Chytuš komentáře u knih

Petře Soukupové tedy rozhodně nemůžu odepřít, že mě pokaždé chytí a odmítá pustit. Přiková mě do křesla a já si nikdy nevšimnu, že to křeslo je elektrické. Takže přichází malé šoky, pak větší a větší a já pořád sedím a nechávám si pouštět ty malé, větší i obrovské šoky do těla dál...
Tentokrát autorka zpracovala tři novely, ve kterých se řeší především sourozenecké vztahy - až sourozenecká rivalita. Každá z novel je jiná, ale spojuje je téma (z)mizení/absence někoho nebo něčeho v životě. Každé z popisovaných dětí je jiné a přece jen jsou si v určitých rysech tak podobné (ano, podprahově vnímám i kritiku současné výchovy, potažmo společnosti). Úsečné věty, o to větší emocionální dopad. Nečekejte ale žádnou selanku ani pohádku, u knih Petry Soukupové jde o to, dostat se až na dřeň, ke kořenům. A to obvykle bolí...

104 21.10.2019

Tahle knížka je neuvěřitelně milá. Nebudete se u ní sice lámat v pase, ale pobavený úsměv a takové milé teplo uvnitř vás při čtení neopustí. Je potřeba počítat s tím, že popisované události se staly už před nějakým tím rokem, takže mladší čtenáře můžou některé věci překvapit až zaskočit (třeba že televize v davných dobách neměly dálková ovládání :-) ... Paní Klimtová mi svojí náturou a svým pozitivním přístupem k životu připomněla jednu mojí kamarádku - takže vidíte, nepropadejte panice, takové milé ženy s nadhledem a pozitivním přístupem k životu jsou všude kolem nás. A za to jsem moc ráda.

60 15.10.2019

Oblíbených kuchařek mám tolik, že by se daly spočítat na prstech jedné ruky. Hrdě hlásím, že tohle je jedna z nich - skvělé recepty, které nejen dobře vypadají, ale hlavně bezkonkurenčně skvěle chutnají...

63 13.10.2019

Nejsou to rady.
"Psychoterapie není udílení rad. Radu dostanete, když si člověk, s nímž se bavíte o něčem strašném a složitém, přeje, abyste zmlkli a nechali jej být. Radu vám dá ten, kdo vám chce předvést nadřazenost svého intelektu. Kdybyste koneckonců nebyli tak hloupí, neměli byste hloupé problémy." str. 253
A tak je potřeba k celé knize přistoupit. Ne jako k jednoduchému výčtu pravidel, které vás zbaví starostí a jako mávnutím kouzelného proutku se všechno ve vašem životě k dobrému obrátí. Ne, tohle je spíš filozofické pojednání o stavu současné společnosti. Peterson nadhodí téma a pak kolem něj krouží v obrátkách a odbočkách tak vzdálených, že si říkáte, že už se ani nemá šanci k původnímu tématu vrátit... Zřejmě ani s některými myšlenkami nebudete souhlasit, ale upřímně to po vás ani autor nechce. Předkládá své úvahy tak, aby se čtenář nad nimi zamyslel a ne je jen tupě následoval...

71 12.10.2019

Jmenuje se Marek. Josef Marek. Nepije Martini, ale pivo (má i slušně vybavenou vinotéku). Zkrátka takový český plukovník, expert na kybernetickou kriminalitu. Samozřejmě by to nešlo bez té správné krasavice - Barbora, krásná, mladá a vysoce inteligentní (IQ 180) hackerka. Ach ty postavy, s těmi jsem prostě měla vážný problém. Příběh se mi naopak docela líbil, rozhodně jde o neotřelé téma, které pro mnohé bude zavánět konspiračními teoriemi... Nakonec pravda je to, čemu jste ochotni uvěřit. A to už bude na každém jednotlivém čtenáři... Simulakrum je děsivá teorie...

59 07.10.2019

Roztomilá oddychová pohádka o trochu jiné princezně, zvláštním království, Knize osudu, Tužce osudu, Gumě osudu, Bělítku osudu a Skartovačce osudu a těch mnoha a mnoha dalších věcech, co jen je možné vymyslet... A nezapomínejme na školu mágů, podsvětí, Zapisovatele osudu, Kerbera, Sfingu a hlavně Micku! Takhle to zní šíleně zmateně, ale já si tuhle pohádkovou jízdu moc užila. Bylo to svěží, bylo to vtipné, romantiky tak akorát - knížka přesně na deštivý víkend...
"Bělokněžník? Ne... ne... Já jsem mág. Všeobecná škola, bez zaměření, rozumíte. My umíme všechno. Ale nic dokonale." str. 147

68 05.10.2019

Moc dobře si vzpomínám na úvahu, kterou nám paní profesorka před dávnými lety zadala k sepsání, na téma "Trest smrti - ano či ne"... A já po dlouhých úvahách pořád ne a ne přijít na to "správné a spravedlivé". Podobně to má autorka u tématu sterilizací. Nahlíží na celý problém z mnoha úhlů, pro někoho byla možnost operace určitě vítaná a chtěná, za jiné bylo rozhodnuto bez jejich vědomí, což je bezpochyby špatně...
Musím říct, že krom otázek morálního charakteru ve mně knížka vyvolala i naprosté zhnusení v tom, kdy a kde se odehrávala. Takový přístup od země, která si dělá ambice na vzor demokratičnosti pro celý svět, navíc v době nedávné - v době začínajících Beatles a prvních cest do vesmíru! Bůhví, co se tam hezky pod pokličkou vaří teď. Radši ani nedomýšlet...

76 05.10.2019

Tak takhle dlouhou knižní předehru, aby člověk pohledal! Asi víc čtenářům podle níže uvedených komentářů trvalo, než se pročetli zdlouhavým děním na začátku. Ale po dočtení musím uznat, že i to mělo své kouzlo. Z dění v Oxfordu blízké budoucnosti mi sice hodně vadilo, že se v podstatě pořád jen někdo někam přesouval, diskutoval o tom, že někde je problém, upadal do bezvědomí a znovu se probouzel, aby znovu absolvoval kolečko, po kterém znovu zjistí, že "někde je problém". Myslím, že autorka tyhle části vůbec neměla tolik natahovat, protože každý důvtipnější čtenář by záhy začal přemítat, kde by ten problém mohl být, aniž by k tomu autorka tolikrát vybízela. Bohužel pro všechny našince - ta hlavní apokalyptická pointa je, jak už tu v komentářích mnohokrát zaznělo, vyzrazená v anotaci knihy. Takže pokud jste anotaci nečetli, dělejte, že neexistuje a pustťe se do čtení. Pokud vás baví cestování v čase, případně vás zajímá, jak se žilo ve středověku, je to knížka přesně pro vás.
Dění ve středověké vesnici jsem oproti dění z blízké budoucnosti hltala jedním dechem. Ne kvůli tomu, že by autorka v téhle části použila akčnější spád nebo děj, v podstatě velká část knihy je opravdu o životě na středověké vesničce, o vztazích mezi tamějšími lidmi, přesto to celé mělo svoje kouzlo. Středověk vylíčený tak, až mi před očima běhaly obrazy. A to u knížek obdivuji - pokud tohle dokážou, je jedno, jak pomalu se děj posouvá. Ale abych byla spravedlivá, tak posledních 150 stran je opravdu dějově nadupaných, takže si přijdou na své i ti, kteří chtějí trochu akčnější příběh...

69 25.09.2019

Jak jsem byla nadšená z jiné autorčiny knihy Význam nemocí, tak u téhle knížky jsem víc než rozpačitá. V podstatě je to základní řečeno už na obálce - autorka rozebírá pět základních typů zranění, které si prý všichni neseme v sobě a podrobně rozebírá, jak které zranění souvisí s dalšími problémy v životě lidském. Potud bych to ještě byla schopná překousnout, a to i přes mojí absolutní škatulkovací nechuť. Problém je pro mě v tom, že autorka primárně vychází z fyzického vzezření těla. Teorie je, že si podle svého zranění nasazujeme masku, která je typická pro jeden z pěti typů zranění a tato maska je vlastně naše tělo. Takže všichni hubení (já jim interně říkám vílí typ) jsou nějací - podle autorky se stejnými povahovými rysy a sklony k určitému typu nemocí, ti s kulatým tělem a kulatým obličejem jsou zase analogicky všichni stejní... A tak dále - sportovní postava, shrbená postava, široké boky nebo ramena - to všechno znamená, že ti, co mají postavu stejnou (jako vy), jsou všichni stejní (jako vy) - zjednodušuji, ale takhle je to prostě v téhle knize předložené... A to už u mě prostě neprochází. Někteří se v rozboru daného typu možná můžou najít a řídit se radami, jak si podle typu zranění uspořádat vztahy (hlavně směrem k vlastním rodičům) a vyřešit různé zdravotní neduhy, ale v podstatě stejnou službu vám poskytne jakýkoli horoskop v bulvárním tisku...

57 25.09.2019

Chceš-li pobavit Boha, seznam jej se svými plány. Pravda, pravda. Já jsem měla v plánu se při čtení téhle knížky válet smíchy. No a slyšíte ten SMÍCH? Jo, tak ten není můj, ale BOŽÍ.

58 19.09.2019

Je těžké napsat o téhle knize, že byla lidská, protože pod tímhle pojmem si my lidé představujeme samé krásné a pozitivní věci. Ale lidstvo nemá jen krásné a pozitivní vlastnosti, to už nás historie nesčetněkrát přesvědčila...
Na to, že jde o příběh točící se kolem tří žen, má děj poměrně velké časové rozpětí - odehrává se mezi lety 1939 až 1959. Opravdu hodně oceňuji autorčin pohled na všechny hlavní hrdinky (nebo spíš hlavně na dvě z nich - Kasii a Hertu, příběh američanky Caroline mě zaujal minimálně). Zpracování jejich postav je velice zdařilé, rozhodně při čtení i náhodné stránky románu přesně víte, která z nich zrovna vypráví. Kasia je vykreslená jako mladá, naivní, zamilovaná dívka, která se z mladické nerozvážnosti zapojí do polského odboje. Herta oproti tomu mladá, cílevědomá lékařka, která lékařské povolání bere opravdu vážně - chce léčit a pomáhat lidem. Jak se z ní mohla v tak krátkém čase stát lidská zrůda, je v knížce velmi dobře vykresleno. Při čtení jsem si nejednou vzpomněla na Stanfordský vězeňský experiment, ve kterém se ukázalo, že i psychicky zdravý člověk, pokud je vystaven extrémním podmínkám, se k nepoznání změní...
U téhle knížky rozhodně doporučuji přečíst i doslov, který románový děj skvěle dovysvětlil. Dechberoucí jsou i fotografie na konci knihy, i ty příběh perfektně doplnily.

73 17.09.2019

Co ze začátku vypadalo jako lehká šustící zábava začalo od zhruba poloviny dřít tak, že by tomu ani Vagisan nepomohl. Znáte to, když se něco moc natahuje, nemusí to úplně dopadnout dobře... Zvlášť když se do toho natahování začnete kromě všemožných (šustících a kancelářských) vtípků snažit dodat sebepoznávací a sociologickou hloubku...
Nicméně pokud by ČT/NOVA/Prima přepsala knížku do scénáře pro nový sitcom, byla by to myslím docela koukatelná kombinace IT crowd a HIMYM. Blbinka, která pobaví a některé hlášky se mohou stát i legen - počkej si - dární...

59 13.09.2019

Za sebe tleskám. To, co se nepodařilo při čtení Greenovky Hvězdy nám nepřály, se teď podařilo na 100%. Byla jsem dojatá, fandila jsem oběma hrdinům, prožívala s nimi jejich první vážnou lásku a ano, trochu si i pobrečela... Stella i Will byli oba sympatičtí a i přes jejich nemoc z nich vyzařovala opravdová touha žít. Žít a prožívat. I když se specifickými pravidly. Už slyším mnohé cyniky, jak říkají, že je knížka plná klišé a tlačení na city... No a co? Jednou za čas myslím každý potřebuje takovou knihu, aby si znovu připomněl, jak krásné je žít, milovat a zároveň být zdravý...

71 12.09.2019

VAROVÁNÍ: Bacha, tahle kniha není pro starý! Je potřeba mít fyzičku (ta bichle je sakra těžká) a mladého ducha (jinak soukromou korespondenci ala chat na instagramu prostě nerozluštíte)...

Kombinace sci-fi a hororu, maličko šmrncnutá romantickou linkou - to už tady bylo mockrát. Ale zatím ani jednou takhle parádní! Čtení je vizuální lahůdka - kombinace úředních zpráv letecké flotily, soukromých mailů, zpráv z kamerových záznamů, záznamů řídící palubní umělé inteligence... To všechno prosím bez jediného sprostého slova :-)

"Všechna vizuální a zvuková data jsme začlenili v původní podobě a přidali k nim i písemné přepisy. Všechny typografické a gramatické anomálie pocházejí z původních dokumentů. Některé psané materiály byly cenzurovány SPS a museli je rekonstruovat naši komtechové, jen vulgarismy jsme podle vašich pokynů ponechali cenzurované. Jistě, příběh začíná smrtí tisíců lidí, ale bože chraň, aby v něm byly nadávky, co?"

Prostě neotřelá a jedinečná forma podání, která mě dostala. Je fakt, že v příběhu pár klišé je, ale ani na momentík by mě nenapadlo kvůli tomu srážet byť jen hvězdičku. Přehlížím i oslovení "Káďo", jakým Ezra zněžňoval oslovení Kady, ale s tím se asi nic moc lepšího udělat nedalo (já přišla už jen na Kádinko a musím uznat, že to je ještě praštěnější).

70 08.09.2019

Taková krátká blbinka, některé vtípky pobaví víc, jiné vás nechají v kamenném klidu... Kresbičky vyvedené, ty dvě hlavní spermie typově krásně sedly a jejich rozhovory mě místy vážně lámaly v pase :-)

"Co si myslíš o sexuální výchově na školách?"
"Tak nejdřív se mi to pochopitelně nelíbilo. Haranti se učí být sexuálně odpovědní, používat antikoncepci... Ale dneska už si myslím, že není od věci mít alternativní informační kanál k internetové pornografii. Kde se jinak dovědí, že si nemusejí ejakulovat jenom do obličejů?"

56 03.09.2019

Tahle knížka mě zasáhla svou syrovostí. Literárních kudrlinek tady moc nečekejte, zato příběh je dostatečně mrazivý, podepřený důležitými historickými milníky. Děj je vyprávěný v er-formě, ale já se celou dobu nemohla zbavit takové přítomnosti, jakoby šlo o vzpomínky skutečného vypravěče Hanse. I když kdo ví, kolik takových Hansů v českém pohraničí žilo... Znovu kniha, která připomíná, jací lidé jsou a jací dokáží být za jistých okolností... Nedělí se podle národností, ale na lidi dobré a špatné. A na to bychom neměli zapomínat... Zvlášť ne v současnosti, kdy je nám opět vnucováno, kdo je dobrý a kdo špatný - a světe div se, znovu podle národností...

"Hansovi hlavou projela představa, jak kulometem míří na toho usmívajícího člověka před sebou. Na kamaráda. Hergot, jaký to všechno mělo smysl, ptal se sám sebe." str. 197

71 27.08.2019

Po přečtení je mi Japonsko se svými zvyky a tradicemi stejně vzdálené, jako bylo před čtením... Sice jsem se dozvěděla, z čeho je složené kimono gejši, jak se obléká, kde a jak gejši bydlely, v jakých oborech se vzdělávaly, co všechno si ty pověrčivé ženy dokázaly napatlat na obličej, jak se líčily, jaké schopnosti a dovednosti pro ně byly nejvhodnější, o jejich hyerarchii a ještě spoustu dalších věcí z jejich života... Ale jak říkám, k pochopení, nebo empatickému vcítění do jejich života a motivů konání, mi to nepomohlo ani zbla... Pokud bych měla shrnout román do pár slov - intriky, závist, podrazy a milostná linka, kterou by mohla závidět i Pretty woman. A to prostě není čtení pro mě...

76 17.08.2019

Porovnávat jednotlivé knížky Aleny Mornštajnové mezi sebou je jako řešit, jestli je lepší rubín, safír nebo smaragd. Všechno jsou to drahokamy, záleží už pak jen na osobním vkusu, jestli se vám líbí červená, modrá nebo zelená třpytivá nádhera... Pro mě to autorka znovu dokázala - nádherná a bohatá čeština (ach, už jen ten název, kolik v sobě skrývá skrytých významů) v kombinaci s kvalitně vystavěným příběhem dělá z téhle knížky další pozoruhodný čtenářský zážitek... Paní Mornštajnová, děkujeme, pište dál, vaše příběhy jsou prostě jedinečné a neskutečně čtivé!

161 04.08.2019

Cirkus nemusím... Ale v tomhle podání jsem ho nejenom vzala na milost, tady jsem dokonce byla nadšená. Držela jsem palce jak Noe, tak Astrid, obě si mě úplně omotaly kolem prstu. A nebylo to tím, že by jedna nebo druhá byly kdovíjaké kladné hrdinky. Úplně naopak. Byly to ženy, které měly své chyby. Ale obě krmily toho hodného vlka v sobě :-)
Maličko mi knížka připomněla Slavíka od Kristin Hannah...

73 26.07.2019

Taky se vám zdá, že pan Kulhánek nějak zesentimentálněl? První třetina knihy akce a nic než akce, prošpikovaná sem tam nějakou sarkastickou hláškou. Sice se nebohý čtenář nechytá, proč se všechny ty věci kolem dějí, ale přes tu jízdu vlastně ani nemá čas pátrat po nějakém hlubším smyslu. Ale i ten se v druhé třetině vyjeví. To pro mě osobně byla nejlepší část knihy, užívala jsem si na max... V pekle to byl prostě Kulhánek se vším všudy.
No a tím se pomalu dostávám k tomu zesentimentálnění - proboha proč tolik romantiky? Ještě jednou bych musela číst o vrtění ve spacáku společně s dialogem: "Spíme."
"Spíme."
a osobně bych snad Jana šla dotáhnout zpátky k branám pekelným... Ale pořád je to jízda, takže pro milovníky knížek pana Kulhánka povinná literatura.

72 24.07.2019