ComposeAdela
komentáře u knih
Kouzelný vrch
Thomas Mann
Původně jsem plánovala knihu přečíst rychle, během dovolené, ach, jak jsem se zmýlila. Její pomalé plynutí, přemítání, mě na nějakou dobu odradilo, ale pak jsem se jí rozhodla dát druhou šanci a tentokrát jsem se jejímu tempu přizpůsobila. Hanse Castorpa jsem si oblíbila, byl mi sympatický, vlastně celé osazenstvo sanatoria. A bylo to docela podnětné čtení, ačkoliv ne všechny filosofické pasáže jsem přečetla s plnou pozorností.
Ocelová liga
Adéla Rosípalová
Z anotace jsem očekávala asi něco trochu jiného, hlavně co se týkalo řešení vraždy, na které jsem se těšila, ale které vlastně dost rychle ustoupilo do pozadí a mělo minimální prostor. Druhým mým problémem bylo, že mi trvalo docela dlouho, než jsem se na začátku zorientovala v postavách, vztazích a okolnostech, vše se vysvětluje postupně, což mě pak už bavilo, když jsem se do toho dostala, jen na začátku jsem z toho úplně radost neměla. (Důvod, proč si to přečíst znovu? :-)) Celkově se mi ale knížka líbila, kdyby měla pokračování, ráda se do něho pustím.
Nevím, jestli se dá úplně srovnávat s autorčinými dalšími knihami, je to přece jen něco úplně jiného, ale osobně bych asi zařadila tuhle knihu doprostřed - užila jsem si ji více než Zlomky nekonečna, méně než Lásky čas.
Život a smrt Maxmiliána Drápa
Pavel Horna
Zhodnotit tuhle knížku je pro mě tak trochu oříšek. Nejsem velký čtenář detektivek, ale ráda se čas od času vracím do světa Rychlých šípů, na kterých jsem vyrostla. Pokud můžu soudit, jde o zdařilou detektivku, která k výchozí látce přistupuje k respektem, příběh je napínavý a dílky skládačky do sebe příjemným tempem postupně zapadají. Zároveň se objevují vtipné situace a hlášky, kterým jsem se s chutí zasmála, jen tedy někdy z toho důvodu, že působily na RŠ až moc moderně. To je taky důvod mé rozpačitosti. Celkově je totiž jazyk knihy současný, ale na některých místech je tendence blížit se jazyku originálu nebo jsou na něj odkazy a jsou používány výrazy typické pro slovní zásobu RŠ, což se tak trochu „bije“. Možná ale jde jen o můj dojem, zajímal by mě v tomto názor čtenáře, pro kterého je tato kniha prvním setkáním se světem RŠ.
Lásky čas
Adéla Rosípalová
Tohle spojení sil bylo skvělé. Autorky tentokrát zůstaly v domácím prostředí, což mě potěšilo, ten střet nářečí a přízvuků mě moc bavil. Je to opravdu spíš feel-good knížka, jak varuje anotace, i když vážnější témata se tu otevírají taky. V krátkosti: milé, vtipné, kocour.
Neviditelný život Addie LaRue
Victoria Schwab
Skvělý nápad, od kterého jsem měla velká očekávání. Ta se bohužel nenaplnila, jeho potenciál se mi zdál nevyužitý. Jediná část knihy, která mi připadala opravdu zajímavá a strhující, byl závěr, ale celek asi úplně nezachránil.
Velký Gatsby
Francis Scott Fitzgerald
Přečíst si Velkého Gatsbyho jsem měla v plánu už několik let, ale dostala jsem se k němu z nějakého důvodu až teď. Nezklamal. Nedokážu úplně definovat proč, protože co se týká zápletky, můj dojem byl (jak říkám, dlouhý pořadník, nafouknutá očekávání) tak trochu "aha, a to je všechno? tak jo." Nadchnul mě ale velice elegantní styl psaní a zachycení prostředí, takže k autorovi se v budoucnu ráda vrátím.
Z pera knihomolů: 11 povídek od českých a slovenských knižních blogerů
* antologie
Celkový dojem z této knihy: rozmanitost. Každá povídka je úplně jiná, takže si v ní své může najít každý - ale zase ne každému musí všechno sednout. Přestože jsem některým povídkám udělila poměrně nižší hodnocení, nemyslím si, že by byla některá vysloveně špatná, spíš mě jen osobně tolik nezaujaly tématem nebo stylem psaní.
A musím vyzdvihnout krásné grafické zpracování, které výborně podtrhovalo jedinečnost jednotlivých povídek.
Scarlet
Marissa Meyer
Scarlet mi přišla o něco slabší než první díl série. Hlavně asi proto, že mě samotná Scarlet jako postava příliš nezaujala, spíš než na její kapitoly jsem se těšila na části s Cinder (nebo Kaiem). Líbilo se mi ale propojení obou dějových linek na konci a určitě si ráda přečtu i další díl.
Cinder
Marissa Meyer
Byla jsem připravena knihu nesnášet nebo přinejlepším odložit, protože Popelka-kyborg zní "tak trochu jako blbost", ale nakonec to tak nebylo. Nápad mi přijde dobře zpracovaný, je to takové roztomilé pohádkové sci-fi, v některých věcech (dle očekávání) očekávatelné, které mě i tak vlastně celou dobu bavilo a nalákalo na další díly. V hvězdičkovém hodnocení zohledňuji, že jde o knihu mířenou spíše na mladší čtenáře, takže jí toho více odpouštím.
Slovodějky
Alena Adrianet Heinrichová
Taková pohodová fantasy detektivka. Ideální jako podzimní oddechové čtení k čaji, s příjemným tempem, skvělými postavami (jak tu padlo už vícekrát, hlavně Amáliina babička a Hugo), zajímavým systémem magie a důležitým připomenutím, že slova mají moc (které jsem, přiznávám, potřebovala). Romantická linka mě úplně nezaujala, ale to už je asi na každém. A nemůžu nezmínit krásnou obálku, která mě více než anotace přesvědčila, že bych knize měla dát šanci.
Z rodu vyvolených
Alain-Fabien Delon
Když jsem na knihu poprvé narazila v knihkupectví, hned mě zaujala, přesto jsem s nákupem dost váhala. Nakonec jsem neodolala a jsem ráda. Chtěla jsem do ní původně jen nakouknout, protože tu mám několik dalších rozečtených knížek, ale chytla mě a během dvou dnů jsem ji dočetla. Přišel mi zajímavý nejen obsah, zpracování náročných témat, ale i výstavba textu, díky tomu si knížka udržela moji pozornost. Některé věci by se nicméně daly udělat lépe, takže dávám jen čtyři hvězdy, ale rozhodně doporučuji k přečtení.
Solitaire
Alice Oseman
Četla jsem knihu dvakrát (takže asi nemůže být pochyb, že mě zaujala, a to hlavně postavami), pokaždé jiné vydání, a nedokážu říct, které se mi líbí víc. Mnoho změn opravdu knize prospělo a pasáže se příjemněji četly - ale některé změny, například úpravy původního Nicka a Charlieho tak, aby byli teď přesně takoví, jaké je známe z komiksů, knížce naopak ubírají. Trochu mi to nové vydání připomíná situaci, kdy si člověk sám pro sebe píše do šuplíku, ale pak si to chce někdo přečíst, a tak vyškrtá nebo přepíše některé příliš upřímné věty. Někdy je to změna k lepšímu, ale někdy ta přílišná upřímnost k postavě zkrátka patří a je škoda, že se ztratila.
99 kluků Micaha Summerse
Adam Sass
Na knihu jsem se těšila a podle anotace i prvních kapitol jsem věřila, že se zařadí mezi mé letošní oblíbence, ale... ne, bohužel. Četlo se to sice docela dobře, ale Micah mi s postupujícími stránkami šel pořád víc a víc na nervy, k tomu mi připadalo zvláštní, jak se v podstatě všechno důležité odehrávalo buď na instagramu, nebo někde na veřejnosti před spoustou lidí. Mít knížka tak o sto stránek méně, budu mnohem nadšenější, protože nápad v zásadě špatný není, je to taková očekávatelná oddechovka, jen mi nesedl hlavní hrdina.
Obálka a ilustrace se mi ovšem líbily moc.
Harry Potter a Fénixův řád
J. K. Rowling (p)
Četla jsem celou sérii už vícekrát a Fénixův řád se rozhodně řadí mezi mé oblíbené díly (mluvím o knize - film jsem už delší čas neviděla a nevzpomínám si nic víc, než že mi připadal tak nějak zapomenutelný). Od začátku až do konce je nabitý dějem a po dočtení mě pokaždé zanechá s pocitem "chci víc, dejte mi klidně ještě dalších 800 stran". Dozvídáme se více o fungování kouzelnického světa, což mě velice bavilo, a také postavy se postupně vybarvují a získávají na zajímavosti. Líbil se mi, už když jsem ho četla prvně, ale čím jsem starší, tím ho oceňuju víc. Jsou v něm některé nesrovnalosti, ale na celkovém dojmu mně osobně neubírají.
Bez lásky
Alice Oseman
Knížku jsem četla už nějaký ten rok zpátky v originále. Byla první, po které jsem od autorky sáhla, a doteď ji považuji za její nejlepší román, určitě mám v plánu si ji někdy přečíst znovu.
Jak děti přicházejí na svět
Jana Martincová
Dovolím si nesouhlasit s předchozím komentářem. Kniha vznikla - jak se dozvíme už z anotace - na základě rozhovoru autorky s jejím synem, což samozřejmě ovlivnilo jednak jazykovou stránku knihy, jednak se díky tomu dostaly do knihy právě ty informace, které děti zajímají. To se mi zdá jako velké plus. Po grafické stránce mi knížka také přijde pěkná, ale mám doma novější vydání, ve kterém je grafika upravená.
Koruna
Kiera Cass
Není to zlé. Je to čitelné. Jen je to neuvěřitelně stupidní. Tak stupidní, že to korektor zřejmě nedokázal pořádně přečíst. Chyby, které v textu zůstaly, mi bohužel dost kazily čtenářský zážitek.
Lhář
Stephen Fry
Organizace příběhu je na mě příliš složitá, než abych si ho dokázala úplně užít - ale některé věty s dovolením kradu. Styl psaní mě opravdu bavil, ale v ději jsem měla problém se vyznat.
Vdáváme matku a jiné povídky
Gerald Durrell
Část povídek skvělá, část bych si znovu nepřečetla. Celkově mi přijdou docela dobré.
