Claricia komentáře u knih

Není moc beletristických knížek, které by mě donutily k tomu, abych se na věci kolem sebe podívala jinýma očima. A je ještě méně takových, které mě pobídnou k tomu, abych některé věci změnila. Zcela překvapivě k nim tahle knížka patří.

Zastavit se, nadechnout, podívat se kolem sebe - a nejen si připomenout, že jsou věci, které kolem sebe nechci, ale především s tím začít něco dělat. Začala jsem včera a doufám, že mi tahle energie nějakou dobu vydrží.

Zajímavé zpracování toho, jak to možná mohlo být. Asi jsem od toho čekala trochu víc, jsem každopádně zvědavá na další knihy téhle autorky.

1 26.06.2020

Jsem za půlkou a nevím, jestli budu schopná knížku dočíst. Neustálé opakování, jak byl chudák Johannes ve vleku dějinných událostí, že se tomu, co dělal, nemohl bránit, jak jen byl vždycky ve špatný čas na špatném místě...

Knížka je obrovským kontrastem ke Mlýnu od Michala Vaněčka, který jsem dočetla dva dny zpět. Kdyby totiž bratři Hadrabové (Harantové) přistupovali k životu stejně, jako to u Johanna vykresluje autor, tak by byli nejspíš naprosto v pohodě a neprošli by PTP, psychiatrií a tak dále. Jenže oni se rozhodli jinak.

Knížku jsem si půjčila v knihovně poté, co jsem na ni náhodou narazila při hledání literatury k poválečné době. Ze začátku jsem se nebyla schopná začíst - krátké faktické odstavce mi nesedly.

Někdy kolem roku 1940 se to začalo lámat. A od roku 1971 jsem knížku dočetla na jeden zátah.

Téma mi hodně rezonuje - s tím, jak je spoustě lidí jedno, co se děje kolem nich, hlavně když oni sami mají pokoj. Bratři takoví také byli - ale vlastně nebyli, protože to, co se kolem nich dělo, jim pokoj nedalo. Je neskutečné, co všechno můžou lidé vydržet. Co všechno se dělo nejen v 50. letech, ale i v letech pozdějších.

A za přečtení rozhodně stojí záznam z kroniky obce Hoslovice z roku 1955: https://digi.ceskearchivy.cz/90006/281/1032/780/58/0

7 25.05.2020

Mám rozporuplné pocity, co se téhle knížky týká. Obě starší (9 a 10 let) ji zhltly "na posezení", nechtěly se od ní odtrhnout.

Já jsem byla ve stavu, že mi děj přišel chvílemi zbytečně překombinovaný, občas nějaká ta nelogičnost, přeskakování popisných odstavců... Takže tři hvězdičky jsou hlavně za to, jak moc se to líbilo holkám, pro které je knížka určená především. :)

5 26.03.2020

Občas je to sonda až fantaskní, ale na druhou stranu mám pocit, jako bych tam byla... Jako bych žila mezi těmi lidmi se všemi absurdními situacemi, které zažívají. Neskutečné povídky, zážitky, skutečnosti... Jedna pošumavská sudetská ves v celé své "kráse".

Hodně zajímavá kniha. Jedna z nejzajímavějších, jakou jsem za poslední roky četla. Skvělý náhled do života lidí na Karvinsku (Karwinsku?) "fin de siècle" a let následujících. Krásně vykreslené postavy i děje, zajímavé zauzlení i rozuzlení. Jen ke konci, posledních cca 60 stránek, mi přišlo, že knížce trochu dochází dech - proto jsem se nakonec rozhodla dát 4 hvězdičky a ne plných pět.

Karin má můj obdiv za to, co všechno musela pročíst, vyslechnout, vybádat, než se do psaní knížky pustila. Jak se seznámila s historií těchto míst, jak popsala události, které touto oblastí prošly. Díky za to - já z hlediska mého povolání toto velmi oceňuji.

6 03.03.2020

Tloušťka knížky mě skoro vyděsila, rozhodně to není knížka do vany. ;)

Přiznám se, že mi na začátku spadla čelist. Takový vývoj jsem nečekala. Každopádně příběh hodně zajímavě postavený, spousta různých náznaků... Včera jsem četla hluboko do noci a stejně jsem to nedočetla, posledních cca 80 stran jsem si musela nechat na dnešek. Za mě skvělá knížka (a už chci pětku).

9 29.02.2020

Velmi zajímavé a čtivé pojetí lidické tragédie. Pohled z jiného úhlu, pohled subtilní a přitom silný. Mahler jako vždy skvělý.

1 29.02.2020

Opět zajímavá detektivka z prostředí finanční stráže rakousko-uherské monarchie. Líbí se mi, jak Marie Macková dává nahlédnout do fungování téhle strážní služby, už proto, že jedním z předků mého muže byl právě její člen.

1 29.02.2020

Zajímavý náhled na terezínské ghetto - z hlediska člověka privilegovaného, jak to jen v téhle oblasti šlo, i když i takový člověk byl pořád součástí ghetta a tím pádem Untermensch...

Vzpomínky byly zcela jistě přefiltrované, ale i tak jsou neskutečné. I když se Susanne snažila zachytit hlavně pozitivní stránky života v ghettu, ty negativní tam také probleskují - hlad, nemoci, úmrtí, samozřejmě transporty.

Tenoučká knížka a přitom silná. Díky za ni.

29.02.2020

Tohle bude asi první knížka, o které se rozepíšu víc. :)

Co se týká stylu, je velmi dobře napsaná. Čtenáře vtáhne, dobře se čte, překlad je dobře udělaný. Vyvolává otázky, na které si občas člověk nedokáže odpovědět, nutí ho přemýšlet o tom, co by dělal on.

Co se týká obsahu... Tak právě tady to bude na to rozepsání. Iritovalo mě tam totiž příliš mnoho věcí. Asi bych tady měla podotknout, že žijeme na venkově ve starém domě, máme čtyři děti a zažili jsme si tu situace, kdy jsme cca půl roku (od srpna do ledna) topili jen v jedné místnosti (v kamnech), nešla několik dní elekřina kvůli vichřici a tak dále.

První věc, která pro mě patřila mezi WTF momenty, byla snůška řečí o svobodě, nezávislosti, o tom, jak je společnost špatná - a následně informace, že jediným příjmem rodiny byly... Přídavky na děti. Cože? Tohle je ta nezávislost na špatné a zkažené společnosti? Nebo je to spíš pokrytectví?

Druhá věc, celou dobu do očí bijící, byla ta neskutečná neschopnost plánovat, naprostá nepraktičnost a až neschopnost řešit praktické věci všech zúčastněných. Ať už se to týkalo vytápění, praní, budování srubu, záhonů, ovcí... Tam těch WTF momentů bylo fakt hodně.

Třetí věc... Pouštět se do takového projektu v situaci, kdy se dospělí vzájemně neposlouchají, nevnímají problémy toho druhého, případně je ignorují a přehlížejí, je šílenost. Neposlouchat se v průběhu onoho roku, mluvit o věcech až v momentě, kdy to bouchne, je strašně krátkozraké. I proto mě závěr vlastně nepřekvapil.

Myslím, že pro lidi z města, kteří nikdy nechodili do skauta a nemají zkušenost s životem na venkově, je to skvělý návod, jakým způsobem se do podobných dobrodružství rozhodně nepouštět. A i to se počítá jako přínos, že... :)

9 01.02.2019

Perfektní vhled do života měšťanů 17. století.

07.03.2016

Jako vždy skvělé čtení.

4 07.03.2016

Knihu jsem si půjčila na základě recenze v časopise Echo. A jsem ráda, že jen půjčila. Věřím, že obsahově je kniha skvělá - ale abych to zjistila, budu si asi muset přečíst anglický originál. Po jazykové stránce je totiž česká verze tak mizerná, že mi dělá velké problémy ji číst. Stále doufám, že se to ještě zlepší, ale moc to na to nevypadá.

Marně přemýšlím, jak bych to celé shrnula... Výsledný dojem z knížky je bohužel jednoznačný: škvár. Kompilace toho, co napsali jiní autoři, občas "opepřená" vlastními domněnkami a vývody na úrovni hospodského tlachání. K tomu nadužívání vykřičníků a otazníků s vykřičníky, deklamačního způsobu vyjadřování a podobných věcí. Nebyla jsem schopná knížku dočíst - a to si myslím, že jsem za dobu, co mě historie zajímá, přečetla nejeden brak.

09.08.2015

Jedna z knížek, které mě přivedly k historii, archeologii a především egyptologii. Později jsem egyptologii opustila a od "obecné" historie jsem se přesunula k té regionální, ale tuhle knížku si velmi ráda znovu pročítám.

6 13.09.2014

Ed McBain. Postrach se to, myslím, jmenovalo. Důvod pro zločin? Stejný jako v případě Nechtěných. To je zásadní věc, která bila od začátku do očí.
I díky tomu jsem si většinu knížky říkala něco ve smyslu "jak je možné, že to ještě pořád nikoho nenapadlo?".
Knížka se čte dobře, což o to. Ale pak přijde zvrat a najednou je na třiceti stránkách všechno dořešeno - což krutě kontrastuje s předchozí délkou knížky. Skoro mi přišlo, jako by si autorka řekla "jejky, už mi do limitu od nakladatelství zbývá jen třicet stránek, rychle to vyřešit!". A je to škoda. Kdyby rozuzlení dostalo víc prostoru, možná bych ty hvězdy dala čtyři. Navíc chybí třeba i info o tom, jak to dopadlo s Gabrielem - možná se to dozvím v některé další knize? Ale spíš o tom pochybuji.
Každopádně jako odpočinkové čtení na léto dobré, byť se mi (jakožto matce tří dcer) chvílemi nečetla knížka moc dobře.

1 22.07.2014

Juraj Červenák patří už nějakou dobu mezi mé oblíbence a tahle sbírka povídek rozhodně nezklamala. Těším se teď na novou historickou detektivku - jen se k ní dostat... :)

02.04.2014

Druhý díl byl stejně povedený jako ten první. Jsem z knížek hodně nadšená a doufám, že druhým dílem příběh Marie Kostkové nekončí. Smála jsem se víc, než jsem čekala, některé historky mi přijdou možná přitažené za vlasy, ale na rovinu - leckdy je máloco neuvěřitelnější než to, co se skutečně stalo.

6 21.02.2014