Claricia komentáře u knih

Knížka se dobře četla, i nějaký ten humor se tam našel, což velmi oceňuji. :) Jinak je to naprostá romantická klasika, asi ničím nepřekvapila. Četla jsem v originále a tak jen doufám, že překlad je dobře udělaný.

2 15.02.2014

Výborně jsem se při čtení bavila, to se musí nechat. Některé scény vyvolávají smích i teď, když už mám knížku dočtenou. Kastelán Josef mi silně připomněl některé průvodce, s nimiž jsem se na hradech a zámcích setkala, prostě taková ta možná až klasická postava. Těším se na pokračování, které právě začínám číst. :)

2 12.02.2014

Červenákovy knihy čtu velmi ráda (a moc se těším na další), trilogii o kapitánu Báthorym jsem přečetla v podstatě jedním dechem (což je při rozsahu díla co říct). Doufám v pokračování... :)

Skvělá knížka, provázející rokem venkovského člověka 19. století. Pranostiky, zvyky, spousta informací, které člověk najde v malých zmínkách. A samozřejmě skvělé recepty na pokrmy našich předků. :)

05.02.2014

Klasický Abercrombie - s některými jeho postavami se člověk znovu setkává velmi rád (Jehně), s jinými nikoli (Nicomo Cosca). Popisy některých dějů nejsou pro slabé povahy, knížka ale rozhodně stojí za to. Abercrombie si mě prostě získal. :)

1 05.02.2014

Před chvílí jsem knížku dočetla - a je mi smutno, hodně smutno. Selský baroko mě zasáhlo, protože se bezprostředně týkalo mojí práce. Rybí krev je pro mě ale ještě "horší" knížkou, co se pocitů týká. Ten pocit vykořenění, "odsunutí", totální bezmoci proti rozhodnutím shora, bourání míst, které předci nebo přímo někdo z postav postavil vlastníma rukama...

Je to hodně depresivní čtení, knížku jsem přečetla v podstatě za tři dny, přičemž dneska už jsem nebyla schopná přestat číst. Jiří Hájíček mě svým vypravěčským stylem znovu dostal. K jižním Čechám mám poměrně blízký vztah - strávila jsem tam nespočet krásných i smutných okamžiků, čtvrtina mužových předků a malá část mých předků pochází právě z téhle oblasti. Něco málo kolem stavby JETE si přece jen pamatuju, i když toho není mnoho.

Rozhodně je to knížka, která člověka nutí k zamyšlení, jak by se choval v podobné situaci on - bojoval by? Vzdal by to? Nechal by se semlít, nebo by se pokusil udělat první poslední pro to, aby svůj domov uchránil? Nevím, na tyhle otázky sama neznám odpověď...

7 21.01.2014

Jedna z knížek, které nutí k zamyšlení. Proč nepomáhá "plošná" pomoc velkých organizací, jako je OSN, zatímco malé projekty, zaměřené na konkrétní lidi, jsou schopné pomoci celé komunitě a následně zlepšit situaci v širokém okolí? Co nás nutí vynakládat miliardy ročně na pomoc, která ve své podstatě celou situaci ještě zhorší? Proč neučíme lidi v rozvojových zemí spíše samostatnosti - a místo toho je učíme závislosti? Vřele mohu knížku doporučit komukoli, koho otázka rozvojové pomoci zajímá.

2 21.01.2014

Přemýšlím, jestli napsat, že je to jedna z mých oblíbených Pratchettovek.. Zásadní problém je, že mám pocit, že z posledních cca sedmi knížek patří mezi moje oblíbené úplně všechny.

Toničku jsem si oblíbila hned v první knížce, byla jsem zvědavá na další příběhy. Jen trochu doufám, že se třeba zadaří ještě jedna knížka o ní, i když mám stejný pocit jako tan - loučení...

1 19.01.2014

Velmi zajímavá knížka, představující spoustu aspektů, které by člověka běžně nenapadly. Bohužel se ale zaměřuje poměrně hodně jen na městské rodiny a nereflektuje situaci na venkově, kde v 19. století žila drtivá většina obyvatel. Dokonce jsou některá fakta, vydávaná za obecně platná, se situací na venkově v rozporu (pokles počtu dětí apod.). Je to škoda, protože naši předci patřili většinou mezi venkovské vrstvy a do měst přicházeli až na přelomu 19. a 20. století.

19.01.2014

Naprosto perfektně sepsaná historie několika málo dní jedné války... Musí se nechat, že Abercrombie umí lidskou povahu popsat velmi dobře, líbí se mi jeho styl a po Prvním zákonu a Nejlépe chutná za studena jsem si Hrdiny opravdu užila. Počet stran zprvu člověka skoro vyděsí, ale čte se to samo. :)

1 09.12.2013

Výborná záležitost... Knížky pana Pratchetta mám velmi ráda - a čím novější, tím jsou pro mě přínosnější. Není to jen zábava, ale dost věcí člověka i nakopne k přemýšlení. Šňupec jsem zatím četla dvakrát a i při druhém čtení jsem tam našla něco nového, čeho jsem si při prvním čtení nevšimla. A Samuel Elánius je prostě Samuel Elánius, jeho postava je mi čím dál bližší.

2 09.12.2013

Až mě mrazí v zádech, když si uvědomím, čeho je člověk vůči člověku schopen. Skvěle sepsané příběhy, které by neměly být zapomenuty.

2 08.05.2013

Knihu jsem dočetla minulý týden a ještě pořád ji rozdýchávám a nějakou dobu rozdýchávat budu. Je perfektně napsaná, nemohla jsem přestat číst. Rozhodně bych ji v současnosti zařadila mezi povinnou literaturu, protože ukazuje tehdejší svět ne černobílý (protože to nikdy nebyl), ale naopak velmi pestrý.

Mám tři dcery a nedovedu si představit, že bych je 40 let neviděla, že bych od nich byla na tak dlouhou dobu odloučená, stejně tak si nedovedu představit, že bych byla tak odloučená od zbytku rodiny. Právě tohle odloučení členů jedné rodiny vidím jako jeden z největších zločinů...

5 01.05.2013

O válce, vyhnání Němců, o pochodu na Pohořelice - o tom jsem přece jen už něco přečetla, byť o pochodu toho nebylo mnoho. To jsem zvládla bez problému. Ale popis dalšího dění, u toho jsem měla hodně často stažené hrdlo. Knížka člověka nutí si uvědomit, čeho všeho jsou lidé schopni se dopustit, co jsou schopni udělat druhým. Čím si vlastně české země, jejich obyvatelé, ať už Češi nebo Němci, museli prožít. Musím se sama sebe ptát, co nás vlastně po 20. století ještě čeká?

3 07.04.2013

Jednoznačně 5 z 5. Člověk si myslí, že už ví - aby zjistil, že ví kulový. Dostane dalších pár vodítek - a prásk, nic z toho. Prostě jeho klasika, kdy si člověk navíc na konci říká "jak?"...

3 04.03.2013

767. Novorozené dítě se položí pod stůl, aby bylo poslušné, poté se mu dá lžička jablečné šťávy, aby bylo pokojné.

Očividně jsem si tuhle knížku měla pořídit už dávno. Tohle jsem si totiž přečetla příliš pozdě... :o)

Moc pěkná publikace, vycházející z dříve vydaných knih (např. Naše příjmení od Ant. Kotíka). Líbí se mi, že na rozdíl od Kotíka je u každého zahrnutého příjmení rovnou vysvětleno, z čeho nejspíše vzniklo (byť způsobů vzniku některých příjmení je rozhodně více, než paní Moldanová uvádí), člověk to nemusí v publikaci složitě dohledávat.

08.01.2013

Skvělá kniha pro kohokoli, kdo se zajímá o rodinnou historii - informace např. o tom, jaké pověry a věštby se vztahovaly ke sňatkům, jak se v které části Čech slavil masopust, Vánoce, Velikonoce, ale i řada dalších, dnes už skoro zapomenutých svátků, se do rodinné kroniky jako zajímavost vždycky hodí.

08.01.2013

Mrákotín a jeho osady si rozhodně knihu zaslouží, ovšem na této publikaci je vidět spěch, se kterým byla připravena. Kvůli tomu se kniha věnuje starší historii jen velmi zlomkovitě (chybí např. informace ze starých urbářů nebo lánového rejstříku a dalších zdrojů, které patří mezi důležitější), zaměřuje se hlavně na moderní historii a další informace, které bylo možné získat s menší námahou. Je škoda, že nebylo vydání této publikace využito např. pro zmapování majitelů jednotlivých usedlostí apod., jak tomu bylo zvykem u meziválečných místopisných publikací.

29.12.2012

Letos jsem některé druhy zeleniny pěstovala podle návodů v této knížce a musím říct, že jsem byla mile překvapena, že se jim daří lépe než v minulých letech. Očividně to má něco do sebe. :o)

5 25.12.2012