Cinik
komentáře u knih

Knih hodně zklamala mé očekávání, což je do jisté míry moje vina, protože jsem o Sarrazinovi a jeho názorovém ukotvení zas až tolik nevěděl. Je to upřímný starý socialista, který se pustil do boje s neomarxisty, co se zmocnili pozice, které mělo jeho hnutí a ukradli jeho stranu (SPD). To zcela vymezuje rámec a směr jeho úvah.
Části, které pojednávají o jeho osobní zkušenosti a zkušenostech jeho manželky po vydání knihy "Německo páchá sebevraždu", jsou zajímavé a užitečné. Pro ty, kteří se zdravým myšlením v tomto směru ještě nesetkali, mohou být přínosné i kapitoly zabývající se čachry neomarxistů a hlasatelů politické korektnosti s jazykem a symboly.
Zbytek ale už má přínos pochybný až záporný, protože jeho rodná ideologie jej v mnoha případech svádí na zcestí a znemožňuje mu jasně myslet. Krásným příkladem je stať týkající se snahy zavést sodomitská manželství, kde nejdříve zcela přesně a precizně vysvětluje, proč je to blbost a zneužití pojmu manželství, nicméně následná predikce toho, co to bude znamenat (až to nevyhnutelně projde - mimochodem, už to v Německu mezitím prošlo), je tak totálně mimo, že člověk zírá, jak může intelekt člověka a jeho schopnost jasně myslet na tak krátkém úseku několika řádků tak rychle a dokonale vyhasnout (pokud ovšem jde o vyhasnutí a ne nepovedené mlžení)...
Kniha se hlásí k mnoha myšlenkám a směrům, které křesťan nemůže akceptovat, jako je např. morální relativismus. Jeho úvahy jsou často ulítlé ve směru socialistické ideologie. Co ale nejvíc fascinuje a co dominuje celé knize, je jedna z hlavních myšlenek starých marxistů, že za všechno zlo může Církev. Člověk by řekl, že když starý socialista píše o své válce s mladými neomarxisty a o tom, co z ní vyvozuje, mohl by se bez ostentativní mnohonásobné prezentace tohoto postoje obejít, ale vypadá to, že ne. Četné odkazy na dějiny křesťanství, které mají tuto tezi demonstrovat, jsou sice o ždibec kvalitnější než v Dawkinsových pamfletech - tj. trochu pečlivěji vybrány a umírněněji prezentovány, takže člověk potřebuje trochu více znalostí k tomu, aby dokázal odhalit jejich manipulativnost a neférovost, nicméně jinak jsou podobného charakteru (tam kde Dawkins bezostyšně lže, Sarrazin spíše jen velmi obratně zavádí). Jen ponechávají trochu více prostoru pro otázku, zda jde o cílené manipulace, či o prosté selhání úsudku (u Dawkinse podle mne nepřipadá druhá možnost v úvahu vůbec, u Sarrazina někdy ano). Stejně pak člověka pobaví, když v hloubi knihy dává do protikladu středověký "teror křesťanské ctnosti" se svobodami a svobodným myšlením antiky, ačkoliv sám na začátku knihy připouští, že to s tou svobodou v antice nebylo vůbec tak žhavé, když připomíná Sokrata a ostrakizaci...
Váhal jsem mezi dvěma a třemi hvězdičkami, ta třetí je spíše za odvahu autora válčit s neomarxisty a říkat to, co není v módě. Nicméně pro mne osobně kniha žádný velký přínos nepředstavovala.


Kniha je jistě zajímavá a přináší některá zajímavá fakta, nicméně dobré hodnocení si nezaslouží kvůli autorovu neobjektivnímu přístupu k tématu. Ve snaze "dělat to jinak" a být "objektivnější než předchůdci" došel tak daleko, že jeho výplody jsou nejen originální, ale rovněž naprosto nehorázné a příčí se zdravému rozumu.
Objektivita totiž neznamená pohled nikdo není bílý ani černý, všichni jsou šedí, takže se vina rozdělí rovnoměrně mezi oběť a zločince. Autor též na mnoha místech projevuje značné nepochopení podstaty církve a katolické víry, pročež značně podceňuje některé problémy, které pronásledování Církvi způsobovalo, a má zcestné představy o tom, co mohlo být pro církev přijatelné a co ne. Obávám se ale, že od modernistického katolíka a absolventa "modernizované" KTF UK nejspíše ani nic lepšího očekávat nelze.
Asi naprostý vrchol autorovi nestoudnosti představuje závěr, v němž mimo jiné tvrdí, že si Katolická církev mohla částečně sama za úbytek duchovních, neboť bylo přece její chybou, že měla výhrady proti komunisty zglajchšaltovanému semináři v Litoměřicích (str. 365). Sorry, to je něco, co žádný slušný a příčetný člověk nemůže vypustit z klávesnice.


Největší vadou knihy je to, že je v ní užit kontroverzní "modernizovaný růženec", zahrnující i Janem Pavlem II. přidaná tajemství světla, před nímž dává mnoho katolíků (včetně mne) z celé řady dobrých důvodů přednost tradiční formě. Pominu-li tento (z mého pohledu poměrně zásadní) nedostatek, jde o velmi podařené dílko.


Paul Johnson si klade otázku, mají-li tzv. intelektuálové právo být něčím jako vůdci ukazující lidstvu cestu svými myšlenkami. Dle autora nemají, což je názorně demonstrováno přehlídkou a životopisy nejvýznamnějších levicových intelektuálů, ikon dnes dominujícího levicového myšlení. Nu, je pravdou, že rozumný člověk musí při pohledu na toto hrůzné panoptikum amorálních šílenců, feťáků, alkoholiků a hochštaplerů přiznat, že tyhle lidi opravdu není důvod ctít a následovat. Leč...
Nechci s ním souhlasit, dokázal bych najít jiné intelektuály a vzory, skutečné příčetné vzdělance a lidi úcty a následování hodné. Faktem ale je, že tyto mnohem lepší varianty intelektuálů zaujaly a ovlivnily "moderní" lidstvo podstatně méně. Bohužel. Postačí ale tento smutný fakt coby argument, který činí z Johnsona automaticky vítěze? Doufám, že ne...


Vynikající kniha vysvětluje podstatu sedmi hlavních hříchů na základě jejich propojení s Kristovými slovy na kříži a dalšími biblickými texty. Výklad často pracuje s alegorickým výkladem Kristových slov, což jej činí místy poněkud diskutabilnějším, nicméně rozhodně jde o knihu katolickou a velice kvalitní...
Jinak mne osobně pobavila str. 47 - nechápu, jak mohl otec Sheen tento text vytvořit, aniž by osobně znal dnešního přehrdého nositele Templetonovy ceny. Doslova jsem ho tam viděl...


Vynikající kniha, která ukazuje život Církve a výchovu duchovních v oblastech, kde jsou katolíci mnohem katoličtější a duchovně zdravější než dnešní Evropa (včetně Vatikánu).
Nevýhodou je určitá zastaralost - autor knihu napsal ještě v době, kdy bylo možné některé kroky a výroky papeže Františka vykládat katolicky, případně to nejhorší svádět na nedorozumění. O což se kardinál v knize snaží, čímž některé části knih týkající se současného pontifikátu mohou dnes vyznívat přinejmenším naivně.


Velmi kvalitní kniha, která ze široka rozebírá problém pohlavního zneužívání kněžími v arcidiecézi Boston a USA. Zasazuje jej do rámce obrovské krize, která postihla americký katolicismus v druhé polovině 20. století, a nevyhýbá se ani kritice amerických biskupů, které viní nejen z dřívějšího skrývání skandálů a udržování sexuálních predátorů v pastoraci, ale rovněž z naprostého nedostatku sebereflexe i po jejich provalení a z alibistických, nefunkčních až kontraproduktivních opatření zavedených poté, co se skandál stal neúnosným. Opravdu doporučuji k přečtení.


Svatý Ambrož z Milána je jistě velký světec a učitel Církve a jeho texty jsou nepochybně dobré. Nicméně knihu těžce shazuje editorova nemístná a zpravidla naprosto neopodstatněná snaha "mistrovat světce" a upravovat jeho příklad v duchu dnes tak rozšířené modernistické infekce. Z tohoto důvodu se také nabízí otázka, jek moc účelově byly světcovy texty vybírány a upravovány, na kterou si ovšem coby neodborník netroufám odpovědět.


Upřímně řečeno, jakkoliv téma není nezajímavé, kniha mi moc nesedla. Ve výsledku si nejsem jist, zda je autorka zcela normální. O jejím vidění světa nemluvě. Přece jen - její výklady sexuálních vztahů amerických vojáků s Francouzkami coby zásadního institucionálního vyjádření vztahu obou národů působí jako choré...


Užitečné, protože ojedinělé. Bohužel je kniha též plná nepřesností, zejména pak u bitev mimo Karelskou šíji (např. popis bitvy o Suomussalmi nemá s jejím skutečným průběhem společného skoro nic), je příliš prosovětská, plná nepřesností či jednostranně prosovětsky vykládaných mezinárodních souvislostí. Pozitivem jsou občasné rozsáhlé komentáře překladatele, které uvádí zavádějící a nepřesné teze autora na pravou míru.


Je to neobjektivní výkladové dílo, kniha o tom, jakého autorka Husa mít chce a jací díky tomu musí být jeho přátelé i protivníci. Pro autorku má Hus ve svém kacířském pojetí Církve pravdu a je to opravdu mimořádný „světec“. Tím pádem jeho protivníci nemohou být než darebáci, poblouznění a strašpytlové. Když Hus lavíruje a vytáčí se, je právním géniem, který jen využívá své legitimní možnosti, zatímco jeho protivníci jsou skrze podobná konání prostě jen zákeřní a neupřímní. To je to celé jádro pudla.
Skutečnost je ale taková, že Hus pravdu neměl a světcem nebyl. A jeho učení rozvrátilo společnost a dodalo podklad a otevřelo cesty pro husitské běsnění...


Jako detektivka nic moc. Absurdní náhody se kupí, obskurní případ se spíše řeší sám za přihlížení soukromé detektivky, než aby jí byl řešen. K vyhledávání dalších děl autorky mne tato kniha rozhodně nesvedla.


Poměrně užitečná kniha s dobrými nápady, byť některé argumentace a příklady mi příjdou poněkud ohnuté a vachrlaté, či extrémní. Každopádně některé nápady upotřebím.


Skvělá publikace pro mládež poskytující základní přehled o letadlech našich pilotů, jejich značení a nátěrech od konce první světové války až do 70. let.


Velmi dobrá populárně naučná literatura, doporučuji k přečtení. Překlad mohl být lepší, ale vyplatí se ho překousnout.


Je to sbírka povídek, jejichž námětem jsou vize a pocity kněze na pozadí událostí. Ne se všemu jsem porozuměl, ne se vším souhlasím, ale celkově je to skvělé, hodné přečtení a zamyšlení.


Škoda, že autor nebyl trochu uměřenější v přírodopisných reáliích, ten ekosystémový supermix proastě nezkousnu. Jinak ale skvělá kniha.


Kniha poskytuje základní povšechný přehled o významných bitvách, bohužel při svém povšechném záběru se nevhnula extrémním zjednodušením a nepřesnostem. Pro lidi, kteří se nezajímají historií válečniství a konkrétními bitvami podrobněji, je ale zřejmě postačující.


Bohužel nejsem svou podstatou zrovna kontemplativní člověk a tak se mnoho myšlenek a přístupů z této skvělé knihy vzpírá uchopení mého chápání. Až si ji někdy přečtu podruhé a potřetí, možná pochopím více, ale asi ne o moc. I tak to byla a bude bohatá žeň.


Sbírka krimijednohubek rozličné úrovně. Některé vypadají jen jako nehotový náčrt poměrně primitivní zápletky (možná druhotně zužitkované nevybrané motivy?), jiné jsou propracovanější a svěží. A některé spadají spíše do oblasti humorné krimi či pseudokrimi... Celkově určitě stojí za přečtení...
