Česneksmedem komentáře u knih

Spoluautor Červeného trpaslíka toho dle jeho fotek ví o nadbytečné váze zřejmě docela dost. Možná i proto napsal tuhle knihu a jako kontrast k tlustému a vzteklému kuchaři Grenvillovi dal anorektičku Hayleigh Griffinovou. Jako celkové pojítko obou pak připojil konceptualisty Jeremyho Slanka.
Řekl bych, že kniha nebyla nadměrně humorná, ale spíš úsměvně zábavná. S tím humorem bych v těchto věcech byl celkem opatrný, a to nejsem ani tlouštík, ani anorektička. Pro takto trpící lidi to musí být občas docela peklo a psycho.
Citát z knihy:
Existují tři druhy lží: lži, hnusné lži a statistiky. Autorem je bývalý předseda vlády Spojeného království hrabě Benjamin Disraeli. O tom, jak se denně ohýbá pravda a předkládá se lidem se dozvíte i z následující ukázky, která měla informovat o Fit Farmě, kde se tlouštíci zbavovali svých kilogramů a bylo třeba předložit pozitivní článek veřejnosti. Návod je následující a obecně použitelný: „Zdůraznit pozitiva, vypustit negativa a do Říše středu se radši vůbec nepouštět.“
Následující ukázka se mi také líbila:
„Existuje právo, a taky existuje spravedlnost. Bylo by fajn, kdyby se alespoň čas od času setkaly.“
Konec knihy se mi zdál poněkud useknutý, ale přesto ji doporučuji ke čtení.

17 03.12.2018

Čtivá klasická stará detektivka.
Vypíchnu čtyři „postavy“. Tou první jsou doláče, neboť o prachy jde vždy až na prvním místě. Tou druhou je detektivka Berta Cool(ová), která je krapet temperamentně podivočená, ale vzhledem k jejímu jménu a příjmení se jí to dá odpustit. Její klasickou hláškou je: „To mě teda usmažte místo řízku!“. Třetí postavou je tajemný slepec, který má tak špicovní ušiska, že uslyší i jak se vám vykle sedmička vpravo dole. A konečně postava čtvrtá, tou je netopýr. Zde je jedna z mála slabin knihy, neboť označení netopýr je příliš obecné a vágní. V naší vesničce střediskové jsme totiž takřka všichni odborníky na tyto polétavice a rozpoznáme všech 24 druhů u nás žijících. Naše náklonnost k nim se odráží i v tom, že jejich obrázky máme na tričkách, trenclích, ponožkách a někteří odvážnější je mají vytetované na - no však víte.
Knížka má pouhých 173 stran, takže než vám slehne po obědě řízek, máte přečteno.

17 27.10.2018

Vidím, že tuto knihu skoro nikdo nečte, takže pokud z ní něco vyžvaním, tak to asi zas tolik lidí nenaprudí. A začnu zvostra. Matika a politika jsou fakt hustý. Jsou tak hustý, že jsou hustější než bývaly vlasy a „fósa“ Waldy Matušky. Nejprve matika. Po zavraždění Jendy F. Kenna bylo v relativně krátké době (do února 1967) celkem 15 svědků zalezlých ve funerálních futrálech. A blázni do matiky spočítali, že pravděpodobnost takové schovky je sto tisíc bilionů ku jedné. Mazec, co? Jako lesnímu couralovi by mě mohli matematici ještě spočítat, kolik díky tomuto mordu zmizelo z naší planety lesa. To musí být flák jak blázen.
A teď politika. V knize se dočtete, cituji: „Skutečný problém je v tomhle, Vane: za dvacet let bude na této planetě sedm milird lidských bytostí, většinou hnědých, žlutých nebo černých – a všechny budou odhodlány žít. Budou se ze svých líhní hrnout do Evropy a Severní Ameriky po stamiliónech a nic je nezadrží. Vůbec nic je nezadrží!“ Podotýkám, že kniha u nás vyšla v roce 1974. Takže se v ní sice trochu felili, ale až tak mimo mísu to není. A dále ke čtivu. Pohádce o tom, jak si šílený magor a fidelista Oswald zajel sám pro své potěšení dne 22. listopadu 1963 udělat bum bác do Dallasu, věří dnes už snad jen Pepík a Mařenka ze samoty Kozí Bobky. Z ostatních někteří tuší (a to včetně autorů této knihy), že tak to občas dopadne, když velká část vaší rodiny naběhne ke korytu a chlemtá a chlemtá. Pak se několik mládenců, kterým se jejich ušoulaná kulička zdá ještě moc malá nakrkne a drobně prostor u koryta vyčistí. Takže tak.

17 01.10.2018

Kdo by neznal a nečetl jeho knihu Povídání o pejskovi a kočičce? A tato kniha Ledacos s ní má ledacos společného. Je to taková nesourodá směska všeho možného, díky čemuž se snad při čtení může někdo cítit poněkud inkomodován.
Ještě jeden citát: Tuhle přinesl jeden list přenáramný výron demagogie nejrozčilenějšího druhu, kde je řečeno, že nic v republice nestojí za nic. Vzpomínáte na proslov o blbé náladě?
Pokud si občas rádi přečtete něco mimo hlavní proud, tak tuto knihu rád doporučuji.

16 11.08.2019

Při čtení této detektivky jsem si uvědomil, že moje představivost a fantazie nejsou sto mít potuchu o tom, kam se tento žánr posune za dvacet či třicet let. Při každoročním množství vydávaných detektivek jsou totiž spisovatelé (i vzhledem k tomu, že jsou lidé čím dál tím víc cyničtí a agresivní) nuceni pro úspěch svých knih vymýšlet čím dál tím větší šílenosti a ukruťárny.
SPOILER
V případě této knihy sériový vrah uřezává ženám bradavky a jako roubík jim do úst cpe jejich kalhotky. Nejvíc se mu líbí dívat se jim do očí těsně před použitím nože.
Jinak parta kolem Franka Quinna se mi líbila, neboť to nebyli žádní supermani, ale lidé se svými problémy a prohřešky. Jejich nátury rozhodně nejsou jednotvárné, což je také fajn.
Knihu doporučuji, ale sám si teď asi naordinuji pár knížek jiného žánru.

16 09.01.2019

Dle mého názoru problém této knihy nespočívá ani tak v obsahu, jako spíše v rozsahu. Na zhruba 120 stranách se museli vtěsnat všichni od Lenina až po Gorbačova. To samozřejmě vede ke zjednodušování, a pak to může na někoho působit jako „slátanina“. Uvedu příklad.
SPOILER!
Dne 26. 2. 1939 slavila Naděžda Krupská (manželka Lenina) 70. narozeniny. Stalin jí poslal obrovský dort. Několik hodin poté byla s příznaky prudké otravy převezena do nemocnice, kde zemřela, a to dle oficiálních míst na zauzlení střev. Podle spisovatele jasná vražda jedem. Tolik informace v knize. To ty narozeniny slavila sama? Nikdo jiný ten dort nejedl? Nikdo další s ní nebyl převezen do nemocnice?
Pak nezbývá nic jiného, než to, co doporučuje Anatone. Prostě hledat a dostudovat (pokud ovšem tyto věci neznáte). Bohužel to snižuje hodnocení knihy, jinak celkem dobrý.

16 28.12.2018

Neskoncujeme-li s válkami,
války skoncují s námi.
Herbert George Wells

Literatura faktu zaměřená na raketovou historii v německé armádě během druhé světové války.
Spoiler! Snad každý někdy slyšel zkratku V-1. Bylo to označení rakety, ale nebylo původní. To znělo Fi-103. Až na základě Goebbelsova osobního přání se začalo ke zbrani přidávat adjektivum „odvetná“, německy „Vergeltung“. A tak z Fi-103 vzniklo V-1. Dále se v knize například dozvíte o jednom našem všeumělovi, který se jmenoval Jan Chaloupka. Byl to opravdu borec a je škoda, že své znalosti nesepsal.
Je zde i mnoho faktických dat, takže snad jen toto: „Mezi 13. červnem – 5. září 1944 odpálili Němci na Londýn 9 017 letounových bomb. Z katapultů odstartovalo 8 647 střel V-1, zbytek z paluby letadel He-111 (Heinkel). 2 340 střel dopadlo na území Londýna.
Závěrečný politický dovětek knihy se netýká raketové techniky. Poukazuje na střet dvou světových politických ideologií a ukazuje, která z těch dvou je ta jediná hodná a užitečná pro svět.
Přes ten závěr je to kniha čtivá a poučná, takže ji doporučuji.

16 27.11.2018

Nějak nesdílím nadšení předchozích komentářů. Řekl bych, že jde o knihu, která je taková "mizivá". Za pár dnů už si na ni ani nevzpomenu, neřkuli ji někdy číst znova.

15 02.09.2019

Kniha, ke které jsem se dostal díky Čtenářské výzvě.
SPOILER
Hlavními postavami jsou Václav a Kateřina Lopatovi se svými dětmi. Jejich příběh je napsán hodně emotivně, což samozřejmě přinášela popisovaná doba.
Mezi další postavy knihy patří i šlechtická rodina Wiessenbergů, která po bouřce shání nejlacinější pracovní sílu pro odstranění lesních polomů spadlých následkem bouře. Ten šlechtický rod pojmenovaný po Bílé hoře má být ve skutečnosti rod Schwarzenbergů, jejichž lesy postihla bouře 6. prosince 1939. Pracovní tábor zde nazývaný Roky je ve skutečnosti tábor v Letech.
Náklad knihy vydané v roce 1999 měl zajímavý a trochu temný osud. Po prasknutí vodovodního potrubí a následné vodní spršce se údajně podařilo zachránit jen kolem 150 kusů. Prý se nepodařilo prokázat, že šlo o úmysl.
Také jsem docela zíral, když se v textu objevilo jméno mé rodné obce.

15 22.01.2019

Detektivky Eduarda Fikera se čtou daleko víc, než tento humoristický román. Humorné to sice je, ale že by bylo třeba si při čtení občas měnit spoďáry, tak to ani náhodou. Pokud vám ale nevadí poněkud archaický styl je to celkem příjemná oddychovka.
Spoiler!
Kniha začíná tím, že Rudíka Baláska opustí láska a podnik, ve kterém je společníkem krachuje. Začnou se kolem něj dít podivné věci a vše se motá kolem likéru Mourek, 99 substancí potřebných k jeho výrobě a vzájemných manželských a hlavně mimomanželských vztahů rodu Mourků.
Vzhledem k tomu, že tuto knihu je možné zařadit i do Čtenářské výzvy 2019, předkládám pár ukázek:
Duše a tělo, toť nerovný pár zcela různých podstat.
Jméno je nejfalešnějším průkazem člověka.
Celkem je největším životním problémem správně rozhodnout, kdy má člověk jednat podle rozumu a kdy podle citu.

A protože se blíží Silvestr a velká část národa bude nasávat jak houba, následuje ukázka jedné moudrosti ze strany distributorů alkoholu (taktéž z knihy): Lid pije rád pro své zdraví, my se tváříme, že se mu o to poctivě staráme a hledíme ovšem na vlastní kapsu.

15 27.12.2018

Spoiler!
V knize je několik postupně se prolínajících příběhů. První je svojí tématikou hnusný, neboť v něm jde o pedofilii. Zároveň z něj vyplývá známé pořekadlo: „Každý dobrý skutek je po zásluze potrestán.“ Druhý příběh je o siamských dvojčatech Annabel a Amy Wiksonových. Třetí (hlavní) příběh je o dvou dámách Leně a Lusy, které si jsou zpočátku podobné asi jako tenistka Serena Williamsová a hradní mluvčí Jiří Ovčáček. Obě knižní hrdinky k sobě postupně ale nachází cestu a zalíbení, takže k sobě začínají zapadat. Nakonec do sebe zapadnou nejvíc, jak to jen u dvou děvčat jde.
Na závěr dvě ukázky:
První širokopásmová ukázka, hodící se i do naší společnosti: „Dohromady tu sebranku drží jenom jedno: láska k čistý nepančovaný nemravnosti.“ Za tu „nemravnost“ by se dalo dosadit ledacos, že.
Druhá: „Na tu zbotoxovanou mediální mrdku kašlu; ona a jí podobný jsou jako záchodová mísa, zvenčí hladký a bělostný, ale plný hoven a chcanek.“
Bez typicky drsného slovníku by to prostě nebyl on.

15 14.11.2018

JUDr. Leoš Vašek se historií zabývá více jak dvacet let. Jeho knihy a články jsou vysoce erudované. Soubor pověstí obsahuje i tu o Macoše, kterou kdysi ve verších vydal kněz Jan Nepomuk Soukop. Doporučuji!

15 12.09.2018

Něco se stalo a nedal jsem to. Asi 100 stránek jsem se snažil, ale čím dál víc jsem byl znuděný a otrávený, takže jsem to vzdal.

Dojdu na výstavu obrazů. Před jedním z nich stojí dvě osoby a jsou viditelně v tranzu. Pohlédnu na důvod jejich psychického stavu. Podklad šedý, tři černé šmouhy, dvě světle zelené a jedna tmavě oranžová tečka. Zaslechnu obdivný hlas: „No to je úžasné! Ta hloubka, ty kontury, ta vyváženost, ta božská kompozice! Já ho prostě miluji!!!“
Ubezpečuji vás, že opravdu mluvím, přesněji řečeno píšu o této knize. Jen chci něco naznačit. Co? Hádejte.
A následuje PŘÍTLAČNÉ KŘÍDLO! Ornitology jistě potěší ptáčtina, křesťany pak hostiomety, labužníky frizované portské. A latiníky známé, již trochu otřepané pořekadlo: „Plum, plum a tydlidum!“.
To zas musel být matroš! Takový by nedokázal namíchat ani profesor Snědsleď.

14 29.09.2018

Fakt je ten, že pokud vám začne hrabat v karbovni, je to vždycky průser. A je úplně jedno, jestli máte mezi nohama žížalu nebo Jidášovo ucho. Nevím, jestli je to nějaká provokačka od režisérů a spisovatelů, ale většina hrabošů mele citáty z bible a poslouchá vážnou muziku. Možná je to tím, že při tvrdé muzice tu brutalitu ze sebe vyblbnete, ale u té intelektuánštiny se ve vás uzavře, pak stejně musí ven a je zle.
SPOILER!
Týpek v téhle knížce uvazuje povětšinou mladý holky za nohy a věší je. Tu polohu znám, neboť jsem byl na mnoha zabíjačkách. Rozdíl je jenom v tom, že prasátko má nožky roztažené. I to odkrvení proběhne. Podobnost s Mlčením jehňátek vás trkne hned po několika stránkách. Při každém dialogu doktorky Jessiky Coranové se mi v hlavě ukázala Jodie Fosterová. Mělo to ale malou trhlinku, neboť ta by se rozhodně nesnažila dostat Ottovi Boutinovi do kalhot. Pak se to zase blížilo víc k Bětce Báthoryový, takže tak trochu medley (jak se říká u nás na Moravě a okolí). Vyplývá z toho další podobnost, tentokráte z tvořivou činností některých našich otitulovaných politiků při lepení diplomek.
Závěr ještě všechno víc pohnojil. Nejchytřejší z chytrých doktorka Coranová se najednou chová jako totální dement a ichtyl. Ten konec se opravdu nepovedl.

13 24.10.2018

Pokud budete jako laik hodnotit pouze staré pohlednice, může se vám publikace jevit jako parádní. Hlubší rozbor je ale o několik hvězdiček horší. U některých pohlednic chybné popisky, hodně obcí chybí (i když jsou běžně dostupné). Například Vavřinec zde má dvě pohlednice výtoku Punkvy. Pokud by se autoři obtěžovali zavolat na obecní úřad, měli by i pohlednice obce Vavřinec a Veselice. A tak bych mohl pokračovat.

12 28.09.2018

Takové krapet naivní, bez napětí, ale naštěstí krátké.

10 16.10.2018