Clarice komentáře u knih

Vzhledem k datu prvního vydání v textu ještě není zohledněn Dianin trpký konec a celkově postrádá odstup a kritické zhodnocení. Autor knihu zakládá na výpovědích osob z Dianina okolí, ale i jí samotné (zveřejněno až po smrti), takže obsahuje celkem podrobné informace ze zákulisí. Mnohdy si ovšem protiřečí, třeba v otázce Dianiny plachosti, sebedůvěry, reakce na zájem veřejnosti atd. Hodně ze zde zveřejněných informací je zachyceno v dokumentu z roku 2017 Diana: In Her Own Words. Ale pokud jste milovník britské královské rodiny, tak vám v knihovně rozhodně nesmí chybět, třeba i kvůli bohaté obrazové příloze, obsahující kousky z archivu jejího otce.

1 13.04.2018

Drobný tklivě-poetický příběh o vztahu k věcem, minulosti, sobě samým. M. Lukešová dokonale reflektovala dobu a její problematiku, nad níž se tehdy nikdo neměl zamýšlet. Jinak osloví dětského, jinak dospělého čtenáře. Jinak tehdy, jinak dnes. Vybízí k mnoha otázkám. Zdaleka ne jen dětská kniha...

1 25.08.2016

První kniha, kterou jsem sama přečetla. Dokonalá symbióza textu a ilustrací. Inspirující, potěšlivá.

1 16.08.2016

Maryina skromnost, ostrý jazyk a jasné, nepřibarvené, vidění světa, navozují dojem, že svět vlastně není zas tak komplikované místo, jen se na něj správně dívat a přijímat jak běží a leží. A možná by to tak i mohlo být, pokud bysme nečekali jen dobré konce... Takže, alespoň v mém případě, veliké vystřízlivění.

4 08.07.2015

Obsahem rozhodně zajímavá a přínosná, ale po literární stránce se mi překlad zdá dost neobratný.

06.05.2015

Zajímavé téma, sugestivně vykreslená atmosféra a postavy. Je to autorčina prvotina (mimochodem, sama je vyučená knihvazačka - v Praze!!), takže tam cítím jisté rezervy ve zpracování, ale nemohu dát jinak než plný počet, protože pro mě, je svým celkovým tématem unikátní a prožila jsem s ní pěkné chvíle.

2 04.04.2015

Opravdu velké zklamání! Vážně je tohle můj oblíbený Murakami? Vážně je tohle kvalitní literatura?? Od povídky povýšené na celou knihu jsem čekala víc. Fakt výborný reklamní tah Odeonu a škoda vyhozených peněz.

5 02.01.2015

Úžasná kniha. Byla mým prvním setkáním s F. Sagan (tedy druhým po životopisném filmu, který též vřele doporučuji) a jsem z ní nadšená. Ta neuvěřitelná hloubka. Možná až na druhé přečtení lépe (komplexněji) pochopím osobnost hl. hrdinky, svár emocí, rozuzlení. Trochu mi připomíná tvorbu A. Nothomb.
A chci též připojit varování! Na přebalu vydání z r. 1966 je vyzrazen celý děj - naprosto vše!! Takže ho rozhodně přeskočte a doufám, že odpovědná osoba škytala po celou dobu, co jsem knihu četla! (minimálně … no pokud tedy ještě žije)

5 18.09.2014

Zbytečné nastavování příběhu Čokolády, Od J. Harris bych čekala, že pozná, kde je hranice mezi chutí psát dobré knihy a psát pro peníze. Bohužel v této knize jde o druhý případ. Vianne se proměňuje v Doktorku Quinnovou, již téměř bez kouzelných schopností a plnou pochybností. Z otce Reynauda se stává kladný hrdina, snadno smetoucí své minulé přehmaty pouhým nostalgickým pousmáním. Ostatní dobře známé postavy předchozích příběhů se příliš neprojevují, ploché charaktery jen opakují nacvičená klišé. Kouzlo a schopnost příběhu vás vtáhnout natolik, že cítíte vůně, vidíte zářivé barvy a cítíte napjatou atmosféru a onen vanoucí vítr, je fuč.
Příběh sám o sobě není zas tak špatný. Napsat knihu někdo jiný, budu třeba nadšená. Ale pro milovníka Čokolády, Krysařových střevíců, a hlavně dalších vynikajících knih autorky, je poměrně zklamáním.

1 01.09.2014

Víno, vybrané lahůdky, slunce, příjemné prostředí, milí a přátelští lidé, esprit, hřejivá atmosféra = Toskánská vinice. Kniha která je jak báječná dovolená u nejbližších přátel. Máté je doslova renesanční člověk, má můj obdiv a doufám, že vyjdou i jeho další knihy.

4 22.06.2014

Z knihy jsem nadšená. Paříž a celou Francii miluji, ale vůbec jsem netušila, nakolik se kulturní zvyky a vůbec fungování společnosti od českých liší. Spolu s autorkou proniknete pod povrch do běžných životů Francouzů. Doslova na každé stránce mě něco překvapilo, takže mám knihu celou zaškrtanou.
Nelze ji srovnávat se zahraničními publikacemi typu Stephen Clarke, kde jde hlavně o komičnost situací, ale o reálném životě se z nich nic nedozvíte.

5 18.03.2014

Tak trochu jiná Anglie. Drsná, syrová, reálná. Odvrácená strana mých dosavadních představ.
Je to první setkání se Z. Smith a zprvu, než jsem si zvykla na styl vyprávění, rytmus, střídání pohledů postav ...., jsem myslela, že ji vůbec nedočtu a litovala vynaložených peněz. Byl to boj a snad desetkrát jsem se sama sebe ptala: "Má cenu číst dál?." No a 5* mluví za vše. Není to "pěkné" čtení, ale stojí za to, a rozhodně se k ní, a jejím jednotlivým zamyšlením, vrátím. Několikrát.

1 03.03.2014

Kniha mě dost zklamala. Ať už stylem, který připomíná naivní vyprávění Káji Maříka, tak i obsahově. Příběh je dost přitažený za vlasy. Autor prý nikomu nevnucuje, že to pravda je, což potvrzují i hloupé argumenty, o něž pravdivost příběhu opírá: svědectví jednoho z dětí, dále kraťoulinký mailový rozhovor s jakýmsi nejmenovaným plukovníkem kontrarozvědky (jiný kontakt se mu prý na něj sehnat nepodařilo - čili velmi důvěryhodné), a konstatování že veškeré dokumenty byly po revoluci skartovány. Dle mého názoru je to jen tah jak fantastickým příběhem vydělat peníze, jelikož pokud by chtěli skutečně osvětlit pravdu (i z úcty k dotyčným dětem a jejich rodinám), takovýmto stylem, nepodložené, bez jakékoli odborné historické práce, to nemá smysl a vše se míjí účinkem.
Každopádně radím, vyhledejte si komentáře historiků, které doprovázely vydání knihy.

30.11.2013

Knihy z podobné kategorie vysloveně ženských románů příliš často nečtu, ale tato mě mile překvapila. Je velmi stylová, jak už obal a název naznačují. Obsahuje vyvážené dávky napětí, lásky, vtipu - žádná přeslazenost a rozplyzlost. Doporučuji.

2 07.11.2013

Kniha přináší jiný pohled na holocaust, než jsme v českém prostředí zvyklí. Jedná se o příběh německé Židovky, jež se narodila a až do svých zhruba dvaceti let žila v Berlíně. Židovské zvyky dodržovali minimálně, dokonce přebírali i nějaké křesťanské. Po nástupu Hitlera k moci, se její svět začal zmenšovat, oklešťovat, ale opravdu až do poslední chvíle doufali, že situace není udržitelná a podmínky se zlepší. Díky Margotinu vyprávění tak vidíme, že situace Židů v Německu nebyla o nic lepší, než v Protektorátě. Je zde zachycen vývoj židovské otázky ve 30. letech, snahy o vycestování, restrikce, totální nasazení, skrývání, nálety, povědomí o táborech, resp. o tom co se děje s Židy na východě (kam transporty míří, co je tam čeká, proč se nikdo nevrací), otázka antifašistů a systém lidí ochotných Židy ukrývat, každodenní život. Cenný je i popis života v Terezíně, následné osvobození a snaha o nový poválečný život - bez rodiny, bez minulosti, majetku, vlasti /"Moje vlast je někde v minulosti. Je to země, která už neexistuje."/ Obsahuje mnoho zajímavých detailů.

2 27.09.2013

Kniha, co do obsahu, byla pro mne překvapením, a to velmi příjemným, jelikož jsem, na základě anotace, čekala něco trochu jiného. Není ani tak o příběhu středoškolského profesora, kterému ruply nervy, jako procesech, jež danému excesu předcházely a učitelových myšlenkových pochodech. Je tudíž více filosoficko-psychologickou studií společnosti (celkově, nejen norské) a jedince v ní. Snad více napoví úryvek z překladatelova doslovu: "…tématem mu je nicméně hlavně rozčarování ze současné norské společnosti, jež je prodchnuta komercí, upozaďuje veřejný intelektuální život a pochybujícího jedince staví mimo sebe samu a uvrhuje jej do existenciální a intelektuální krize."
Sama jsem podobnou literaturu nikdy nečetla, o to víc mne oslovila a budu jen ráda, pokud se Solstadovy "romány" budou do češtiny více překládat.

2 17.09.2013

Mé hodnocení je možná poněkud zkreslené, jelikož jsem se k Utažení šroubu dostala až na základě přečtení knihy Florence a Giles od Johna Hardinga, která je volně inspirovaná právě "šroubem". V doslovu (vydání z roku 1994) překladatel píše, že příběh už od počátku provázela řada sporů o jeho výklad a já jsem asi autorem dalšího. Takže: utažení šroubu se mi zdá spíš parodií na horor, resp. komedií. Žádné napětí, ale pouze velké nedorozumění mezi hl. postavami, kdy každá svými činy myslí něco jiného, než co si druhá vyloží, a taky velmi narcistická a neurotická vychovatelka. Příběh je z velké části tvořen úvahami a dedukcemi oné vychovatelky, a to v tak rozvleklýh větách, že na jejich konci jsem zapomínala čím začínaly. Takže pokud se chcete pobát, raději zvolte Hardinga.

1 05.09.2013

Údajně autorčina prvotina, a pokud ano, opravdu smekám. Příběh to není příjemný, rozpracovává existenciální témata, pochybnosti, které se každému čas od času vloudí do myšlenek - a hlavní hrdinové, trpící nespavostí, která je příčinou i příznakem, s v nich doslova topí. Vše odlehčuje přímočařarý styl psaní a tragikomický nadhled. Kniha rozhodně není pro každého, ale nočním sovám se sklonem k sarkasmu doporučuji :-)
"Kdo v noci spí, nemůže pochopit, čím se od sebe světlo a tma tak odlišují. Kdo v noci spí, má ze dne menší strach, i to je pravda." /s. 113/

3 14.08.2013

Mé hodnocení je možná zkreslené faktem, že jsem si její četbu nevybrala dobrovolně, protože být mnou, odložím jí po prvních několika stránkách. Je nikoli těžká, nýbrž naprosto nesmyslná a dojem hlubokých a náročných myšlenkových pochodů budí jen díky nelogičnosti a protiřečení si autora. Řadím ji k absolutně nejhorším knihám, které jsem kdy musela přečíst.
Pro ilustraci cituji: „Nemusíme ovšem nacházet narcismus vždycky jen u lidí. Nádech nebo přímo velký rys narcismu v sobě mají také naše budovy, umělecké předměty, vizáž měst, dálnice, filmy a zákony. Narcistický objekt je věc, která ukazuje, že nemiluje sama sebe. Mně se například zdá, že Empire State Building, stojí sebejistě ve své velikosti, zatímco mnohé budovy v našich městech příliš trvají na své individualitě.“
Pokud nerozumíte tomuto, knihu ani neotevírejte, ušetříte si odřené čelo od bití hlavou o stůl!!

Dost podivná, asi jsem ji nepochopila. Oproti "S elegancí ježka" mi přijde, jako by ji autorka psala spíše pro sebe, jako by pravé významy myšlenek v ní obsažených dokázala rozluštit jen ona. Jsem zmatená a asi si ji budu muset za pár let přečíst znovu protože cítím, že tam prostě je něco víc...

1 05.03.2013