capricorn__ komentáře u knih

Mně se líbí, jak je v anotaci napsáno, že čtenáře příběh nešokuje. :D A měli pravdu: nešokoval. Naštěstí u této - páté - knihy mi došla trpělivost, takže už jsem další knihy nečetl. Chápu, proč je autor populární a taky chápu, že lidé mají jeho knihy rádi - pro mě ale po přečtení několika knih působí jako autor, který tak trochu zlenivěl, našel, co funguje, co dělá z knížky bestseller, a tak nějak se rozhodl zůstat na stejném místě.

Dneska jsem chytil náladu zkritizovat téměř všechny knihy v sérii a u této se poněkud zdržím. Už jsem u předchozích knih stačil shrnout všechno, co mě štvalo, ale tady se zdržím u vraha samotného. Co jsem si všiml, všechny záporné postavy od Bryndzy jsou strašně, ale opravdu strašně hloupé. Člověk by jim skoro nevěřil, že takové činy umí provést tak, že je policie nemůže objevit. Tihle vrazi jsou strašná paka, abych pravdu řekl. Pro to, aby dokázali neustále kličkovat s policií, vymýšlet, jak jim utéct, jak se schovat, jak zahladit stopy, potřebují být sakra chytří, nebo snad ne? Tenhle vrah byl sice opravdu krutý a bezcitný, taky mu nechyběl těžký životní příběh, který je pro takové lidi typický, ale připadalo mi, že neumí ani do pěti počítat.

Já miluju celou sérii s Harrym, dokonce i ty první dva díly, které tu mají docela nízké hodnocení, ale pro mě je Nůž velké zklamání. Knihu jsem hltal možná tak do stránky 200, pak mě naštval ten "překvapující zvrat", který určitě čekal každý, kdo někdy Nesba četl, takže jsem pokukoval po konci, než na knížku budu moct zapomenout, abych si nezkazil dojem ze zbytku knižní série.
Nesbo má svůj styl psaní detektivních zápletek, který se v celé této sérii (a vlastně i při psaní jiných detektivních knížek jako třeba Syn), příliš nemění. Takže cca od Sněhuláka pro mě tedy jeho knihy ztratily to typické tajemno a momenty překvapení, protože jsem ho prokoukl. (Proto se mi tolik líbí jiné tempo ve Spasitelovi a Přízraku.) K tomu všemu mě trochu rozčilovala postava Harryho (já s alkoholiky prostě sympatizovat nedokážu) a to, že on prostě vždycky přežije všechno a vždycky je ve správný čas na správném místě.
Nůž jsem si chtěl přečíst, abych se dostal do "nostalgické nálady" po všech jeho ostatních knihách, ale kniha mě dost zklamala.

3 24.10.2020

Tahle knížka má obrovský potenciál, skvělý nápad, autor umí i dobře psát, ale provedení knihy mě velice zklamalo. Přeskakování z místa na místo, mnohdy prázdné kapitoly, nepříjemný hlavní hrdina, který nikdy moc nevěděl, co chce... Konec taky docela zvláštní... Tohle bylo asi jedno z nejnudnějších sci-fi, které jsem kdy přečetl.

3 24.10.2020

Já nevím, strašně nesnáším tyhle thrillery, kdy z každého řádku cítíte, jak se autorka snaží vykalkulovaně rozvinout zápletku a způsobit "šokový moment", na který je určitě každý, kdo tento žánr hltá, dobře připravený. Bylo mi úplně jedno, co se s postavami stane, protože nám o nich autorka skoro nic kvůli jejímu zrychlenému stylu psaní neřekla, a když už náhodou, tak mi byly příšerně protivné.

Navíc: skupina lidí ve venkovském hotelu při kruté zimě? Ale prosím... Tohle už tady bylo snad stokrát...

Půl na půl... Začátek byl slibný, nicméně po chvíli jsem se ztratil v postavách a nemohl jsem si příliš zvyknout na styl psaní. Na druhou stranu se mi líbí, že "Želary" jsou velmi evokativní knihou s charakteristickou atmosférou a poetismem. Byly chvíle, kdy jsem byl vtáhnut do děje, vše barvitě viděl před očima a zajímalo mě, co se bude dít dál, ale stejně tak jsem přicházel k částem, kdy jsem se vyloženě nudil a do čtení nutil. Ve výsledku mě kniha příliš neoslovila.

2 28.06.2024

"Rozum a cit" je velmi nenáročná, odpočinková kniha. Jane Austen bravurně popisuje prostředí či tehdejší dobu a mentalitu obyvatel. Všechny postavy mají velmi propracovanou a uvěřitelnou psychologii a působí tak jako opravdoví lidé. Oproti "Pýše a předsudku" (jediná další kniha, kterou jsem od autorky zatím přečetl) se mi líbilo, že "Rozum a cit" nemá tolik předvídatelný konec. Na druhé straně mi po většinu díla přišlo, že "Rozum a cit" neobsahuje nějaké výraznější scény, gradace děje... vše jako by se odehrávalo ve stejné přímce. Naštěstí autorka píše opravdu hezky, a proto to čtenářský zážitek rozhodně nekazí.

2 09.06.2024

Velmi podmanivý román, který čtenáře bez milosti vtáhne do děje. Faulkner byl velmi zajímavým spisovatelem, zaujal mě jeho styl psaní, používání metafor, ale i vykreslení postav či filozofické postřehy. "Divoké palmy" nejsou knihou ryze o lásce, nicméně se mi líbí, jakým způsobem na ni nahlédl. Příběh jako takový je velmi hutný a závěr nezapomenutelný. Moc rád se ke knize někdy vrátím, věřím, že mi spousta myšlenek či symbolismu unikla.

2 19.04.2024

"Plavba" je velmi krásným a hlubokým románem, skoro se mi nechce věřit, že jde o první knihu V. Woolfové. V této knize se nenachází proud vědomí v takové podobě jako např. v "K majáku" či "Paní Dallowayové", pro který je spisovatelka známá. I přesto se v "Plavbě" nachází cit pro rozmanitý vnitřní svět postav, plynulé přeskakování mezi nimi, ale i pokrokové myšlenky, filozofické přemítání nad životem a smrtí a evokativní metafory. Knihu bych určitě doporučil někomu, kdo teprve s romány autorky začíná.

2 04.02.2024

Velmi hezká, oddychová povídková kniha. Anthony Doerr je skvělý spisovatel, má velmi dobrý styl psaní a dovede čtenáře dovést přesně tam, kam potřebuje. Jeho popisy emocí/nálad a myšlenkových pochodů jednotlivých postav jsou působivé. Jediné, za co strhávám hvězdu, je, že to, že jsou si povídky mnohdy velmi podobné, způsobuje, že se někdy překrývají a po dočtené celé sbírky si ne všechny povídky vybavuji celé. Nejvíce se mi líbily povídky: Dlouho to byl Griseldin příběh, Správce a Mkondo, ke kterým se v budoucnu rád vrátím.

2 14.06.2023

Věřím, že kdyby Murakami psal tuto knihu ve své pozdější spisovatelské fázi, byla by kratší tak o 100-200 stran. Murakami má velkou výhodu v tom, že i ty nudné pasáže umí popsat zajímavě, proto mi velká absence děje v první části ani příliš nevadila. Příběh jako takový je sám o sobě velmi zajímavý, moc se mi líbí symbolika a promyšlenost (za to vděčím také doslovu, který mi spoustu věcí objasnil). Trochu mám nicméně problém se závěrem, který mi připadal (jako kontrast první části) velmi zrychlený a trochu nedoladěný.

2 05.06.2023

Komentáře níže mé dojmy dobře vystihují. Autor bravurně popisuje atmosféru doby a přemýšlení svých přátel, za což dávám plný počet hvězd, protože se mi líbí, že jako vypravěč ukazuje ty hezké, ale i ošklivé stránky hnutí. To, že mě určité postavy a jejich rozhodování a nakládání se životem občas rozčilovaly, je spíše subjektivní.

2 08.03.2023

Mně celá kniha připadala jako parodie na Nesba. Nemůžu si pomoct. První část se mi poměrně líbila, říkal jsem si, že "Macbeth" není tak hrozný jak komentáře na Databázi říkají, ale nakonec jsem přišel na to, odkud jdou. Vím, že se Nesbo v tomto případě musel držet Shakespearovy předlohy, což ho možná nemuselo tolik bavit, nevím, každopádně výsledek pro mě nezněl vůbec přesvědčivě. Nesbo mě postupem času začal nudit, ale přesto napsal jedny z mých nejoblíbenějších detektivek, tady to zkrátka nebylo ono. Nejvíce mně vadilo, že postavy byly velmi ploché, neuvěřitelné a člověk jim tak nějak ani nechtěl fandit, chovaly a myslely zvláštně, jako kdyby nikdo nedokázal odhadnout výsledky svého rozhodování. Doslova mi bylo jedno, jak příběh skončí, ale snažil jsem se vydržet, protože vím, že autor má vždy esa v rukávu, takže jeho konce jsou často nepředvídatelné. Průběh děje byl... zvláštní. Bylo tam příliš mnoho tlachání a málo konání, akčních scén a zvratů bylo naopak tolik, že jsem se v nich začal ztrácet a ztratily svůj záměr. Vím, že Nesbo umí napsat podstatně lepší knihy.

2 26.09.2022

Já byl nadšený. Jednotlivé povídky zachycují lidské emoce či postoje s velkým smyslem pro detail, vždy jsem unesen z toho, jak Virginia Woolfová umí rozebírat myšlenky a vnitřní monology postav. Pointa některých povídek byla snáz odhadnutelná než u těch ostatních, ale všechny se mi moc líbily. Věřím, že to nebylo naposledy, co jsem povídkovou knihu otevřel.

2 03.08.2022

Tuto knihu jsem četl, když mi bylo cca 13-14 let a teď, zpětně, mě překvapují autorčiny spisovatelské schopnosti, kdy skvěle dokázala předem dětem, které, ruku na srdce, jsou mnohdy velmi kruté vůči ostatním dětem, které jsou nějak jiné, jak to vypadá v hlavě takového kluka a čím vším si musí projít. Líbí se mi i to, že jsou v knize rozpracovány i pohledy dalších lidí, například Augustovy sestry, cením i citlivé popsání zdravotního postižení hlavního hrdiny. Kniha je velmi lidská, milá a komplexní, zároveň vím, že se u ní děti určitě nebudou nudit. Hrdě se tedy přidávám do klubu lidí, kteří "Neobyčejného kluka" vychvalují.

2 02.06.2022

"Žízeň" je čtivá detektivka, která ještě k tomu zastupuje roli jakéhosi strašáka na populární seznamovací aplikace jako Tinder. Není těžké dostat se od začátku na konec, kniha je velmi napínavá a promyšlená - pokud bych "Žízeň" četl jako první díl, dal bych pět hvězdiček. Jenže právě proto, že jsem četl všechny předešlé díly, mi "Žízeň" připadá o něco slabší, dokonce i více než první dva díly, které se nedočkaly takové popularity mezi čtenáři. Rozhodně ale čtení nelituju, pořád jde o velmi kvalitní detektivku.

2 22.04.2022

Od Bukowského mám zatím načteny pouze dvě knihy, tahle se mi dostala pod ruku na doporučení známé. Začátek byl velmi slibný a svižný, líbily se mi dialogy a humor, jenže přibližně za půlkou jsem pomalu začal ztrácet zájem. Připadalo mi totiž, že děj plyne příliš rychle na to, abych si z něj něco odnesl a dokázal se do něj ponořit. Druhé dílo, které jsem od autora přečetl - "Šunkový nářez" - je podobně dlouhé, ale podstatně hlubší a intenzivnější. Hlavní postavy a situace jsou ryzejší, v "Hollywoodu" je vše jaksi povrchní, byť je hlavní myšlenka velmi zajímavá. Konec se mi líbil a jsem s ním spokojený, ale celkově mě kniha spíš zklamala. Každopádně není vůbec těžké ji přečíst, za to dávám velký plus.

2 01.02.2022

"Ariel" jsem četl ve stejné chvíli jako "Pod skleněným zvonem", což mi usnadnilo čtení poezie a její pochopení. Sylvia Plath má specifický styl psaní, její metafory jsou velmi originální a líbí se mi i způsob, jakým dovede nastavit atmosféru. Většinu jejích básní jsem četl několikrát, protože až tehdy mi excentrická přirovnání dala smysl a já je dokázal pospojovat dohromady. Za sebe "Ariel" doporučuju - pro mě to byl opravdu příjemný zážitek (byť mnohdy depresivní a hutný).

2 15.01.2022

Tohle je sakra těžká knížka, možná i ta nejtěžší, kterou jsem přelouskal, a to jsem už podle mě četl hodně náročnou četbu. Byť se mi příběh moc líbil, užíval jsem si autorův styl psaní (upřímně řečeno, styl psaní je hlavní důvod, proč jsem si knihu vybral a nakonec u ní i zůstal) a i plynulý přechod mezi vypravěči, stejně hodnotím čtyřmi hvězdami právě kvůli náročnosti, která pro mě občasně byla přílišná a já se přistihl, jak se mi do čtení nechce, když vím, že jedna kapitola má cca 50 stránek. Tak či onak jsem rád, že jsem knihu přečetl, je totiž úplně jiná, než na jaký jsem zvyklý. Hlavní myšlenka je skvělá, jen jsem po přečtení musel přečíst ještě několik internetových stránek, abych knihu pochopil tak, jak se mi během čtení nepodařilo. Určitě však doporučuju!

2 24.10.2021

O této knize vím delší dobu, matně si vzpomínám, že jsme se o ní učili ve škole, ale nějak mihla můj radar (pro mě) nezajímavou anotací. Jenže když jsem se v létě rozhodl rozšířit svůj hudební vkus a do hledáčku mi padla Kate Bush, která mě díky své nejznámější písničce "Wuthering Heights" dostala k tomuto románu. A což o to, písnička mi hraje ve sluchátcích minimálně jednou denně, ale věřím, že s touto knihou jsem společnou notu příliš neobjevil. Neberte mě špatně: kniha se mi četla skoro sama, překvapil mě skoro nadčasový spád (za to ale může jistě i překladatelka), hlavní postavy jsou uvěřitelné, bavily mě barvité popisy prostředí a důležitost přírody, ale nemůžu říct, že by mi kniha vyrazila dech, jako se mnohým historickým knihám podařilo. I přesto má v sobě román určité kouzlo, jakousi magii, proto se mi příčí hodnotit ji nižším počtem hvězd. Věřím, že kdybych měl více pochopení a empatie pro romantické příběhy, asi bych psal jinak. Já se v knize spíše zaměřoval na psychologii, na jakési rodové prokletí a na samotný závěr, který je napsán moc hezky. Filmový snímek mě nezajímá, ke knižní podobě se třeba někdy vrátím, ale dozajista si ještě poslechnu "Wuthering Heights" od Keith Bush. Chápu čtenáře, kteří knihu milují, ale i ty, které nenadchla. Já pořád stojím někde mezi (s mírným nakloněním k náklonnosti).

2 07.09.2021