Candide komentáře u knih

Mám pocit, že jsem četla úplně jinou knihu než ostatní... ale obálka, název, autorka i anotace sedí, tak nevím, kde se stala chyba... každopádně nedokážu pochopit, co se na ní všem tak líbilo... Zápletka jako vystřižená z nejposlednější harlekýnky, hlavní postavy mě štvaly jedna jako druhá, absolutně vůbec jsem se do nich nedokázala vžít, kamarádku jako je Six bych tak akorát chytla za frak a tím samým oknem co přilezla ji také vypoklonkovala... Každou stránku jsem předvídala, vůbec nic mě tam nepřekvapilo ani nešokovalo, vše bylo od začátku jasné. Označila bych ji za 50 odstínů pro teenagery, vždyť ti tam taky nedělali nic jiného než že spolu chrápali... Nechci tím urazit nikoho, komu se kniha líbila, jen mně se zkrátka do vkusu netrefla. Už jsem na tento typ literatury asi stará, anebo profesně příliš zdeformovaná.

Odporné, povrchní, bagatelizující, hluboko pod mou úroveň. Být Koniáš, hodím to bez rozpaků do ohně. Přesně takové knihy se k ničemu lepšímu nehodí.

Knihu jsem četla přímo v knihovně, protože ji měli pouze prezenčně, a na mnoha místech jsem se musela kousat do rtu, abych nerušila ostatní čtenáře svým hlasitým smíchem. Verše mě pohladily, pobavily a donutily nelámat nad českou poezií pro děti hůl. Děkuji, pane Šrute! Spolehněte se, že tuto knihu jednou koupím svým dětem.

Nejsem z Prahy, přesto na mě z knihy dýchlo cosi, co mě donutilo vykvajznout se na své sebepojetí světoobčana a pokorně se vrátit domů...

Kniha se z dnešní produkce pro mládež originálně vymyká. Osobně už mi nějaký pátek není -náct, s protagonistou však máme společnou hlubokou přemýšlivost a schopnost obětavé lásky k nejbližším, neměla jsem tedy nejmenší problém vcítit se do něj a prožít s ním vše na vlastní kůži. Jen kdyby svět kolem nebyl tolik bílý...

Zpracování mě nadchlo, hrdina okouzlil, příběh oslovil. Nemohu tedy jinak než zařadit mezi oblíbence a ostatním čtenářům vřele doporučit.

Quam sordet mihi terra, dum coelum aspicio...

Když mne důvěřivě přijímá mé dětství,
dávám se do zpěvu.
Když pomyslím na trnovou korunu Pána Krista,
zmlkám úděsem.
Když pohlédnu na trnitý keř a vidím v něm ptačí hnízdo,
začínám naslouchat.
Ale když poznávám člověka,
dávám se znovu do nářku...

Nemá smysl nosit klobouk, stejně by mi kvůli neustálému smekání před Vámi, Vladimíre, na hlavě dlouho nevydržel.

Na dobu studia na gymnáziu nevzpomínám nijak zvlášť ráda, ale když už, tak pouze na příjemné věci. A jednou z věcí, na které vzpomínám obzvlášť vřele, je právě četba tohoto geniálního překladatelského díla. Nikdy nezapomenu, jak jsme z něj se spolužačkou a kamarádkou v jedné osobě neustále citovaly (podobně jako z Hrdého Budžese), předháněly se, která ji bude mít půjčenou vícekrát, nebo jak jsme se staly doživotními stoupenkyněmi eumoirismu. Kniha formovala můj jazykový cit, smysl pro humor i celé další směřování. Tuším, že takové se říká osudová.

Bohužel tuto knihu nemohu doporučit. Minimálně tři vulgarismy na každé stránce, popisy soulože a sledování porna (fakt žůžo, přece když si něco takového budu chtít přečíst, půjčím si Fifty Shades, ne autorku HP), poselství žádné, zbytečně natahovaný děj (děj... on tam vlastně žádný nebyl), postav, že by se za ně G.R.R. Martin nemusel stydět (což by nevadilo, kdyby si s nimi autorka uměla poradit, ale neuměla) atd. atd. ... A že prý kniha pro dospělé? S takovou obálkou? Ruku na srdce, kdo z vás by si ji přečetl, kdyby ji nenapsala Rowlingová? Nezlobte se na mě, ale takhle se kvalitní literatura nedělá.

Na to, jak zajímavý je námět, mi psychologie postav přišla značně plochá a povrchní, ač duchařská tematika, ani trochu jsem se nebála, pasáže, které by ve mně měly vyvolávat hnus, mě tak akorát nudily, a konec... jsem předvídala. Jako oddychovka na nedělní odpoledne, kdy nemáte nic lepšího na práci, nicméně postačí.

Výstižná obálka, příjemný font písma, zajímavý nápad... takže chápu, proč tato kniha získala literární ceny.

Nedotažené myšlenky, nezvyklá absence interpunkce, pointa vyšumělá do ztracena... tedy do druhého čtení se nutit nebudu.

A shrnutí... kdybych si knihu nepřečetla, nic moc by se nestalo.

I přes několik překlepů krásné, občerstvující a inspirativní čtení. Bůh žehnej odkazu Matky Vojtěchy!

Naprosto zklamal má očekávání. Těšila jsem se, jak hlouběji proniknu do mentality muslimské kultury a komunity v USA, a dozvěděla jsem se velký kulový... Další z řady zbytečných knih, které svět neobohatily a nic moc by se nestalo, kdyby nebyly napsány...

Nuda, nuda, nudaaaa. Sašiny knihy začínají být na jedno trapné, ubohé, neoriginální brdo.

Oproti Jane neskutečný skok kvalitním směrem - jen kdyby nebylo toho otravného rockového prostředí!

Pro někoho může být knížečka užitečnou pomůckou, ve mně však hlubší touhu po modlitbě růžence neprobudila.

Takový potenciál kniha měla! Tento námět bych si s přehledem dokázala představit na 400, 500 stránek... ale takto se zařadila do ubohého šedého průměru, který není dobrý snad ani na to odreagování...

Velmi oceňuji, že se kniha drží doložených faktů (blbostí bylo kolem Rožmberků napsáno až až), bohužel se ale stalo to, co se u autentických historických románů někdy stává - skutečnost na úkor čtivosti. Navíc je text plný gramatických a stylistických chyb. Nicméně pro Jihočecha se jedná o povinnou četbu.

Kvůli šíleně zdlouhavému rozjezdu jsem byla v pokušení knihu nedočíst, ale nakonec jsem vytrvala, což přineslo své ovoce. Mnoho námětů k přemýšlení.

Tahle kniha se z produkce Alexandry Potter zvláštně vymyká, přestože byla v Česku přeložena a vydána jako první... vnímám tam jisté prvky, které tvoří leitmotiv Alexandřiny tvorby (rychlý spád a postup děje, ich forma, snaha o veselý nadhled a dělání si legrace z americké i britské kultury, happy end), ale ničím mě nezaujala, naopak nechápu, jak mohly mít čtenářky po přečtení tohoto kusu chuť pouštět se do dalších. Moje je to třetí kniha od zmíněné autorky a kdybych si ji přečetla jako první, nejspíš bych se do ostatních neměla odvahu podívat.