chodícírohožka komentáře u knih
Poměrně šílený příběh o poněkud jiné mentalitě, naprosté oddanosti a hromadě špatných závěrů...
Podle mě dobrá kniha, nápaditá, poutavá. Těžko jsem se odtrhávala, těšila se na každou další kapitolu a když jsem zrovna nečetla, přemýšlela jsem o tom, co se odehrálo a co asi bude následovat. Bohužel zakončení příběh trochu shodilo. Jakkoli může být závěr otevřený, pro mě poslední kapitolou kniha nadobro skončila - nedoznívají ve mě žádné nakousnuté myšlenky, obrazy. Můžu se pustit do dalšího čtení bez toho, abych na "Kouř" myslela, aby se mi vzpomínal. (Čímž netvrdím, že si jej už nikdy nepřečtu.) Přestože měl velký potenciál zařadit se mezi mnou vychvalované knihy, zůstává nakonec jen dobrou, zajímavou knihou, která mi připomíná oblíbenou literaturu mé někdejší puberty.
Další poutavé autorovo dílo o obyčejných lidech a jejich každodenních radostech i starostech. Jen z mého pohledu nedokončený závěr ve mě probudil jakési podivné znepokojení, nespokojenost (jak dopadl Tom? a co pak bylo s rodinou?) a zvláštní "hovorová" mluva mi čtení trochu znesnadňovala (neviděla jsem žádný rozdíl mezi vykonstruovaným nářečím, inspirovaným východočeskou hantýrkou, kterým mluvili tzv. okiové a pražským dialektem policistů), nicméně chápu překladatelův záměr a oceňuji jeho snahu o rozlišení těchto skupin lidí. Celkově se jedná o velmi dobré dílo (z mého pohledu však ne tak skvělé jako "Na východ od ráje").
Neuvěřitelná kniha! Autorka bez jakéhokoli zveličování, sebelítosti nebo heroizování vypráví své zážitky z doby, kdy se přes její život převalila válečná fronta se vším násilím, bídou a smrtí, které ji provázely. Opravdu stojí za přečtení.
Bohužel se nemůžu přidat k pochvalným komentářům. Přes veškerou snahu se podle mě napodobení Doylova stylu autorce nezdařilo, rozhovory hlavních postav i Watsonovo vyprávění působí poněkud uměle. Celý příběh ve mě pak budí dojem jakési "vypůjčenosti" - Holmese a jeho světa od A. C. Doyla, vraha a jeho zločinů z anglické historie... a mnohé scénky jako by z oka vypadly některému z filmů nebo seriálů. Nejpovedenější částí je pro mě poděkování, v němž autorka svým vlastním (a velmi příjemným) stylem dokazuje, že má na mnohem víc, než je přepisování cizích nápadů.
Skvělé téma, poměrně čtivě zpracované, s dobrým názvem, ale celé je to špatně a nedostatečně citované a plné stylistických chyb. Kniha je plná úžasných obrázků a fotografií, ovšem ty jsou doplněny místy velmi podivnými a s textem nesouvisejícími popisky.
Kvůli čtenářské výzvě jsem se podruhé pustila do Pistolníka, jediné Kingovy knihy, kterou mám doma - a bylo to ještě lepší než napoprvé. Objevila jsem nové věci, pochopila něco víc než posledně... A na rozdíl od minula chci tentokrát vědět, jak to bylo dál! Některé komentáře tady si stěžují na dlouhé popisné pasáže - já jsem si je nesmírně užívala. Už dlouho mě psané slovo tak dokonale nepřeneslo do neznámého světa. Jestli jde soudit podle jediné přečtené knížky, tak King tyhle popisy opravdu umí (pro jistotu si to ale zkontroluju v dalším díle).
Takže, sice se mi pořád nelíbí, že jako jedno "téma" bylo ve čtenářské výzvě King nebo Austen (jakože proč zrovna oni? kde je v tom pořádný výběr?)... na druhou stranu jsem ale malinko ráda, protože sama od sebe bych po pistolníkovi asi letos nesáhla - a to by byla škoda!
Příběh na motivy jedné z těch drsnějších historických událostí, o nichž se zas tak moc nemluví (a nepíše). Je o nečekaných přátelstvích, právu na náboženské vyznání, dvorských intrikách, oddanosti a lásce. Všechny tyto věci (včetně stylu psaní) odpovídají době autorovy tvorby a tedy nemusí úplně naplňovat potřeby moderního čtenáře, přesto je však tento román stále poměrně čtivým dílem.
Vždycky jsem si tohoto vychvalovaného autora chtěla přečíst a pravděpodobně byla chyba, že jsem začala zrovna tímto dílkem. Netvrdím, že bylo úplně špatné - ale nijak mě nenadchlo. Na můj styl byly povídky příliš ukecané (navíc dialogy nepůsobily zrovna přirozeně), předvídatelné (jako člověk, co normálně detektivky apod. moc nečte, jsem si myslela, že mě rozuzlení když ne ohromí, tak aspoň překvapí) a nějak nedomyšlené (působilo to na mě jako nápady, které si Nesbo načmáral na koleně při čekání na autobus a nějakým nedopatřením je bez úprav poslal do tisku). Takže nic extra. Londýn měl fajn nápad, Žárlivost mi připadala přeplácaná, Fronta zbytečná, Náušnice nudná, Odd zmatený, Přiznání otravné a Odpad jako tak trochu odpad.
Sbírku už číst nikdy nebudu, ale autorovi dám ještě šanci. Jak jsem říkala - asi byla chyba začínat právě touto knihou...
O existenci autorky jsem až donedávna neměla ani tušení, nicméně jsem nejspíš ráda, že jsem ji našla. Její Sentimentální román byl typem literatury, který člověk hledá v odeonkách - neobvyklý, zvláštní, vyvolávající nejrůznější rozporuplné pocity... Nevím, jestli můžu říct, že se mi to líbilo. U těchhle knížek to prostě nejde, i když je čtu ráda. Rozhodně ale dílo doporučím, stojí za přečtení, je dobré.
Není to špatná ani špatně napsaná kniha - a to tento typ literatury není mým šálkem kávy (i když bych nejspíš tvrdila něco jiného, kdyby se děj neodehrával v oblasti, kterou víceméně znám). Příběh pěkně odsýpá a příjemně propojuje skutečnost s fikcí, postavy působí poměrně věrohodně a docela sympaticky a celé je to vlastně takové fajn čtení, které podle mě nevybočuje z průměru, příliš nenadchne, ale ani nenudí.
Kniha s naprosto nádhernými ilustracemi, kvůli kterým jsem ji pořídila, ovšem s dějem, který mě moc neoslovil. Malenka víceméně celou dobu jenom utíká od bytostí, které si ji chtějí vzít za manželku...
Pěkná knížka pro děti, v níž spolu s milým opičákem a sympatickým kouzelníkem putujeme pohádkovým světem a zažíváme nečekaná dobrodružství. Celý příběh je krásně ilustrovaný.
Docela nic moc díl. Většinu knihy jsem měla pocit, že se v něm nic moc neděje, a přemýšlela jsem, jestli by neměl změnit název, protože lord John mi v něm připadá spíše jako vedlejší postava. Spousta věcí nedává zrovna moc smysl, chování a celé spojenectví hlavních dvou představitelů jsou místy dost podivné, a konec se zdá, že někam zmizel, vyšuměl.
Nepříliš čtivá kniha s hezkou obálkou a předvídatelným dějem, který je celkem nudný, obsahuje spoustu nesmyslů a šablonovitých postav. Za konec, který představuje v půlce utnutá kapitola a kouzelná slova "Pokračování příště...", by si autor zasloužil nafackovat.
Docela fajn kniha s příjemným příběhem a sympatickými hrdiny. Děj ani zápletka nejsou bůhvíjak složité, ale vtipné rozhovory a scény i roztomilá romantika to celkem kompenzují. Prostředí na mě bylo trochu moc pohádkové (příliš mnoho kouzelných druhů), některá klišé poněkud zbytečná a extravagance Magnusových gest až příliš přehnaná, ale snést se to dalo. Příběh byl příjemný a odsýpal (nebo mi to tak jenom připadalo kvůli gigantickým písmenům?), líbil se mi nápad recese, která se zvrhla, a bavily mě charaktery hlavních postav i jejich překažené žhavé chvilky. Prostě příjemné čtení.
Další skvělý díl této série. Připadal mi malinko slabší než ten předchozí, některé situace už byly trošku klišé, nicméně pořád to byla skvělá četba, od které jsem se jen nerada odtrhávala. Jak mi díly Skleněného trůnu pily krev a četla jsem je téměř z donucení, tak jsem Dvoru trnů a růží naopak propadla a opravdu potřebuju, aby byly další a další díly.
Příjemné, odpočinkové čtení, které podle mě ale není pro každého. Autorka čtenáři spíše než děj zprostředkovává pocity, nutí přemýšlet, přehodnocovat, představovat si. Bylo to pěkné - ale upřímně si myslím, že se ke knize už nevrátím.
Jedna z těch nejšpatnějších knih, které jsem četla. Má sice krásnou obálku, takže bude vypadat hezky v knihovně, ale tím pro mě její pozitiva končí. Vše mezi těmi pěknými deskami je poněkud plané. Příběh je poskládaný z několika případů, které se dají uhodnout tak rychle, že pak člověku drásá nervy tupost postav a zbytečné vysvětlování, jak Holmes na to jednoduché řešení přišel. Kromě neuvěřitelně nízké inteligence se pak postavy vyznačují také do očí bijící schematičností a nesympatičností (včetně Holmese, který se místy chová jako příšerný blbec). Celkově je tohle dílko nepovedené - příliš jednoduché (ve všech směrech), napsané pro čtenáře předminulého století (zřejmě snaha autora o napodobení Doylova stylu), bez sympatických postav i jakéhokoli napětí (několikrát jsem se dívala, jestli kniha nepatří mezi dětskou literaturu - to by mnohé vysvětlovalo - ale prý ne...). Není mnoho knih, které bych vyloženě nedoporučovala - ale u této nemůžu jinak...
Zajímavá kniha s pěknou obálkou, ale prozatím poměrně nijakým příběhem. Líbilo se mi, jak autorka poměrně netradičně pojala neuvěřitelně ohrané téma dohodnutého sňatku a neopětované lásky, obdivovala jsem některé její nápady (padající lilie, fontány...) a nakonec jsem si knihu docela užila. Ovšem spousta věcí mi trochu lezla na nervy. To, že hlavní hrdinové měli nějaké chyby, mi bylo spíš sympatické (dokonalé postavy bývají neuvěřitelně otravné) - ale opravdu si myslím, že Lea i přes svůj nízký věk nemusela být až tak naivní a hloupá, přesvědčená o své neomylnosti. Vadila mi autorčina posedlost krásou, kterou její postavy podědily, nebavily mě některé rádoby vtipné slovní přestřelky a opakované házení jídlem a iritovaly mě nedomyšlené/nedořešené věci (jak najednou autorka přestala psát o Leině tajemném nápadníkovi, aby mohla vylepšit její vztah s manželem, hrdinčino zázračné přežívání smrtelných situací a neschopnost podle všeho profesionálních zabijáků...). Pevně však věřím, že další díl se podobným drobným chybkám více vyvaruje - a opravdu se těším, jak bude vše pokračovat.