Candide komentáře u knih

Nádherná zamyšlení, tolik plná něhy a lásky, že by neměla chybět žádnému adventu.

Konečně Andersen takový, jaký má být - něžný i krutý, nádherný i děsivý. Pohádky nejsou žádní jednorožci na duze, pohádka má bolet!

Naprosto úžasná, myšlenkově plnokrevná kniha, jen mě vytáčejí ty překlepy.

Intimní verše s nádherným výtvarným doprovodem Bohuslava Reynka. Skutečný skvost!

Velice se panu Čepelkovi omlouvám, ale kniha mě neskutečně nudila. Horko těžko jsem ji zvládla přečíst do půlky, často jsem u ní usínala. Nevím, čím to je, jestli mi nesedl Palánův způsob vedení rozhovoru nebo něco úplně jiného, každopádně mě to mrzí a pana Čepelku mám i přesto velmi ráda.

Kniha mě bohužel velmi zklamala, byla totiž úplně o něčem jiném, než jsem čekala. Těšila jsem se na tipy a triky, jak žít minimalisticky, a místo toho jsem dostala jenom životopis autorky. Není to ale primárně její chyba, příště si holt před koupí musím dobře prostudovat anotaci.

Jako nápad je to dobrej... ale ve finále z něho vylezl paskvil. Dětem bych nemotala hlavu básnickými formami, když už se pomalu nechytají ani v těch vynálezech. Obojí předpokládá ze strany čtenáře alespoň základní znalost, kniha totiž vědomosti nikam dál nerozvíjí (což ale, uznávám, asi není její účel). Humoru je tady poskrovnu a ilustrace jsou dle mého názoru značně odfláknuté. Básničky jsou pro děti už tak velkej opruz, proč ho ještě umocňovat absencí barev? Celkově tedy úplně nechápu, jak mohlo v ML v konkurenci s Černou a Fučíkovou zvítězit právě toto.

Jestli takhle ve skutečnosti vypadá mateřství, nechci mít děti.

Svět je čím dál složitější. (To není povzdech, nýbrž fyzikální jev!)

CV
Horoskop mi přiřazuje cedr
Jako by tušil
Mě ale dávno
Adoptovaly jabloně

Žádné právo na dítě neexistuje. Existuje jen touha. A tu autorka popsala výborně.

Francouzi se dodnes nemohou shodnout, zda je jejich nejlepší humoristický román Tartarin, anebo Zvonokosy. Já osobně se přikláním ke Zvonokosům. Kvality Tartarina bohužel nedokážu ocenit, nepřišel mi vtipný ani trefný.

Janiny rané práce samozřejmě nedosahují kvalit pozdějších románů, ale je bezesporu velmi zajímavé sledovat, jaká cesta k nim vedla.

Vynikající práce, které se podařilo obsáhnout snad všechny aspekty fenoménu archanděla Michaela, jaké vás jen napadnou. Dozvíte se např. o původu andělova jména, rozdílech v jeho zobrazování napříč dějinami, i třeba o tom, jak využít jeho postavy v pastorační praxi. To vše bez nostalgie a sentimentu. Tleskám a doporučuji.

Kdyby si všichni lidé na světě přečetli Malého prince, už by nikdy nebyly žádné války.

Četba Faustynina deníčku je značně psychicky náročná, neboť obyčejný smrtelník se její úrovni duchovního života nemá šanci vyrovnat. Nicméně pro katolíky se jedná o povinnou četbu, zvláště v kontextu právě probíhajícího Roku milosrdenství.

Jsem za tuto knihu velmi vděčná. A to právě proto, jaké protichůdné emoce vzbuzuje. To se obyčejnému příběhu nepodaří.
Ode mě má Me before You obrovský palec nahoru, protože upozorňuje svět na skutečnost, že na jednoho Stephena Hawkinga a Jana Potměšila připadají tisíce dalších, kteří své postižení prostě nezvládnou. Moc se o tom nemluví, natož aby na toto téma vznikala beletrie. Děkuji, Jojo, že jsi do toho šla.

Zhustit náročné téma fungování vesmíru a jeho fyzikálních zákonů do tweetového textu mi připadalo jako vynikající nápad. Jenže by se to muselo umět napsat, že? Bohužel nejsem po přečtení o nic chytřejší než před tím. Informace byly tak povrchní, že mi v hlavě žádné nezůstaly.
Pokud se budete o knihu přecejen pokoušet, nedoporučuji ji číst na jeden zátah. Hrozně rychle vás tak přestane bavit.

Je mi líto, ale paní Struneckou nemohu považovat za důvěryhodného odborníka. Její názory zabředají do příliš esoterických a selektivních vod, do kterých doporučuji spíše vůbec nevstupovat, než se v nich snažit plavat. Od této demagogie ruce pryč!

Bohužel smutně pravdivé. Doporučuji šesti ze svých pěti romantických kamarádek.