certik003 komentáře u knih
Nalákala mě obálka i anotace. Počáteční množství postav se mi moc nelíbilo, ale dalo se v nich zorientovat. Jenomže jak jsem četla dál, udělala jsem něco, co dělám hodně výjimečně - podívala jsem se na komentáře, jestli se to zdá jenom mně nebo jestli má problém s touto knížkou i někdo jiný. A mám pocit, že to L.Helena napsala za mě. Měla jsem pocit, že čtu učebnici dějepisu, v které jsou nějaké postavy, aby to nebylo tak suchopárné. Co mi vadilo snad ještě víc, je to černobílé vykreslení charakterů. Postavy byly buď svaté nebo svině, co se postupně neštítí vůbec ničeho. Němci byli až na úplnou výjimku všichni špatní, Češi až na dvě černočerné ovce v každé rodině hotoví svatouškové. A teď si představte, že jejich dvě velmi hodné, a jak autor nezapomene zdůraznit, spravedlivé děti, si po skončení války taky najdou svoje Němce, aby si do nich mohly zakopat. Vím, že se tohle dělo, že to dělala spousta lidí, i dětí, a nikdy bych si nedovolila je za to soudit, ale to předchozí zdůraznění jejich kladných vlastností potom zní jako špatný vtip. V té době jsem pochopitelně nežila, prarodičů jsem se jako malá na tyhle věci neptala a teď už se nemám koho zeptat, ale tak nějak žiju v domnění, že v každém národě (jakékoli skupině) jsou lidi povahově velmi různorodí. Na knížku jsem se moc těšila, měla od ní velká očekávání, ale pro mě to bylo zklamání. Nejenom způsob vypravování, ale právě i ten do očí bijící kontrast. Napřed neustálé vyzdvihování sounáležitosti, protože jinak to na horách nejde, potom celá jedna skupina šikanuje druhou, aby se to po válce obrátilo. Nepochybuju ale, že knížka bude mít spoustu fanoušků a bude mít velmi vysoké hodnocení.
(SPOILER) Chtěla jsem letní oddechové čtení, to bych dostala, kdyby autorka neměla potřebu do jedné knížky nacpat všechno špatné, co si jenom dokážete vymyslet. Přitom stačil příběh Olivie a Jonáše a jeho velké rodiny a do toho znovuobjevený kamarád z dětství. Ale to asi nestačí, musíme dostat kamarádku s šíleným osudem a když si najde přítele, musí ho taky nutně potkat šokující tragédie. I kapelu z toho nelze vynechat. Autorka zřejmě chtěla stupňovat napětí, jenomže to dělá úplně špatně. Jako kdyby si říkala: čím bych ještě svoje čtenářky mohla šokovat? Co jsem sem ještě nehodila? Jo, už to mám, ještě pedofil, to bude ono, to budou čtenářky čumět! Jenomže scéna z kotelny už jenom vyvolává údiv, jestli to fakt myslí vážně. Ke cti autorky musím dodat, že jsem na konci čekala epilog, kde se Olivie potká s Jonášem a toho bude doprovázet jeho manželka Majka se třemi dětmi, ale tady mě teda příjemně překvapila. Jinak knížce nemůžu upřít čtivost a chápu, že autorka má spoustu nápadů a inspirace kolem sebe. Je ale nutné všechno použít v jednom příběhu?
21/2
Ve vyprávění se střídají dvě ženy, navíc se střídá linka ze současnosti a z různých časových období z minulosti. Od knížky jsem neměla vůbec žádná očekávání, čekala jsem průměrnou vztahovou knížku, na začátku to tak i vypadalo. Lucy se strašně snažila zavděčit, přála si druhou maminku, ale její naivita, že se to stane mě docela iritovala. Její tchyně byla sice odtažitá, ale to byla ke všem a navíc jí neprováděla nic hnusného, že by ji musela nenávidět. Oproti tomu Diana byla opravdu odtažitá, až tvrdá, což jsem postupně chápala, ale ona taková byla i k vlastním dětem, a to je pro mě nepochopitelné. Naopak se mi líbilo, že je odmítala rozmazlovat penězi, jenomže pak nastala situace, kdy mi v tomhle ohledu připadala až bezcitná. No prostě jsem si říkala, že čtu průměrnou vztahovku, přitom by stačilo si promluvit,ale jak se postupně odkrývalo z jejich minulosti víc a víc, nemohla jsem se odtrhnout. Nejenom popsané vztahy mezi všemi členy rodiny, to jak se vyvíjel vztah Lucy a Diany se mi moc líbilo, to že se absolutně nedalo odhadnout, co se vlastně stalo a kdo je vrah, dělalo tuhle knížku velmi čtivou. Vadila mi vlastně jenom ta poslední kapitola, jinak bych dala plný počet bodů.41/2
Sledujeme dva příběhy, ten z minulosti vypráví o Amy a dalších pacientkách a jedné začínající zdravotní sestře v psychiatrické léčebně. Z pohledu dnešního člověka dost šílené, že se do uzavřené léčebny mohl dostat člověk, který vlastně vůbec nebyl blázen, ale stejně tam byl zavřený do konce života. Nicméně taková byla doba, "péče od duši" byla v plenkách a v té době nebylo zvykem se hrabat v něčích citech a pocitech. Linka ze současnosti pak ukazuje Sarah, která píše knížku právě o této klinice, která se má bourat. Osud Amy je pochopitelně ten stěžejní a zajímavější, nicméně způsob, kterým se obě linky propojí a hlavně osoba, která je spojí, mě teda hodně překvapil, tohle jsem nečekala. Celkově jde o čtivý, i když vlastně dost smutný příběh.
Románově padané vzpomínky jsou nejspíš čtivější, nicméně si myslím, že bezprostřední sepsání je autentičtější a má větší vypovídací hodnotu. A pomáhá tomu i ten věcný styl vyprávění. Také jsem čekala, že knížka bude zpochybňovat, jsou-li ještě lidmi věznitelé a ne vězni, kteří se sice dokázali chovat hnusně, pokud chtěli přežít, na rozdíl od svých věznitelů, ale neměli na výběr, nemohli odejít.
Tak jak mám ráda pestrost v literárních žánrech, tak ji mám ráda ve stylech psaní a úsporné psaní autorky mi sedí, proto jsem se na knížku těšila. Lákalo mě vyprávění ve dvou časových rovinách a pátrání po rodinném tajemství a hlavně jsem byla zvědavá, jak bude autorka líčit odsun Němců ze Sudet. Katalpa vlastně národnosti vůbec nijak neřešila, historické události byly tak nějak na pozadí příběhu a stěžejní byly spíš složité lidské vztahy a osudy. Knížku můžu doporučit, přestože Klára moc sympatií nevzbuzovala, konec autorka nechala na čtenáři, což mi trochu vadí, na druhou stranu je uspokojivý pro obě literární hrdinky, protože každá si může nechat svoji pravdu.
41/2
Úplně mi nesedl styl psaní, ale to zase vyvážil čtivý a zajímavý příběh. Co mi na něm nesedělo a připadlo mi to až násilné, byla ta romantická linka, tu bych vynechala. Taky konec byl dost rychlý. Napřed sledujeme vše minutu po minutě, pak se ani nedozvíme, jak skončili všichni protagonisté. Následuje velký skok v čase a právě ta poslední kapitola se mi líbila ze všeho nejméně.
3
Je neuvěřitelné, jak dokáže autor popsat hnusné a hrůzné události v jediném dni vězně gulagu. Pro nás absolutní peklo, pro Ivana vlastně hodně šťastný den.
Jako musím říct, že autor se toho nebojí, klidně nechává umřít jednu postavu za druhou, toho se odváží málokdo. Ashlin byla ještě víc na zabití a míň sympatická než v předchozím díle. Tric mě štval vlastně taky, protože kdyby byl chlap, tak ji prostě zabije. Chápu, že je to fantasy, ale na mě je ta závěrečná bitva spíš nepřehledná, abstraktní a hlavně dost nudná. Líbila se mi zmínka o předchozích dílech, poznámky pod čarou jsem vynechala a přestože nejsem puritán, tak bonusovou kapitolu jsem už neměla sílu číst. Abych zhodnotila celou sérii - první dva díly jsou úžasné, tento to prostě zabil a tím pádem se k ní nejspíš nikdy nevrátím.
Bylo to takové krátké pohlazení po duši s hezkými ilustracemi a místy k zamyšlení, kupodivu mě nejvíc oslovila slova v úvodu.
Od knížky jsem měla hodně velká očekávání, bohužel se úplně nenaplnila. Téma bylo skvělé, ale pro mě místy rozvleklé, což je u tak útlé knížky překvapení. Navíc místy i nudné. Jinak teda doufám, že tahle vize se nikdy nenaplní, už tak mi přijde jako peklo každá domácnost, kde televize hraje jako zvuková kulisa a my se při tom zvuku přeřváváme. Hnusný zvyk.
31/2
Dospívající dívku její jediná, i když předtím nikdy neviděná rodina doslova krutě hodí do života. I když na malou chvíli to vypadalo, že měla i tak Anna štěstí. Bohužel ji ale čekal hodně těžký život, ale ona byla nezdolná a nikdy se nevzdávala a přestože si nikdy nepostěžovala, často jí někdo nezjištně pomohl. Čtivý příběh o nelehkém údělu žen té doby.
Od knížky jsem čekala něco jiného, ale na mě to bylo strašně překombinované, i když knížce nemůžu upřít určitou čtivost. Samozřejmě jsem chtěla vědět, jak všechny osoby dopadnou. Nicméně kdyby z toho autor udělal dvě nebo tři knížky udělal by podle mého názoru lépe.
Známá pohádka s krásnými ilustracemi. Pobavila mě vnučka, když se při pohledu na jednu z ilustrací zeptala: babi, proč má ta paní ráda kozu?
Milý dojemný příběh, který se moc dobře čte.
31/2
Třetí díl se mi líbil nejméně. Autorka své předky líčí bohužel tak, že si k nim nějak neumím najít cestu a jsou mi nesympatičtí. V předchozích dílech se mi líbilo, jak se naše i světové události promítají v životech obyčejných lidí, tady ale té politiky bylo někdy až přespříliš a občas jsem měla pocit, že místo románu čtu úryvky z novin. Naštěstí po tom, co v ději umřel pan Rada, se to zlepšilo. I konec mi přijde odbytý, ráda bych věděla, jak dopadla Božka a popravdě jsem z konce vůbec nepochopila, koho má autorka být potomek, což je hodně velká škoda a dost mě to zklamalo. Celkově ale sérii hodnotím jako hodně povedenou, hezky popisuje všední život i strasti obyčejných lidí.
31/2
Poslední díl ze série se mi četl trochu hůř, v první polovině knížky mi docela vadily ty úvody. Až po částečném odhalení děje mi začaly dávat smysl a přestaly mi vadit. Autor jako vždycky napsal velmi čtivý a napínavý román, v kterém se střídá minulost s přítomností. Popis okolí, zejména močály, dodávají tajemný a strašidelný nádech. Zápletka i její rozuzlení nemá chybu, jenom ten konec už je trochu moc překombinovaný. Ale líbilo se mi dovysvětleni všech linek na konci příběhu.
Poslední díl byl opět čtivý, napětí gradovalo, hodně tomu pomohlo, že se závěr odehrál v zasněžené a odříznuté akademii. Viníka jsem neodhalila a zápletka byla uvěřitelná. Opět mi vadila jenom romantická linka, ale mně prostě neseděl David, tyhle typy lidí nemusím. Jinak můžu celou sérii doporučit náctiletým a klidně i dávno dospělým, jako jsem já, kterým nevadí děj roztažený do třech dílů a chování hrdinů adekvátní jejich věku.
31/2
Tentokrát možná víc než detektivku oceňuju prostředí, v kterém se odehrávala. Mám ráda, když se při čtení románu dovím něco nového, líbí se mi, že líčí jejich pocity, to jak se na ně dívá okolí. Tentokrát mě ze začátku dost nudila linka s Pennem, i když rozuzlení jeho vyšetřování už bylo ok.
Jako vždycky když se mi moc líbil první díl, u pokračování mám obavy, kam autor postavy nasměřuje. A tady byly ty obavy zbytečné. I tentokrát má děj spád, je zajímavý a i když hlavní postavy opět cestují, nemám pocit, že by se děj opakoval. Občas jsem si říkala, že je Malorie moc bojácná a hysterická, pak mi ale došlo, že taková být musí, protože ji formovaly zážitky a dlouhá doba prožitá v nepřiměřeném napětí. Občas byl na zabití Tom, ale i toho jsem chápala, choval se adekvátně svému věku, navíc byl zvídavý a chtěl jít svou vlastní cestou. No a co dodat ke konci? Neměnila bych jedinou větu.