certik003 komentáře u knih
Byla jsem hodně zvědavá na pohled někoho z úplně odlišného světa na socialistické státy. Místy byl popis hodně zajímavý, občas mě nudil, část z Německa byla pro mě hodně zmatečná, občas jsem netušila, v které části se autor nachází. A občas jsem měla pocit, že socialismus hodně obdivuje. Nejvíc se mi samozřejmě líbila část, která se týkala naší republiky.
31/2
Povídky moc nemusím a bohužel jsem nedávno před touhle knížkou dočetla Smrtholku. A číst dvě takhle destruknitní knížky po sobě je už vážně moc. Knížka určitě stojí za přečtení, je zajímavé se vcítit do myšlenek lidí, kteří se rozhodnou, že už nechtějí dál žít, nicméně jsem měla čtení odložit na později. To ale není chyba této knížky.
Bryndza je oblíbený autor mého přítele, já sama ho nečtu, ale když vyjde nová knížka, vždy ji pro přítele objednávám. Tentokrát mi bylo jasné, že tohle nebude čtení pro něho, ale že nebude ani pro mě. Nicméně úkol je jasný, zajistit nové knížky jeho oblíbených autorů, navíc se mi to hodilo do čtenářské výzvy. Můj předpoklad byl správný, netvrdím, že jsem se občas nepobavila, to ano, ale jinak mi to přišlo prostě pitomé, naštěstí byla knížka psaná formou dopisů a tím pádem jsem ji přečetla docela rychle. Nevím, jestli si od autora někdy přečtu detektivku, to možná ano, ale tohle už nikdy.
Tím, že jsem se napřed dostala ke třetímu dílu, jsem se částečně připravila o napětí. I tento díl jsem poslouchala a opět musím zkonstatovat, že se mi na této trilogie nejvíc líbí ten popis minulosti jakékoli z postav, obzvlášť ta bezvýchodnost situací, v kterých se ocitají děti a náctiletí. Detektivní linka je spíš navíc a vůbec by tam nemusela být, i tak by to byly úžasné romány.
Knížka mi byla tak moc vychválená, že jsem měla asi přehnaná očekávání. Začátek byl slibný, děj jsem docela hltala, až přišla část, přes kterou jsem se nějak nemohla přenést. Závěr byl pak už zase čtivý. Bylo to seznámení s Josephem, takže asi muselo být rozvláčnější, uvidím, jak se mi budou líbit další díly.
Oddechové čtení, které trochu komplikuje víc postav s podobnými jmény a skákání v ději, navíc je hlavní hrdinka docela nesympatická, i když postupem času začne být snesitelnější.
Začátek mě docela vyděsil, protože vypravěčem byl malý kluk a autor velmi věrohodně vyprávěl tak, jak by to dělal malý kluk, což sice bylo čtivé, ale občas otravné Holt nejsem malý kluk. Když se však přidalo vyprávění z pohledu detektivů, začal děj nabírat spád. Je pravda, že některé věci byly dost předvídatelné, některé zavádějící, aby nakonec byly úplně jinak, bylo tam pár nelogických věcí. Konec byl překombinovaný, navíc něco hodně nereálné, ale celkově byla knížka hodně čtivá, takže jí ty zápory odpouštím.
31/2
Milá oddechovka, psaná hezkou češtinou, která místy pobaví.
Ruská klasika mě jako studentku minula, což bych ráda změnila, ale i tak mám respekt, proto jsem si vybrala tuhle útlou knížku s vysokým hodnocením a popravdě jsem nečekala, že se mi bude líbit. Vlastně jsem ani netušila, co mám očekávat, protože anotaci jsem si nepřečetla. Takový psychologický rozbor vztahů mezi oběma pohlavími jsem rozhodně nečekala a místy jsem byla dost překvapená. Konec byl pro mě hodně překvapivý, ale v tehdejší době nejspíš asi normální.
Z knížky mám docela rozporuplné pocity. Líbilo se mi vykreslení ponuré vesnice i s jejími obyvateli. Příběh nepostrádal napětí, i když jsem občas měla pocit, že přešlapuje na místě, jenomže konec byl moc rychlý a popravdě jsem se nedočkala žádného vysvětlení. Jako jasně, je to mysteriózní román, když bude autorka chtít, bude tam mít kočky, co štěkají a žijí ve vodě a ona nemusí nic zdůvodňovat. Tady jsem buď špatně četla nebo prostě nedostala to, co jsem na konci potřebovala.
Hlavní hrdinka se potýká s nelehkými událostmi ve svém životě, které řeší sebepoškozováním. Popravdě se mi v ději zpočátku dost těžko orientovalo, protože autorka pořád skáče v čase, napřed jsem myslela, že si některé události jenom představuje, ale bohužel ne. Jedná se určitě o zajímavou knížku, jenomže po jejím dočtení ve mně zůstalo tolik smutku, že bych ji rozhodně nikdy nechtěla číst znovu.
Docela čtivý psychologický román, který je místy předvídatelný, místy zavádějící, aby pak hodně překvapil. Co bych vytkla je, že postavy jsou buď slaboši nebo tyrani, Úplně mi neseděl způsob, jakým se rodina vypořádala se synovcem, i to, že on jim odpustil, to bylo takové moc neerálné. Ale knížka byla tak čtivá, bylo v ní dost zvratů a nečekaných věcí, že knížce odpouštím určitou překombinovanost.
Před čtením jsem naposlouchala předchozí dva díly a jsem ráda, protože jinak by mi, po té časové prodlevě, asi trvalo dost dlouho než bych se dostala do děje. A ten se mi moc líbil, jediná zadrhnutí pro mě byla když se Ilan pokoušela odhalit dávné tajemství a házela čísly a názvy sklenařských měst. Bohužel ale nemám asi dost velkou fantazii a hodně bych uvítala mapu tohoto světa. Je vlastně s podivem, že na přebálce žádná není, protože u tohoto žánru málokdy chybí. Tohle byly asi jediné pasáže, které mě pak už začínaly nudit. Čekala jsem, jestli bude mít autorka odvahu nechat některé postavy umřít, ale to se kromě jednoho případu, nestalo. Nevadilo mi, že nás autorka přenesla do dalšího světa a musela jsem si zvykat na další postavy a tajemné tvory, i když jestli hodlá v každém díle přidat další svět, už se v nich nejspíš nebudu orientovat. Co mi ale vadilo moc, je to, že většina postav se stávala nesnesitelnými a nesympatickými a vyústilo to změnou Ilan v hotové monstrum. Tohle bylo velké zklamání. Protože po přečtení druhého dílu jsem byla zklamaná, že na ten třetí budu muset tak dlouho čekat. Po přečtení této knížky si říkám, budu vážně číst pokračování? Jako vím, že určitě budu, jenom je mi tentokrát jedno, kolik let bude trvat než vyjde další díl, protože v příběhu nezůstala prakticky žádná postava, o kterou bych se bála a nedočkavě čekala, co s ní bude dál.
Super je slovníček na konci, jenom je škoda, že jsem to zjistila po přečtení knížky.
31/2
Autorka má zvláštní styl psaní, na který jsem si musela zvyknout, ale po kratší době to bylo v pohodě. Sledujeme Zuzanino bezstarostné dětství a všem je jasné, jak bude děj následně pokračovat. I to, že přátelství židovské dívky a dvou chlapců asi nemůže dopadnout dobře. Jsem ráda, že autorka děj z koncentráku zkrátila, protože těhle knížek v poslední době vychází víc než by mělo, a tím víc se věnovala ději po skončení války. Zuzanu místo jednoho pekla čeká další, horší o to, že přichází od blízkých lidí. Konec je sice překvapivý, ale když se nad tím zamyslím, tak se vlastně něco podobného dalo čekat.
Autorku jsem vždycky měla ve škatulce: příjemně si odpočinu. Jenomže z posledních knížek jsem tak nějak zklamaná. Z této taky. Reálnost až tak neřeším, je to subjektivní pocit. Ale místo pohodového čtení jsem dostala jenom samé fňukání a patos.
Knížku jsem četla vnučce, které se moc líbila jako všechno, co souvisí s Ledovým královstvím. Mně se líbilo, že je tam spousta ilustrací, které přesně zobrazují děj. Takže děti rovnou vidí, co se čte.
První polovina knížky se mi tak nějak vlekla, místy jsem měla pocit, že už je tam přespříliš politiky. Pak ale začal být děj zajímavější, vlastně tak trochu zrychlil, jak doba, kterou popisuje.
Autor velmi dobře vystihuje atmosféru tehdejší doby a popisuje známou událost. A to je možná ten problém, protože autor se může snažit stupňovat napětí jak chce, jenže když přesně víte, jak která postava dopadla, nemůže to fungovat. Přesto oceňuju, jak ji autor napsal a pokud bych o tomhle nic nevěděla, asi bych si při čtení nervozitou okousala nehty. Poslouchala jsem jako audioknihu.
Knížka je napsaná čtivě a přiznávám, že jsem čekala něco úplně jiného. A děj se mi líbil víc, než kdyby byl podle mého předchozího očekávání. Autorka krásně vykreslila velmi silné přátelství dvou tak moc odlišných dívek, konec se odehrál podle očekávání, ale i tak je vlastně nejednoznačný. Taky se mi líbilo použití jedné kapitoly na začátku i na konci děje v různých kontextech.
3 1/2
Autorka umí velmi dobře vykreslit rodinné a další mezilidské vztahy. Jediné, co mě mrzí je, že předchozí knihu Panda v nesnázích jsem četla poměrně dávno a moc si z ní nepamatuju. Magda s Michalem mi k srdci nepřirostli, i když se jejich povaha v průběhu čtení změnila. Oproti tomu osud Báry se mi moc líbil a vždycky jsem se těšila na kapitoly o ní. A nejvíc mě zaujala vylíčená budoucnost. Některé věci by se mi líbily, některé vůbec, ale žádná z nich vlastně není nereálná.