CdC komentáře u knih

Skvělá kniha, pan Brehule jako strašidlo je výborný nápad, příběh jako dělaný pro kluky. Je i zajímavé pozorovat, jak se doba mění - dnes by se asi nestalo, že by se předškolák dostal z domu nepozorovaně ven. Na konci i poučení o krádežích, dobře zachycené vztahy mezi kamarády, sourozenci i dospělými.

13.06.2023

Velmi náročné čtení, portréty žen nejsou seřazené chronologicky, tudíž pokud se v dané době aspoň okrajově nevyznáte, dostaví se pocit zahlcení, a ani rejstřík vzadu s tím moc nenadělá. Oceňuju ale velmi osobitý styl, Rosario Castellanos za mě nejpoutavější.

29.04.2023

Skvělá kniha! Hra na přirovnání, svět, ve kterém se říkají básničky - aneb jak napsat celou knihu o jedné básničce. Moc se nám se synem líbila a teď doma pořád posloucháme rýmy :-)

1 25.04.2023

To je úplný tezaurus v próze! Se synem jsme si čtení moc užili a nasmáli se, jeho oblíbená pasáž je: "Drak prskal, frkal a funěl, kašlal, kuckal a klel, chroptěl, chrčel, chrchlal a chrochtal, supěl, soptil, syčel a sípal a volal ,maminko' a mlátil kolem sebe ocasem, ale hasiči nepopustili a stříkali a stříkali, až se z těch sedmi dračích hlav místo šlehajícího ohně vyvalila pára jako z lokomotivy, že nebylo na krok vidět." Je to opravdový klenot!

15.04.2023

Tak mám oči jako angorák, jak jsem četla hluboko do nocí, ale stálo to za to. Nejvíc oceňuji to, že to autorka měla celé tak promyšlené a neohýbala si postavy podle toho, jak se jí to v kterém díle hodilo, ale spíše ukázala, jak i kladné postavy můžou mít klapky na očích a být zaslepené. I když celý svět dál bobtnal a rozšiřoval se, zvládla ho Maasová udržet, za to taky další bod (přestože ke konci už Myriam a spol. na mě možná byly trochu moc). Oblíbenou postavou se u mě stal Suriel, a to asi hlavně i kvůli tomu poselství, o které se snaží i ostatní postavy - a to vysnít si lepší svět a snažit se o něj (leč Maasová to tam teda nemá napsané tak klišé, jako teď já :D). Jako výtku bych pak měla asi časté nadužívání minulého času tam, kde by měl být v překladu přítomný (to ve všech třech dílech), ale zase se mi překlad hodně líbil po lexikální stránce. Dám si teď asi na chvíli pauzu, ale čtvrtý i pátý díl určitě jednou dočtu :-)

4 02.04.2023

(SPOILER) Och, tak asi se ze mě asi stane fanynka druhých dílů, protože tenhle mě bavil ještě mnohem víc než první. Sice se mi moc nezdá, že by Tamlin byl až takový netvor, to mi moc nesedí s tím, jak se choval v jedničce (a to mi zrovna nebyl po chuti), ale velkou radost mi udělal Rhys. Feyre se taky dost vyvinula oproti prvnímu dílu, hned se vrhnu na třetí, je to návykové!

8 29.03.2023

Ech, tak jsem si řekla, že zkusím i tuhle sérii. Zpočátku jsem měla pocit, že autorka chtěla psát úplně jiný příběh (a posléze po přečtení obálky a onoho kráska a zvíře motivu jsem asi i prokoukla, co to bylo), ale pak už se to jen lepšilo. Feyre je dost těžko uchopitelná postava - a vlastně i její sestry a otec. Moc jsem nechápala její myšlenkové pochody a chování, které jako by se spíš hodily k rozvíjení příběhu - ale třeba se v dalších dílech ukáže, že je to jinak. Nebo je prostě neuvěřitelná drsňačka, která se ničeho nebojí. Tamlin za mě nudař, který mi moc nesedl. Jinak ale smekám klobouk nad Maasovou, od poloviny knihy mi to připadalo propracované, srší kupou nápadů a příběh má spád. Závěr sice není otevřený, ale i tak se musím vrhnout do dalšího dílu hned, což bude asi tak největší výtka :-)

3 26.03.2023

(SPOILER) Celou dobu při čtení jsem měla pocit, že mi to něco připomíná, ale doteď jsem neodhalila co. Kniha je napsaná dobře, líbí se mi, jak se v ní proplétá hned věcí najednou - ona otázka kdo je vlastně monstrum, trocha ekologie a třeba i to, jak nás příroda vlastně může nakonec pohltit - ale trochu mě iritovala sama Sheila. Mně se těžko věří, že uviděla svého ex s dírou v hlavě, co jí tak ničil, řekne si, že to asi ten joint, a pak si ho dá zas a znovu. A po blízké kámošce zbude jen mobil (i když předtím po chlapíkovi v loďce zbyly i vyschlé vnitřnosti apod.) a vlastně jen tak pokrčí rameny. Identifikace tedy nula, ale zas na druhou stranu mě do konce knihy neužíral pocit, jak to s ní dopadne, protože mi byla celkem ukradená. Jinak ale nápad dobrý a celkově se mi kniha líbila.

3 26.03.2023

Nejen haiku jsou v tomto výběru jsou skvělé, ale i doslov. Poprvé jsem četla na střední a oslovuje mě to stále.

1 26.03.2023

Chystám se přečíst od Poniatowské vše, co dosud vyšlo v češtině, a jako první jsem sáhla po této knize dopisů. Musím říct, že jsem velmi mile překvapená, nečekala jsem, že na mě příběh tak hluboce zapůsobí. Nejen, že jsem se dozvěděla trochu o životě Diega Rivery v Paříži, ale naprosto ve mně zažehl touhu dozvědět se něco víc o Angelině Beloffové. Jako dva silné motivy vidím Angelininu slepou a bezbřehou lásku k Diegovi, která se v dopisech odkrývá až na bolestnou dřeň - "Angelino, což nevíš, že láska se nedá vynutit soucitem?" - a pak srovnání Mexika a Evropy: "... od té doby, co jsi odešel, vyschl pramen pověstí z nadpřirozeného světa a že my Evropané potřebujeme tuto novou mytologii, protože poezie, fantazie, senzitivní inteligence a dynamičnost ducha již v Evropě vymřely. (...) My už se neumíme dívat na svět tak hltavě, s takovým ohnivým vzdorem, s takovou tropickou náruživostí; nejsme přímí, jsme utlumeni, více předstíráme." Už se těším na Ztřeštěnou sedmu.

21.03.2023

Conrada jsem se snažila číst už kdysi v originále, ale byla to pro mě houšť, přes kterou jsem se dostávala jen těžce. Překlad Jana Zábrany mi byl tedy přístupnější. Tahle kniha se může interpretovat tolika způsoby - mně je asi nejbližší onen motiv cesty do hlubin, kdy Marlow dozvídá nejen něco o krajině kolem, ale i o sobě. A moc se mi líbí ony dvojakosti - mrtvý kormidelník svržený přes palubu bez řádného pohřbu může být pro někoho známkou Marlowovy krutosti, přestože je aktem milosrdenství, když už má na palubě kanibaly. Tenhle příběh má v sobě cosi zneklidňujícího - a jistá horečnatost se přenáší i na čtenáře.

8 20.03.2023

"Bloudíme." Toto jediné slovo je tak prosté a běžné, ale je-li vysloveno v pralese, vzbuzuje strach, který se nedá srovnat ani s výkřikem "zachraň se, kdo můžeš" v prohraném boji. Před očima toho, kdo je poslouchá, vystupuje vidina kanibalské propasti, prales sám, otevřený před lidskou duší jako tlama hltající lidi, které jí hlad a malomyslnost vkládají do čelistí."
Četla jsem český překlad z roku 1955. Někdy prezentován jako kniha o šílenství, o tom, jak si nás příroda může podmanit. To je jistě pravda, ale v knize asi nejvíc bil do očí motiv přetvářky, neustálého překrucování a lhaní, touha po bohatství. Mě kniha strhla - stejně jako osud hlavního "hrdinu".

1 20.03.2023

Oblíbený díl s krtkem. Pěkně reflektuje i první zamilování, aneb orel už pak na krtka nemá čas :-) Ale jinak moc hezký příběh o neobvyklém přátelství.

1 08.03.2023

Tak jsme se synem zkusili od Hany Doskočilové něco jiného než Krtka a možná jsem měla až příliš vysoká očekávání, ale! Kniha je napsaná pěknou češtinou, synovi se líbila, a každý večer se těšil na další kousek. Z celé knihy bych naprosto vyzvedla část Dva dědečci z Dlouhé míle - to je naprostá bomba! Pan Hrouda věčně nešťastný a děda Skřivánek, kterého údajně celý život provází štěstí. A přitom je to celé o tom, jak se na to, co se nám v životě stane, díváme. Úplně jsem se při četbě jejich příběhů rozplývala. Celá publikace pro mě tedy byla vcelku průměrná, ale tím nemyslím špatná, jen se mi do hlavy asi nic moc neotisklo. Za ty dědečky ale musím ze tří hvězdiček přidat na čtyři.

04.03.2023

(SPOILER) Můj oblíbený díl celé série. Layla se plácá ve všem, co se dá - tím, kým je - démon nebo Strážce? - které schopnosti u ní nakonec vyhrajou? - mezi Rothem a Zaynem, který najednou projevuje zájem, i když předtím byl tak nedosažitelný - a nakonec se plácá v celé té záležitosti s Lilinem. Nic není jasné, všechno je otevřené, a člověka žene dopředu, že potřebuje vědět, jak to celé dopadne. Asi proto se mi tenhle díl tak líbí. Plus mě hodně bavila dvojice Cucka a Kaňka, o těch bych si klidně přečetla i nějaký spin-off. Četlo se mi to dobře, jako hnidopich bych si i v české verzi samozřejmě něco našla, ale čeho si spíš u Armentroutové všímám, je to, že ty knihy častokrát stojí tak nějak o samotě, i když se díly prolínají, protože některé věci autorka využívá jen jednou, protože se jí prostě hodí (to je nejvíc vidět v trojce, kde je jeden brutální kiks). U téhle knihy jsem nechápala, a teď spoiluju: proč všem přijde normální, že Lilin ovládá přízraky po tom, co vezme duši, ale nikdo se nepozastaví nad tím, že Layla, i když duši vzala, to neumí? Třeba u toho "dortíčku". No, ale já si i přesto knížku užila, finále je parádně našlapané a Roth a jeho hlášky jsou prostě super :-)

3 04.03.2023

Za mě jedna z nejčistěji napsaných próz, jakou jsem měla tu možnost a radost v poslední době číst. Nic nebylo navíc, nic mi tam nechybělo. A nečekaná detektivní zápletka na konci knihy překvapila.

24.02.2023

Velmi útlá knížečka, spíš povídka než novela. Sice se dal děj poněkud předvídat, ale to mi nevadilo. Asi nejvíc na mě zapůsobilo, jak znenadání zmizel jeden vypravěčský hlas - takový efekt jako bomba do nosu. Na velmi malém prostoru toho je spousta, což není vůbec nic jednoduchého. Nejspíš zalovím i v další autorově tvorbě.

1 24.02.2023

Lehké čtení to rozhodně není, ale toho, kdo vytrvá, kniha odmění. Krásné poetické pasáže, mýty o zrození světa, proniknutí do jiných světů... A velmi neobvyklý vypravěč, kde se stírá já a někdo jiný. Mile překvapilo, když se i jako jedna z postav objevil Julio Cortázar. K tomu přílohy - fotky, malby, slovník na konci. Ani tolik let po původním vydání kniha nepůsobí zastarale.

1 22.02.2023

Tenhle díl má opravdu jiskru, asi nejspíš proto, že se na scénu vrací Harpyona. Navíc se zase dozvídáme trochu víc o minulosti jednotlivých postav. Nemůžu se dočkat na další díly, doufám, že pan překladatel Kadlec bude dál pokračovat ve své trefě do filetu!

30.12.2022

(SPOILER) Tuhle knihu jsem si chtěla přečíst už dost dlouho, protože souzní s mou fascinací Japonskem a japonštinou, a jak je to ještě literatura v literatuře, tak mě to dost baví. Odhaduju, že hodně věcí bylo i autobiografických, jak už to v prvotinách bývá (ostatně kde nejsou autobiografické prvky, že), ale tady to mělo krásný přesah – a to hlavně kvůli ústřednímu motivu, kterým je zrcadlení, tedy Zdvojení, jako povídka Kawašity. Stejně jako Kawašita píše Milence, aby si urovnal svoji minulost, Jana vypráví svůj příběh, který je vlastně nakonec taky o milencích – o ní a o doktorandovi Klímovi, a který taky převypráví, co se jí v životě událo. Zdvojení se samozřejmě ukazuje i v tom, jak se rozštěpí ona a její toužebná myšlenka zůstat v Japonsku (plus další věci, jako například strašidlo). A tady se zase ukázalo něco, co jsem velmi ocenila – sedmnáctiletá Jana by s Nakadaiem hned chodila, kdežto Jana na vysoké už Akiru nechce, protože nemá chuť ho zachraňovat. Prostě lidi se musí potkat ve správný čas na správném místě.

Jinak jsem vůbec neměla pocit, že by byla Jana arogantní jen proto, že nechce s holkama klábosit o šminkách a raději si přečte knihu, ani mi konec nepřišel otevřený – vždyť Jana-myšlenka se potřebovala dostat za hranici, aby opustila Šibuji, a v momentě, kdy ji Klíma pustí, tak může zmizet, a jako vypravěčka tudíž už nemůže vyprávět dál.

Měla bych jen pár hnidopišských výtek: v jedné scéně si Klíma udělá culík nejspíš jednou rukou, protože druhou musí držet Janu-myšlenku za ruku (a přitom se to všude jinde tak hezky pohlídalo), trochu jsem se podivila, že Jana-myšlenka po tom, co se naučí 300 znaků nemá ve slovní zásobě sloveso zemřít, a ještě jsem se pozastavila nad tím, že Jana, která od malička leží v knihách a japanologii studuje kvůli literatuře, nezná v druháku na magistru Rolanda Barthese (aspoň podle jména).

Ale to mi nesmazalo zážitek z knihy, kdy jsem si jednou dokonce musela držet ruku před pusou, abych se nerozchechtala na celé kolo, a pak jsem i velmi ocenila reálii o ceduli „upozorňující na výskyt úchylů v týhle uličce“. Styl psaní se mi líbil, byla to pěkná živá čeština. A Anně Cimě se i skvěle podařilo do románu vplést prvky detektivky, duchařského příběhu a krapet dívčího románu. Plus jsem samozřejmě ráda za spoustu tipů ke čtení a brzy se vrhnu na Případ astrologických vražd, který už autorka mezitím stihla přeložit.

3 18.12.2022