Chytuš komentáře u knih

Smutné, dojemné, filozofující (to jsem čekala), ale také neskutečně romantické a poetické (to jsem nečekala) vyprávění o životě, smrti a lásce. Trochu mi vadilo příliš materialistické pojetí (jsme tu jen hosté na krátký čas, smrt je pojatá jako definitivum, život jako výhra v loterii...), rozvláčnost celého vyprávění Jana Olava a pubertální výlevy Georga - nakonec tedy jen průměrné hodnocení... Nelituji, že jsem si knížku přečetla, zároveň ale vím, že se k ní vracet nebudu.

55 23.12.2017

Já prostě nechápu, jak to ta Jodi dělá? Myslím, že ta by čtivě napsala i učebnici fyziky! Jakékoli téma si vybere, vždycky se mi dostane pod kůži... U tohohle příběhu se mi obrazy rozbíhaly v hlavě, cítila jsem nesnesitelné africké vedro, slyšela troubit slony, skoro se potila, jako bych všechnu tu těžkou starost o sloní rezervaci měla na krku já... Ale rozhodně nejen to, protože je rovin k procítění a přemýšlení je tu mnohem, mnohem víc. Prostě nádhera. Pár maličkých připomínek by se sice dalo najít, ale nevím, proč bych to dělala, když jsem si román tak náramně užila...
Jediná rada pro ty, kteří se teprve chystají číst - okamžitě přestaňte číst veškeré komentáře k téhle knížce, protože některé by Vás mohly ochudit o ten pravý wow efekt. Je lepší o ději radši nic moc předem nevědět a tudíž od příběhu nic neočekávat :-)

80 21.12.2017

Zajímavá kniha, složená z teoretické i praktické části. V teoretické části autor hezky popsal chování "břišního mozku", který je z velké části zodpovědný za naše pocity a intuici (znáte to - motýlci v břiše, když je člověk zamilovaný, svírající se žaludek před zkouškou, pocity blaha, vycházející z břicha...) a v praktické části nám dává spoustu návodů a doporučení, jak se o blaho svého břišního mozku starat. Některé metody jsou běžné (správná výživa, hodně zeleniny, nepřetěžování vlastního zažívání těžkými, tučnými nebo chemickými potravinami apod.), jiné už jsou pro někoho možná až příliš kontroverzní (autosugesce, půst, hydrocolon, ajurvéda, nosody, Bachovy esence...). Já určitě některé postupy na sobě vyzkouším, nechala jsem svůj "břišní mozek", aby si vybral ty přesně vhodné pro mě :-) Ale pro každého to může být něco jiného. Přečtěte si a vyberte si :-)

40 15.12.2017

První polovina depresivní. Hodně smutná a těch dramat tam na mě bylo prostě moc. Takže sice dojemné, ale vzhledem ke koncentraci popsaných nešťastných příběhů už člověk tak nějak otupí... Druhá polovina (alias druhá šance) zase příliš sladká, znovu příliš poplatná žánru "romantická červená knihovna". Hodně mi to těmi přehnanými extrémy připomnělo Štěstí a bolest od pana Kostky. Tady ale musím pochválit větší uvěřitelnost příběhu. I když ždímačka na city to byla podobná a to já prostě nemám moc ráda...

41 10.12.2017

Knížkou jsem byla doslova nadšená. Lidský a dojemný příběh se odehrává pouze v omezeném časovém období od března do září 1940 a je psán z pohledu několika postav, kdy největší prostor mají čtyři různé ženy - různého věku, charakteru a tudíž i chápání světa. V komentářích jsem se dočetla názory, že je to červená knihovna nebo že všechny vypravěčky píší svoje záznamy stejně - za sebe se ale s těmito názory neztotožňuji. Chápu sice, proč to čitatelky uvádějí, protože ano, dojde i na lásku, ale rozhodně se všechno netočí kolem dvou zamilovaných lidí a jejich pocitech (to je moje představa o knize, kterou bych označila jako červenou knihovnu nebo "slaďák"). Tady toho bylo mnohem, mnohem víc! Co se týče stylu psaní knihy, také je maličko patrné, že jde o autorčinu prvotinu, ale pokud by všichni autoři svá první díla napsali jako ona, tak tleskám! Osobně tuhle knížku beru jako oslavu nelehkého údělu žen ve válečném období a toho, jak se s tímhle břemenem dokázaly vypořádat (nejen pomocí zpěvu). Zpěv tvoří určitou linku příběhu, nikoli hlavní, která ale krásně podbarvuje hlubší poselství celé knížky:
"Hudba je o vášni. Je o lidskosti. Potřebujeme do našich hlasů vnést vlastní vášně. Musíme každý tón, každé slovo prodchnout vlastními příběhy."

49 07.12.2017

Pan Backman si napsal výstižné hodnocení na str. 390: "Babička nebyla úplně příšerná. Akorát že nebyla ani úplně nepříšerná." Určitě víte, jak pejsek s kočičkou dělali dort. A tahle knížka se tomu hodně podobá: praštěná babička, přemoudřelá holčička, dům plný zvláštních figurek, pohádková království, draci, princezny, wors a Harry Potter, těhotná maminka, honba za pokladem, hodně tragiky a dojemných osudů... Samé skvělé suroviny, ale když je všechny smícháte dohromady, výsledek nemusí být ideální. Jakmile nepřijmete styl Elsina vyprávění ( na jednu stranu pohádkový, na druhou prostě moc dospělácký na 8 letou holčičku), budete se s příběhem asi místy hodně trápit, jako já... Škoda, očekávání byla vysoká...

56 01.12.2017

... aneb letem historickým světem :-) Já i syn (9) jsme si ale tenhle průlet náramně užili. Možná že já ještě o trochu víc. Sice je opravdu víc prostoru věnováno Belgii, ale není to vůbec rušivé. Ilustrace jsou prostě perfektní, text je vtipný a poučný. Co víc si přát? :-)

43 29.11.2017

Jaj, to bylo slaďoučké... Ale tak příjemně, jako když si po dlouhé době dáte pár tabulek čokolády a nakonec to dopadne tak, že zmizí celá :-) Krásně to vystihla harena, prostě je to pro nás ženy jednou za čas potřeba si něco takhle romantického dopřát... Tahle romantika je navíc krásně okořeněná rodinným tajemstvím, takže se čte skoro sama :-)

47 26.11.2017

Tahle kniha si mě našla úplně přesně ve správnou dobu (po intenzivní a hluboké práci sama na sobě o minulém prodlouženém víkendu). Slyšela jsem každou její hlásku, neb je mnoho lidí, ke kterým bude promlouvat, někteří však jen poslouchají, ale neslyší nic. Není to kniha pro všechny, to určitě ne, je to možné vidět i na zdejších komentářích... Pro mě ale úžasný klenot. Jediná malá výtka je za mě v tom, že se hodně stáčí k již řečenému, takže se dost opakuje, nicméně jde o dialog, takže když se N.D.Walsch opakovaně ptá na stejné nebo podobné otázky, nelze se tomu vyhnout... Koneckonců je to i v knize řečeno. Já se už těším na další dvě knihy (respektive teď to bude souborné vydání celé trilogie, stejně jako sonyvito si jí budu přát pod stromeček :-))

"Má Pravda je přítomna v šepotu větru, v bublání potoka, ve hřmění bouře, v šumění deště.
Má Pravda je dotek země, vůně lilie, teplo slunce, přitažlivost měsíce.
Má Pravda - a tvá největší pomoc v době nouze - je tak strašlivá jako noční obloha a tak důvěřivá jako mumlání novorozence.
Je tak hlasitá jako tlukoucí srdce - a tak tichá jako naše společné nadechnutí.
Nikdy tě neopustím. Nemohu tě opustit, neboť jsi můj výtvor, má dcera, můj syn, můj cíl a mé...
Já.
Přijď ke mně, kdykoli a kdekoli budeš postrádat klid, kterým jsem.
Budu tam.
S Pravdou.
A Světlem.
A Láskou."

50 24.11.2017

Jakmile jsem si přečetla komentář Isew, věděla jsem, že si tuhle knížku musíme doma přečíst :-) Půjčila jsem jí pro syna (9), který má Karla IV rád - potažmo vůbec historii (je to velký čtenář časopisu Časostroj, což je také výborný počin, který dětem zábavnou formou přibližuje různé historické události). Mám ale pocit, že opravdu celou knížku jsem zatím přečetla jen já (možná ještě dočte manžel, také se začetl :-)), synovi se líbil hlavně komiks, který zabírá jen asi 1/3 knihy. Zbytek je psaný text, který bych ke čtení dala spíš starším dětem (druhý stupeň ZŠ), pro menší může být mnoho postav a dějových událostí příliš podrobné a čtení je tak brzy zahltí, takže bohužel nedočtou...
Nicméně já byla nadšená. Zopakovala jsem si známá fakta a to opravdu čtivou formou. Obrázky byly v celé knize prostě nádherné, krásně komiksové, ale vůbec to nevadilo ani nerušilo (ani jsem netušila, že všechny Karlovy manželky byly takové kočky :-))

48 24.11.2017

Poprvé jsem knížku četla zhruba před pěti lety. Zanechala ve mě velmi hlubokou stopu, takže teď, když si ji chtěla přečíst i dcera, jsem se rozhodla, že si jí oživím. Vzala jsem jí do rukou a už nepustila - musela jsem jí prostě znovu celou přečíst. Myslela jsem si, že hlavní poselství knihy si pamatuji, ale musím říct, že při druhém čtení to vidím zase trochu jinak. Před lety se mnou velmi rezonovaly všechny myšlenky spojené s láskou, hřejivou a nekonečnou, prostupující. Teď vidím velkou sílu knihy ve snaze autorky předat pocit jednoty, sounáležitosti a propojení. Velice krásně vykresleno pro všechny, kteří jsou těmto myšlenkám otevření. Já osobně sice za sebou nemám zážitek NDE, ale velmi podobné a hluboké prožitky lze procítit i při jiných příležitostech. Jen musí být člověk na správném místě, ve správném čase a těmto možnostem otevřený...

Velmi stručný popis základní sestavy. Vhodné hlavně pro začátečníky, kteří si nejsou jistí správností provádění jednotlivých ásan. V anotaci je sice uvedeno, že je určené od začátečníků po pokročilé, ale tomu nevěřte, pro pokročilé knížka rozhodně není.

36 12.11.2017

Zajímavá myšlenka, poutavé zpracování. Vyprávění z doby 20.tých a 30.tých let z předhitlerovského Německa. Autorce se podařilo hezky zkloubit fiktivní příběh Gretl se skutečnými událostmi té doby. Místy je sice hodně znát, že je knížka určená mladým čtenářům - autorka se ve vyprávění nevyhnula určité naivnosti a dějovému klišé, nicméně právě kvůli tomu, že se autorka snaží přiblížit hlavně dospívajícím podhoubí vzestupu Hitlera k moci a tento nástup je vylíčen jako varování, mé celkové hodnocení knížky zvedá. Já osobně jsem četla na doporučení dcery a ani přes zmíněné drobné výhrady nelituji.

45 12.11.2017

Upřímná zpověď autorky. Je znát, že se ze své situace potřebovala "vypsat", bohužel ten blog styl se na knížce hodně podepsal. Inspirace se v ní určitě najít dá, škoda jen, že je zabalená do spousty balastu v podobě opakujících se myšlenek a slov (stala jsem se alergickou na slovní spojení sendvičová léta a George Clooney). Pokud je ale člověk realitou vržen do podobné situace, stejně nakonec zjistí, že si všechno musí uspořádat po svém. Nicméně podobná zpověď určitě dokáže člověka podržet, že v tom není úplně sám...

43 04.11.2017

Krásné a dojemné vyprávění prababičky svojí pravnučce o své do té doby utajované části života. S některými věcmi se opravdu nesvěřuje snadno a mě u čtení často napadlo, jak moc vlastně sami neznáme přesné příběhy svých vlastních prarodičů... Tak pokud ještě máte to štěstí se jich na jejich příběhy vyptat, určitě neváhejte (já už bohužel tuhle šanci nemám...). Třeba budete jejich vyprávěním překvapeni jako Melanie...

58 04.11.2017

Čteno dětem, takže spíš jde o jejich hodnocení :-) Na každé předčítání se moc těšily, nicméně za sebe musím říct, že mně osobně se místy předčítalo špatně - překlad a slovosled byl takový krkolomný... Ale to je jen malá výtka, určitě je to kniha, která děti dokázala upoutat.

50 03.11.2017

Miluju příběhy vyprávěné z více úhlů pohledu, ale prosím, ne takhle. Přiznávám se, přečetla jsem jenom Veroniku, Jáchyma bez valného zájmu prolistovala, takže hodnocení berte hlavně k části Veroniky. Připadala jsem si, že čtu časopis Napsáno životem, speciální erotické vydání... Patrik Hartl se tu vážně hodně snažil o čtenářský orgasmus, ale já teda fakt nebyla.

73 28.10.2017

Každičkou chvíli se rozhodujeme, co uděláme, a tahle naše rozhodnutí pak ovlivňují další život. Někdy méně, někdy více. Ale takový ten pocit "co by, kdyby" má určitě každý z nás. A taky zřejmě nějaká vlastní malá či větší tajemství. Jde o to, že se s nimi musíme naučit žít, protože jak je i zmíněno v knížce, totální upřímnost se přeceňuje :-) Každopádně zajímavý pohled, protože tady těch "co by, kdyby" bylo opravdu hodně... Stačí malá změna, skoro jako mávnutí křídly motýla (mimochodem krásná obálka) a celý propletený příběh tří hlavních hrdinek by mohl vypadat úplně jinak. A stejné je to i ve skutečnosti, jen o tom asi tolik nepřemýšlíme...
"Některá tajemství by měla zůstat tajemstvím navěky. Můžete se zeptat Pandory."

87 27.10.2017

Nádherné, dojemné, laskavé. Před nedávnem jsem u jedné knížky psala, že jsem byla připravená na dojemný příběh, který se ale (alespoň u mě) nekonal... Tak tady to bylo naopak. Čekala jsem knihu o dávném tajemství, které nakonec probublá na povrch, ale dostala jsem mnohem víc - příběh o lásce mezi matkami a dcerami, mezi přítelkyněmi a o tom, že nikdy nic není jen černobílé. Takže ačkoli jsem to nečekala, tak tady to na pár kapesníků bylo. Doporučuji hlavně matkám, nejlépe dospívajících dcer, ale i třeba nastávajícím maminkám (třeba se dozví nějaké informace ohledně domácích porodů).

61 21.10.2017

Čteno dětem. Předchozí příběh z Picimberku se mi osobně sice líbil o krapet víc, nicméně i pražské pokračování stojí za to. Popis Prahy mi jako malé učaroval, protože jsem jí prakticky vůbec neznala, takže zbylo spoustu místa pro představy :-)

41 16.10.2017