cinapo komentáře u knih

Dočteno. Lidi, já nevím jak vám, ale mně tahle vize úplně rozhodila sandál. Kdyby se něco podobného mělo někdy (nedejbože) stát (nikdy nevíte, komu kdy rupne v kouli), tak by to byla zhmotněná noční můra všech můr. Příběh napsal člověk, který ví, o čem mluví a nevycucal si tuto potencionální hrozbu jen tak z prstu. O to děsivější čtení bylo. Byla jsem součástí všeho dění. Vše jsem cítila, prožívala s těmi lidmi. Četla jsem i při jídle, ale sousta mi hořkla v ústech a cítila jsem silný pocit trapnosti, protože v knize lidé po tisících umírali hlady. Myslíme si, jak jsme vyspělí, úžasní a nepřekonatelní. Ředitelé a pupek celého vesmíru. Kule. Jsme tak křehká a zranitelná civilizace, že se tomu ani nechce věřit.

"Vrátili jsme se v čase o sto padesát let."
To není sto padesát let," řekl John. "Spíš pět století. V roce 1860 lidé věděli jak žít. Měli fungující infrastrukturu. My nemáme nic. Zhasněte světla, zastavte přívod vody do toalet, zavřete lékárny a vypněte televize, které nám říkají, co máme dělat, a jsou z nás bezmocné ovce."

15 14.02.2016

Příběh z Borové zátoky mě fakt pobavil, smála jsem se chvílemi i nahlas. Bylo to milé a vtipné setkání s dosti svéráznými figurkami městečka a pošahaným andělem, který má za úkol splnit jednomu dítěti jeho vánoční přání. A to doslova. Takže bacha na to, co si přejete, mohlo by se vám to splnit :-)

9 25.01.2021

První třetina knihy se nese v duchu hororu, u kterého jste napnutí jako malé trencle. "O co v tom lese sakra šlo? Co viděli? Co se jim tam stalo?" ptáte se. Pak se to konečně postupně dozvídáte a zjišťujete, že... Si to přečtěte sami. Stojí to za to. :-)

9 07.07.2019

Eleanor v sobě hluboko nosí trauma z dětství. Tak hluboko, že není schopná normálně žít a být šťastná. Nemůže. Nesmí. Mamka říkala, že za nic nestojí, že ji stejně nikdo nemůže mít nikdy rád. Postupně, velmi pomalu zjišťuje, že to bude asi všechno úplně jinak.

Dobře napsaný, dojemný příběh velice introvertní ženy (možná až trošku s autistickými rysy), která ve svých třiceti letech objevuje vnější svět, nalézá sama sebe a zjišťuje, že i přes všechna traumata a jizvy je hodna lásky jako všichni ostatní.

8 10.05.2020

Příběh začíná pozvolna odchodem manžela od manželky a dětí. Prostě se jednoho krásného dne sebere, nesbalí si ani ty pověstné saky paky, a odejde. Původně má v úmyslu se zabít, ale jaksi mu na to chybí koule. Tak dostane spásný nápad a prostě si řekne, že jen tak zmizí ve světě. Proč ne, že. Vyděšená manželka, rodina, přátelé nechápou, kam se poděl a nakonec se smíří s tím, že postě někde v kopřivách po jakési nehodě vypustil duši. Jinak to přece není možné, to by nám taťka nikdy neudělal, aby od nás odešel. Vždyť k tomu neměl sebemenší důvod. Ale udělal! Ale měl! Aspoň si to více než dvacet let myslel... Pohledy do života a mysli obou manželů, střídavé vyprávění z jeho a jejího pohledu, současnost a minulost, to vše bylo strhující a rozuzlení více než nečekané. Po dlouhé době thriller, který nebyl přitažený za vlasy a svižně chvátal až k šokujícímu finále. Lahůdka!

7 20.06.2020

Zpětně přidávám hvězdu navíc. Příběh krásný, skvěle vymyšlený. A hlavní postava je to nejhodnější stvoření pod sluncem.:-) Celkově moc hezké a příjemné čtení.

6 24.03.2020

Hned jsem věděla, že se mi bude kniha líbit a že ve mě nechá významnou stopu. A taky že jo. Seznámila jsem se s městečkem, způsobem života jeho obyvatel, náturou a postojem k životu a také životními osudy samotné spisovatelky (pěkná pecka teda) a hlavně jsem poznala kočičího krále, který nebyl "pouhou kočkou", byl něčím mnohem víc. Miluju zvířata a vždy mne fascinuje, když poznám takové, které se vymyká standardu. Ne vzhledem, ale povahou a tím, jak se chová...někdy je to až neuvěřitelné. Je to nádhera a čest mít takového společníka na cestě životem. Tak hezky spinkej Dewey, moc ráda jsem tě poznala. Děkuji ti.

6 30.01.2016

Tento pohled na věc bude možná pro někoho těžké přijmout, se mnou ale možnost plánování vlastního života na Zemi před vlastním narozením jaksi pozitivně rezonuje, takže to takhle nějak klidně může být. Je toho tolik, co ještě nevíme o vlastním světě natož o tom posmrtném. Nedovolila bych si tvrdit "ne, takhle to není", protože nevím jak to je. Věřím, že naše duše neumírají, nemohou. Jsou energie a ta jen tak prostě nezmizí. Díky této knize jsem získala nový pohled na fungování a podstatu našich životů. A ten pohled se mi líbí.

5 29.07.2020

Ano, příběh má myšlenku, poselství a dává si za úkol varovat před temnou budoucností lidstva. Ale styl a forma jakými je kniha napsána mi vůbec nevyhovovaly. Kniha na mě působila jako by ji psal někdo, kdo má potřebu sdělit světu silné poselství (rozhodně máme jako lidstvo co dělat, abychom napravili všechno zpackané), ale celkově jakoby příběh napsal žák střední školy. A jen tak na okraj, opravdu mě štvalo používání citoslovcí funění, hekání a jiných projevů.

5 28.09.2019

Užívám si japonský způsob myšlení, jak vidí svět, jak myslí.. Je to tak odlišné od evropského pohledu na svět. A to mě moc baví! Podle obálky jsem se třepala strachy, že jsem si v knihovně náhodně vybrala horor, o kterém se mi bude zdát. Prvních pár stran by tomu i nasvědčovalo, ale postupně se ukázalo, že příběh se nese v úplně jiném duchu. Dá se říct, že je to young adult detektivka o chlapci, který rozkryje tajemství sebevražd tří mladých žen a v neposlední řadě také tajemství dávné minulosti své rodiny. Bavilo mě to hodně, doporučuji.

5 07.07.2019

Nádherný příběh, který mě naprosto pohltil a rozuzlení bylo pro mě tak nečekané, že jsem zůstala zírat s otevřenou pusou.

5 26.05.2019

Perfektní nápad fungování civilizace po vyřešení všech problémů způsobujícím lidem smrt (až na jediný způsob - oheň - pečená husa je holt pečená). Umělá regulace populace cechem smrtek je prostě geniální nápad a náramně mě to bavilo.

4 24.03.2020

Může obsahovat SPOILER. Úžasná kniha, která nabízí detektivní zápletku s hororovými prvky a hlavně skvělý humor. Hlavní hrdinku Maud jsem si ihned oblíbila a sympaticky nesympatický "starý parchant" pan Flood mě okouzlil a chytil za srdce úplně stejně jako kdysi Ove. V jednu chvíli jsem se neubránila slzám dojetí. Poeticky a s humorem psaný příběh, který ve mě dlouho zůstane.

4 29.12.2019

Naprosto miluju a jsem věrný fanošuk! :-D

4 02.02.2019

Stále ještě rozdýchávám první povídku "Oběť". Pravda, horory čtu málo, bojím se pak vystrčit v noci palec z pod peřiny, natož pak si zajít na záchod, takže načteno moc nemám. Ale budu statečná a dám si další. A další...

4 08.07.2017

Nádherná kniha s bručounem k zulíbání v hlavní roli. A vůbec mi není stydno přiznat i tu nudli, kterou jsem měla u nosu na konci příběhu.

4 05.07.2017

Smršť mě chytla hned od samého začátku. Je to krátká knížka, přečtena tedy byla obzvlášť rychle. Jen kdyby teorie o vzniku a fungování tajemného jevu byla v knize podaná trošku víc srozumitelněji i pro takové lamy jako jsem já, protože se mi chvílemi přehříval mozek. Ale podtrženo sečteno, bavila jsem se, byl to opravdu "fičák".

3 03.08.2021

(SPOILER) Jasmína je ukrutně vtipná holka a Alma úžasně milá stará paní. Ve vyměněných tělech jedna druhé nevědomky pomůže získat to, co jim dříve v jejich životech chybělo. Moc milé a vtipné čtení, několikrát jsem se chechtala nahlas. Krásná knížka, která pohladí nejednu romantickou duši.

3 06.07.2020

Nádherná, tajuplná kniha, kterou jsem si nesmírně užila. Vyprávění o osudu hlavního hrdiny znetvořeném požárem po autonehodě a jeho tajemné přítelkyně mě úplně pohltilo. Příběhy Marianne mně dovolily přenést se do dalekých časů a s jejich hrdiny milovat, smát se i trpět. Žádnou další knihu zatím nebudu rozečítat, ještě chvíli si chci užívat ten pocit z dočtené krásy.

3 07.06.2020

Sice už dávno nejsem cílovka, ale tenhle čtivě napsaný příběh o nechtěně zděděném genu cestování časem se mi líbil. Kniha odsýpala, velmi rychle a dobře se četla. Sympatické, uvěřitelné postavy a plus humor, za který dávám bod navíc.

3 15.02.2020