Chytuš komentáře u knih

Ne, tohle není žádné sci-fi, ale parádní čistokrevný dobrodružný příběh zcela určitě ano. Má všechno, co by měl dobrodružný žánr nabídnout - drsné muže, správňáky, krásnou a odvážnou dívku, slizké nepřátele, boj za spravedlnost, napínavou zápletku .... To všechno podané moderní formou a velmi čtivě. I přes úctyhodnou tloušťku knihy jsem se příběhem prokousala dost rychle. Až tak rychle, že už teď mě dočtení mrzí. Klidně bych v Amanzi ještě ráda pobyla, takže pokud by se autor rozhodl pro pokračování, nebudu váhat ani chvilku!

Autorovi se skvěle podařilo pomocí různých forem psaní (Nicovy vzpomínky a deníkové záznamy různých dalších postav) nepřímo popisovat charaktery jednotlivých postav. Tak jen pro ukázku - vzdělaný lidumil Willem Storm:
"Dokonalým příkladem mýtu, který přes noc změnil lidské chování, je francouzká revoluce. V roce 1789 obrovský počet Francouzů odmítl mýtus o božském právu králů vládnout a přijal mýtus o svrchovanosti lidu.
Je fakt, pokračoval táta, že lidská schopnost vytvořit sociální konstrukt, imaginární realitu mýtu a uvěřit v něj vedla přímo k naší schopnosti spolupracovat v počtu tisíců a později milionů lidí. Jako lidé, národy, spojenci. Táta se rozesmál a řekl, že nejlegračnější podobu na sebe tahle věc vzala ve světě sportovního fandovství. Sportovní fandovství bylo podle táty tou nejnevysvětlitelnější fikcí a sociálním konstruktem vůbec.
Tyto konstrukty nám ale umožnily spolupracovat a spolupráce z nás učinila nejmocnější živočišný druh na planetě."

Oproti přímočarému Domingovi:
"Proč jsi je zastřelil? Ty poslední dva?"
"Znáš mou mantru."
"Ten druhý chlap mě chce zabít. Když zaváhám, zemřu?"
"To je ona. Nico, jsou to zvířata. Když tě nedostanou dnes, dostanou tě zítra. Nikdy na to nezapomeň."

71 26.05.2019

Opět parádní počin, jak vtipnou formou nacpat dětem do hlavy základní historická fakta - tentokrát o první světové válce. Pravda, místy poněkud černější humor, ale co by jste taky čekali od Angličana? :-)

Jen pro ukázku - proč si voják nikdy nemá dělat starosti?
Když jsi voják, můžeš být buď na bezpečném nebo nebezpečném místě.
Když jsi na bezpečném místě, nedělej si starosti.
Když jsi na nebezpečném místě, můžeš být buď zraněný, nebo nezraněný.
Když nejsi zraněný, nedělej si starosti.
Když jsi zraněný, může jít o lehké nebo těžké zranění.
Když jde o lehké zranění, nedělej si starosti.
Když jde o těžké zranění, můžou se stát dvě věci:
Buď se z toho dostaneš, nebo zemřeš.
Když se z toho dostaneš, nedělej si starosti.
Když zemřeš, nemůžeš si dělat starosti.
Proto si voják nikdy nemá dělat starosti.

70 17.05.2019

Odpusť, že jsem se vrátil je podle mne trochu zavádějící název. Společně s anotací do mě už před čtením zasel názor, že hlavní hrdina zřejmě dojde k tomu, že boj za ideály byl mnohem lepší, než se vrátit zpět ke své rodině. Ale pozor - takhle to vůbec není! Zkrátila bych název jen na "Odpusť", bylo by to mnohem výstižnější - odpusť druhým, odpusť i sobě. Každý si nese kousek nějaké viny, každý se s ní musí vypořádat... Válečná vřava utichla, ale boj zuří dál. Nepochopení a špatná komunikace může rázem vyhloubit zákopy i tam, kde by měl být člověk nejspokojenější - doma. Naprosto skvěle podané odlišné mužské a ženské vidění celé situace, skvěle zasazené do doby vzniku nové, křehké republiky. Celá knížka pro mě osobně byla hodně dojemná, poetická a navzdory těžkému tématu krásná. Jedna z těch, které mi z hlavy rozhodně nevyšumí.

Nevím, proč tak krásný příběh není víc propagovaný, dosavadních 30 hodnocení a 10 komentářů je pro takový skvost opravdu málo. Lidé, neváhejte a čtěte...

83 16.05.2019

Vzhledem k tomu, že jsem nedávno četla Malevil, nemůžu se ubránit malému srovnání. Malevil je určitě stylisticky mnohem lépe zvládnutý, nicméně Třetí vlna mě dostala o dost víc. Příběh je aktuálnější a zasazení převážné většiny děje do paneláku na okraji nejmenovaného českého města bylo naprosto skvělým prvkem. Autor navíc velice přesvědčivě vylíčil dění kolem zhroucení civilizace tak, jak jí známe. Místy mi až běhal mráz po zádech, jestli neměl nějaké prorocké sny... Vyprávění svižně odsýpá, knížka je dělaná formou deníkových záznamů, kdy si říkáte, tak ještě kousek, ještě kousek a nakonec je z toho několik stran :-) Na druhou stranu ale tohle rozkouskované dění místy uškodilo - některé situace byly jen načrtnuté a dál už nijak nepokračovaly (žloutenka v komunitě, místnost pro modlitby...). Pro mě velké překvapení, čtenářům postapo by tahle knížka rozhodně neměla ujít!

67 11.05.2019

Rafinovaně jsem četla hned za jinou "multidimenzionální" knihou ze série Ohnivák - bylo znát, že tahle je trošku dospělejší. Ale zase ne o moc. V obou jde totiž hlavně o emoce a akci. Jelikož akčnosti jsem čekala u téhle knížky o trochu míň, zato vědeckého přístupu o trochu víc, nemůžu po přečtení říct, že by se mi jedno, nebo druhé úplně splnilo. Jasně, celý příběh byl čtivý, hnal se jak uragán dopředu, nicméně mě pořád v hlavě leží ta jedna obrovská nelogičnost hned ze začátku, kterou jsem prostě autorovi neodpustila. Nicméně je to kniha, která asi každého přinutí přemýšlet "co by kdyby" v souvislosti s vaším současným já, takže za přečtení určitě stojí.
Asi bych to přátelé shrnula tak, že v některé dimenzi určitě existuje Chytuš, která je z knížky unesená a uděluje nejvyšší možný počet hvězdiček, v jiné zase ta, kterou knížka vůbec neoslovila... Takže si bude muset vaše současné já v této dimenzi udělat představu samo...

75 28.04.2019

Povinná literatura... Pro školní dorost je to Shakespeare, Mácha, Jirásek... Pro matky pak do tohoto okruhu spadají knihy: "Mami, to si musíš přečíst, to je ta nejlepší knížka na světě...". Vzhledem k propasti skoro 30 let musím konstatovat, že není. Na druhou stranu to není nic průměrně pubertálního, romantiky je v knížce tak akorát a dokonce najdete i poměrně dobrý sci-fi motiv s přiměřeným příběhem (na můj vkus už po předchozích dvou dílech ohraným, ale pokud vás předchozí díly zaujaly, ani tenhle vás nezklame).

64 22.04.2019

Noční klub. Díl druhý. Ještě lepší než první. Mistr Kulhánek nám předkládá víc VŠEHO. A to doslova. Jestli jsme se v prvním díle probrodili krví, tady už v ní plaveme, ale nevadí to ani takovým padavkám, které vlastně krev ve skutečnosti nemůžou ani vidět (=já). Jestli byl první díl plný sarkastických hlášek, v druhém díle je stejně nadupáno, ne-li víc. Noční klub cestoval všude se mnou a když jsem měla chvilku, tak jsem se začetla (členění textu k tomu totiž úplně vybízí). Pravda, v některých situacích sice člověk vnímá vylétnutí obočí těch, kteří si všimnou, co to proboha zrovna čtete, ale víte co? Bylo mi to úplně fuk. I když pravda, když čtete tuhle knížku čekajíc, až dorazí synové z tréninku a vedle vás pubertální dcera louská Máj (nesměje se ani trošku, zatímco matinka se řehtá nahlas) a načape vás u toho trenér vašich dětí, cítíte se pak mírně zahanbeně - ale ne moc. Vlastně to hodně rychle přejde :-) A spíš utkví mistrovy hlášky...

"Ja tóže chóču byť vampyrom."
"Když budeš hodně jíst, poslouchat a čistit si zuby....,"

76 19.04.2019

Milá, pohodová a vtipná pohádka, nikoli však pro děti. Při čtení mě neopouštěl maličko přitroublý veselý výraz a párkrát jsem se dokonce smála nahlas. Už jen kvůli tomu velká spokojenost, určitě si nenechám ujít nějakou další autorovu pohádku....

"Cože!? Někdo navrhl, aby se táta vzdal trůnu?"
"No jo," odpověděl princ Jeff. "Hádám, že jsi o tom ještě neslyšel. Snažíme se to držet v rodině a ve sněmovně. Vypadá to, že sněmovna prošla vlastní záznamy nějakých deset nebo dvanáct let zpátky. A nanesla otázku - jako to nazvala - nepřiměřeného použití finančních prostředků."
"Jak krásné je být králem. Předpokládám, že v případě kohokoliv jiného by to nazvali zpronevěrou." (str. 87)

Okamžik pravdy se neúprosně blížil a ona náhle zjistila, že je sice snadné kritizovat chlapce pro to, jak vypadá, a ještě snadnější je pomlouvat ho před svou kamarádkou, ale říct matce, že její syn pro ni není dost dobrý, je něco úplně jiného. Zvlášť když ta matka je shodou okolností zároveň královna. (str. 94)

"Nemůžu uvěřit, co všechno na sebe zdejší ženy navlečou," řekla Karolína. "Jen se podívej na ty živůtky."
"Souhlasím. Je to tak nevkusné."
"Proč se vůbec oblékají, když to stejně všechno ukazují?"
"Myslím, že přitahovat na sebe pozornost tímto způsobem jen svědčí o nedostatku sebevědomí."
Chvíli ženy pozorovaly mlčky.
"Samozřejmě si musíme opatřit něco podobného."
"Je to móda. Nemáme na výběr." (str. 168)

60 13.04.2019

WOW, to byla jízda! Na začátku jsem nevěřila, že mě bude tolik bavit číst akční příběh o hektolitrech prolité krve, krásných, spoře oděných ženách, drsňácích a zbraních. To jsem se ale spetla. Nejspíš v tom má prsty Tobiáš, se svými cooltovními hláškami je celou knihu prostě neodolatelný. Musím souhlasit s předchozím komentářem ludek.n - upíři nikdy nebyli sympatičtější, zábavnější a víc sexy. A to prohlašuju zcela svobodně, bez nátlaku a s čistou hlavou. A ano, sérii Stmívání jsem už četla :-)
Ještě mě prosím někdo ujistěte, že Noční klub se už dostal k Quentinovi Tarantinovi, myslím, že on by si s tím hezky poradil :-)

89 07.04.2019

Pořád trochu tápu, co přesně o knížce napsat, jak vypsat všechny pocity, které ve mně zůstávají... Co napsat o příběhu, který je stylisticky naprosto skvěle podaný, ale pod kůží bolí, jak zadřená tříska? Co říct o tak nádherném jazykovém nadání, o tolika metaforách, o slovech, která kolem Vás tečou, ale zároveň Vás svým dravým proudem strhávají do hlubokých černých vod, ve kterých rozhodně být nechcete... Ne, tenhle příběh bolí. Ani z jedné z postav si nebudete chtít vzít příklad, protože to nejsou hrdinové z bájných příběhů. Jsou to lidi. Dělají věci lepší i horší. Každý v jiném poměru...

"Člověk zůstává stejný. Není naděje. Ani ve vás, ani ve mně, ani v našich dětech. Když všechny, jak tu stojíte a sedíte, postupně sloupnu z kůže, najdu to samé. Nelišíme se."

Hlavní hrdinka Gita nás provede těmi hlavními událostmi svého života tak chytře, nepojmenovává věci napřímo (například nikdy neřekne "koncentrační tábor", ale použije mnohem tíživější přirovnání "tam", "odtamtud"), ale stylem, kterým stará dáma vzpomíná, na člověka všechno dopadne ještě mnohem, mnohem víc... Pro mě jedna z top knih, které jsem měla možnost číst, jedna z těch, co zůstanou hluboko vryté už napořád...

"Víte vy vůbec, kolik sil a sebezapření mě stojí ta vaše laskavost? Vypěstovaná laskavost? Ta nekonečná zkouška, ten celoživotní experiment, jestli je možné, jestli to vůbec jde, chovat se lidsky? Mezi lidmi? Musíte hrát hry. A na výběr jich zas tolik není. Jinak si vás vyčíhnou a odreagují se na vás. Protože jste laskavý. Laskavost zaměňují za slabost. Učila jsem se přežívat mezi podlostí každý den. Jako člověk otužuje tělo ranní sprškou studené vody."

"Přemítal, proč se to hlavní o lidském životě nedozvíme. Ne proto, že by příběh končil, ale proto, že končí zásoba použitelných slov. Ano, jistě, slovy se dá hodně napáchat. NIČEMU se jimi nedá zabránit."

86 01.04.2019

Jedna z knížek mého dětství. Lumpárny partičky čtyř kluků mě jako malou hodně bavily. Teď po letech čteno synům a musím říct, že některé části jsou pro ně prostě už pravěk. Jasně, doba se změnila, ale na druhou stranu - já v dětství hltala i Rychlé šípy, kteří si své příběhy taky prožili dlouho před mým narozením, přesto jim to v mých očích na atraktivitě neubralo...

82 30.03.2019

Těšila jsem se na humornou sbírku povídek od české autorky, která mi byla dosud neznámá. Je pravda, že pár velmi hezkých slovních hříček se v knížce našlo, ale na utáhnutí celého povídkového souboru to bylo zatraceně málo. Mnohem víc jsem narážela na všudypřítomnou, jakoby podprahovou depku. Pokud myslíte, že by vám sedli moderní Bakaláři v tragikomickém ladění, pak je to knížka přímo pro vás. Já měla vážný problém donutit se knížku dočíst...

54 25.03.2019

Přivírám oči u popisu výbuchu bomby a následků výbuchu, přece jen o přesný vědecký popis tady přeci nejde, jsou to jen výchozí kulisy pro sociologický rozbor chování malé skupiny lidí v nových podmínkách... A o co tedy jde? O politikaření, o moc a o náboženství. Ale pozor - ne o náboženství ve smyslu rozjímání o bohu, ale o otázky politicko-náboženského charakteru, aneb je výš kněz nebo abbé? A taky trochu o přežití, i když tyhle otázky jsou na můj vkus trochu upozaděné. Co ovšem vůbec nerozdýchám jsou vyloženě ploché ženské postavy. Ženy jsou v zásadě rozděleny do skupin "dá mi" - všechny ženské postavy v plodném věku (+ Lolitka Evelýna) a "nedá mi" (hašteřivé stařeny, vhodné pro práci v domácnosti a u dobytka, zatímco muži probírají veledůležité otázky politického charakteru). Kniha velmi poplatná době a místu svého vzniku...

76 24.03.2019

Mám jen pár oblíbených kuchařek a tahle se k nim směle přiřadila. Recepty jsou netradiční, zajímavé a skvěle chutnají, navíc z dostupných surovin, což se o mnohých kuchařkách říct nedá. K dnešnímu obědu jsem vybrala arašídovou polévku a zapečené batáty s hovězím masem, obojí výborné. Synové sice prskali, prý všichni jedí něco normálního a jenom my tohle, ale zbytek stolovníků nadmíru spokojen. Asi se na tyhle recepty musí nejdřív dospět :-)

56 16.03.2019

Pokud bych si měla vybrat knížky, které bych si s sebou vezla na pustý ostrov, tohle by byla bezpochyby jedna z nich. Zřejmě bych se cítila osamělá, stejně jako Paul a zřejmě by mi knihy pomáhaly hledat odpovědi, stejně jako jemu... Tahle nenápadná knížka mě prostě dostala. Vyprávění plyne v takovém starosvětském tónu, místy připomíná Bradburyho, místy Orwella... Inspiraci v jejich dílech autor nezapře, přesto dokázal poskládat osobitou mozaiku, do které zahrnul kritiku konzumní společnosti, krizi rodiny a sociálních vztahů i kritiku náboženských dogmat... Z každé stránky na čtenáře dýchá láska ke knihám a zároveň k základním lidským hodnotám...
"Cítím se volný a silný. Kdybych se nestal čtenářem knih, nikdy bych tento pocit nepoznal. Ať už mě v budoucnu potká cokoli, díky bohu za to, že umím číst, že tak mohu vpavdě vstupovat do myslí jiných lidí."

96 16.03.2019

Podobně jako v knize Zvláštní, ale pravdivé si s námi John Searles mistrně hraje. Hutnou psychologickou linku tentokrát servíruje v duchařském hávu, ale jeho nosné téma je, jako ostatně ve všech jeho dalších knihách, úplně jinde: jde mu o detailní zkoumání narušených rodinných vztahů. Příběh je depresivní, místy mrazivý, nicméně čtenářům thrillerů bude tempo vyprávění připadat pomalé. Pro milovníky psychologických románů to zas naopak může být moc esotericky ulítlé, takže rozhodně nesedne každému...

65 09.03.2019

Čteno synům před spaním. I když nevím, jestli jde o nejvhodnější literaturu na dobrou noc, občas jsme byli napnutí, jak špagát :-) Nicméně znovu jsme byli spokojení všichni, synové, i předčítající rodiče. Ani tentokrát v příběhu nechybí napětí, dobrodružství, bojové akce a hrdinství. Halta, Willa i Horáce má čtenář zamilované už z předchozích dílů, v tomhle dobrodružství navíc partu skvěle doplnil Erak. Klučičí dobrodružství v té pravé míře navíc okořeňuje postava Evanlyn/Cassandry. Skvělá fantasy série pro dobrodružné povahy obojího pohlaví.
Jediná nevýhoda je ta dlouhá čekačka v knihovně na každý další díl :-)

63 06.03.2019

Maroko... Země hořká, nesnesitelná a nevýslovně krásná. Tenhle cestopis je povinnou literaturou pro všechny, kteří se do Maroka chystají, svojí atmosférou vás přenese přímo do srdce téhle nespoutané země. Zároveň je vítanou literaturou pro všechny, kteří už se s Marokem měli tu čest seznámit, krásně zavzpomínají. A pro všechny ostatní je knížka přitažlivým seznámením s exotickou zemí - vtipně podané a plné zážitků i informací. A tak přesně má cestopis vypadat...

55 03.03.2019

S Aristokratkou to mám jako český národ s komedií S tebou mě baví svět. Je to pořád dokolečka (víceméně) stejné, ale pořád je to sranda. Knížce, která mě rozesměje tak, že se svíjím v hlasitých záchvatech, prostě nemůžu dát nějaké průměrné hodnocení, protože ruku na srdce - kolik takových knížek je? Moc ne. Takže i když je to ryzí oddechovka, já jsem za ní ráda! A ráda půjdu i do dalších dílů, pokud se jim bude pořád dařit hlasitě mě rozesmát...

92 28.02.2019

Takže asi takhle - Vernon rozhodně nesedne každýmu. Není to žádnej mejnstrýmovej týpek, normální vobyčejnej americkej týnejdžr, jen je trochu pifka, že podezřelej z hromadný střílečky. Jeho pověst rozhodně nevylepší ani pár schovávanejch jointů nebo plány na zdrhnutí do Mexika. Zkrátka dost smolař. Kluk má ale potenciál, to se musí nechat. Pro ty, co pořád zatím neví, jestli to teda s Vernonem zkusit, přidávám pár postřehů:
1. Nečti, pokud ti vadí sprostý slova nebo hovorovej jazyk vsáknutej černí do bílýho papíru.
2. Nečti, pokud tě rozčilujou poznámky s černočernym humorem nebo puberťáci, co řeknou cokoliv, jen aby se pěkný holce dostali do kalhotek.
3. Možná, že přes ty první dva bodíky by ses, milý čtenáři, přenes, takže teď to nejdůležitější - jestli si myslíš, že všechno, co ti řeknou ve zprávách v telce, je krutopřísná pravda a nic než pravda, tak buď tě Vernon přesvědčí, že jsi v tomhle dost mimo, nebo nedojdeš dál než na stranu 50.

No a ti, kteří se s Vernonem už znaj - aneb POZOR, MOŽNÝ SPOJLER - řiká se, že když nejde vo život, jde vo hovno. V některejch případech ale může jít doslova o obojí...

54 24.02.2019