Cleo De Nile komentáře u knih
Já nevím, kniha přišla taková.... jak to jen formulovat.... Aha - nemělo to šťávu. Příběh jako takový byl sice zajímavý (za to ty tři hvězdičky) a líbil se mi i konec, ale to je tak vše. Žádná z postav mě nezaujala, včetně Quinn, která mi byla těžce nesympatická. Nečetlo se mi to dobře, občas jsem se do toho musela nutit a jsem ráda, že jsem knihu vůbec dočetla. Po dalších knihách této autorky určitě sahat nebudu. Ale ničemný to nebylo a z recenzí a názorů ostatních vidím, že se to spoustě lidí líbit může ;)
Zajímavé, čtivé, super - měla jsem to přečtené za jedno odpoledne :)
Nicméně mě zklamalo, jak malý prostor tu má Meera - tzn. žádný. Opravdu jsem si ji oblíbila a doufám, že v dalším díle se o ní třeba dozvím něco více :) Také jsem měla občas chuť dát Grubbsovi pár facek za to, jak nechal Locha, ať se k Billovi-I chová tak, jak se chová... I přes to dávám 5*.
SPOILER
Já se tedy přiznám, že jsem netušila, že bude Juni taková potvora... Pravda je, že jsem ji nikdy neměla ráda, ale nečekala jsem, že se přidá na stranu Demonat.
Skvělé, skvělé, skvělé! Nic moc jsem od toho nečekala, protože mě seriál nikdy nebral, takže jsem byla velmi příjemně překvapená :) Chytlo mě to hned od prvního příběhu a začínám si říkat, jestli nemám dát 2. šanci televizní předloze ^^
Nemám slov, jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla. Občas to bylo velmi vtipné, nejvíc mě asi pobavila scéna s taxíkem. "Máte rok spoždění...." Na druhou stranu, kniha měla i svou smutnou stránku. Spoiler - Hrozně moc jsem si Sadii oblíbila a i když jsem tušila, jak to dopadne, pořád jsem tak nějak doufala, že neodejde, nebo se alespoň vrátí...
Teprve po druhé dávám autorčině knize pět hvězdiček, a to čtu tuhle "sérii' už vlastně spíš ze setrvačnosti. Odpouštím jí i ten až moc dlouhý začátek, na konci to vlastně celé dávalo smysl. Jsem moc ráda, že to tentokrát Darcy pojala celé jinak a neskutečně jsem si to užila. Leigh i Sáru jsem si zamilovala a ke konci jsem si musela kapesníčkem otírat oči, což se mi u žádné z předchozích knih nestalo. Knize velmi prospěla i absence milostné linky. Atmosféra byla moc fajn, a i když to nebylo tak děsivé jako Ashburnové, měla jsem při čtení příjemné mrazení v zádech. Takže jo, já jsem spokojená.
Výborná kniha, má jen dvě vady - není to zrovna horor, a ten "záporák" se tak nějak dal odhadnout, pokud nad tím člověk trochu přemýšlel. :)
Začátek byl fajn, ale potom to začalo směřovat přesně tam, kam jsem nechtěla. Za polovinou jsem musela knihu odložit a jenom jsem si přečetla konec, a proto ji nebudu hodnotit hvězdičkami. Kendare Blake mou oblíbenkyní nikdy nebude.
Nedočteno - co se stylu psaní týče, nebylo to špatné, ale z hlediska obsahového se to jednoduše nedalo.
Asi jsem zase četla jinou knihu, než ostatní. :D Za mě vynikající thriller, zpočátku jsem myslela, že je naprosto jasné, jak to celé bude, ale nakonec se ukázalo, že si ze mě autor dělal celou dobu s prominutím p*del. Postavy mi k srdci moc nepřirostly, ale rozhodně nemohu říct, že by byly ploché, už jenom kvůli flashbackům, které mě ovšem začaly bavit až zhruba v polovině. Za mě moc fajn čtení, i když je pravda, že by kniha mohla být tak o padesát stránek kratší, a ničemu by to nevadilo.
Já už young adult literaturu moc nečtu, ale když jsem se dozvěděla, že se moje oblíbená autorka rozhodla napsat knížku o mých zamilovaných superhrdinech a padouších, neváhala jsem ani chvilku. Je to jedna z knih, kterou budete mít přelouskanou za chvilku, navzdory počtu stránek. Od začátku mě příběh Novy pohltil, spolu s ní jsem bojovala v ulicích, skrývala se v podzemí a snažila si zvyknout na život u Renegátů. Neméně mě bavil i Adrian. Postavy umí autorka vykreslit mistrně, jsou propracované a zajímavé, a zejména hlavní dvojka je neskutečně sympatická. Příběh mě bavil, i když musím říct, že ten závěrečný zvrat jsem tak nějak čekala. A velmi by se mi líbilo, kdyby hlavní hrdinka zůstala Anarchistkou, ale jak znám tenhle žánr, mám asi pěknou smůlu :D Nicméně, už se nemůžu dočkat, až si najdu čas i na druhý díl.
V knize je obrovská spousta důležitých informací, ale i krásné fotografie a ilustrace, a hlavně i návody, jak třeba zhotovit nějakou hračku pro křečky doma. Dozvěděla jsem se spoustu nových věcí, například o vitaminových kapkách pro hlodavce jsem předtím neslyšela. Také jsem zjistila, že musím dát při čištění klece pozor na jeho zásoby.
Z pana autora jde navíc cítit, že tyhle malé roztomilé diblíky naprosto miluje, a já se u čtení musela často usmívat ♥
Velice zdařilý literární počin, knihu jsem četla hned jak vyšla, a naprosto jsem se do ní zamilovala. Už jen pro ten nevšední nápad se zápletkou a prostředí, ve kterém se to odehrává. Děj postupně gradoval a já hltala jednu stránku za druhou. I když je tedy pravda, že začátek působí poněkud rozpačitě, ale nebojte se, po pár stránkách se to otočí o tři sta šedesát stupňů. Hlavní hrdinka Pia byla velká sympaťačka. Hrozně moc se mi líbil i nečekaný konec.
Jak jsem byla z prvního dílu nadšená, tak tady mé nadšení bohužel opadlo. Co se Case týče, v minulém díle to byl vážně drsňák a frajer, a to se mi líbilo, ale tady se z něj Kendare Blakeová rozhodla udělat poseroutku drsného jako smirgl papír, a celé to bylo takové moc růžové a snadné. Rovněž tu neměli žádný prostor Thomas a Carmel, které mám raději než hlavní hrdiny. A že by měla nějaké námitky alespoň Casova matka? Ani ne, ať si chlapec jde...
Asi takhle - nevěřte obálce, nevěřte anotaci, nevěřte recenzím, které vám budou tvrdit, že jde o horor. To vůbec, bát se u toho nebudete na sto procent, a ta scéna nebo dvě, které jsou krvavější, jsou hodně slabý čaj. Ale když se od toho oprostíme, je to docela fajn romantická young adult. Zamilovat se do ducha a ještě k tomu do vraždícího, to je docela psycho. Kniha není zbytečně přeslazené, což jsem ocenila, a prostoru se dostává spíš akčním scénám, napětí a mystické lince kolem Anny.
No konečně! Téhle knize jsem dala šanci jen s velkým sebezapřením, ostatní Murakamiho povídky ilustrované Kat Menschik se mi totiž vůbec nezamlouvaly. Nakonec jsem ale ráda, že jsem po knize sáhla, protože se mi doopravdy líbila. Uvítala bych asi něco delšího a s ne tak otevřeným koncem, ale celkově jsem spokojená. Nejde samozřejmě jen o ženu, která trpí nespavostí, ale na to ať si každý přijde sám. Doporučuji :)
V první řadě jsem od knížky očekávala něco úplně jiného, kdybych věděla, že jde o sérii otázek, asi bych si ji nepořídila. V některých částech odpovídá Naoki za všechny autisty, a vzápětí dodává, že jsou každý jiný a to, co se nelíbí jemu, nemusí být nepříjemné i pro všechny ostatní. I tak ale musím ocenit přímočarost, se kterou na jednotlivé otázky odpovídá, a přijde mi jako hodně bystrý a cílevědomý chlapec, na svůj věk možná až moc vyspělý.
Tato kniha mě velmi příjemně překvapila, protože vím, že spoustu lidí zklamala. Mě ani trochu nepřišlo, že by nedokázala autorka využít potenciál, který zápletka se čtením dat úmrtí nabízí, naopak. Hlavní hrdinka Maddie je velmi sympatická holčina, a musím přiznat, že bych se na jejím místě nejspíš nedokázala chovat tak statečně. Myslela jsem si, že jsem odhadla i vraha, celou dobu jsem měla dva tipy, které se mi ke konci zdály čím dál víc podezřelejší, ale netrefila jsem se. Moc příjemná young adult, po které někdy určitě sáhnu znovu.
Přiznávám, že si nejsem tak docela jistá, jestli je to opravdu dobrý start pro začínající čtenáře, není to tam všechno úplně dokonale vysvětleno, a já bych v tom asi trochu plavala. To je však jediná vada knihy - příběh rychle odsýpá, střídání tří dějových linií, které se samozřejmě na konci protnou, mu sluší, a ohledně ilustrací nemohu říct jediného špatného slova. Jsem moc ráda, že se tu objevila Cheetah, která k Dianě neodmyslitelně patří.
Víte, jaká je moje nejoblíbenější vysněná země, kam bych se chtěla (ne)jednou podívat? Afrika. Víte, jaké zvíře patří k mým nejoblíbenějším? Sloni. Takže asi nemusím dodávat, že tahle brutální, syrová, ale skutečně působící kniha byla trefa do černého. Už dávno vím, Willbur Smith je skvělým vypravěčem, a má dar vytvořit charismatické a sympatické hlavní hrdiny, jimž nejde nefandit. Příběh je originální a bohužel hodně smutný, protože takové věci se nepochybně dějí na černém kontinentu neustále. Navíc jsem se dozvěděla spoustu nových věcí, jako třeba o probírce, ze které mi bylo smutno, ale jinak to bohužel nejde (resp. nešlo, teď je slonů naopak málo...), jak je v knize vysvětleno. Jen škoda toho useknutého konce, zajímalo by mě, jak to bylo dál.
Tohle byl hodně zvláštní příběh... Po přečtení anotace jsem stále nevěděla, co od toho očekávat, a byla jsem příjemně překvapena. Námět je velmi originální a neotřelý, jak to ostatně Ursula Poznanski umí, knížka postupně graduje a já si samým napětím skoro kousala nehty, zkrátka jsem byla jako na trní, jak to celé je. Většina postav mi byla sympatická, včetně hlavního hrdiny, a moc jsem jim fandila, ať se dožijí konce. Na larp ale asi nikdy nepojedu.