čef komentáře u knih
Další varianta podžánru strašidelného thrilleru typu „Pronásledování v lese“ není příliš objevná, pouze snad ve vysvětlení dějů. Jedno tajemství si však autorka nechala pro sebe, možná se dočkáme pokračování? Asi bych si ho i přečetl, připraven na styl, kdy se z delší povídky natáhne jenom lehce objemově podprůměrný román. Věkem hrdinů a jejich činy se kniha muchlá spíše k mladším ročníkům.
Popis dalšího zneužití slepé víry ve spasení, tentokráte u Amishů, jak je ostatně v této sérii obvyklé. Hrdinka se dostává do velkých obtíží, když chce tuto uzavřenou komunita infiltrovat jako tajný agent neboť se zde mj. vyskytuje sociopat, který ostatní ovládá svým charismatem a prostřednictvím svých oblblých nohsledů. Napínavá story se spoustou zajímavých detailů ze života této společnosti.
Nejlepší v tomto příběhu bylo špičkování mezi poliši, místy dost vtipné. Vlastní dvoje pátrání bylo standardní, pachatel byl jasný poměrně brzy, ostatní byly tanečky okolo stola, la, la, s ulomeným rohem. Druhý případ jenom zdržoval, nic přínosného z něj nevypadlo, alespoň pro mne. Takže asi tak.
Autor umí potěšit čtenáře množstvím barvitých a napínavých scén, z jejich uvěřitelností je to ale o hodně moc horší. Celkově jako by se příběh odehrával v jiné dimenzi, kde žijí velmi podivné charaktery. Hlavní vyšetřovatel je samozřejmě žena, jak jinak (nuda – dnes ve všech kriminálkách), ale to nestačí, ještě musí být těhotná před slehnutím (to už je lepší, ale také to už tady bylo), ale i to je málo, ještě musí být lesbička (výborně - ještě mohla být jiné rasy, z vyloučené komunity, bojovnice za práva zvířat a oteplování planety) a okolo musí brousit vyšetřovatel Arab a je samozřejmě hodný. Sem tam někdo vstane z mrtvých, Joona Linna sice nemá proti sobě Jurka a tak unáší odsouzence z vězení a zachraňuje nevinné, až je z toho pro něj basa. No, pokud vypnete kritické myšlení a zapojíte moooc fantazie, tak se možná pobavíte.
Ďábelská historie jak mohou být zneužiti lidé v pečovatelských domech různými náboženským fanatiky a také především o psychicky narušených jedincích motivovaných podivnými představami o posmrtném životě. Na to, že jim, více než dost, v hlavě křáplo, však vymýšlejí takové sofistikované kombinace, že by se za ně nemusely stydět ani ty největší mozky. Pěkně se to čte, ale raději to moc nerozebírat.
Velmi poutavý příběh ze současného Švédska měl pro mne malou vadu v přestřeleném závěru. Těm závěrečným zvratům se prostě nedalo věřit i přes tu Černou labuť. Jinak ovšem velmi dobrý styl vyprávění o partě kamarádů, ve které doutná mnohá tajemství, některá opravdu hnusná. Čas věnovaný této knize nepovažuji vůbec za ztracený.
Opět mohu jen chválit. Detektivka z prostředí zdejšího rybníka plného kapříků, šíbrů, nácků a lichvářů, jak má být uvěřitelné detaily, soustředění se na příběh, žádné dlouhé dialogy, ale vyšetřování a překvapivý konec. Překvapení nespočívalo tentokráte v odhalení těch zlých, ale v motivu jejich jednání. Očekával jsem za tím vším něco jiného a tak to má být.
Znovu doba konce panování Jan Lucemburského jako v předchozích dílech série, tentokráte je Jan již slepý a vlády se pomalu ujímá Karel toho jména čtvrtý. Beneš a Čeněk z Vřesova, hrdinové předchozího děje jsou zde jen okrajovými postavami, hlavní je Ondřej z Rohatce a Jenče, který chce v Jenči vybudovat středověkou železárnu. Má ovšem silného nepřítele z Křivoklátu a tak je zde o bojování všeliké opět postaráno. Celkově je to takové prostinké, ale co jiného můžeme od této romanticko-dobrodružné literatury očekávat.
Detektivka s gigantickým rozsahem počtu stránek. Kromě hlavního tématu, zmizení ženy před 40 lety, se řeší ještě řada sledovaček a hlavně vztahy mezi personami. Na to padlo bohužel nejvíce stránek. Určeno zřejmě čtenářům, kteří si chtějí porochnit v detailním popisu všech situací a hnutí myslí postav románu. Já se často a hodně nudil, zvláště u té přemíry okultismu. Nicméně románu nelze upřít výbornou spisovatelskou práci a těším se, až z toho bude TV seriál.
Zdejší převažující nadšení příliš nesdílím. Na knihu jsem se těšil, ale ke konci jsem byl dost otrávený, i když en úplný závěr tak marný nebyl. Autoři nastavili kaši ďábelského Jurka z předešlých dílů za další přechytrou vražedkyni a tak luštíme krkolomné hádanky z figurek a jiných předmětů. Mezitím spousta balastu a zdlouhavých popisů rádoby napínavých scén. Fantazie a vynalézavost zde také naštěstí nechybí, tak alespoň něco, celkově však knihu řadím mezi ty ze série slabší.
Jako v předcházejících dílech řeší zdánlivě potrhlý inspektor Previt ladně jeden případ za druhým a rozhazuje při tom okolo sebe svoje sarkastické bonmoty, občas možná trochu násilné, někdy i vtipné. V druhém plánu je příběh sympaticky zaměřen na rasismus naruby tak, jak to čím dále více pozorujeme okolo sebe, o státních médiích nemluvě. Po několika psychologických neštěstích z předchozích románů docela osvěžení.
Příště asi Reacher vymete všechno zlo v celé USA možná i v dalších zemích. V této knize mu k řádění musí stačit jen jedno město velké asi jako Plzeň, plné zločinců dvou cizineckých gangů. Jak to asi může pokračovat, vědí fandové tohoto hrdiny určitě přesně, ostatním to samozřejmě neprozradím. Báječná četba pro toho, kdo si potřebuje zvednout sebevědomí.
Kniha z nejhustějšího horrorového období autora. Setkáme se tak opět se všemi finesami tohoto žánru - osamění v bouři, strašidla, tajemná historie, děsivé zvuky a různé přeludy a strašidla - které jsou už dnes pro mne bohužel tak trochu pasé. A co zůstává? Pocity dítěte a rodičů v ne zcela funkční rodině a naděje, že snad jednou bude vše v pořádku. I zde se můžeme přesvědčit, jak moc se za těch více než čtyřicet let od vydání svět změnil a knihy jakbysmet.
České detektivky si vždy rád přečtu, mohu lépe posoudit, co si autorka vymyšlenkovala a co dokázala naopak dobře vystihnout. V této knize jsem velké fauly nenašel, ale také extrémní vypětí ducha se mi objevit také nepodařilo. Je to takový poctivý příběh, kde se sice nenudíte, ale také hrůzou ani napětím nezapotíte. Nicméně na českou dobrou to má.
Také jsem si to užil a do Santiaga došel, i když kratší cestou než autor. Také jsem zhlédl v knize zmiňovaný film Pouť a četl Úterní ženy. Takže jsem už skoro expert a jako takový mohu zodpovědně hodnotiti tuto knihu jako velmi dobrou a inspirující pro další potenciální poutníky. Dozvíte se jak praktické věci např. jaké boty si vybrat, tak i něco o duchu tohoto putování. Chci jít ještě jednou a moc lituji, že autor apky Camino Ninja zemřel mladý na cestě - RIP.
Kdysi se cosi stalo, co stálo život jedné romské krasavice zrovna v noci Valpuržině. Případ nebyl řádně vyšetřen, na což postupně přichází nová doktorka v dané lokalitě. A trpí nevinný a další se klepou, aby nevyšel najevo jejich podíl na této tragédii. Takže vyhrůžky, klacky pod nohy. Dobrý román, výborně odvyprávěný.
Velmi dobře napsaný psychothriller. Román z prostředí psychologických a hypnotických hrátek je ale v konečném důsledku pro mne hodně neuvěřitelný. Přesofistikovaný vrah hledá pomstu tím naprosto nejsložitějším způsobem a tak jsem se na konci už těšil, až ta komedie skončí. Je mi líto, tohle u mne, přes profi úroveň psaní, nezabralo.
Obchod s alternativními, dost nechutnými, způsoby léčby a obchod s bílým masem ve Francii a Velké Británii zejména v Edinburghu je plný mrtvol a násilí. Komisařka Ava a její kolega Luc se dostávají do smrtelného kolotoče. Z toho všeho je jasné, že se jedná o napínavou detektivku, v dnešní době na špičce žánru. Kdo ty hrůzy nezkousne, raději ať nezačíná, ledaže by chtěl trochu ponimrat ve vztahových motanicích, které však autorka naštěstí příliš nepřehnala.
Vše je v této knize na svém místě, amišové se modlí a různě pobíjí a naše hrdinka má co dělat, aby se v tom všem vyznala a vyvázla ze všech nebezpečí i své minulosti. Ještě že má kolem oddané spolupracovníky a tajného milého. Kniha dobře zapadá do série a její fandové to dobře vědí.
Kniha upoutá množstvím poněkud excentrických postav, díkybohu dobře vykreslenými. Na druhé straně je tím nafouknut obsah o neústrojné detaily, z mnoha těchto pušek se nevystřelí. Příběh je rovněž poutavý, autoři si zápletku dobře vymysleli, v závěru sice nastavovali kaši, jak jen to šlo, ale vcelku snesitelně.