Candide komentáře u knih

Rozkošně ponuré! Geniální ilustrace (přestože jsou pouze slabým odvarem např. Lepíkových příšer), překrásně nevlídná atmosféra, inspirovaná nikým menším než E. A. P., a krutá ponaučení, za která by si autor dozajista vysloužil pochvalu od samotných Grimmů. Pojďte se bát!

Vynikající publikace, patrně jediná svého druhu. Jeden si při jejím čtení klade otázku, zda světové dějiny ovládali lidé, nebo opium...

Přečteno v angličtině.
Blogovou sféru sleduji už víc než rok, bez mučení se tedy přiznám, že jsem si Girl online přečetla pouze a jedině proto, že ji napsala Zoella, která platí za jednu z nejúspěšnějších blogerek současnosti. Její prvotinu bych shrnula jako průměrný románek pro teenagery, který naplňuje všechna klišé, která si o tomto žánru dokážete představit. Provází ho však marketingová kampaň snů, která zaručuje, že se kniha dostane i k těm, kteří o blozích nemají ani ponětí.
Dobrá rada, čtěte romanťáky v originále. Až v tom okamžiku vám totiž něco dají.

Mi... Mi - lu - ji tě, krásná Te...

Tak tohle bylo opravdu utrpení, nejtěžších 300 stránek mého života! Novodobá knížka lidového čtení - ubohá, plytká, bez vtipu, bez nápadu, bez fantazie. Jdu číst Bacona.

Oceňuji kvalitní soupis sekundární literatury, materiálu je však tolik, že není možné napsat komplexní publikaci, a přitom ji vměstnat do necelých dvě stě stran. Útlost knihy považuji za hrubé odbytí tématu. V takovém případě se snadno sklouzne k povrchnosti a zjednodušování, což se stalo i zde.

Ač jsem sama katolička, důrazně Vám radím ruce pryč od této knihy. Je tak strašně tendenční, dezinformační a neobjektivní, že nám křesťanům dělá akorát ostudu. Když se prezentujeme takovýmto způsobem, nedivím se, že si o nás ateisté myslí, že jsme úplně blbí.

Nedočteno. Nesnáším feministky.

Antarktida je skutečně ta poslední země, o které bych si myslela, že je možné napsat dechberoucí knihu. Orko to dokázal.

Podobně jako Záhady Udolfa je i Mnich dílem ztraceným v propadlišti času, které si užilo svých 5 minut slávy v době Jane Austenové, dnešnímu čtenáři už však nemá mnoho co nabídnout.

Závěr byl jedním z těch, které jsem očekávala a ke kterému kniha celou dobu spěla. Nejedná se o nic překvapivého ani šokujícího, slogany provázející vydání knihy jsou hodně nadsazené. Přesto mohu doporučit k přečtení, neboť sonda do duše trpícího dospívajícího je to celkem zdařilá.

Jako zaměstnanec Památkového ústavu mám k této knize jedinou poznámku... Všechno je to pravda! Tahle kniha je o vás, mufloni!

Stydím se, že jsem se k němu dostala až teď. Neboť nelze pochopit Oscara Wildea bez znalosti Doriana Graye.

Trochu mi vadily vsunuté definice slov a pocit, že nečtu A co když jsem blázen?, ale Jako zabít ptáčka. Až na tyto drobné nedostatky však nemám co vytknout... kniha je naprosto skvělá. Po dlouhé době se mi nějaká dostala pod kůži (a to nejen pod epidermis, ale dokonce do podkoží!). Příběh mě zasáhl, s psychologií postav jsem spokojená, po literární stránce si myslím, že je vše v pořádku. Rozhodně si toto dílo zaslouží větší pozornost a širší čtenářskou základnu.
Není co dodat, neváhejte a přečtěte si!

Literu za překlad si bezesporu zaslouží, jinak bych ale ke knize měla značné výhrady. Jednak mi většina básní svým vyzněním přijde krutá, jednak mě odrazují odporné ilustrace. Paradoxně bych tuto knihu dítěti pod 12 let do ruky nedala. V mém případě se ale asi jedná spíš o otázku vkusu, celkově kvality díla nepopírám. Jak bylo zmíněno prve, zvlášť co se jazyka týče.

Výborná publikace, která poslouží především těm z nás, kteří se potřebují odpoutat od jednostranných poznatků získaných ve škole a chtějí si na husitskou dobu vytvořit vlastní názor. Tahle kniha je velmi dobrý odrazový můstek.

Krásné pohádky doprovázené ještě krásnějšími obrázky... s nimi (bohužel nebo bohudík?) nikdy Dlouhou chvíli mít nebudete :)

A co neděle? :)

Ach jo, tolik jsem se na knihu těšila (páč hraniční porucha osobnosti, to je moje!) a ono je to jenom další vyprázdněné porno. Tak nic.

Vždy mám trochu obavu, když se dílo věnované šoe označí za bestseller. Takový titul podle mě náleží jen Anně Frankové. Nicméně v tomto případě se před námi otevírá patrně nejzajímavější a nejcennější dílo loňského roku, které si širokou čtenářskou pozornost bezesporu zaslouží. Má švih, spád, originální zápletku a hlubokou psychologii postav. Tedy vše, co od dobré knihy očekávám. Jednou ji určitě chci mít ve své domácí knihovně.

Nezbývá než doporučit - přečtěte si a zařiďte, aby se nic z toho, o čem kniha hovoří, nikdy neopakovalo...