capricorn__ komentáře u knih

Úžasná kniha povídek. Každý z příběhů je napsán velmi poutavě, navzájem se od sebe liší, ale propojuje je tajemná atmosféra, o kterou se autorka zasluhuje různými způsoby. Někdy hraje na strašidelné scény, jindy na atmosféru, ale typické jsou i psychologické intriky či nadpřirozeno - za každé okolnosti stránky ubíhají samy a touha dozvědět se pointu neodchází do poslední věty. Do podzimního počasí se kniha hodí perfektně.

Bavily mě všechny příběhy, ale pokud bych je měl seřadit od nejlepšího po ten nejhorší, pak bych to udělal následovně:
- Ptáci
- Teď se nedívej
- Nechoďte po půlnoci
- Modré čočky
- Jabloň
- Alibi

9 07.11.2024

"Čas odejít" byla moje premiéra, co se tvorby autorky týče. Zpočátku jsem se nemohl začíst, jelikož jsem měl poměrně zmatek v dějových liniích a postavách, každopádně cca od strany 100 jsem knihu skoro nedokázal odložit. Docela jsem bojoval s hlavními postavami, jelikož pro mě byly těžko přístupné (po konci knihy už chápu proč), ale bavila mě představená témata: pátrání, nadpřirozeno, ale i exotická tématika sloní rezervace a celkově odkrývání tajemství těchto zvířat. Níže v komentářích se rozebírá konec a onen "wow efekt" - ten mě velmi překvapil, každopádně každý, kdo má za sebou pár základních hororových/nadpřirozených snímků, s ním je už seznámen. (Kvůli tomu, jak je závěr "křehký" je bohužel nemůžu jmenovat.) Ve výsledku jsem s knihou velmi spokojený, dostal jsem víc, než jsem očekával - předně jsem nečekal, že nad příběhem budu tolik přemýšlet. Rád se zaměřím na další autorčiny knihy.

9 26.09.2024

Tato kniha je ve shrnutí velmi detailním mikro pohledem na osud jedné americké rodiny, která je postižena smrtí své dcery/sestry. Ač na téma rodinných vztahů, "tygřích rodičů", problémů dětí a dospívajících či rasových problémů byla napsána spousta knih, tato mezi nimi vyčnívá. Od Celeste Ng jsem četl "Ohníčky všude kolem" a tehdy mě nadchly její vypravěčské schopnosti, její um vystihnout emoce a postoje velmi surově. I toto bylo v její prvotině přítomné, nicméně "Vše, co jsme si nikdy neřekli" je podstatně depresivnější a hutnější. Jde o beznadějný příběh, kdy byste nejraději se všemi postavami zatřásli jen proto, aby vám jich o pár stránek později bylo líto. Jde o velmi uvěřitelný příběh - určitě takové existují i v realitě. Posledních asi padesát stránek je asi nejlepších, plných hlubokých emocí a perfektně uzavřeného příběhu.

9 17.09.2024

Velmi povedený detektivní román. Sice děj neobsahuje popisy násilí, krve či napětí, které je protkáno bitkou a střelbou pistolemi, ale i přesto je velmi čtivý (a pro mě i uvěřitelnější). Případ jako takový je poměrně fádní, prostředí celebrit mě tolik nezajímalo, ale rozuzlením jsem byl příjemně překvapen.

9 21.05.2024

Začátek byl docela strašidelný chaotickým stylem psaním, ale později, hlavně k závěru, jsem si ke knize našel cestu a zamiloval si jí. Vím určitě, že mi během prvního čtení, kdy jsem se hlavně snažil zorientovat v ději a postavách, uteklo hodně symbolismu, proto se ke knize určitě plánuji vrátit.

9 02.02.2023

Román je sám o sobě velmi zvláštní, z postav cítím sympatie pouze k Fermině Dazové, všechny ostatní mi vadily svými pohnutkami a někdy i přemýšlením. (K ženám se opravdu nechovají dobře.) "Láska za časů cholery" je mým druhým dílem od Márqueze, poprvé jsem četl "Sto roků samoty", kde mě autor zmátl množstvím postav a myšlenka se tak pro mě ztratila. Tato kniha se čte lépe, ale rád bych potenciální čtenáře varoval před tím, že román se zdá být podstatně delším, než ve skutečnosti je, protože v knize takřka chybí přímá řeč a autor vše popisuje do největšího detailu. Mě kniha nadchla, protože se mi líbí, jakým způsobem autor popisuje prostředí a kulturu, jeho metafory jsou velmi nevšední. Přesně ale chápu důvody, kterými může někoho rozčilovat.

9 07.01.2023

Velmi zajímavá kniha. Začátek se trochu vlekl, ale s přibývajícími stranami příběh nabíral na intenzitě. Moc se mi líbí psychologie hlavních postav, ale i vylíčení anglického prostředí a rozporuplných emocí. Styl psaní mě taky nadchl, kniha nepůsobí, že by byla napsaná ve třicátých letech. Konec pro mě příliš překvapivý nebyl (komentáře na Databázi prozrazují bohužel až moc), ale i tak jsem si ho moc užil.

9 13.12.2022

Poslední měsíc objevuji současné české autory a zabrousil jsem i k Třeštíkové, jejíž knihy pravidelně vidím na Databázi a samotná autorka je často vidět i na bulvárních plátcích, proto jsem si řekl, že zkusím jednu z jejích knih a uvidím, jak mi sedne. Vybral jsem "Osm" kvůli nejvyššímu hodnocení.

A.
Au.

Tohle bolelo. Zasekl jsem se asi v půlce, kdy jsem si řekl, že dál už zkrátka nemůžu. Tohle byl příběh absolutně o ničem. Třeštíková mi trochu připomíná českou verzi Liane Moriarty, ale ta se mi čte o něco lépe (byť ji taky moc nemusím). Ze začátku mě chytla detektivní zápletka, ale ta stejně v knize figuruje jako kulisa. Zbytek je jen samá nevěra, nenávist, pomlouvání, závidění, detailní popisy zbytečností... Hlavní postavy této knihy jsou přesně ty typy lidí, kterým se v reálném světě snažím vyhýbat, co to jde. Kromě toho mě rozčiloval i jazyk, hovorová čeština, kapitoly, které neříkaly nic jiného, než že je někdo nespokojený a jak nesnáší vše kolem sebe (včetně sebe samotného). Práce detektivů mi - po přečtení mnoha detektivních knih - připadala úsměvná.

Asi chápu, že některým lidem se tento styl psaní líbí, ale já takovou literaturu zkrátka nedokážu strávit a ocenit. Bohužel. Hvězdičku dávám za fakt, že, byť se mi autorčin styl psaní nelíbí, stejně je originální a svým způsobem nepřehlédnutelný. Další knihy raději vynechám.

9 10.10.2022

Na prvotinu velmi dobrý počin, v úrovni současné české literatury jde o velmi kvalitní dílo. Celá kniha je velmi čtivá, posledních asi čtyřicet stran uteklo jako voda. Nejkladněji hodnotím hlavní myšlenku, nápad a i zpracování, hlavní postavy jsou taky skvělé, velmi uvěřitelné a lidské. Konec je možná příliš zrychlený a jaksi abstraktní, ale to je u magického realismu velmi časté. Jediné, za co strhávám hvězdičku, je jazyk. Vím, že dílo je vyprávěno z pozice studentky, ale mně opravdu nejde číst hovorový jazyk v románech. (Pro tento žánr a příběh by se spisovný jazyk hodil více.) Doporučuju, Magnesia Litera je zasloužená!

9 10.10.2022

Díky Bohu jsem se románu během povinné četby na gymnáziu vyhnul on-line rozborem, protože vím, že bych Werthera nenáviděl, kdybych ho musel číst na sílu. Já jsem si knihu zamiloval a řadím ji mezi své nejoblíbenější, protože se mi líbí kombinace poetického stylu psaní Goetha, osudů hlavních postav a celého tragického příběhu, obohaceného popisy emocí a přírody. Čtení jsem si užil, je nenáročné a zároveň hluboké, ale chápu, že pro někoho možná i sentimentální. Pro mě jde o nadčasovou knihu, ke které se rád někdy vrátím.

9 26.04.2022

Ke "Carrie" jsem se dostal úplnou náhodou, kdy jsem na internetu zhlédl nějaké krátké video ze stejnojmenného filmu ze sedmdesátých let, a protože u filmů moc nevydržím, samozřejmě jsem dal přednost knize. Četl jsem i Kingův autobiografický román, kde psal o tom, že "Carrie" je jeho prvotinou, která je inspirovaná dívkou, která s ním chodila na střední školu, proto jsem už na nic nečekal. Musím říct, že na to, že jde o prvotinu, je velmi kvalitní a propracovaná, psychologie postav je skvělá, a na Carrie člověk jen tak nezapomene. Děj je předvídatelný, to ano, ale zato se mi moc líbí hlavní myšlenka a celkový koktejl nálad, který si ze čtení odnáším. ("Carrie" mě třeba vyděsila víc než "Řbitov zviřátek".) Za sebe doporučuju. Jediné, za co strhávám hvězdičku, je převis odborných článků, který mě začal ke konci už rozčilovat.

9 26.04.2022

Kvalitu této trilogie vidím v tom, že i když hodnotím "Šachové figurky" jako nejslabší díl, stejně je velmi kvalitní. Psal jsem podobnou myšlenku i u jeho jiných knih, ale na stylu psaní autora se mi nejvíce líbí jeho lidskost, metafory a především to, že se mu nějakým způsobem podařilo napsat díla, která se odehrávají na stejném místě plném zimy a studených větrů, kde se příliš moc neděje, ale zároveň mají velký spád. Celou trilogii doporučuji (ale radím nepřistupovat k ní jako k thrilleru) a rád se k ní někdy vrátím.

9 23.02.2022

Milan Kundera je perfektní v tom, že umí svoji hlubokou filozofii vtěsnat do povídek, ve kterých byste to čekali nejméně především kvůli zvláštním (převážně mužským) hlavním postavám, jejich přemýšlení a zacházení se životem. Já osobně jsem nenašel v této knize žádné vyloženě slabší místo, a pokud mě náhodou nějaká povídka bavila méně, pak zpravidla rychle i skončila. Pravá hloubka jednotlivých povídek se nachází právě za charakteristickou tragikomičností, vystihující název knihy, proto jsem si jejich význam uvědomil až ve chvíli, kdy se mi povídky "rozležely v hlavě". Kundera je pro mě sázka na jistotu, nikdy mě svým psaním nezklamal. (Jen mě mrzí a zaráží, jakou roli zastávají ženy v jeho knihách.)

9 07.02.2022

Perfektní kniha do letních měsíců. "Stín větru" v sobě nese kousek typického románu, thrilleru, kousek historie a intrik, ale především hodně čtivosti a velmi poutavého stylu psaní a sympatických, uvěřitelných hlavních postav. Jedna z knih, která se obtížně popisuje, protože má svůj osobitý nádech a atmosféru.

9 02.02.2022

Jedna z nejlepších knížek, která se mi v poslední době dostala pod ruku. Paní Woolfová mi vždycky sebere pevnou půdu pod nohama tím, jak umí rozvinout maličkost, kmitot křídel motýla či proud vody. Za krátký časový úsek stačila vepsat tak mnoho. Pro to, abyste tuto knihu ocenili, musíte být se spisovatelkou alespoň ze třetinky na stejné notě; být nenapravitelným melancholikem, kterého ani Vánoce tak docela nerozveselí, který hodiny dokáže sledovat padající listí. Pokud se vám toto poštěstí, pak si tuto - a další autorčiny knihy - zamilujete, protože budete nadšení z toho, že někdo dokáže napsat knihu o rozporuplných pocitech, které třeba neumíte ani pojmenovat a uchopit. Pokud takoví nejste, potřebujete v knize děj, jasnou strukturu, hodně přímé řeči, jasné vypravěče, pak se budete u "Paní Dallowayové" velmi trápit a pozvánka na její večírek vás moc nepotěší. Já jsem nadšený! Trochu mě mrzí, jak rychle jsem knihu přečetl...

9 19.11.2021

Velice originální knížka snad po všech aspektech: styl psaní, hlavní postavy, nápad, podání hlavní myšlenky či například i jednotlivé scenérie, potvrzující autorovu bujnou fantazii. Nevím, jestli jsem byl schopen rozluštit veškerou symboliku, které bylo v této stručné knize požehnaně, ale moc jsem si čtení užil. Knihu určitě doporučuju dál, ale všechno, co jsem já na knize obdivoval a hodnotil jako plus, může ostatním vadit - je to jedna z těch knih, na kterou musíte být naladěni, jinak vás bude NESKUTEČNĚ rozčilovat.

9 30.09.2021

Je to už docela dlouho, co jsem knihu četl, ale doteď si pamatuji na melancholickou atmosféru, která sršela skrz celou knihu a která mě velice zaujala, protože mi tím pádem připadaly děj a postavy uchopitelné a věrohodné. Líbí se mi řešení rodinného tajemství, to, jak moc byla celá rodina ovlivněna smrtí svého blízkého. Není to typický detektivní příběh, nikdy mi z něj nemrazilo v zádech, ale zato mi z něj bylo smutno a docela i úzko. Je to velice jedinečná kniha - teď, když o ní přemýšlím, si dovedu vybavit určité pasáže a i citáty, což hodnotím velice kladně, když čtu knížky často. Vřele ji doporučuji, ale radím vám, abyste ke knize nepřistupovali jako k detektivce a thrilleru, ale spíš jako tragickému rodinnému příběhu s detektivní zápletkou v pozadí.

9 17.03.2021

Jedna z těch knih, kterou můžu číst pořád dokola, a pořád si četbu užívám, baví mě a já se na ni těším. Rozhodně to není pro tu milostnou linii, která je - upřímně - docela ohraná a i do jisté míry předvídatelná, ale především pro pohádkový styl psaní Arthura Goldena, to, jakou umí vytvořit atmosféru, jaký používá jazyk, jeho skvělé metafory a popisy prostředí, které však nejsou nudné. Hlavní postava mě moc zaujala především tím, jak se od začátku do konce tolikrát změnila (a nyní nemluvím jen o věku, ale především o jejím přemýšlení). Vím o kontroverzích, které se s touto knihou pojí a upřímně nevím, jestli je "Gejša" tou pravou knihou pro někoho, kdo se o jejich způsobu života dozvědět víc, ale "Gejša" jako román je perfektní. Autor má schopnost čtenáře přenést přesně tam, kam ho potřebuje přenést a vymáchat ho v emocích, které chce, abyste cítili. Škoda, že napsal jen jednu knihu, má obrovský potenciál.

9 29.01.2021

Kingovi (nebo Bachmanovi?) se podařilo vytvořit knihu, která čtenáře unaví. Ne délkou, ne stylem psaní, ale obsahem. Během čtení jsem měl totiž pocit, že jsem na pochodu taky a že musím pokračovat v chůzi, ačkoliv jsem unavený, protože na tom závisí život. Ke čtivosti dopomohla i soutěživost spojená s touto velice bizarní reality-show. Bavila mě každá stránka knížky i přesto, že konec je poměrně předvídatelný. Nejvíce se mi líbila psychologie postav a to, jak se čtenáři měnili před očima. Velice kladně hodnotím i to, že, byť je v knize postav požehnaně, neztrácíte se v nich. Před četbou jsem přemýšlel o tom, že bych se nějakého dlouhého pochodu účastnil sám, ale... no, radši na to zapomenu.

9 23.01.2021

Mně se "Krakatit" moc líbil. Je pravda, že první polovina mě nadchnula podstatně více, ale celkově kniha nebyla vůbec špatná. Právě ta první polovina se mi moc líbila právě tím, že byla tak zamotaná a že si čtenář nemohl být vůbec ničím jistý - škoda, že se v takové atmosféře "Krakatit" neudržel delší dobu. Hlavní myšlenka knihy je moc pěkně podaná a srozumitelná. Zaujalo mě, že na takovém (relativně) malém prostoru Karel Čapek dokázal přijít s tolika liniemi a všechny dotáhl do konce.

9 11.12.2020