ComposeAdela komentáře u knih
Milá, oddechová knížka, kterou nelze brát moc vážně.
Nenáleží mi právo hodnotit čísly nebo počtem hvězdiček něčí život, takže se u tady téhle knihy takového hodnocení zdržím.
Musím říct, že jsem byla tak trochu zklamaná, protože to je jedno z těch děl, o kterých se mluví a všichni jsou - nadšení není asi správné slovo, ale nejspíš chápete, co tím myslím. Vyvíjelo se to tak pomalu a pořád se dělo dokola to samé (samozřejmě, jsem si vědoma toho, že to těžko mohlo být jinak, v situaci, ve které byla), že jsem to asi v půlce odložila a dokopala se k dočtení až o nějakého půl roku později. Druhá půlka nebyla o moc záživnější než první, ale musím připustit, že ačkoliv jsem věděla, jak to s nimi dopadne, epilog mě zastihl nepřipravenou a zasáhl mě silněji, než jsem čekala. Nebylo možné se hned "oklepat" a jít číst něco dalšího a zlepšit si náladu, jak jsem zamýšlela ještě pár stran před závěrem. Prostě to nešlo.
Musím říct, že toto je za mě jedna z nejlepších wodehousovek, které jsem zatím četla. Udělala mi radost :)
Klasika, která se dobře čte, tvrdí obal. A mně nezbývá než souhlasit.
Ubírám body především za překlad. Jinak je to příjemné, nenáročné čtení, některé příhody lepší, některé zaujaly méně, jak se asi dalo od takového mixu očekávat.
Je to určitě čtivé a tak, ale... no, není to Simon. Stejně jako Leah i knížka mi připadala mimo rytmus - chvíli jsem měla dojem, že všechno jde moc pomalu, pak najednou něco, co bych očekávala na třiceti stranách, bylo zhuštěné na třech, a ten konec přišel nějak moc rychle. Něco tam prostě chybělo. Samotná Leah je neuvěřitelně nesympatická hlavní postava, zevnitř snad ještě víc než zvenčí, a chovala se zkrátka tak, že kdybych ji potkala a měla po ruce cihlu, asi bych se musela hodně ovládat. xD
Tuto Mannovu knihu jsem si užila více než novelu Smrt v Benátkách. Popisy nejsou tak zdlouhavé a je zde výborně vystižen postupný úpadek rodiny. Upřímně řečeno mě zasáhla více, než jsem očekávala.
Líbí se mi příběh, líbí se mi styl, líbí se mi množství odkazů na jiná díla. Prostě mám ráda Wodehouse, co můžu říct dalšího?
Zaslepeně dávám čtyři hvězdičky, protože jsem se na knížku nesmírně těšila, avšak byla jsem mírně zklamaná. Jako taková je knížka nádherná. Líbí se mi i detail opačného číslování stránek (odpočítávají čas do konce příběhu).
Nicméně samotný příběh je hodně pohádkový a ne tak moc strašidelný, jak se snaží působit. Zkrátka docela příjemné odpočinkové čtení, které odvede myšlenky od bolesti zubů.
Zhltla jsem ji během pár hodin. Kdybych bývala nezačala pozdě večer a nemusela jít spát, asi bych ji zvládla na jeden zátah. Konec jsem sice přibližně očekávala (protože při náladě knížky se ni jiného ani čekat nedalo), ale rozhodně jsem jím nebyla zklamaná.
Není to Poseroutka, zdaleka mě to tak nebavilo, ale jakmile člověk jednou tomuto světu propadne, tak si rád přečte i toto. :)
Jednoduše geniální kniha. Čtivá, napínavá, poučná - co víc si přát?
V některých případech větší drasťák, než jsem očekávala. Ale musím přiznat, že jsem se docela bavila.
Tak upřímně milé a vtipné, že nemůžu hodnotit jinak než plným počtem hvězdiček.
Nevím, jak je to možné, ale stačil mi vždycky asi tak odstavec a měla jsem pocit, že postavu dobře znám již dlouhou dobu, přestože ze série odehrávající se na zámku Blandings jsem předtím ještě nic nečetla. Což je pozoruhodně příjemný, milý pocit, jako bych byla v tomto prostředí doma.
V neposlední řadě musím vyzdvihnout skvělé ilustrace.
Tahle várka povídek s Jeevesem mě celkově zas tak moc nenadchla, ale rozhodně tam byly perly. Za mě jsou zkrátka lepší romány.
Udivuje mě, že tady na tuhle knížku není víc hodnocení. Přitom si rozhodně zaslouží být čtená, vždyť člověka spolehlivě vytáhne ze špatné nálady! :)
Ale lepší dvě hvězdičky.
Knížka není nečitelná, měla jsem ji přečtenou během jediného dne, ale zdálo se mi jaksi, že to nikam nevede. Zkrátka kdyby to nebylo napínavé a nechtěla jsem vědět, co se vlastně stalo, tak jsem se vůbec nenutila číst dál, ale takhle mě to zajímalo. Nicméně konec se mi líbil, děj se rozpohyboval a snaha z předchozích asi tak dvou set nebo více stran se vyplatila.
Líbilo se mi to, líbil se mi styl, jakým je to napsané, ale bohužel mi to osobně moc nesedlo.