Cestovatelka136 komentáře u knih
Krásné čtení pro milovníky historických venkovských románů. Národní obrození, polovina 19. st., drsný a chudý krkonošský kraj, kde ,,bídu vidíš i bez brejlí". Dobře popsán život na horách, prostředí školy (hlavní postavou je učitelský pomocník, který nakonec po životních útrapách ,,dostane školu"), závislost lidí na vrchnosti a církvi, tehdejší žalostné postavení svobodných matek. Ráda jsem si znovu přečetla.
Románová kronika s velkým časovým rozpětím a s velkým počtem postav vyžadovala soustředění kdo je kdo. Uvědomujeme si nesmyslnost válčení, maření lidských životů a rozbíjení rodin za 1. a 2. sv. války, popsán nástup fašismu a jeho důsledky na život v pohraničí. Dojemný příběh lásky k horám a lidem, uvítala bych trochu popisu, také kontrolu chyb.
Jedná se o fiktivní situaci po listopadu 1989, kdy si autorka vybrala tíživou variantu dalšího vývoje u nás. V polovojenském státě se lidé bojí jeden druhého a jsou ničeny jejich životy, pocity jsou jen strach a zoufalství. Velmi citlivý a složitý příběh matky a dcery, celé rodiny. Přesmutný román.
Čtení pro milovníky historických románů nabízí poučení o katovském řemesle, možná odporném a nelidském, nicméně v době lupičů a vrahů užitečném, byl to tehdejší způsob, jak se vypořádat s ničemy. Na pozadí rodinných příběhů kata otce, kata syna i jeho syna se seznamujeme s historickými událostmi, např. doba Rudolfa II., poprava českých pánů 21.6.1621, neustálé nebezpečí smrti - války, drancování.. poučné čtení.
Trochu neuvěřitelný příběh o chlápkovi závislém na alkoholu a holkách, udělat medicínu mu ještě prošlo, ale zůstat na klinice pod vlivem už ne, a pak se polepšil. Autor používá pravidelné skoky v ději, takže jsem měla dojem, že čtu o dvou rozdílných postavách, o dvou Petrech, jeden záporák, druhý klaďas. Ale byl to jeden. Trochu se polepšila i jeho milá Kamila a tak to všechno krásně a láskyplně skončilo. Pokud má někdo rád oddychovky, co jsou chvílemi husté, prosím.
Knížka potvrzuje, jak hluboce jsou poznamenaní lidé, kteří prožili útrapy války, obzvlášť přeživší z koncentračních táborů. Zde je to Sophie, která má navíc tu smůlu, že se jí ujme Nathan, paranoidní schizofrenik závislý na drogách, který ji týrá. Jeho oběť je závislá na něm, na nich je závislý spisovatel, k tomu ještě jejich závislost na sexu. V každé druhé kapitole řeší spisovatel svoje panictví a svůj poklopec. Není to pěkné čtení, navíc styl románu je rozvleklý se zbytečnými odbočkami. Kromě tématu války, fašismu, usmrcování a zacházení s lidmi v koncentrácích, je zde zmiňována i minulost amerického jihu, otrokářství, zacházení s černochy a lynčování.
Oddychové prázdninové čtení. Příběh milostný, který se nejprve vleče, je trochu podivný, ale proč ne, stává se, od začátku mi přišlo, jako bych o podobném vztahu ,,chci tě-nechci tě" už někde četla :-) Postava Sebastiana byla nesympatická, Nina i její přátelé v pohodě. Příběh pařížské cukrárny, která ožije díky této partě, je hezký, i když se dal vytušit konec, a chuť na dortíky je po dočtení úplně samozřejmá :-)
Napínavé, čtivé, ale možná trochu překombinované s těmi špiony a detektiv s agentem vypadají vedle H.Poirota jako žáčci.
Čtení pro milovníky romantických příběhů, mladá žena, kterou zajímá jen móda a vymetání barů v Torontu, objeví na Aljašce nejen jiný, pro ni neznámý svět, ale i svého otce, přátele a lásku. Pěkné čtení, dojemné zvláště ve chvílích, kdy se otec loučí se životem. Líbilo se mi vzájemné soužití obyvatel Aljašky i členů rodiny Cally, líbilo se mi závěrečné vyřešení problému hlavní dvojice. Chyběla mi Aljaška jako taková, o celé přírodě jen několik slov - mlha, skála, planina, řeka, mývalové. Přesto román dává silné poselství.
Jsem moc ráda, že mi výzva přihrála tuto nádhernou knížku. Učitelka Annika nechtěně odejde z gymnázia a učí na škole plné problémových dětí, které ji postupně přirostou k srdci. Posune se ona sama, překoná tíhu někdejší šikany i platonickou lásku, změní vztah ke škole, posunou se i žáci. Knížka je o nelehkém osudu dětí z nevýhodných rodinných podmínek, rodiče jsou přistěhovalci, v horším případě alkoholici, ale i o tom, jak je důležitý výborný učitel, který umí dát dětem něco navíc. Annika má pro to všechny předpoklady. Název knihy napovídá, že práce učitele je náročná a může ji dělat opravdu jenom ten, kdo na ni má. Příběh přátelství a lásky je milým bonusem. Četlo se samo :-)
Netradiční román o netradiční rodině. Jsem ráda, že začínám nový rok právě jím, vánočním dárkem. Sedmihlas je souzvuk sedmi hlasů, sbor, a to se nakonec sedmi dětem podaří, když se jako dospělí sjedou na vánoční svátky do rodného domu. Jejich rodiče už nežijí, jejich pozemky kolem farmy jsou rozprodány z důvodu finanční nouze, zbyl jen dům s verandou a cesta, ale zbylo jim tolik porozumění a lásky v srdcích, že spolu prožijí krásné Vánoce. Jejich vztahy jsou pevné na základě vzpomínek. V rodině bylo léta nevysvětlené tajemství o úmrtí jejich matky a také o těhotenství jejich patnáctileté sestry. Vše si řeknou, pochopí, odpustí, a my čtenáři se dozvídáme ještě něco víc. Dozvíme se, jak to bylo s nemocí jejich matky i celý příběh jejího příchodu na farmu, seznámení s jejím budoucím manželem, otcem těchto sedmi dětí. V závěru Jack přemýšlí, jak na ně asi sousedé pohlížejí. Milá rodina anebo Zvláštní lidé? Ať tak či onak, řeknou jen dvě slova a nic víc. Kdo by jim to vyčítal.
,,Taky mají své rodiny, svůj domov a své vlastní příběhy. Musí se s nimi nějak vyrovnat, vyprávět si je, nebo zamlčovat, připomínat, anebo zapomenout. Všude mají své soukromé sbírky temnoty a světla, pravdy a lží. Jedno lidské srdce by nakonec za celý život ani nepojalo víc. A i jedna rodina, říkal si Jack, i jedna rodina je víc než dost.“
Román válečný a zároveň, nebo možná spíše, milostný. Silný příběh. Rozvíjí se sice zvolna, ale od místa, kdy italská policie při ústupu vojska střílí důstojníky a hlavní postava románu F. Henry se vzepře a rozhodne se pro útěk, děj se dá rychle do pohybu. Pak už není snadné knížku odložit. Láska mezi zdravotnickým důstojníkem a ošetřovatelkou končí bohužel tragicky.
Další romantická oddechovka se šťastným koncem z prostředí sluncem prozářené Itálie prohřeje chmurné deštivé dny, víc není třeba psát, potěšte se sami.
Na téhle knížce je pěkná pouze obálka, jinak je vhodná pro toho, kdo zvládá číst hodně těžké texty, bohužel zde jde o koncentrované zlo, dokonce dvojité. Část od paní Simony by mi úplně stačila, ale dočetla jsem a něco podobného již více nemusím.
Soubor krimipovídek s neuvěřitelnými zvraty, jak to bývá u autora zvykem, i Lincoln Rhyme se Sachsovou se tu objeví, v povídce Vánoční dárek. Líbila se mi povídka Souběžný trestný čin.
Tato knížka, mám vydání z r.1948, mne překvapila. Válečný letec si po sestřelení nad Francií a následném pochodu do Španělska prožil své, útrapy hladu, skrývání, horečka, nemoc, bolavá chodidla a nakonec koncentrační tábor ve Španělsku. Měl štěstí a já mu to ze srdce přeji, že nepadl do rukou Němců. U Španělů ho nejvíce trápily štěnice a churavý žaludek, ale poměry toho koncentráku byly přinejmenším zvláštní. Např. .. Španělé slavili, pilo se dlouho do noci, Češi ve volejbale porazili Poláky, Večírek s kytarou u Čechoslováků, Belgičané oslavují, dostal jsem pozvánku na výborný oběd, setrvali jsme v družné zábavě, byla to nejlepší party, kterou jsem v táboře zažil, Výbor britských žen nám poslal balík, vše jsem rozdělil (med, ovoce, čokoládu, ..pyžamo, sluneční brýle, jen oříšky a cukroví jsem si ponechal pro pohoštění na odpolední čaje pro pozvané, Měl jsem sluhu, byl charakterní, nikdy si nevzal víc, než jsme si ujednali (dostával jsem na něj 7 peset týdně) atd. Život v Anglii po návratu byl taky zajímavý, rozdílná byla doba války v různých zemích. .. Spolumajitel auta mi nabídl svou polovinu k užívání, takže jsem po návratu mohl příjemně užívat dovolené. Na oslavě se zpívalo hlasitě, to proto že pili českoslovenští letci. (Při útěku Francií mu často obyčejní lidé nemohli dát víc než vodu, sami trpěli hladem). Překvapilo mne i toto: Tři ostatní byli velmi šťastní, protože se dostali z Francie do Madridu, aniž byli zastaveni, na ty jsme se dívali spatra, šlo jim vše hladce, ve Španělsku si pobyli jenom týden a nebyli Legionáři Mirandisty (neprošli táborem). Knížku je třeba si přečíst.
Knížka povídek, z nichž většina vezme za srdce. Silný a dojemný příběh je hned v první povídce Kde domov můj. Vypráví o italských imigrantech, kteří museli roku 1915 opustit Itálii. Když už si u nás zvykli, museli se zase vrátit do rozbitého domova. V srdci si odnesli vzpomínku na Čechy a nikdy nezapomněli.
Hlavní postavy jsou zde český kluk a italské děvče, kteří si slíbili, že se po válce najdou. Jenže jak mohl kluk odjet, když se táta z války nevrátil a máma s dětmi by tu musela hospodařit sama. Děvče v Itálii doufalo a věřilo. Roky plynuly, život nečekal.
Nechci úplně prozradit děj, je smutný.
,,Kdyby se na ně někdo díval shora ze svahu nad jezerem, viděl by na lavičce jen dva bosé stařečky, co se drží za ruce a mlčky sledují hladinu. Tolik by se pletl. Ti dva tam dole sotva odrostli z krátkých kalhot a sukní. Dvě dětské duše, které měly jedna druhé tolik co vyprávět.“
Z knih s protiválečnou tématikou zatím nejlepší přečtená kniha. Během četby jsem často myslela na Na západní frontě klid a taky na Švejka. Dále jsem myslela na své dědy i další příbuzné, kteří 1. sv. válkou prošli i na všechny, co v současných válkách trpí. Vůbec mi nevadí, že jde o zápisky, deník, naopak, dozvěděla jsem se víc než v kterémkoliv jiném románu. Téma je i po letech stále aktuální, proč mají lidé umírat ve válce pro něčí zájmy, proč je to i ve 21.st. stejné jako v minulosti. Velmi silná kniha, která dožene až k slzám, doporučuji.
Parádní špionážní thriller, který když ne za den přečtete za dva. Ronald Malcolm pracuje ve Společnosti sledující veškerou špionáž a vše kolem ní, tak jak to popisují literární díla. Se svými kolegy má na starost celé dny jen číst (není to krásné) špionážní romány a detektivky. Protože je nastydlý a venku prší, cestu pro oběd si zkrátí zadem a to mu zachrání život. Pak už je děj trochu pohádkový. Sám říká, že o zločinu umí jenom číst a nebyl vycvičen pro boj venku, přesto, i když s námahou, se zločinci zatočí. Pěkně se čte i poněkolikáté.
,,Tohle je konec našeho Kondora, že, pane?"
V očích starého pána to pobaveně zajiskřilo. ,,Nebyl bych si tak jistý, Kevine. Nebyl bych si tak jistý."