CharlesWard komentáře u knih
Knihy založené na filmech mají jeden zásadní problém. Filmy jsou prostě lepší. Čtenář se navíc nemůže ubránit dojmu, že čte pouze beletrizovanou formu scénáře. Přidejte k tomu prvních naprosto nudných cca 100 stran, a je jasné, že se kniha pouze snaží svést na ůspěchu původní filmové trilogie. Nutno podotknout, že neúspěšně!
Než se autor konečně dostal k popisování jednotlivých případů, myslel jsem, že umřu nudou. Potom se to sice trošku zlepšilo. Zas až tolik ale ne.
Jsem bohužel zklamán. Skvělý začátek a poměrně zajímavý prostředek nakonec zabíjí naprosto retardovaný a vlastně nic nevysvětlující závěr. A to měla kniha tak dobře našlápnuto.
Měl jsem docela obavy, protože po sci-fi sáhnu jen výjimečně. Ale Howard je Howard, a ani moc nezáleží na tom, jestli zrovna píše sci-fi nebo fantasy.
Povídky, která stálo za to si přečíst: Krev Beránka, Lamie, Stínový král, Děti doktorky Lyallové, Kosotobřit, O pitvě neznámého muže a vynikající novela: Rozlomený Atlas - pět fragmentů. Zbytek sbírky je bohužel tvořen jen vatou, pro vyplnění potřebného počtu stránek. Nokturna zůstává nepřekonána!
Dlouho jsem sháněl, ale nakonec kniha nenaplnila mé očekávání. Vynikající povídky: Kdo je tam? - čteno už jinde, Sklepení v Yoh-Vombis - clarkashtovina jak vyšitá, Měknutí - děsivý nápad, Oranžová je bolest, modrá šílenství - opět čteno již jinde, s přivřenýma očima šel číst i Lístek do nebe. Zbytek byl bohužel průměrný, až podprůměrný. Povídky zmíněné výše, ovšem za přečtení stály.
Souhlas s kolegou eraseheadem, klenoty této sbírky jsem bohužel četl už jinde, a valná většina zbytku patří spíš do romantických povídek, než hororových. Pokud ovšem povídky neznáte, za přečtení to asi stojí.
Děsivé. Jen v tom špatném slova smyslu. Andrej tentokrát čtenáře zahlcuje velmi lehce beletrizovanou prózou nudných osudů, jednoho z vojáků. Do toho se asi tak 2x, vždy na 3,4 strany, rozepíše o vojácích Alexandra Velikého a také těch z Británie, když už to zmiňuje anotace. Jedna hvězda za nápad Sápku. Víc nic.
Chápu, proč Crichton knihu napsal takříkajíc do šuplíku. Tohle totiž s Jurským parkem nemá absolutně nic společného! A Míša jakoby nevěděl, jestli chce napsat román alá Jurský Park, western nebo román s historickými podrobnostmi. A v tom vidím největší problém. Když ani autor pořádně neví, jak chce knihu pojmout, co potom teprve chudáci čtenáři. Jedna rada na závěr: Knihu rozhodně nekupujte!
Už už jsem si myslel, že půjde o historicky první dokonalou ryanovku. Někde v půli knihy ale autor začal používat svou klasickou šablonu. Na konci už na mně hlavná hrdina působil dojmem nepřekonatelného terminátora.
Nečíst nejprve téměř dokonalou 1. knihu, asi bych s Jamesem seknul. Nechápu například, co v knize dělají dvě "dětské pohádky". Je to asi stejně ohleduplně zavedeno, jako kdyby v hororu, kde se trhají hlavy a stříká krev po litrech, najednou někdo začal číst Kirkegaarda v originále. Prostě to tam nemá co dělat! A naprosto stejně to cítím i s nedokončenými příběhy. Čarodějnici z Fernsteru a Hrobku Williama Lenthala bych asi ještě pochopil (ta první je příklad toho, jak měly ostatní nedokončené příběhy vypadat a u druhé chybí jen zlomeček textu, navíc kousek těsně před koncem, takže zamrzí, ale jádro povídky zde je a nehybí konec, to je hlavní), zbývajících 6! fragmentů, je podle mně pouze podlý pokus nakladatelství rozšířit marži za stranu a tisk a také nabobtnat cenu knihy, protože tyto povídky jsou nedokončené a ani nedoporučuji začínat se čtením, jen se potom zbytečně neštvete (protože povídkám většinou chybí konec, někdy i prostředek, tudíž jde o ztrátu času par excellance). Ambivalenci povídek naštěstí alespoň nepatrně vyvažují vhodně umístěné eseje, ale trpký pocit po dočtení stále přetrvává!
Až na asi 2 povídky, bezchybný sborník strašidelných příběhů.
Detektivka, která paradoxně nejvíc trpí tím, že jejím autorem je Švéd. To co například u norských kolegů (zdravím HH) funguje velmi podařeně, zde naprosto selhává. Protože nejsem švéd, dělaly mi švédská jména neskutečný bordel v již tak průměrné zápletce, a ani závěrečná velkolepá pointa nějak není něco, co by čtenáře posadilo na zadek. Zase jeden pokud o svezení se na vlně severských kriminálek. Jen to tu prostě nefunguje!
S každou další raynovkou se nemůžu ubránit dojmu, že chlapec je placen za počet slov a píše podle jedné konkrétní šablony. Pokud s tímto autorem začínáte, budete se pravděpodobně bavit, ostatní budou možná mírně zklamáni.
Ryan se za rok dokázal poučit z nedostatků své první knihy a to se cení.
Těžkopádný rádoby špionážní thriller, jehož druhá dějová linie se do knihy naprosto nehodí, zřejmě jde tedy jen o vatu, sloužící k umělému navýšení slov. Silně nedoporučuji.
Po 100 stranách jsem se rozhodl, že s tímhle ztrácet čas nehodlám. Nedočteno.
Z pěti příběhů, ušly dva, zbytek byla jen rádoby červená knihovna. Tedy dvě hvězdy z pěti.