chodícírohožka komentáře u knih
Knihu jsem četla už podruhé a protože jsem si posledně přečetla doslov o tom, jak autorka přišla na nápad a kde se inspirovala, byla jsem z ní ještě nadšenější než minule. Postavy jsou sympatické, prostředí zajímavé, romantická linka příjemně něžná a celý příběh jedinečný a nepředvídatelný. Věřím, že se ke Kletbě vítězů ještě nejednou vrátím.
Opět příjemné čtení, žádné napínání nervů, příběh prostě plyne, ale nenudí. Oceňuju, že autorka ubrala erotických pasáží, které v předešlých dílech začínaly být svou četností až otravné. Myslím, že tímto dílem by série klidně mohla skončit - ale jestli ne, další díl si nejspíš přečtu.
S pokračováním tohoto příběhu jsem docela spokojená, líbil se mi rozhodně víc než předchozí díl. Byl méně naivní a dětinský, promyšlenější a jednoduše lepší (dokonce i Agáta přestala být otravnou fňuknou, začala trochu myslet a stala se z ní celkem sympatická postava). Netvrdím, že kniha neměla své mouchy, ale většinu kapitol jsem si užila a už teď se těším na to, jak to bude dál.
Poměrně čtivá kniha, jednoduchá, příjemná, ovšem nic světoborného (připomínala mi několik knih, které jsem už četla). Určitě se nebudu bránit dalšímu dílu - ovšem že bych ho nutně potřebovala číst teď hned, to zase ne.
Tak teda nevím. Jestli bylo cílem autora napsat knihu bez pořádného děje, bez jediné sympatické (nebo aspoň relativně normální) postavy, zato však plnou dost špatných bojových scén a ještě horších erotických pasáží, povedlo se mu to dokonale. Jinak se jedná o dost nepodařené dílko, které se sice dá číst (i když většinou jen s přemlouváním), ale žádný velký zážitek nepřináší. Jak jsem už řekla, děj za moc nestojí, hlavní hrdina - slavný český hrdina Bořivoj - je nesympatický ožrala, násilník, vychcánek a zbabělec, jehož jednání (stejně jako jednání ostatních postav) často nedává žádný smysl, kapitoly odehrávající se v hlavách postav jsou totálně šílené (jakože příšerné, nezajímavé a otravné)... Vědět to předem, takovouto četbu bych si odpustila.
Jediné, co jsem schopná ocenit, je výběr tématu z málo zmapovaného období naší země.
Příjemný, i když místy dost rozvláčný příběh, plný zajímavých myšlenek a skvělých nápadů. Nepodařilo se mi vytvořit si nějaký hlubší vztah s postavami - byly v pohodě, ale měly své mouchy (asi jako každý z nás) - akorát mě občas dost iritovala Kirova zabedněnost, kvůli níž byly vysvětlovány věci, které byly už dávno celkem jasné. A taky mi vadil neuzavřený (a pro mou naivní, nadějeplnou duši zneklidňující) konec, kvůli němuž si potřebuju pořídit další díl.
Příběh o dost podivném přátelství, velmi netradičních rodinách (a lidech vůbec), ale podle mě téměř bez děje. Netvrdím, že se četl špatně, ale nějak ve mě nezanechal žádné pocity. Hlavní hrdinky (a hrdina) mi byly spíš nesympatické, jejich jednání mi často nedávalo smysl (nechápala jsem např. chování Lulu k Simone a Stelle) a komolení slov mě dost prudilo. Takže - ano, byla to (velice nenáročná) oddechovka - ale taková ta, ke které už se určitě nikdy nevrátím.
Kniha se četla dobře, ale nemohla jsem se zbavit dojmu, že je to pouhé převykládání až příliš dobře známého tématu. Líbilo se mi, že autorka pracovala s nejstarší zaznamenanou verzí a dalšími prameny. Vytvořila snad trochu jinou verzi tohoto příběhu, když nechala vyprávět Patrokla, což je taky moc fajn. Avšak přestože konec byl úžasný, celá kniha ve mě nezanechala žádný přetrvávající pocit. Prostě jsem ji přečetla a je to. Myslím, že než se k ní vracet, raději si přečtu originál... (Pro mladší čtenáře nicméně určitě představuje příjemnější volbu než Illias.)
K Cínové princezně se už od dětství opakovaně vracím. Možná je to tím, že je to první dílo, které jsem od Pullmana četla, ale považuju ho za jeho nejlepší knihu. Příběh malého smyšleného království, stejně jako všech tří hlavních hrdinů, mi hned napoprvé učaroval. Autorův styl psaní, který nepostrádá akci, napětí, vtip i emoce a sem tam mi připomíná dalšího skvělého spisovatele, Johna Irvinga, mě neskutečně baví. A v celém díle je mnohem víc než to. Knížku mám přečtenou už několikrát a vím, že po ní ještě mnohokrát sáhnu.
Moc pěkný napínavý příběh pro mládež, který ovšem potěší i některé dospělé. Dobře se čte, postavy jsou příjemné a děj odsýpá. Určitě se ke knize zase ještě vrátím.
Krásný poetický příběh o hledání a přijímaní sebe sama. Moc pěkně napsané, plné příjemných postav, sympatických myšlenek a vtipných rozhovorů. Jen mě trochu (maličko, nepatrně) rušilo, že se všechny postavy vyjadřovaly úplně stejně (jediný rozdíl byl v tom, že dospělí mluvili spisovně).
Vizuálně nádherně zpracovaná kniha - o obsahu však totéž tvrdit nemůžu. I když jsem si celkem zvykla na vyprávěcí styl a nebrala příběh zrovna vážně, připadal mi dost uhozený. Od zápletky a jejího podivného řešení, přes charakteristiku "nepolapitelných lupiček", které byly jen v této knize polapeny minimálně dvakrát (a neustálé opakování, že jsou neuvěřitelně krásné a vycvičené v japonsku - které bylo časem hrozně iritující), životní příběh a vývoj postavy zvrácené Alidy, až po závěrečnou bitvu na lodi to byl jeden šílený výplod (zřejmě dost nadrženého a celkem perverzního) chlapa s bujnou fantazií. Dejme tomu. Poslední kapitola ovšem působila jako z totálně jiného světa - a byla neuvěřitelně špatná. Ráda bych věděla, proč se autor rozhodl místo lodi potopit celou knihu. Vždyť byla ta úchylárna místy celkem zábavná...!
Prozatím (snad ne úplně) poslední díl Nočních běžců se podle mě velmi podařil. Připadal mi trochu jiný než předchozí knihy - příběhem i místem, kde se odehrával. Autorka krásně propojovala střípky z předchozích dílů, napínala čtenáře a ukázala, že i knižní hrdinové mohou měnit strategie, když už se zdá, že je jasné, jak vše skončí. Příběh byl mnohem více pohádkový, než jsem u Flewelling zvyklá, ale možná právě to jej udělalo ještě zajímavějším a poutavějším. Výhrad mám jen nemnoho: celkem dost chyb a překlepů (za které ale autorka nemůže), skutečnost, že to má být poslední díl (a já se ani z jedním ze spousty hrdinů ještě nechci rozloučit) a s tím související nedostatečná uzavřenost série, chybějící velké finále, které bych v konečném dílu očekávala (tak snad se třeba časem objeví nějaké pokračování...)
Moc se mi líbil autorčin doslov, který ji pro mne učinil ještě sympatičtější, než mi byla. (A jsem ráda, že nechala původně vedlejší postavy vymknout se kontrole a stát se důležitými.)
Po předchozím díle, z něhož jsem byla nadšená, mi tento připadal poněkud slabý. Stále mě těšily skvělé postavy, ale jejich jednání tentokrát pro mě nebylo vždy úplně pochopitelné, ubylo vtipu i nápadů a samotná zápletka se mi zdála nedostatečná. (A taky mi vadil mluvící drak - až dosud jsem všude vychvalovala, že je to snad první kniha, kde jsou draci jen dalším - i když zvláštním - živočišným druhem... a zas nic...) Nicméně jsem si čtení i tak užila a těším se na další díl.
Nádherné básně, poměrně slušné poémy a dost strašné povídky. Obdivuju překladatele - nevím, nakolik je dílo přesné, ale ta poezie zní úžasně.
Překvapilo mě, jak dobře se čte, jak místy odlehčený a vtipný, jindy vážný a napínavý styl autor ovládal. Pěkné bylo i znázornění "nečernobílosti" lidí i situací, jakési dilema, kolik "dobrého" chování dokáže přebít "zlé" skutky. V příběhu se objevovalo pár příjemných postav i spousta protivů. Hlavní hrdina mě poměrně často rozčiloval svým chováním, Joe zase nepřehlednými monology. Ale nakonec to nebyla špatná knížka - jen závěr by se mi asi líbil tak, jak jej autor vymyslel původně.
Tahle kniha ve mě vzbudila rozporuplné pocity. Na jednu stranu se mi líbil podivný příběh hlavní postavy a jeho blízkých, bavilo mě připomínat si klasická témata, která Irving cpe úplně všude, a užila jsem si autorův speciální smysl pro humor. Na druhou stranu jsem ale asi úplně nepochopila, o co v knize šlo. Kde byla nějaká pointa? Kam zmizelo vyvrcholení příběhu? Kdo byly ty ženské a proč tam byly? Těšila jsem se na velké finále, ale žádné nepřišlo. Došly stránky. Celé to vyšumělo někam do pryč, mimo mě. Bez zanechání jakýchkoli výraznějších dojmů.
Další skvělý díl. Opět plno napětí, akce, vtipu, skvělých postav - ale také hromada jmen, která jsem v množství informací a zjištění nebyla schopná pobrat a spojit s jednotlivými postavami. Nicméně stejně jako předešlé knihy i tuto jsem si náramně užila a doufám, že se brzy dostanu k dalšímu pokračování.
Příjemné čtení (místy trochu nervy drásající - kvůli zlým záporákům), ale ničím výjimečné. Klasický příběh o sblížení se dvou lidí z rozdílných společenských vrstev a překážkách, které se jim staví do cesty.
Pěkná knížka, ale čekala jsem trochu víc. Básničky jsou jednoduché (někdy až příliš), ovšem nedá se jim upřít nápaditost. Některé jsou úžasné a trefné, jiné (podle mě) slabší - ale rozmanité tak, že si snad každý najde tu svou.