, bezvýchodné a postavy jsou postaveny před takové úkoly a dilemata, že byste s nimi neměnili ani za nic. Je moc fajn, že nejsou klasickými nesestřelitelnými a nezničitelnými detektivy, ale jsou vykresleny jako zranitelné a lidské existence, které chtějí dojít ke spravedlnosti, i když je to bude stát strašně moc a mnoho věcí už se neopraví. Nejsilnějším momentem je rozhodně kapitola s návštěvou vězení, kde sedí psychopatický vrah. Toho se autorovi povedlo vykreslit naprosto bravurně a už jen z toho krátkého úryvku je znát, že s ním není legrace a že by možná zasloužil celou knihu o svých zločinech. Nechybí tu ani strach o některé hrdiny, takže je tu vlastně vše, co má ve správném thrilleru být a ještě mnoho věcí navíc. Darkness, Take My Hand je čtivý a napínavý román, který v tom nejlepším připomíná legendární díla z tzv. drsné školy a má jen minimum chyb. 90%

7 13.12.2014

Vůbec se nedivím, že román je bestsellerem, protože Zlatan je světovou superstar, takže se dá čekat, že jeho paměti zajímají mnoho lidí. Přiznám se, že jsem od nich moc nečekal, o to víc jsem byl ale překvapen výsledkem. Kniha je úžasně čtivá a opravdu do značné míry přesahuje rámec sportovní biografie, protože hlavně zpočátku ukazuje, jaké je soužití Švédů s přistěhovalci a jak vlastně vypadá život v ghettu. Román je dost upřímný, což je až zarážející, v tom ale zároveň tkví jeho největší síla. Zlatan je sebekritický a dokáže uznat některé chyby, které ve svém životě udělal a zcela otevřeně popisuje, že v mládí nebyl žádný svatoušek. Tyto pasáže patří k nejsilnějším a jsou naprosto strhující. Stejně tak stojí za zmínku i naprostý kontrast chování jeho jakožto Srbochorvata (nejen) v chladném Švédsku, kde nejsou zvyklí na tak bouřlivé a emocionální jednání. Přínosem je také to, že po přečtení pochopíme, že některé "hvězdné manýry" jsou v podstatě nutností, protože jinak by takhle slavný člověk nemohl fungovat a odvádět stoprocentní výkony. Je samozřejmé, že pořád musíme ke knize přistupovat jakožto k autorskému počinu, takže nesmíme ztrácet z mysli to, že Zlatan mluví o některých situacích tak, jak je viděl on (zejména jeho konflikt s Guardiolou) a druhá strana by je určitě podala trošku jinak. Mohl se možná také víc věnovat některým důležitým zápasům, gólům a mohl dát více nahlédnout do mysli útočníka světové extratřídy při důležitém zápase, takže z hlediska psychologie nelze čekat zázraky, to je ale vlastně jediná zásadnější výtka, kterou k téhle knize mám. Naprosto výborná biografie, která je skvěle přeložená a je na ní vidět péče vydavatelů, protože je v ní minimum (jestli vůbec nějaké) překlepů a pravopisných chyb. Vřele doporučuji i těm, kteří fotbalu moc nefandí. 90%

7 06.12.2014

King už několik let cítil potřebu vrátit se k osudům malého Dannyho z Osvícení a letos mu to konečně klaplo. A je možná škoda, že Doktor Spánek není psán jako jeho těžký boj s následky toho, co se dělo v hotelu a alkoholismem, protože v těchto pasážích je román nesmírně silný a čte se prakticky sám. Pak se ale rozdělí do tří vesměs samostatných rovin, které se posléze protnou a to už je malinko problém. Přiznám se, že osudy "duchových lidí" mě až tak neoslovily, a ačkoli byly čtivé, nějak tomu zkrátka něco chybělo. Ona vůbec celá kniha postrádá typicky kingovský strach a hutnou atmosférou a v závěru pak už spíš než o thriller s hororovými prvky jde o fantasy, což mi tak úplně nesedí. Na druhou stranu tu máme Abru, která je sympatická a má obrovský potenciál na další román a tak nějak ji nejde nefandit. Nechybí tu také zajímavé momenty a nápady (komunita přebývající v karavanech s neomezeným zdrojem peněz, atraktivní myšlenka "páry" unikající z obdařených dětí). Je pravda, že konec by potřeboval být údernější a emočně silnější, rozhodně ale není špatný. Doktor Spánek určitě není ta nejlepší Kingova kniha za poslední roky a ten, kdo ho má načteného, určitě vypozoruje, že všechny motivy už kdysi použil jinde, pořád ale jde o slušnou jednohubku, která má svou cenu hlavně v tom, že rozvíjí osudy jedné z autorových nejznámějších postav. 70%

7 27.11.2014