Česneksmedem Online Česneksmedem komentáře u knih

☰ menu

Patent zvaný toleranční Patent zvaný toleranční Eva Melmuková

Nedá se očekávat, že by tato kniha byla hromadně čtena. Je napůl vědecká, i když je zde patrná snaha o co nejvíce srozumitelný jazyk i pro historiky amatéry.
SPOILER!
Jak známo, Josef II. se stal vládcem v době, kdy ideový monopol brzdil možnosti ke zlepšení hospodářské prosperity. Toleranční patent vydal 13. 10. 1781. Tato kniha mimo něj skýtá mnohá data a události, které je dobré si připomínat. Uvedu alespoň pár z nich. Na území Habsburské říše byla do roku 1624 všechna nekatolická náboženství právně nelegální. V roce 1753 zakázala Marie Terezie prodávat duchovenstvu v kostele i před ním voskové svíce a obětní figurky. Důvodem byla ochrana pro podnikání občanských voskařů. V roce 1767 byl zrušen takzvaný zpovědní krejcar, který bylo povinné odvádět při zpovědi kněžím. Ještě snad jedna informace. Dne 31. 12. 1780 byly zrušeny náboženské komise, které vyhledávaly a obracely kacíře. Další jejich výsadou bylo pálení knih.
Knihu doporučuji.

23.07.2019 4 z 5


Kniha Špekouna Ollieho Kniha Špekouna Ollieho Ed McBain

Přiznávám, že to byla (dle mého) jedna z jeho slabších knih. Samozřejmě se tam našlo několik typických detektivních hlášek, ale některé jsou poněkud silnější pro slabší nátury, například: Byl slizký jako použitý kondom. nebo Záchod se tady nečistil od časů, kdy zavraždili Julia Caesara.
V době letních prázdnin a okurkové sezóny je to ale celkem uspokojivé čtení.

19.07.2019 3 z 5


Tulák Morton Tulák Morton N. H. Royna (p)

Říkal jsem si, že v této letní době nebude od věci přečíst něco takříkajíc méně běžného. A volba padla na Tuláka Mortona. Nejprve jsem měl ale dojem, že jsem pod vlivem nějaké psychotropní látky, neboť jsem se na začátku dozvěděl, že: „Bez dobrodružnosti nepovstane ani jikra, natož pak báseň nebo Hradčany!“ Jikra tedy zřejmě od ryby. Následovalo ujištění, že: „Nejpohodlnější odrůda dobrodružnosti je čtenářství.“
Situace s mým „opojením“ gradovala oslavou vůdce (AH), načež jsem byl ubezpečen, že: „Špenát s vejcem je lepší, než suchý brambor.“ Následovalo mnoho reklam na nové knihy, na pleťový krém Elida (udrží vás mladou)...
S úlevou jsem zjistil, že se již dostávám k tomu dobrodružnému příběhu o „Zbrklém Mortonovi“ (což je kladný hrdina), jeho hnědáku Samovi, šerifu Redu Warnerovi (také klaďas), několika záporákům (např. Kachna Kenmore, jednooký Bell nebo tajemný šéf) a městečku Yule Dump s „barroomem“. Nechybí ani krásná Jane s violkovýma očima.
Příběh nikterak složitý, jazyk dobový, úroveň hodně oddechová.

07.07.2019 3 z 5


Devátá dívka Devátá dívka Tami Hoag

Thriller to byl velice čtivý. Dvě dějové linky, které se nakonec propojí a vrah, kterého jsem neodhalil. Docela se zde probírá pubertální období a vztah k rodičům v tomto období. Jistě si na to všichni občas vzpomeneme. U prvního dítěte jsme totálně nechápali a lítali v tom ode zdi ke zdi. U druhého dítěte jsme si mysleli, že už víme jak na to, ale opak byl pravdou.
Knihu doporučuji.

07.05.2019 4 z 5


Znesvětitel Znesvětitel Paul Finch

Je to čtivé, je to drsné. Hlavním motivem je manipulace, což je věc, která na nás působí denně a působí naprosto na všechny. I my sami jsme často manipulátory. V tom bychom si neměli nalhávat.
Knihu doporučuji.

26.04.2019 5 z 5


Sestry Sestry Bernard Minier

Přečteno na dvakrát. Neřekl bych, že je to jeho nejlepší kniha, ale pořád je to moc dobré.
Patřím k těm, kterým trochu vadily divně psané názvy kapitol, ale nakonec jsem si zvyknul.
Možný SPOILER.
K ději bych zmínil jen to, že v životě je každý extrém na... (doplňte si sami). Pokud se fanoušek stane fanatickým je to špatně. Stejně tak je špatně, když si spisovatelé, zpěváci, herci, politici... myslí, že jsou snad nadlidi.
Knihu rozhodně doporučuji a už se těším na další detektivku od Bernarda Miniera.

26.02.2019 5 z 5


Proč jsem nechodil na Alexandrovce Proč jsem nechodil na Alexandrovce František Nepil

Kniha je sestavena v podobě pestré směsky, pro každého něco, všehochuť, páté přes deváté, či jako pel mel neboli mišmaš. Faktem ovšem je, že to často není zrovna ideální. To vám potvrdí každý, kdo například zkusil kombinaci pivo + víno + slivovice. Jednotlivé ingredience jsou ovšem velice chutné, a to jak v případě pitného režimu, tak i samostatných kapitol této knihy.
Jak jsme si již zvykli, jedná se o laskavý humor nebo chcete-li nevšední vyprávění o docela všedních věcech. František Nepil zde svoji květnatou řeč (jako ostatně vždy) obohacuje o slang, vtip i nadsázku, ale také o slova pro některé z nás takřka záhadná – viz například fiškusnost. Snad nejlépe se jeho vyprávění dá označit Werichovým výrazem „člověčina“. Takže stejně jako ostatní jeho knihy i tuto doporučuji.

22.12.2018 4 z 5


Gala Dalí Gala Dalí Carmen Domingo

Spoiler!
Začátek knihy mi trochu připomněl film Titanic. Tady také vzpomíná dáma v letech na mládí. Ovšem zde je to žena mnohem temperamentnější, vzteklejší, umíněnější a sebestřednější.
Na prvních 100 stranách je hlavním tématem vztah Galy a jejího prvního manžela básníka Paula Éluarda. Pak již dojde na setkání se Salvadorem Dalím (vlastním jménem Salvador Domingo Felipe Jacinto Dalí Domenech). Gala měla zřejmě v genech zakódovánu starost o dospělé muže s duší dítěte. V případě Salvadora to však byla rozhodně velká výzva, kterou měl kompenzovat dostatečný přísun peněz a naprostá oddanost a poslušnost protějšku. Víme, že trpěl skatologií, fóbií z lučních kobylek a naprostým nedostatkem soběstačnosti. Jinak byl ovšem génius, který si na vlasy natíral olej ze sardinek.
Hodně zajímavý je i rozdíl v sexuálním žití s oběma partnery. Zatímco ten první byl hodně aktivní, ale Eleně Dmitrijevně Diakonovové to stejně nestačilo, Salvador měl k sexu se ženou odpor. Oba jí ale dopřávali volnost. Vlastně pokud s ní chtěli zůstat, tak jim ani nic jiného nezbylo.
V březnu roku 2014 jsem navštívil výstavu SD v Brně na Špilasu. Dnes již vím, že ho Gala donutila podepsat několik tisíc prázdných pláten, takže si zpětně říkám, kolik z toho vystaveného byla falza. I tak to bylo zajímavé.
Kniha se četla velice dobře a řadím ji mezi TOP 5 letošních přečtených knih. Fakt stojí za přečtení, takže ji vřele doporučuji.

20.12.2018 5 z 5


Jmenuju se Tomáš Jmenuju se Tomáš Ota Kars

Osud je vůl, to jste si všim.
Ten dělá věci podle sebe
a nebere na nikoho ohled.

Jan Werich

Další moje letos přečtená kniha o známé osobnosti. Zde je to veselé vyprávění o senzačním a nezapomenutelném klukovi poněkud zastřeno jeho smutným a tragickým úmrtím v mladém věku.
Velice oceňuji, že si v dospělejším věku zvolil složitější životní cestu studiem práv, které však již nedokončil...
Z těch veselejších částí knihy si vždy připomenu například protistátní výcvik jeho psa Pariska nebo vzpomínku na první fotografii, kterou dal Lucii Bílé.

12.11.2018 4 z 5


Zabiják Anders a jeho přátelé (a sem tam nepřítel) Zabiják Anders a jeho přátelé (a sem tam nepřítel) Jonas Jonasson

Když se dělá něco na sílu, tak to stojí za míň než předcházející dva díly (to jsem ale slušňák). Howgh!

12.09.2018 2 z 5


Polibky, plivance a jiné zvyklosti Polibky, plivance a jiné zvyklosti Ladislav Jurkovič (p)

Celkem 44 básní, z nichž některé se vztahují k jeho rodnému kraji - například Být kastelánem, Ještě jednou z domova, Kůlna nebo Průvodce poutníků. Tím rodným krajem je Moravský kras, konkrétně městys Sloup.
Jako ukázku uvedu alespoň první sloku z básně Kůlna:

Kůlna je mohutná
A dlouhá díra
Průchozí z obou stran
Prokotlaná vodou
Ve vápencové skále
V čase Čtvrtohor i dřív
Bývala sídlem
Předchůdců člověka

10.09.2018 4 z 5


Bez peří Bez peří Woody Allen (p)

Dlouho jsme nechtěli a neměli televizi. Teď už ji máme (poplatky platíme), ale pouštíme ji prakticky jenom na Štědrý den, na Silvestra a když má být konec světa. Nevím, který z těch tří dnů to zrovna byl, ale zahlédnul jsem v ní na krátký okamžik WA. Zdálo se mi, že ze sebe ten chlápek dělá blba, i když je zřejmé, že je velice inteligentní. No a u této knihy povídek jsem zjistil, že ten blb jsem já. Možná je to tím, že na tak absurdní humor jsem už moc starý. A to i přesto, že by teoreticky WA mohl být mým otcem. Snad bych ho pak i lépe chápal.

03.09.2018 2 z 5


Luciferovo evangelium Luciferovo evangelium Tom Egeland

Tajuplný starý rukopis, který je těžké rozluštit a kolem kterého se začnou objevovat zavraždění lidé. Docela profláknuté téma, na které již bylo napsáno spousta knih. Z této knihy je ale zřejmé, že se neustále dá ještě zpracovat poutavě a čtivě.
Navíc musím velice ocenit přípravu, která zasahuje do mnoha vědních oborů.
SPOILER!
Uvedu hned několik příkladů: 3Q15 (jeden ze známých svitků od Mrtvého moře), Plimton 322 (hliněná matematická tabulka), solifuga (pavoukovec bez jedu), Nimrod (pravnuk Noema), projekt Blue Book (UFO sledování), ariánství (křesťanský teologický směr), trikvetra (mytologický symbol), Drakeova rovnice (počet komunikaceschopných mimozemských civilizací), Nefilové (obří tajemné bytosti v Bibli)... Velkým plusem knihy je poznámkový aparát.
Na závěr ještě jeden citát: Stejně jako pračlověk jsme i my uvězněni v omezené představivosti své vlastní doby.

13.07.2019 5 z 5


Tanec smrti Tanec smrti James Patterson

Dřív jsem Jamese Pattersona četl docela často, ale zrovna tento díl jsem vynechal, takže jsem se k němu vrátil. A byla to docela taková jeho klasika. Asi se mnou nebudou mnozí souhlasit, ale označil bych JP hudební a sportovní terminologií jako předskokana Chrise Cartera.
Jednu hvězdičku ubírám za ten závěr. Zdál se mi poněkud nereálný, a to jak z hlediska přítelkyně Alexe, tak i hlavního záporáka.

25.06.2019 4 z 5


Tajemný Tibet Tajemný Tibet Theodore Illion

Cestopis o Tibetu byl v rámci Čtenářské výzvy pro mě jasnou volbou. Víme o něm toho pořád málo a je to pro nás v mnoha ohledech stále terra incognita. Theodore Illion napsal tuto knihu na základě své cesty v letech 1934 1936. Toto je třeba brát v úvahu, neboť se od té doby mnohé změnilo, i když bych si netroufnul tvrdit, že až tak k lepšímu.
SPOILER!
Je to pro nás docela odlišná kultura. V době jeho putování se lidé vodou vůbec neumývali, pouze se čistili máslem a hořčicí. Jako projev úcty vyplazovali jazyk.
Každopádně je to území zaměřené duchovně, takže bych rád uvedl dvě ukázky z knihy, nad kterými je dobré se zamyslet, a to i z hlediska naší kultury:

Náboženství se více a více překrucuje tak, aby upevnilo autoritu jeho představitelů.

Zdrží-li se člověk páchání zla na druhých, protože si myslí, že se mu tak dostane v budoucnu dobré inkarnace, přenáší materialistický postoj zisku a nabytí do duchovní sféry. To už není duchovnost, ale materialistická duchovnost nebo duchovní materialismus, tj. pravý opak skutečné duchovnosti.

Knihu rozhodně doporučuji a pokud se i vy vydáte na nějakou zajímavou cestu či přímo expedici, tak kale peb (šťastnou cestu).

06.02.2019 5 z 5


Kniha smíchu a zapomnění Kniha smíchu a zapomnění Milan Kundera

Obrazně řečeno je to hromadná pitva. Pitva morální, politická ale taktéž i sexuální. Možná toho bude na někoho až moc najednou.

Spoiler
Opakovaně se v tomto povídkovém románu (má 7 částí) objevuje rok 1968, který panu spisovateli zjevně způsobil hlubokou a nezahojitelnou jizvu na duši. Mě se nejvíc líbila třetí část nazvaná Andělé.
Ještě jednu věc si neodpustím, neboť to co chci z knihy volně popsat ukazuje na klasický životní paradox. Zároveň to potvrzuje pořekadlo: Každý dobrý skutek bude po zásluze potrestán..
V únoru 1948 stoupají po schodišti na balkon pražského barokního paláce (po stejných schodech chodil 8 let i Franz Kafka) Klement Gottwald a jeho ministr zahraničí Vlado Clementis (ten v této funkci nahradil Jana Masaryka), aby nový vůdce promluvil k lidu na Staroměstském náměstí. Když vyšli na balkon, bylo chladné počasí a KG byl prostovlasý. Clementis tedy sundal z hlavy svoji beranici a dal mu ji. O pár let později byl obviněn ze slovenského buržoazního nacionalismu a 3. prosince 1952 oběšen. Byl odstraněn ze všech fotografií, kde stál vedle KG, tedy i z těch z balkonu. Jen ta beranice po něm zůstala.
I přes obtížnější stravitelnost knihu doporučuji.

01.02.2019 4 z 5


Deník z Hirošimy Deník z Hirošimy Mičihiko Hačija

Tato kniha je epesní ukázkou a zároveň důkazem toho, kdo je pro člověka a naši planetu největším nebezpečím. Je to samozřejmě opět sám člověk.
Není to jednoduchá kniha, která by se četla lehce. Ono to vzhledem k tématu ani nejde a navíc k tomu přispívá i forma deníku. Na druhou stranu se dozvíte mimo samotného tématu knihy i mnoho informací obecnějších, a to jak zeměpisných, tak i gastronomických.
Když nad tou knihou přemýšlím, beru v úvahu tu dlouhou dobu od svržení atomové bomby na Hirošimu (6. srpna 1945) a onu neustálou snahu o zdokonalování nástrojů na zabíjení, tak si tak říkám, že paradoxně by to teď v případě sebevražedné mise nějakého pomateného vrcholového politika bylo vlastně jednodušší. Je totiž velká pravděpodobnost, že by to ta placatá koule na které putujeme vesmírem nevydržela a byl by to konec pro nás všechny. Lze jen doufat, že k tomu v brzké době nedojde.

29.01.2019 4 z 5


Volný pád Volný pád Nicolai Lilin

Hniloba podzimní už nastala,
ptáci ve chlévě hovno klovou.
(úryvek z Jesenina)

Tak v tento podzimní dušičkový čas jsem si přečetl knihu, kterou bych doporučil hlavně klukům, kteří byli na vojně, a pak také „drsným holkám rohypnolkám“. Jak již víte z ostatních komentářů, jde zde o válku v Čečensku aneb Matička Rus umravňuje svoje nezbedné dítě.
SPOILER!
Je to opravdu poučné čtení, ze kterého se například dozvíte, že: „Ve válce smrdí všechno a všechno je hnus“. Zajímavé je také rčení ruských veteránů z II. světové války: „Ruský voják má tři druhy nepřátel“. Víc neprozradím.
A na závěr jeden výrok či nadsazená myšlenka, která bude zřejmě jisté skupině lidí připadat přinejmenším provokativní: „Neexistuje ráj ani peklo. Všichni lidé, kteří se chovají špatně a dopouštějí se těžkých hříchů, se prostě znovu narodí jako Rusové“.

28.10.2018 5 z 5


Brno nacistické - Průvodce městem Brno nacistické - Průvodce městem Michal Konečný

Savana hokna!
Nacističtí dederóni v Brnisku. Brrr! Při čtení jsem měl zježený chlupy jak dikobraz ostny. Když tenkrát dorazili k nám do dědiny, za nadhodnocené říšské marky tahali pytle rohlíků z místní pekárny, přežírali se zákuskama v místní cukrárně a řechtali se jak vemena. Hnus velebnosti! Podobně to vypadalo i v Brně. Je to zvláštní pocit, když si vybavíte ta známá místa na která v Brně chodíte a teď si přečtete, co se tam dělo. Součástí knihy je i bohatá fotografická dokumentace. Není to sice bráno do větší hloubky, ale pro orientaci dobrý.

22.09.2018 4 z 5


Listopad Listopad Irena Eliášová

Hned na začátku se dozvíte: „Tato kniha vznikla bez vynaložení jakýchkoliv finančních prostředků.“ Řekl bych, že někdo to snad zaplatit musel.
SPOILER
Romská spisovatelka Irena Eliášová nám přináší příběh Lili (vlastním jménem Hana Říhová), která je jedináček, přírodní zrzka, má byt v němž bydlí sama, je skromná, stydlivá a zásadová nekuřačka. Její spolupracovnice v erotické práci jsou Eva, Jana nebo Jarmila. Pasák a majitel hotelu (v Liberci) se jmenuje Pepa. Za celý den si od ní bere tisícovku. Pak přijde nenadálý zvrat, po kterém dostane Lili AIDS. Z mého pohledu by možná bylo přiléhavější pojmenovat tuto „knihu“ Apríl.
Jednu hvězdu dávám za to, že jsem se musel těm absurditám občas zasmát.

04.08.2019 1 z 5