Česneksmedem komentáře u knih

Samé přítlačné křídlo!
Při čtení této knihy jsem zažíval extatické oproštění duše. Možná to ale nezpůsobila kniha, ale víno z bio rybízu, který při kvašení (na rozdíl od Popelčina kočáru) pohání kvasinky a cukr (parafráze hlášky). Díky tomuto nektaru a hlavně spisovatelově umu mne uchvátila jak dáma Maestro, tak i Swittersovy myšlenky a hormonální výlevy jako: „Toužím pozdravit tvoji deltu, jako kohout zdraví úsvit nového dne“. Při další podnětné větě jsem si samozřejmě vzpomněl na našeho pana prezidenta Zemana a jeho milovanou Vysočinu: „Potřebuji si zabublat s nějakým potůčkem, nadechnout se třpytu hvězd, spřátelit se se stromy“. Jak moje staré slábnoucí oči, tak i trencle nezůstaly suché.
Pokud vás přepadají deprese z politiků, dětí, vaší váhy nebo věku, vysvětlení je následující: „Každá deprese má kořeny v sebelítosti, každá sebelítost má kořeny v tom, že se člověk bere příliš vážně“. Takže kašlete na to, co si kdo o vás myslí, hoďte se do pohody a vzhůru do nových průserů!

24 13.10.2018

Po přečtení další jeho knížky jsem se rozhodnul, že se vás bez okolků zeptám. Nemáte při čtení knih SK pocit, že musí být mimozemšťan z jiného vesmíru? Já tedy ano. A asi tomu i věřím. Stejně tak věřím, že věci mají a uchovávají si svoji paměť. Vezměte si například takový obyčejný panelák. Ten, kdyby spustil ze své paměti video, tak se z toho většina z nás asi pos..e.
V této knize jde ale o auto, které je malinko starší. A jak malinko starší auto, tak i my malinko starší čtenáři máme drobné problémy. Ale nic zásadního, fakt! Ten drobný rozdíl mezi mladými a staršími vyjadřuje zcela jednoznačně následující věta z této knihy: „Pokud být dítě znamená učit se žít, potom být dospělý znamená učit se umírat“.
Ještě si dovolím jednu drobnou ukázku, která je opět špičková: „Láska není slepá. Láska je kanibal s neobyčejně bystrým zrakem. Láska je jako hmyz; pořád má hlad.“
King je prostě od přírody optimista (fór).

31 11.10.2018

Dnes se u nás rojí asijská slunéčka. Lupou jsem pozoroval jejich oči. Nebojte, většinou jsem byl opatrný. Ke knize.
Je třeba ji číst v klidu, příjemně naladěni a s otevřenou duší a myslí. Číst pomalu a vracet se. No a pokud si k ní ještě otevřete francouzské červené (nejlépe Côtes de Provence rouge nebo dokonce Chateauneuf-du-Pape), tak už to prostě bude dokonalé.
Kniha obsahuje mimo jiné fiktivní dopisy d´Artagnanovi, Panně orleánské, Tartarinovi z Tarasconu, Daudetovi, Frédericu Mistralovi, Paulu Cézannovi, Vincentu van Goghovi a Gérardu Philipovi. Jediný, který by mu reálně (svého času) mohl odepsat, byl Gérard Philip. Dokonce se s ním setkal v Praze a společně přednášeli v divadle básně. Tato historka je parádní a hodně napoví o mistru Horníčkovi... A možná přijde i truvér!

22 07.10.2018

Ještě pořád se mi stává, jako bych se propadnul do doby kolem tří čtyř let svého života, kdy jsem se stále dokola ptal: „A ploč? A ploč to? A jak to?“. Již od čtení druhého fejetonu této knihy mě neodbytně pronásledovala otázka. Zda slza, kterou ukápnete při pohledu na manželku jenž pochovává vaše mile se usmívající dítě a slza, která doprovází pochování do hrobu někoho vám blízkého, mají stejné složení nebo jak se liší? Nepíši to jen tak (následuje jeden dlouhý SPOILER!). Ten fejeton se totiž jmenuje „Pochování“ a František Nepil se zde chlubí (aby taky ne), že ho v mládí pochoval jistý náš významný spisovatel. Ta čeština je teda dílo! Pro dva tak emočně rozdílné momenty má stejné slovo. Jistě takových dvojic najdete daleko víc.
Další fejeton (je jich celkem 29), na který chci upozornit se jmenuje „Smeknutí před Ostrohem“. Nejprve je třeba si uvědomit, že tato kniha vyšla poprvé v roce 1992. A František Nepil se již tehdy projevil jako Pýthia, Sibyla, Nostradamus nebo Mopsos (to abych byl genderově neutrální a vyvážený) – tedy jako věštkyně či věštec. Už tenkrát cítil problémy a při probírání Všeobecné deklarace lidských práv napsal (strana 84): „Například takové „právo na svobodu pohybu a místa bydliště“ by mělo znít přesně opačně. To by mělo říkat, ať každý kouká zůstat mezi svými tam, odkud přišel.“ Jak už jsme si mistra Nepila zvykli, je to prostě parádní počteníčko!

26 05.10.2018

V obchodě s ptákama se najde smažená mrtvola. V regálech ale skřivana či dokonce ara škraboškového nehledejte. Líbilo se mi to o malinko méně, než Kožené srdce. Možná chyběla libozvučná slovenština, možná bylo o trochu míň hlášek. Zato ty do strany 100 byly občas dost drsný. Ale tlačenka byla! I tak kvalita nadprůměrná.

32 04.10.2018

Dneska jsem si domů přinesl balíček s osmi knihami. Byla tam i tato paráda, což mi připomnělo, že za chvíli už to bude rok, co Wabi odešel zpívat na jiná pódia. Takže alespoň tímto rozhovorem jsem si zavzpomínal na „obyčejného“ chlapa s kytarou a cigaretou, který nám přirostl k srdci a teď chybí.

22 02.10.2018

Vidím, že tuto knihu skoro nikdo nečte, takže pokud z ní něco vyžvaním, tak to asi zas tolik lidí nenaprudí. A začnu zvostra. Matika a politika jsou fakt hustý. Jsou tak hustý, že jsou hustější než bývaly vlasy a „fósa“ Waldy Matušky. Nejprve matika. Po zavraždění Jendy F. Kenna bylo v relativně krátké době (do února 1967) celkem 15 svědků zalezlých ve funerálních futrálech. A blázni do matiky spočítali, že pravděpodobnost takové schovky je sto tisíc bilionů ku jedné. Mazec, co? Jako lesnímu couralovi by mě mohli matematici ještě spočítat, kolik díky tomuto mordu zmizelo z naší planety lesa. To musí být flák jak blázen.
A teď politika. V knize se dočtete, cituji: „Skutečný problém je v tomhle, Vane: za dvacet let bude na této planetě sedm milird lidských bytostí, většinou hnědých, žlutých nebo černých – a všechny budou odhodlány žít. Budou se ze svých líhní hrnout do Evropy a Severní Ameriky po stamiliónech a nic je nezadrží. Vůbec nic je nezadrží!“ Podotýkám, že kniha u nás vyšla v roce 1974. Takže se v ní sice trochu felili, ale až tak mimo mísu to není. A dále ke čtivu. Pohádce o tom, jak si šílený magor a fidelista Oswald zajel sám pro své potěšení dne 22. listopadu 1963 udělat bum bác do Dallasu, věří dnes už snad jen Pepík a Mařenka ze samoty Kozí Bobky. Z ostatních někteří tuší (a to včetně autorů této knihy), že tak to občas dopadne, když velká část vaší rodiny naběhne ke korytu a chlemtá a chlemtá. Pak se několik mládenců, kterým se jejich ušoulaná kulička zdá ještě moc malá nakrkne a drobně prostor u koryta vyčistí. Takže tak.

17 01.10.2018

Dojdu na výstavu obrazů. Před jedním z nich stojí dvě osoby a jsou viditelně v tranzu. Pohlédnu na důvod jejich psychického stavu. Podklad šedý, tři černé šmouhy, dvě světle zelené a jedna tmavě oranžová tečka. Zaslechnu obdivný hlas: „No to je úžasné! Ta hloubka, ty kontury, ta vyváženost, ta božská kompozice! Já ho prostě miluji!!!“
Ubezpečuji vás, že opravdu mluvím, přesněji řečeno píšu o této knize. Jen chci něco naznačit. Co? Hádejte.
A následuje PŘÍTLAČNÉ KŘÍDLO! Ornitology jistě potěší ptáčtina, křesťany pak hostiomety, labužníky frizované portské. A latiníky známé, již trochu otřepané pořekadlo: „Plum, plum a tydlidum!“.
To zas musel být matroš! Takový by nedokázal namíchat ani profesor Snědsleď.

14 29.09.2018

Pokud budete jako laik hodnotit pouze staré pohlednice, může se vám publikace jevit jako parádní. Hlubší rozbor je ale o několik hvězdiček horší. U některých pohlednic chybné popisky, hodně obcí chybí (i když jsou běžně dostupné). Například Vavřinec zde má dvě pohlednice výtoku Punkvy. Pokud by se autoři obtěžovali zavolat na obecní úřad, měli by i pohlednice obce Vavřinec a Veselice. A tak bych mohl pokračovat.

12 28.09.2018

Čaute!
Dřív jsme stáli ve čtvrtek frontu na knížky, aniž bychom tušili, jestli vůbec na nás nějaká zbude. Prostě nervy. Dnes vlítnu do knihkupectví, všude komíny knížek, mezi nima uličky jak pro anorektičky, prostě nervy. Tato kniha je ovšem nervů prosta. Chlast, cigára, tlačenka a možná budou i citróny. Prostě pohoda, klídek, i exnutých je pramálo. Fórů kvanta a například scéna u holiče je takřka nezapomenutelná. Takže plné nebe hvězd.

35 28.09.2018

Zdar jak sviňa!
Je to taková žemlovka s kabanosem politá svíčkovou. Prostě směska, no – Agatha a holub a Titanic a ti dva jelimani a tak. Stačí si ale nalít panáčka whisky z učitelů (nebo dva) a je to náhle lehce stravitelné, místy úsměvné, občas až neuvěřitelné. Shrnuto slovy jednoho mého bývalého šéfa: „Takový prdy Jana Drdy“.

18 25.09.2018

Už je to víc jak měsíc, co jsem knihu dočetl, ale stále ten příběh doznívá a vrací se jako ozvěna. Ta kniha je jako pouť, jako sám život. Život těch, co měli to štěstí, že byl dostatečně dlouhý na to, aby v něm bylo všechno - hledání, láska, úspěchy i prohry... Osamělá Holubice bude zcela jistě patřit do mé letošní TOP 3. Rozhodně doporučuji přečíst.

30 24.09.2018

Těpic!
Nevíme dne ani hodiny. Prostě vše je OK, cool... a najednou jste těsně pod koncem zad. Děsivá a všeobjímající bezmoc a hrůza. To je to, oč tu běží. Na padesáté straně jsem si říkal: „Ještě víc jak 220 stran? Co tam mohl napsat? Si dělá p...l?“ Ne nadarmo je to ale král. Někdo kritizuje málo akce. Berte to ale třeba tak, že psaní je pro SK něco jako fetiš, filmové plátno, sázka. Sázka na to, že je tak dobrý, že mu stačí postel, žena, pouta, vnitřní hlasy. A vytvoří z toho parádní postelové psycho.

22 23.09.2018

Savana hokna!
Nacističtí dederóni v Brnisku. Brrr! Při čtení jsem měl zježený chlupy jak dikobraz ostny. Když tenkrát dorazili k nám do dědiny, za nadhodnocené říšské marky tahali pytle rohlíků z místní pekárny, přežírali se zákuskama v místní cukrárně a řechtali se jak vemena. Hnus velebnosti! Podobně to vypadalo i v Brně. Je to zvláštní pocit, když si vybavíte ta známá místa na která v Brně chodíte a teď si přečtete, co se tam dělo. Součástí knihy je i bohatá fotografická dokumentace. Není to sice bráno do větší hloubky, ale pro orientaci dobrý.

19 22.09.2018

Začnu srovnáním dvou světových velikánů. Tak, jako má Josef Alois Náhlovský veškeré dosud známé i neznámé nemoci, tak Král Štěpán má zase veškeré myslitelné i nemyslitelné fóbie. Teda alespoň dle této knihy. Pak se nelze divit, že se svým talentem a houževnatostí nás „nutí“ zírat do svých knih, až z toho šilháme a přestáváme dýchat. Dopodrobna popsaný život jeho, manželky i dalších členů rodiny, postup ve spisovatelské i filmové branži, jeho knihy, životní názory a postoje, kostlivci ve skříni. To vše tato kniha přináší, ale navíc i mnohé odpovědi, na které se sami sebe ptáme při čtení jeho knih. Pokud jste již četli jeho knihu „O psaní“ budou vám některé pasáže připadat důvěrně známé.

18 21.09.2018

Pokud jste někdy poslouchali vyprávění Františka Nepila, tak vás jeho charakteristický hlas doprovází i při čtení jím napsaných knih. A to čtení je terapie a pohlazení na duši, které je v tomto případě bohužel velice krátké. Takřka kapesní formát vás provede po pražských vinárnách a kavárnách s bonusem v podobě historických souvislostí. Poprvé kniha vyšla před více jak třiceti roky, a to díky řediteli Restaurací a jídelen, kterým byl pan Majer. Ten ji využíval jako dar návštěvníkům v některých pražských vinárnách a kavárnách (samozřejmě měl šťastnou volbu s výběrem spisovatele).
V knize se například dozvíte, jak hnůj zachránil dvě osoby před rozplácnutím, jaká barva a jaké číslo dominuje v pojmenování těchto pražských podniků, kde popíjel kat Mydlář, nebo že se na impregnaci stropních trámů používala volská krev. Teoreticky by se mohlo zdát, že dnes je takovéhoto přípravku nedostatek, ale tím bych si nebyl tak úplně jistý.

25 19.09.2018

Tato kniha asi nebude úplně pro každého a ocení ji zejména ti, které hlouběji zajímá politika, náboženství, dějiny a možná i tématika postapo (neboť stále platí: „Buď připraven!“). Výhodou je, že prakticky nezáleží, jakým jste příznivcem či příznivkyní politické kolorologiky (červené třešně, oranžová růže, modrý pták...). Takže se připravte na hutné čtení, u kterého je třeba hodně přemýšlet a smiřte se s tím, že tentokráte na závěr nebudou ani zvířátka, ani borec na konec. Naše životy jako jednotlivců, rodin, států i celé naší planety se pohybují po pomyslné nepravidelné sínusovce. Záleží pouze na tom kdy se sirka, kopírující tyto sínusovky, dotkne ve své záporné kulminaci škrtátka.

20 18.09.2018

Jako starý opelichaný lesní manekýn se toulám lesem a pozoruji, jak se ta naše příroda mění. Kůrovce zjevně napadla epidemie bulimie, takže za pár let bude smrk asi vzácnost. Proto jsem uvítal vydání této knihy. Je sice primárně určena dětem, ale i dospěláci se zde dozví mnohé. Celkem 85 stromů a keřů v obrazech i zajímavostech, včetně typických znaků pro jejich určení. Dost dobrý!
Možná by se ale měl botanik při vymýšlení některých názvů více zamyslet. Vězměte si třeba jedovatý Štědřenec odvislý. Jak to má takové dítě vyslovit? Pokud řeknu zlatý déšť, tak je to docela poetické, pro děti zapamatovatelné, a pro některé dospělé fajnšmekry i erotické.

19 16.09.2018

Nějak nevím, co napsat. To si prostě musí každý sám za sebe přečíst, prožít a vnímat svoje pocity. Když si srovnáte tu myšlenku čistoty rasy (a co z toho vzniklo) a porovnáte to s tou dnešní (jak říkáme mi na Moravě) „míchanicó“, tak z těch našich západních sousedů máte v makovici bublaninu.
Je to silné, je to hutné, ale zároveň nutné a nekonečně poučné takové knihy číst.

23 14.09.2018

Samozřejmě chápu, že po básni o dostizích se chlapům zrovna nemusí zpevnit poklopec a dámy neuroní slzu. Dokonce chápu, že po básni o chlastu někteří neslintají jako Pavlovovi psi. Ale po básni "tvrdej chleba" a hlavně "sázka na jistotu" jsem si říkal: "Tak a teď by to chtělo Vendulku utěšovatelku!". Naopak u básní "tragédie?" a "oddělení součástek" jsem se fakt zasmál. Byly to ale výjimky, neboť je to z velké části sbírka rozlučková.

23 13.09.2018