Chytuš komentáře u knih

Zapomeňte na X-Men - prý záhadný gen x! Každý může být NO (NeOBYČEJNÝ), pokud ovšem bude ochoten zaplatit hodně, hodně vysokou cenu. A to vědci, jako jsou Viktor a Eli, jsou ochotní risknout (já bačkora bych do jejich "vědeckého" pokusu nešla ani omylem, ale číst o tom je jiná :-). Ani jeden z nich se vám nebude líbit. Ani jeden z nich by nevyhrál soutěž sympaťák roku - upřímně jejich NO schopnosti jim dost dávají, ale i dost berou. A právě proto je tahle knížka svěžím závanem v jinak stojatých vodách superhrdinovského žánru. Přičtěte navíc čtivost, napětí a akci (vše podpořené krátkými kapitolami ve stylu - tak ještě jednu, ještě jednu a máte za sebou rázem několik desítek stran). Takže - vrrr, kde je ten další díl???
A jen poznámka pod čarou pro ty, kteří už četli - dokáže mi někdo rozklíčovat pseudonym autorky ve světle téhle knihy? V.E.Schwab... Roztomilý dvojsmysl, nebo NO?

75 22.04.2020

"Od Remarquova díla Na západní frontě klid jsem nečetl knihu, která by na mě svým vylíčením válečných hrůz a toho, jak válka lidi mrzačí, udělala takový dojem jako Zimní muži." Tolik k románu uvádí Jens Henneberg na přebalu knihy. Pro sebe jsem si říkala - tak se ukaž milý Jespere Bugge Kolde, laťku máš nastavenou hodně vysoko... A víte co? Lépe se to podle mě v jedné větě shrnout nedá. Brada mi spadla hned na začátku - a pak ještě mnohokrát. Ze čtení mi místy bylo fyzicky špatně, přesto jsem se od téhle knihy nemohla odlepit. Je to jedna z knih, které se mnou zůstanou hodně dlouho, protože její dopad je drtivý a opravdu velmi působivý.

Ten, kdo se neodváží sám si zvolit cestu, skončí jako kamínek na schodišti, po němž stoupají mocní. - Carl Scharnberg

94 17.04.2020

Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne, aneb tak dlouho se odkládá kniha, až se její základ stane poměrně neaktuální. To se mi stalo právě u téhle knížky. Pokud bych jí četla před rokem až dvěma, byla bych asi o dost nadšenější. Přesto musím uznat, že pan Vondruška čtivě shrnuje historické příklady a pokouší se z nich udělat závěr pro současný politický vývoj. Na druhou stranu mi knížka přišla trochu chaotická a neuspořádaná, autor podle mého názoru skáče tam a zase zpátky, takže se čitateli občas může stát, že zrovna neví, která bije a co si přesně má z čteného vzít...

73 10.04.2020

Takhle si přesně představuji odpočinkovou literaturu, které říkám "gumovací" nebo "vypínací" (kdo v těchto dobách podobný druh literatury nepotřebuje, hoď kamenem...). Příběh o výměně duší nezi mladou nevázanou Jasmínou a stařičkou Almou krásně plyne, místy je vtipný, místy dojemný, i trocha romantiky se najde. Navíc - konec dobrý, všechno dobré. Prostě úplná pohodová a milá četba se vším všudy... Život je krásný v každém věku :-)

85 04.04.2020

Děkuji Helenko, měla jsem příležitost se znovu vrátit do těch kouzelných dětstkých let v nekouzelném prostředí, kdy "co se říká doma, ve škole se neříká". Možná mladším ročníkům až tolik neřekne, ale já si čtení 100% užila.
Jen bych se přimlouvala za výměnu obrázku knihy tady na databázi. Osobně mám vydání z Nakladatelství Petrov z roku 2002, které má obálku mnohem krásnější a výstižnější - pohled zezadu na holčičku s rozsvíceným lampionem v zasněžené uličce. Holčička vrhá dlouhý stín, před ní se otevírá trochu osvětlená ulička a nad ní je spousta rudých hvězd... Pokud si přečtete, tak musíte uznat, že tahle obálka je naprosto dokonalá!

114 30.03.2020

Raději jsem neměla ten (povídkový) román
raději jsem neměla ho číst.
Hrdina byl v tom románě schován,
závistí bledne samotný Twist...

Ach, Geralt... Jen ten epilog "Něco končí a něco začíná" - ano, moc bych si přála takový konec, ale vzhledem k tomu, že autor si s námi místy hraje, bude opravdu takový? Nezbývá než se co nejrychleji pustit do samotné ságy o Geraltovi a Ciri...

91 22.03.2020

Opět spokojenost celé rodiny. V průběhu čtení se u nás navíc změnily čtenářské zvyklosti - ze začátku čteno synům, poté se oba synové začali v předčítání střídat, takže druhou polovinu jsem měla jako milé audio. Will už není učedník, dostává vlastní léno, kde se ale moc neohřeje... Je povolán na tajnou misi v přestrojení - takový středověký agent :-) Navíc Will najde novou čtyřnohou a staronovou dvojnohou přítelkyni :-) Je pravda, že tempo knížky je oproti prvním dílům pomalejší, přesto nás série pořád dost baví. Škoda jen, že díl od dílu ubývá přítomnost Halta...

74 14.03.2020

K MDŽ jsem se rozhodla přečíst něco, co je primárně určené ženám. Příběh se odehrává ve dvou časových rovinách (to můžu) a obě hrdinky mají dost pohnuté osudy (to by ještě také prošlo), které hrdinně překonávají (uff...). Bylo to sladké až tak, že jsem se bála, že se ke knížce přilepím - v dobách mé puberty jsem svojí maminku, hltačku Rosamunde Pilcher a podobných cukrových vat, zlobila s tím, že z podobných knih odkapává růžový lepkavá kapalina a že se v rámci vlastního zdraví od nich držím dál (vždycky si jen povzdechla, kde vzala takovou cynickou dceru)... No pravda, vydrželo mi to pořád a tenhle druh literatury nevyhledvávám - tím chci říct, že romantičky tělem i duší si tuhle knížku určitě moc užijí, já si podobné čtení nechám třeba zase až k dalšímu MDŽ :-)

83 11.03.2020

Naprosto nečekaně povedená a vtipně pojatá rozborka manželských vztahů, která zřejmě bude oblíbená hlavně u žen po čtyřicítce :-) Ale pozor - i pro muže se najde pár dobrých rad: například že orgasmu dosáhne jejich parnerka snadno, pokud jí položíte na čerstvě vysátý koberec (má to samozřejmě háček, neplatí to v případě, že by mužskou část napadlo tuto situaci vyřešit větou: "Miláčku, co kdybys vysála a pak na to hned vlítnem?")... Aneb ještě žádný muž nikdy nebyl zavražděn při provádění domácích prací.
S autorkou musí být vážně legrace, celá kniha je nadupaná vtipnými sarkastickými hláškami - především hlavní hrdinky Cassie, ale i obou jejích kamarádek. Při čtení jsem se místy válela smíchy a Cassiiny humorné postřehy mi už teď chybí... Vyprávěno s nadhledem, ale nejde o prvoplánovou zábavu, místy se svezete i na vážnější vlně. Jelikož je ale hlavní vypravěčka Cassie od přírody optimistka (pokud to jde, chodí po slunečné straně ulice), zvládne těžkosti s bravurou sobě vlastní.
Mimochodem knížku jsem si půjčila zanedlouho poté, co jeden kamarád manželovi půjčil (prý velmi vtipnou) knihu Základy mužského šovinismu. Musela jsem tedy rázně vrátit protiúder - donesla jsem domů "Jak zabít manžela" a plánovala, že budeme číst společně - každý to svoje a uvidíme :-) Manžela ale název knížky nechával úplně netečným. Je nutno podotknout, že se začaly obávat hlavně děti - nezapomenu ustaraný dotaz mladšího syna "Mami, o čem to je a proč to čteš?"... Co můžu nakonec posoudit, bavila jsem se určitě víc já. Základy mužského šovinismu leží kdesi rozečtené, takže manželův zájem o téma asi nebyl úplně tak velký. Každopádně děkuji neznámému kamarádovi (jehož identita je přede mnou střežena líp, než Vatikánské archivy), bez jehož knižního šovinistického tipu bych se k téhle knížce určitě nedostala s tak prioritním zájmem. A to by byla škoda.

77 06.03.2020

Aktuality ze života knihomolky: Zemi zachvacuje panika z šíření koronaviru. Lidé začínají skupovat všemožné trvanlivé potraviny. I mě zachvacuje panika - budu mít pro případnou karanténu dostatek nového čtiva? Jak se proboha v případě epidemie dostanu do knihovny??? Škoda jen, že to nedokážu ještě tak hezky nakreslit do komiksové podoby, jako Debbie Tung... Velmi milý komiks, ve většině situací jsem se úplně viděla - pro knihomoly povinné čtení :-)

112 27.02.2020

Bolest, nevolnost, zmatek v hlavě a tísnivý pocit, že tomu neujdeš. Že to prostě musíš přežít... Taková je kocovina - kdo by to neznal? A taková je, přátelé, i Kocovina. Není to veselé a milé čtivo. Zakousne se a bolí.... A to obzvláště ty, kteří mají i jinou zkušenost - zkušenost s místem. Sudety - konec světa, samoty... Kraj, kde se po dlouhá století mísily odlišné národy. Kraj chudý, přesto krásný - kdo mu propadl, není pro něj úniku... Na Kocovinu budete chtít buď rychle zapomenout, nebo se vám vryje do šedé kůry mozkové na hodně dlouho.

76 25.02.2020

Cop je hodně zajímavá kniha. U mě osobně vybočuje hned z několika důvodů - nevzpomínám si třeba, že bych byla u nějaké knihy rozložená na kousky už po pár stránkách... Samotný styl knížky je úchvatný, stručný, ale tak přesně mířící na čtenářovu krajinu srdeční (že by to bylo tím, že je autorka úspěšná scénáristka?)... Cop má silnou ženskou stránku, muži jsou v podstatě v hlavním dění upozaděni, nicméně všechny tři ženy jsou velké bojovnice, což je spíš mužský rys - z příběhu je proto cítit takový trochu feministický podtón. Za sebe ale musím říct, že tady mi vůbec nevadil... Jediné, co mě trochu mrzí je, že linka Smity končila velice náhle. Autorka u obou dalších hrdinek naznačila, jakým směrem se bude dál vyvíjet jejich život, u Smity, která mě osobně zaujala nejvíc, je konec prudký, náhlý a bez dalšího vysvětlení (pokud tedy nepřijmete jako závěr její silnou víru)... Oceňuji i popsané kontrasty (bída nedotknutelných proti vyšperkovanému západnímu světu), ale zároveň silné provázání, symbolicky velice zdařilé. Rozhodně doporučuji všem k přečtení!

103 22.02.2020

S touto odbornou publikací jsem se (z čistě osobních důvodů) hodně natrápila. Jelikož už mám o poruše pozornosti něco načteno, mnoho z popisovaných věcí jsem už znala. Vadil mi ryze americký přístup - k autorovi do ordinace přicházejí lidé, aby se poradili o své diagnóze, takže se sáhodlouze pitvá, že John je roztržitý a zapomnětlivý - trpí poruchou pozornosti, Mary je snílek s hlavou v oblacích - trpí poruchou pozornosti, Tom je dítě svéhlavé a neposlušné - trpí poruchou pozornosti... A tak dále a dále. Než se doberete k tomu, co člověka doopravdy zajímá, tedy k tipům, jak s ADD pracovat, musíte se prokousat spoustou "názorných příkladů". A s těmi tipy to také není tak žhavé, protože ačkoli nějaká obecná doporučení uvedená jsou (ale pokud už jste k problematice něco četli, tak nic nového nenajdete), autor především klade důraz na správné zaléčení pomocí medikace - stimulancia (nejčastěji používaný Ritalin), nebo antidepresiva... To není zrovna tip, který jsem si chtěla z knihy odnést...
Pokud jste tématem ADD zatím nepolíbení, může Vám být kniha prospěšná, protože i přes výše uvedené výtky je poměrně dobře uspořádaná, takže vatu v podobě příběhů může člověk přeskočit a dostat se dřív k tomu podstatnému. Pokud už ale o problematice něco víte, knížka Vám zřejmě nic moc nového nepřinese. V horším případě budete rozčarovaní jako já a začnete přemýšlet, jestli není moje chyba, když do syna neláduji prášky horem dolem...

65 19.02.2020

Přiznávám se bez mučení, že k Zaklínači v knižní podobě jsem se dostala až po shlédnutí seriálu. Fuj, hanba mi! Vůbec nechápu, jak mi mohl tenhle naprosto skvělý fantasy mix pohádek naruby, čar a kouzel se špetkou slovanské mytologie tak dlouho unikat... Naprosto skvělé a to jsme spolu, Geralte, zatím na začátku :-) Škoda jen, že na další díl budu muset čekat, v knihovně teď totiž Geralt frčí :-)

106 17.02.2020

Marná sláva, dnešní děti už prostě Vernerovky nebo Foglarovky nebaví tolik, jako kdysi v dětsví nás, jejich rodiče. Máme doma knížky od obou autorů, ale zatím jsem neviděla, že by je synové přelouskali s takovou rychlostí a chutí, jako Prašinu. A tak jsem musela zjistit, co teď frčí. A byla jsem nadšená. Napínavý a dobrodružný příběh, který má část z fantastiky z Verneho, kombinovanou s dobrodružstvím a kamarádstvím z knížek od Foglara... Bez jakékoli hluché vaty - v Prašině se pořád něco děje, děj sviští dopředu raketovým tempem - a to je přesně to, co mladé čtenáře dokáže u knížky udržet. Skvělý počin, už jsem dostala za domácí úkol sehnat i druhý díl...

104 09.02.2020

Musím přiznat, že tady už nejsem tak nadšená, jako z předchozích dílů. Fotky jsou pořád nádherné, člověku se při listování kuchařkou sbíhají sliny, ale uspořádání receptů mi přišlo hrozně nepřehledné. Každopádně i z téhle kuchařky si odnesu pár dalších rodinných stálic - cuketová hnízda, batátové pyré s chilli, krevety v hořčičné omáčce, nebo pečené kuře se zeleninou z jednoho plechu... A určitě ještě časem objevím i další receptové poklady :-)

64 08.02.2020

"Vědci objevili nový revoluční způsob léčby zajišťující dlouhověkost. Posiluje paměť a povzbuzuje kreativitu. Budete díky němu vypadat atraktivněji. Pomůže vám udržet si štíhlou linii a nebudete mít neovladatelné chutě na jídlo. Bude vás chránit před rakovinou a demencí. Zahání nachlazení a chřipku. Snižuje riziko srdečního infarktu a mrtvice, o diabetu nemluvě. Díky této léčbě se budete cítit spokojenější, méně sklíčení a úzkostliví. Máte o ni zájem?"

Miluji, když odbornou publikaci napíše člověk, ze kterého sálá nadšení pro svůj obor. Několik knih od pobobných nadšenců jsem už četla a vždycky je to tak, že svoje zapálení pro věc dokáží přenést na čtenáře. A nejinak je tomu i u pana Walkera, který ze všech možných stran a úhlů zkoumá spánek. Některé věci jsou notoricky známé, jiné možná čtenáře překvapí, ale vždy je popsáno jasně, srozumitelně a čtivě. Velké doporučení pro všechny, kteří se o spánku chtějí dozvědět maximum.

85 07.02.2020

Tak tady mi už o dost let proběhla záruční lhůta, přesto se mi knížka líbila. V rámci žánru totiž nabízí víc, než jen obyčejnou romantiku dvou dospívajících. Declan i Juliet jsou oba sympatičtí, ale ne bez chyb, proto jsou uvěřitelní a člověk jim celou dobu drží palce. Vhodně zvolená je i forma vyprávění, kdy každá kapitola začíná dopisem a následuje vyprávění v ich formě, ve kterém se střídají pohledy ústřední dvojice. Milá YA romantika kombinovaná s hlubšími motivy viny, trestu a smrti někoho z nejbližších.

101 02.02.2020

Zapomeňte na všechny mnichy s ferrari, mudrce na surfu, muže, který chtěl být štastný nebo nemoudrého filozofa... Místo nich se seznamte s Morriem. Naprosto úchvatná, dojemná a krásná kniha (dá-li se o knize o umírání říct "krásná"). Ona totiž není jen o umírání a smrti, je to oslava života, oslava všech lidských hodnot, na kterých by nám mělo hlavně záležet. Kniha, která se mi zaryla hluboko do srdce... Velmi doporučuji.

89 28.01.2020

Čekala jsem vtipné existenciální svitky
Ale byly to jen fest depresivní b... BÁSNĚ.

Uff, už při letmém pohledu na čtenářskou výzvu letošního roku mi bylo jasné, že téma poezie bude pro mě osobně nejtěžším. Básničkám jakéhokoli druhu se vyhýbám jak čert kříži, snesu jen ty, které jsou epické nebo vtipné. Od téhle sbírky jsem čekala to druhé - a to jsem se teda dost spletla... Zřejmě před dávnými a dávnými lety, v dobách, kdy jsem byla tak trošku emo a nosila červenou kostkovanou košili tak, aby mi ladila s tehdy aktuální barvou vlasů, bych se nad touhle básnickou sbírkou naprosto rozplývala. Možná se i pár veršů naučila zpaměti, nebo si je zapsala do deníčku - jak to ten Charvát hustě vystih, tu naší blbou dobu, kdy všechno je tak na hov..., že... S odstupem let, taky po pár sebepoznávacích zkušenostech (teda žábu za sebou nemám, to je fakt), musím říct jen to, že jaký si to uděláš, takový to máš, jak přemýšlíš, tak žiješ... Takže touhle bažinatou stezkou, kdy je všechno špatně - děkuju, ale už ne.

58 24.01.2020