Česneksmedem komentáře u knih

Přiznávám, že přečíst tuto knihu byl pro mne docela boj. Když si poprvé přečtete, jak parta otrhaných multietnických chlápků jede, jede, a když přijede do nějaké osady, vychlemtá místní lokál, všechno rozbije a nakonec v osadě všechny pozabijí a odřeže jim skalpy (platilo se za jeden až 100 dolarů), tak fajn, asi to tak bylo. Pokud je to ale 150x dokola to samé, tak už si říkáte, že buďto je to úplná blbost a nebo vám něco uniká.
Používání archaizujícího biblicko-barokního jazyka a dlouhých souvětí nebyly problém. Problém to ale byl pro překladatele Martina Svobodu (jemuž děkuji třeba za překlady Bukowského), který to nazval překladatelskou řezničinou.
SPOILER! Ukázka: Kdož by po jeho minulosti pátral v nedozírných labyrintech lůn a listin, zůstal by stát vposledku zmaten a popletený na pobřeží prázdnoty, jež nezná mezí ani počátku, a pražádná věda, pomocí níž může přijít na kloub třebas částečkám prahmoty přivátým z tisíciletých dálav, neodhalí ani náznak prvotního, počátečního pravajíčka, jež by mohlo poodkrýt soudcův zrod a původ.
A teď se dostávám k tomu nejdůležitějšímu. Až se prokoušete přes epilog, tak se vám dostane osvícení v podobě: McCarthyho porce syrového masa na talíři historie, což je jakýsi dlouhý dovětek, který napsal amerikanista a VŠ pedagog Marcel Arbeit. Po tomto vyčerpávajícím vysvětlení a ozřejmení nejasností si možná někteří z vás řeknou, že by to chtělo si tu knihu přečíst znovu. Každopádně to tu knihu zvedá o jednu hvězdičku (alespoň u mne).

28 31.03.2019

Pořád hodně dobré, ale patřím k těm, kteří si myslí, že ty dvě předchozí knihy byly o chlup lepší.
SPOILER
Tým Holgera Muncha je znovu vzkříšen a poslán do akce. Všichni mají problémy: buď hulí jednu za druhou, sají jak houba nebo potřebují prášky. Fakt bohužel je, že v dnešní době celkem normálka. Řekl bych, že děj je trochu překombinovaný a závěr poněkud fantasmagorní.

28 27.03.2019

Četlo se to velice dobře, ale Quinnovo štěstí bylo místy už za hranou reálna.
Je to opět jedna ze sond do politiky, na kterou musíte mít žaludek, jinak byste mezi těmi vlky dlouho nevydrželi. Peníze jsou až na prvním místě a lidský život má cenu jen mizivou. Z komentářů a počtu hodnocení je vidět, že se tato kniha čte, a to je dobře.

35 25.03.2019

Pan spisovatel nám předkládá jednu z možných katastrofických variant, která se odvíjí od nedostatku ropy. Její zásoby nejsou nekonečné, takže boj o ni bude čím dál tím krutější. Samozřejmě vás to vede k otázce, kolik lidí vlastně bude moci na naší planetě žít a fungovat bez užívání fosilních paliv?
Je to kniha drsná. Ukazuje na amorální politiku a politiky, kteří se neštítí naprosto ničeho. Všichni vám ale budou tvrdit, že to dělají jen pro vaše dobro.
Jedno arabské přísloví říká: „Můj otec jezdil na velbloudu, já jezdím rolls-roycem, můj syn létá tryskovým letadlem a jeho syn bude jezdit na velbloudu.“. Je to stejně pesimistické, jako ta kniha, ale přesto ji doporučuji k přečtení.

19 20.03.2019

Někteří čtenáři asi budou potřebovat tlustou kůži, aby zvládli tento špalek pročíst. Místy je to totiž docela hutné.
SPOILER
V mládí měl několik přezdívek, z nichž ta následující může být pro některé jedince velkým povzbuzením říkali mu totiž der Depperte, tedy Natvrdlík. Trpěl echolálií, takže si některé věty opakoval neustále dokola. Po obdržení švýcarského občanství se dle předpisů přihlásil k vojenské službě. Dostal však razítko neschopen, a to i díky tomu, že se mu nadměrně potily nohy.
Docela jsem nechápal jeho nevztah k dceři Lieserl a později k synovi Hansi Albertovi. Zřejmě k tomu vedl jeho nonkonformní způsob myšlení a života.
V letech 1911-1912 a 1921 pobýval v Praze. Na sklonku života (zemřel v 76 letech) prohlásil: Tento život je krátký jako letmá návštěva v cizím domě. Byl zpopelněn a jeho popel (až na mozek) byl rozprášen u řeky Delaware. Jeho mozek tajně odebral patolog Thomas Harvey a postupně jeho plátky předával ke zkoumání.
Trpělivým a zvídavým čtenářům knihu doporučuji!

30 13.03.2019

Spíše mi to připadalo jako pokus o historickou detektivku, než jako historický román. U nás je docela dost spisovatelů, kteří se tímto žánrem zabývají: Vlastimil Vondruška, František Niedl, Jan Bauer a další. Takže konkurence docela veliká. Z tohoto pohledu bych řekl, že jde spíše o průměr.
Navíc jsem zaznamenal i některé hlášky, které by možná spisovateli muži byly vytknuty jako nevhodné. A hned uvedu příklad. Jedna z aktérek Dora byla ohodnocena takto: ... „A šeredná jako latrína ve vojenským táboře.“

20 04.03.2019

Naprosto souhlasím s tím, že je to klasická historická detektivka pana Vondrušky. Také souhlasím s tím, že je jedna z těch lepších.
SPOILER
Tentokrát zde nevystupuje druhý z pomocníků Oldřicha z Chlumu Diviš, ale jeho náhradník je mu hódně podobný. Ota je opět ve formě, takže u jedné sklepnice nezůstane. Vše ale samozřejmě dělá jen v zájmu spravedlnosti!
A ještě jedno moudro z knihy: ...do ženských duší vidí možná Bůh, ani to není jisté, mužům však je takové poznání obvykle odepřeno.
Knihu doporučuji!

21 28.02.2019

Přečteno na dvakrát. Neřekl bych, že je to jeho nejlepší kniha, ale pořád je to moc dobré.
Patřím k těm, kterým trochu vadily divně psané názvy kapitol, ale nakonec jsem si zvyknul.
Možný SPOILER.
K ději bych zmínil jen to, že v životě je každý extrém na... (doplňte si sami). Pokud se fanoušek stane fanatickým je to špatně. Stejně tak je špatně, když si spisovatelé, zpěváci, herci, politici... myslí, že jsou snad nadlidi.
Knihu rozhodně doporučuji a už se těším na další detektivku od Bernarda Miniera.

24 26.02.2019

Typická „kafkárna“, která je dost flustrující. Navíc je psána archaickým úřednickým jazykem, což může paradoxně vyústit i v humornou pasáž: „Polodospělé dívky oděné podle všeho jen zástěrami šukaly nejpilněji.“. Přitom se jedná o úklid a ona děvčata pobíhala a kmitala.
Jak známo rukopis tohoto díla neměl nadpis, a tak název je od nejlepšího kamaráda FK - Maxe Broda. Ten se staral o jeho pozůstalost, přičemž měl za úkol, aby již žádná nová vydání děl jeho přítele Kafky nevyšla a veškeré rukopisy byly spáleny. Tuto vůli porušil, a to je snad dobře.
Není to rozhodně lehké čtení, ale je třeba vydržet.

26 25.02.2019

Pokud jste již některé knihy Dominika Dána četli a máte je rádi (což není obtížné), tak v tomto titulu dostanete přesně to, co očekáváte: parádní slovenštinu (včetně hovorových výrazů), humor (občas i černý) a velice málo nudné vaty. Parádní je například pojednání o vrhání mince (v souvislosti s případem), jinak je to samá chamajda. Navíc je to místy i smutné, takže se vám dostane ode všeho. Někomu možná může trochu vadit občasné opakování stejných vět, s tím jsem ale problém neměl.
Doporučuji!!!

36 22.02.2019

Dle mého byla jednoznačně z knihy nejlepší stařenka Oggová. Její životní moudra kolem pití a sexu by se dala tesat do kamene. A píseň o tom, proč má pan Ježek jednu velkou výhodu byla vrcholem.
Samozřejmě kniha má i silný morální podtext a ukazuje s naivitou pohádky (která se bohužel ale většinou netýká reálného světa), že zlo, intriky a nabubřelost vrchnosti je nakonec potrestáno.

30 19.02.2019

Tak to byla detektivka dle mého gusta. Docela hustý slovník, v hospodě se hrál kulečník a z jukeboxu vyhrávali The Yardbirds (začínal zde např. Eric Clapton) nebo skupina Small Faces. Pokud by vám to snad nic neříkalo, tak od nich převzal Václav Neckář svoji písničku Ša-la-la-la-li.
Pro citlivější povahy bych to úplně nedoporučoval, ostatní se ale budou docela bavit.

21 12.02.2019

Podle počtu komentářů je jasné, že se tahle kniha čte, a to je moc dobře. Tak trochu mi připomíná Škutinovu knihu Presidentův vězeň, je ale daleko smutnější, zasněnější a i víc filozoficky laděná.
SPOILER
Našly se i humorné pasáže, které to celé trochu zjemňovaly. Třeba o tom, jak některé z vězeňkyň loupaly cibuli pro pardubickou továrnu. Byly tou vůní tak prolezlé, ...že se jim každý dozorce vyhýbal jak eunuch uličce lásky.
Se zlovůlí mocných a jejich nepostižitelností, sebestředností a narcismem se setkáváme v běžném životě i dnes. Jen musíme doufat, že se ty zde popisované časy, kdy se závist stala třídním bojem již nikdy nevrátí.

28 08.02.2019

Cestopis o Tibetu byl v rámci Čtenářské výzvy pro mě jasnou volbou. Víme o něm toho pořád málo a je to pro nás v mnoha ohledech stále terra incognita. Theodore Illion napsal tuto knihu na základě své cesty v letech 1934 1936. Toto je třeba brát v úvahu, neboť se od té doby mnohé změnilo, i když bych si netroufnul tvrdit, že až tak k lepšímu.
SPOILER!
Je to pro nás docela odlišná kultura. V době jeho putování se lidé vodou vůbec neumývali, pouze se čistili máslem a hořčicí. Jako projev úcty vyplazovali jazyk.
Každopádně je to území zaměřené duchovně, takže bych rád uvedl dvě ukázky z knihy, nad kterými je dobré se zamyslet, a to i z hlediska naší kultury:

Náboženství se více a více překrucuje tak, aby upevnilo autoritu jeho představitelů.

Zdrží-li se člověk páchání zla na druhých, protože si myslí, že se mu tak dostane v budoucnu dobré inkarnace, přenáší materialistický postoj zisku a nabytí do duchovní sféry. To už není duchovnost, ale materialistická duchovnost nebo duchovní materialismus, tj. pravý opak skutečné duchovnosti.

Knihu rozhodně doporučuji a pokud se i vy vydáte na nějakou zajímavou cestu či přímo expedici, tak kale peb (šťastnou cestu).

22 06.02.2019

Dle mého jedna z těch lepších od Ed McBaina.
SPOILER!
Je zavražděna zaftig ženská, a pak na 87. revír začnou docházet divný dopisy se vzkazy v přesmyčkách. Ukáže se, že se do akce znovu vrátil Hluchý.
Nejsou zde litry krve (což je moc dobře), humor ale nechybí. Obzvláště Genero a jeho selský rozum jsou ve skvělé formě. Jím vznesené dotazy a myšlenkové pochody vás jistě mnohokrát dostanou.
Při čtení se dozvíte i něco z gastronomie a jiných životních radostí. Například co vám vlastně uvaří, když si objednáte penne al a puttanesca a poněkud jiné menu pak nabízí Marocký mls, Anál z Acapulca nebo Singapurský skluz.
Jo, a taky si oživíte dílo Shakespeara a některé modely stradivárek. Je to prostě fakt dost dobrý.

26 03.02.2019

Obrazně řečeno je to hromadná pitva. Pitva morální, politická ale taktéž i sexuální. Možná toho bude na někoho až moc najednou.

Spoiler
Opakovaně se v tomto povídkovém románu (má 7 částí) objevuje rok 1968, který panu spisovateli zjevně způsobil hlubokou a nezahojitelnou jizvu na duši. Mě se nejvíc líbila třetí část nazvaná Andělé.
Ještě jednu věc si neodpustím, neboť to co chci z knihy volně popsat ukazuje na klasický životní paradox. Zároveň to potvrzuje pořekadlo: Každý dobrý skutek bude po zásluze potrestán..
V únoru 1948 stoupají po schodišti na balkon pražského barokního paláce (po stejných schodech chodil 8 let i Franz Kafka) Klement Gottwald a jeho ministr zahraničí Vlado Clementis (ten v této funkci nahradil Jana Masaryka), aby nový vůdce promluvil k lidu na Staroměstském náměstí. Když vyšli na balkon, bylo chladné počasí a KG byl prostovlasý. Clementis tedy sundal z hlavy svoji beranici a dal mu ji. O pár let později byl obviněn ze slovenského buržoazního nacionalismu a 3. prosince 1952 oběšen. Byl odstraněn ze všech fotografií, kde stál vedle KG, tedy i z těch z balkonu. Jen ta beranice po něm zůstala.
I přes obtížnější stravitelnost knihu doporučuji.

22 01.02.2019

Tato kniha je epesní ukázkou a zároveň důkazem toho, kdo je pro člověka a naši planetu největším nebezpečím. Je to samozřejmě opět sám člověk.
Není to jednoduchá kniha, která by se četla lehce. Ono to vzhledem k tématu ani nejde a navíc k tomu přispívá i forma deníku. Na druhou stranu se dozvíte mimo samotného tématu knihy i mnoho informací obecnějších, a to jak zeměpisných, tak i gastronomických.
Když nad tou knihou přemýšlím, beru v úvahu tu dlouhou dobu od svržení atomové bomby na Hirošimu (6. srpna 1945) a onu neustálou snahu o zdokonalování nástrojů na zabíjení, tak si tak říkám, že paradoxně by to teď v případě sebevražedné mise nějakého pomateného vrcholového politika bylo vlastně jednodušší. Je totiž velká pravděpodobnost, že by to ta placatá koule na které putujeme vesmírem nevydržela a byl by to konec pro nás všechny. Lze jen doufat, že k tomu v brzké době nedojde.

22 29.01.2019

Tuto knihu by možná raději neměli někteří ani komentovat (např. Benzín - Zdravím!), neboť by jejich verdikt bylo pravděpodobně možné a vhodné číst ne po 22. hodině, ale až někdy kolem 3. ráno, kdy i ledviny odpočívají.
Je to erotikuš jednohubka, která je díky Millerově šťavnatému jazyku upřímná a přímočará, i když ne tak syrová, jak jsme například zvyklí u Buka. Je prostě lunatická.
Číst takové knihy a utíkat tím tak trochu od reality má ale jednu výhodu nechytíte kapelníka!

26 23.01.2019

Kniha, ke které jsem se dostal díky Čtenářské výzvě.
SPOILER
Hlavními postavami jsou Václav a Kateřina Lopatovi se svými dětmi. Jejich příběh je napsán hodně emotivně, což samozřejmě přinášela popisovaná doba.
Mezi další postavy knihy patří i šlechtická rodina Wiessenbergů, která po bouřce shání nejlacinější pracovní sílu pro odstranění lesních polomů spadlých následkem bouře. Ten šlechtický rod pojmenovaný po Bílé hoře má být ve skutečnosti rod Schwarzenbergů, jejichž lesy postihla bouře 6. prosince 1939. Pracovní tábor zde nazývaný Roky je ve skutečnosti tábor v Letech.
Náklad knihy vydané v roce 1999 měl zajímavý a trochu temný osud. Po prasknutí vodovodního potrubí a následné vodní spršce se údajně podařilo zachránit jen kolem 150 kusů. Prý se nepodařilo prokázat, že šlo o úmysl.
Také jsem docela zíral, když se v textu objevilo jméno mé rodné obce.

18 22.01.2019

Přiznávám, že o Kubě jsem toho zrovna moc nepřečetl. Nekouřím, jejich rum nepiju, takže jedno z mála věcí, které jsem věděl bylo to, že tam jezdí krásná stará americká auta a že velkým přítelem Fidela Castra byl nám čtenářům známý kolumbijský spisovatel Gabriel Garcia Marquez. Takže jsem si docela rozšířil znalosti o této zemi a jejím bývalém vůdci.
SPOILER
Fidel znamená ve španělštině věrný. Dle této knihy to o dotyčném až tak úplně neplatí, ale na druhou stranu musím přiznat, že na své možnosti byl oproti jiným pohlavárům vlastně docela decentní. Pil například 12letou míchanou whisky Chivas Regal. Láhev 0,7 litru u nás stojí od 548 Kč. Přesto, že hodně kouřil doutníky, tak prý měl velký obsah plic a potápěl se klidně do 10 metrové hloubky. V roce 1980 ale s kouřením přestal.
Pobavila mě propaganda, neboť FC (zvaný „Líder máximo“) se zajímal o genetiku a zemědělství. Jedním z jeho úspěchů měla být kráva Ubre Blanca, která údajně za jediný den nadojila 109,5 litrů mléka! Další důvod k pobavení nastal při čtení o tom, jak jezdíval lovit ryby kolem svého sídla na Cayo Piedra. Nejprve vyrazili rybáři, kteří zjistili pobyt ryb a potom tam zavezli šéfa a ten jich pochopitelně nalovil ze všech nejvíc. Poněkud mi to připomíná jiného státníka a jeho nálezy amfor nebo střílení gólů v hokeji.
Nebudu toho víc prozrazovat, snad jen to, že jsem se naučil několik jadrných nadávek: „hijos de perra“, „hijos de puta“ nebo „coño“.
Kniha byla velice zajímavá, čtivá a poučná.

21 19.01.2019