Česneksmedem
komentáře u knih
Nedokončené rozhovory
František Nepil
Řekl bych, že docela dost z nás je literárně neposednejch. Neumím si totiž představit, že bych četl třeba pouze a jenom horory (nic proti nim).
Asi už jste slyšeli slogan, že: Obraz už nadobro převzal moc nad slovy. Možná, že jsme my knihomolové v menšině, ale dokud máme knihy například pánů Horníčka, Wericha nebo právě Františka Myšáka Nepila, tak pořád máme svůj nedobytný hrad, svoji neochvějnou oporu.
S radostí musím konstatovat, že jsem hrdým majitelem knihy Nedokončené rozhovory od posledně jmenovaného. Teda abych byl spravedlivý, část knihy je od manželky Zdeny Nepilové. Jedná se o obnažující rozhovory, které nás nechají nahlédnout do jejich profesního, ale hlavně soukromého života. V knize také najdete mnoho zajímavých fotografií a na závěr pak i výčet jeho knih a nahrávek v autorově interpretaci. Jeho nahrávky je také dobré nevynechat a naopak si je vychutnat, neboť, jak říká sám mistr Nepil: Hlas vtiskne slovům další rozměr, vtiskne jim laskavost či aroganci, radost, velebnost či prostotu. Knihu samozřejmě doporučuji!
Proces
Franz Kafka
Typická „kafkárna“, která je dost flustrující. Navíc je psána archaickým úřednickým jazykem, což může paradoxně vyústit i v humornou pasáž: „Polodospělé dívky oděné podle všeho jen zástěrami šukaly nejpilněji.“. Přitom se jedná o úklid a ona děvčata pobíhala a kmitala.
Jak známo rukopis tohoto díla neměl nadpis, a tak název je od nejlepšího kamaráda FK - Maxe Broda. Ten se staral o jeho pozůstalost, přičemž měl za úkol, aby již žádná nová vydání děl jeho přítele Kafky nevyšla a veškeré rukopisy byly spáleny. Tuto vůli porušil, a to je snad dobře.
Není to rozhodně lehké čtení, ale je třeba vydržet.
Ostrý řez
Jeffery Deaver
Svět ten náš zdejší, je čím dál tím zlejší. V případě této knihy se zdá, že jde o jistý druh alotropů.
Ke knize jsem přistupoval s malinkým despektem, neboť se mi poslední knihy autora již zdály trochu vyčpělé. Navíc jde o knižní špalek, neboť kniha má avizovaných 520 stran, což je samozřejmě nepřesné neboť text začíná na straně 9 a končí na straně 517 (tímto lehce narážím na Čtenářskou výzvu 2019 a knihu s lichým počtem stran).
Mýlil jsem se a musím přiznat, že jde o znovuzrození špičkového Jeffery Deavera. Velice dobře se to četlo, o zvraty nebyla nouze a konec i s malým náznakem další knihy je dotažený. Takže paráda!
Tvrdej chleba
Charles Bukowski
Samozřejmě chápu, že po básni o dostizích se chlapům zrovna nemusí zpevnit poklopec a dámy neuroní slzu. Dokonce chápu, že po básni o chlastu někteří neslintají jako Pavlovovi psi. Ale po básni "tvrdej chleba" a hlavně "sázka na jistotu" jsem si říkal: "Tak a teď by to chtělo Vendulku utěšovatelku!". Naopak u básní "tragédie?" a "oddělení součástek" jsem se fakt zasmál. Byly to ale výjimky, neboť je to z velké části sbírka rozlučková.
Plavý jed pro černé duše
Bill Jeffers
Šílený vědec a jeho černý mrak, který zabíjí. Krásné, málo oblečené ženy nachystané k čemukoliv. Culil jsem se u toho, jako kdybych to četl v oparu kvalitní trávy. Pokud by mi bylo 15 a psal se rok zhruba 1970, tak bych to asi hltal jinak. Ale jo, taková naivní jednohubka, no.
Lesní lišky a další znepokojivé příběhy
* antologie
Dle mého subjektivního názoru je nejlepší povídkou hned ta první (Tranzit) a nejslabší ta druhá (Čarodějná kolébka). Pokud se snad sci-fi vyhýbáte, učiňte přesto výjimku a zkuste se začíst. Rozhodně zde nejsou žádní zelení mužíčkové ani nosné rakety.
Mácha snivec a buřič
František Xaver Šalda
Vzhledem k rozsahu tohoto dílka bych jej označil jako „knižní placebo“. Rozhodně však ne obsahem, ten je velice solidní.
Jak známo, Mácha je náš první „kosmický“ básník a mág metafory. Od nátury byl pesimista s touhou po pravdě, což je zatrolená kombinace. Také je Šaldem hezky oznámkován jako první „vidomec české poesie“.
Být pesimistou s touhou po pravdě v dnešní době není rozhodně o nic lehčí. Přesto. Jak jistě víte, Mácha zemřel již v 25 letech, když se nakazil při hašení požáru, který náhodou zahlédl. Údajně se nakazil cholerinou, tedy mírnější formou cholery. Žít v dnešní době, asi by to dopadlo jinak. Před hořícím domem by si udělal selfie a mohl by tvořit vesele dál.
Přečtete to za pár minut, takže neváhejte.
U dveří zazněl zvonek
Rex Stout
V mnohém souhlasím s woodwardem. Nejsem si jenom jistý tím, že je toto absolutní jednička celé Wolfovské ságy. Je to však velice příjemné počtení obohacené výtečným jídlem a starými nápoji. Jako příznivce staré detektivní školy knihu doporučuji.
Tiché dny v Clichy
Henry Miller
Tuto knihu by možná raději neměli někteří ani komentovat (např. Benzín - Zdravím!), neboť by jejich verdikt bylo pravděpodobně možné a vhodné číst ne po 22. hodině, ale až někdy kolem 3. ráno, kdy i ledviny odpočívají.
Je to erotikuš jednohubka, která je díky Millerově šťavnatému jazyku upřímná a přímočará, i když ne tak syrová, jak jsme například zvyklí u Buka. Je prostě lunatická.
Číst takové knihy a utíkat tím tak trochu od reality má ale jednu výhodu nechytíte kapelníka!
Obléknu si půlnoc
Terry Pratchett
Jednoznačně nejlepší díl z těch, které jsem již přečetl. Navíc se v knize objevuje můj celoživotní názor, že česnek se dá dát do všeho, mimo sladkého pudinku. Mimochodem, do něj dáváme kousky vánočky namočené v rumu.
Obrovský podíl na excelentním superdílu má samozřejmě překladatel Jan Kantůrek. Nad jeho překlady a dokonalým citem pro jazyk lze jen smeknout a poděkovat směrem k nebesům, neboť nás navždy opustil 21. března 2018.
Nejvíc se moje duše tetelila při dialogu Fíglů, moudru stařenek a čisté duši Toničky Bolavé. Mnohé zde napsané jsou vlastně obrazy, nad kterými je třeba se zamyslet. Pak teprve pochopíte hloubku a moudrosti schované pod povrchem liter. Knihu vřele doporučuji, ale pozor na Úskočného muže!!!
Vinnetou a já
Pierre Brice
Každý ví, časy se mění. Dnešní děti mají své hrdiny v Harry Poterrovi, pokémonech … U nás to byl Vinnetou a Old Shatterhand. Po pár letech už jsme jim říkali Vincek a Olda Šetrné, kterého pak nahradil Olda Říha z Katapultu a po „čochu“ (tedy po zábavě) pak hlavně upravená verze jejich písničky „Máš na to blít víc“.
SPOILER! Pierre Brice nás v této knize provádí svým jistě bohatým životem. Docela jsem byl překvapen jeho vojenskou minulostí. U námořníků se mu jistě dostalo tvrdého výcviku. Pak ale šel dělat manekýna a koketoval s herectvím. Díky jeho vzhledu o něj měly zájem nejen ženy, ale i jeden režisér a třeba i Jean Marais. Ve Francii se jako herec zpočátku moc nechytal, takže zakotvil v Itálii a pak v Německu. Pořád zdůrazňuje, že mu vadí řeči kolem jeho vzhledu, protože on raději hovoří o talentu a povaze. No, možná mu to někdo i uvěří, ale je fakt, že právě díky svému vzhledu se fest zdržoval v posteli. Sám přiznává, že díky němu bylo mnoho žen vystaveno trápení a smutku. Na druhou stranu se jeho skalpem a výměnou tělních tekutin jistě takřka každá chlubila, že.
Docela zajímavé jsou i pasáže, v nichž vzpomíná na svého hlavního spoluherce, kterým byl samozřejmě Lex Barker (vlastním jménem Alexander Crichlow Barker Jr.).
Celkově shrnuto je to zajímavá kniha, která rozhodně stojí za přečtení. Ještě připomenu, že v roce 2008 navštívil ČR, setkal se s božským Karlem (ne Schwarzenbergem, ale Gottem) a prý mu moc chutnalo naše pivo.
Listy z Provence
Miroslav Horníček
Dnes se u nás rojí asijská slunéčka. Lupou jsem pozoroval jejich oči. Nebojte, většinou jsem byl opatrný. Ke knize.
Je třeba ji číst v klidu, příjemně naladěni a s otevřenou duší a myslí. Číst pomalu a vracet se. No a pokud si k ní ještě otevřete francouzské červené (nejlépe Côtes de Provence rouge nebo dokonce Chateauneuf-du-Pape), tak už to prostě bude dokonalé.
Kniha obsahuje mimo jiné fiktivní dopisy d´Artagnanovi, Panně orleánské, Tartarinovi z Tarasconu, Daudetovi, Frédericu Mistralovi, Paulu Cézannovi, Vincentu van Goghovi a Gérardu Philipovi. Jediný, který by mu reálně (svého času) mohl odepsat, byl Gérard Philip. Dokonce se s ním setkal v Praze a společně přednášeli v divadle básně. Tato historka je parádní a hodně napoví o mistru Horníčkovi... A možná přijde i truvér!
Neublížit (… a neposrat se)
David Laňka
Dneska jsem si domů přinesl balíček s osmi knihami. Byla tam i tato paráda, což mi připomnělo, že za chvíli už to bude rok, co Wabi odešel zpívat na jiná pódia. Takže alespoň tímto rozhovorem jsem si zavzpomínal na „obyčejného“ chlapa s kytarou a cigaretou, který nám přirostl k srdci a teď chybí.
Geraldova hra
Stephen King
Těpic!
Nevíme dne ani hodiny. Prostě vše je OK, cool... a najednou jste těsně pod koncem zad. Děsivá a všeobjímající bezmoc a hrůza. To je to, oč tu běží. Na padesáté straně jsem si říkal: „Ještě víc jak 220 stran? Co tam mohl napsat? Si dělá p...l?“ Ne nadarmo je to ale král. Někdo kritizuje málo akce. Berte to ale třeba tak, že psaní je pro SK něco jako fetiš, filmové plátno, sázka. Sázka na to, že je tak dobrý, že mu stačí postel, žena, pouta, vnitřní hlasy. A vytvoří z toho parádní postelové psycho.
Osvětimská knihovnice
Antonio G. Iturbe
Nějak nevím, co napsat. To si prostě musí každý sám za sebe přečíst, prožít a vnímat svoje pocity. Když si srovnáte tu myšlenku čistoty rasy (a co z toho vzniklo) a porovnáte to s tou dnešní (jak říkáme mi na Moravě) „míchanicó“, tak z těch našich západních sousedů máte v makovici bublaninu.
Je to silné, je to hutné, ale zároveň nutné a nekonečně poučné takové knihy číst.
Jak jsem se mýlil v politice
Miloš Zeman
Rozporuplná osobnost, která lidi rozděluje. Na druhou stranu musím říct, že pokud vás má někdo rád nebo naopak vás až nenávidí, je to pořád v pohodě. Nejhorší je totiž lhostejnost.
Přiznávám, že se to nečetlo špatně a autor v plné síle byl velice inteligentní. Čteme Havla i Klause, tak proč nečíst Zemana?
Sexpop
Bohuslav Vaněk-Úvalský
Slupnul jsem to jako malinu. Mňam! Mimo Hygieny (která je opravdu špicovní), jsem se velice bavil například i u dvou sester s ašíbkou nebo u sušení andulky. Díky za tuto pohodovku!
Dva odboje
Zbyšek Nečas
V příštím životě budu asi rorýsem. Kalit si to dvoustovkou luftem, to musí být fakt prďák. Není to tak úplně mimo mísu, neboť jak jistě víte, plukovník Zbyšek Nečas byl pilotem v RAF. Teda napřed navigátorem. V této knize se například dočtete o tom, jak viděl letět žlutou vzducholoď Italia na její poslední cestě, jak pokecal s Chruščovem nebo jak fotil UFO. Dožil se úctihodných 97 let. Byl to skromný a pokorný hrdina. Takoví totiž opravdoví hrdinové bývají.
Rudá můra
Sam Eastland (p)
Musím konstatovat, že tato kniha je jednou z mých objevů letošního roku.
Na obraze je vlastně nádherný motýl, skrývající tajemství. Patří mezi největší v Severní Americe a nejvíce jich tam najdete na javorech.
Ke knize. Spisovatele Sama Eastlanda (vlastním jménem Paul Watkins) prý díky jeho stylu přirovnávají k Ernestu Hemingwayovi. Budu jim věřit, já takového dojmu ale nenabyl. Kniha je to velice čtivá a těžko jsem se od ní odtrhával. Dozvěděl jsem se i pár nových informací ohledně malířského umění a Jantarové komnaty. Knihu doporučuji.
Když Nietzsche plakal
Irvin D. Yalom
Tak tohle se musí číst velice pomalu, jinak se o mnohé sami ochudíte. Není to žádná rychlá akce, takže to asi nebude pro každého. Pokud si ji ale náležitě vychutnáte, tak ve vás mnohé zanechá. Těch myšlenek je zde opravdu hodně. Takže jen pro názornost.
SPOILER!
Vaším úkolem je přijmout sebe ne usilovat o to, abych vás přijal já.
Více milujeme touhu než její předmět!
Píše se zde často o vymetání komínů. Pokud vás v tuto chvíli napadly nemravné myšlenky, tak raději zkuste jinou knihu.
Následující dvě závěrečné ukázky se jisté části čtenářské obce asi nebudou líbit:
...život je jen jiskřička, po níž následuje stejná tma, jaká ji předcházela tma před narozením a po smrti.
...plamen víry má nevyčerpatelný zdroj ve strachu ze smrti, zapomnění a ztráty smyslu.
Parádní kniha, kterou doporučuji!