ComposeAdela
komentáře u knih
Já, příběhy mého života
Katharine Hepburn
Příběhy se mi moc líbily, občas mi ale způsob vyprávění přišel dost chaotický a ztrácela jsem se v čase. Nicméně dozvěděla jsem se spoustu zajímavého.
Přísloví a hříčky pro chytré hlavičky
Jana Martincová
Knihu jsem věnovala babičce, které se moc líbí jak samotná knížka, tak přiložené pexeso. S příslovími vyrůstala, vždycky se jimi řídila a myslí si, že neudělala chybu :-) A proto by přísloví měly znát i dnešní děti.
Listopád
Alena Mornštajnová
Dobře napsané, ale nedokáže úplně vtáhnout do děje. Když se to trochu začne dařit, kniha skončí. Námět je velmi dobrý, ale zpracování bohužel působí spíš jako poznámky, které mají teprve být zpracovány do delšího díla.
Rozumět dějinám: vývoj česko-německých vztahů na našem území v letech 1848-1948
Robert Kvaček
Stručná, informačně hutná kniha, která je zcela zřejmě českým pohledem na problematiku. Trochu mě rušila grafická stránka, nicméně rozhodně doporučuji k přečtení.
Vánoční prasátko
J. K. Rowling (p)
Ten začátek nebyl nic moc. Jakmile se ale ocitnou Kuba s Vánočním prasátkem v Zemi Ztracených, příběh se stává velmi napínavým a nápaditým. Jeho myšlenka je vlastně děsivá i krásná zároveň.
Psmith to zařídí
Pelham Grenville Wodehouse
Román stejně výstřední jako jeho hlavní postava. Můj pohled na květináče už nikdy nebude stejný jako dřív. :)
To není můj problém
Ciara Smyth
Baví mě styl humoru, oblíbila jsem si postavy, obsahově velmi zajímavé. Za mě dokonce lepší než autorčina první kniha, kterou jsem hodnotila velmi vysoko. Věřím, že někdo by mohl mít problém s koncem, ale za mě funguje, dává mi smysl. Četla jsem ale v originále, takže nejsem schopná posoudit, jak to působí přeložené.
Medovník s pepřem
Alena Adrianet Heinrichová
Ačkoliv poslední dobou mám s dočítáním potíže, tuhle knihu jsem zvládla celou a velmi dobře jsem se u ní bavila. Styl psaní je poměrně neobvyklý, mně sedl, ale je mi jasné, že se s ním nesžije každý.
Zaujal mě jeden z komentářů níže, že se v knize nic neděje, mně naopak přišlo, že kniha ubíhá příjemným tempem a těšila jsem se na každou další kapitolu. Možná záleží i na aktuálním čtenářském naladění, já teď něco v tomto duchu uvítala. Doporučila bych do knihy před čtením nahlédnout, protože podle anotace možná můžete čekat něco trochu jiného.
Nejkrásnější dárek
* antologie
Takový mix různě dobrých, různě smutných povídek. Nejvíc se mi asi líbila úplně poslední povídka, "Polička vyřazených knih" od Kláry Novákové. Další výborné byly od Alžběty Bílkové, Veroniky Burgerové, Anny Musilové a Kateřiny Šardické, hodně se mi líbila i ta od Sam Xabyssus, zbytek mi buď úplně nesedl, nebo jsem čekala trochu víc. Jednu povídku nedokážu úplně zhodnotit, a to tu od Radka Blažka "Nejdelší noc v roce", která mi sice připadala neuvěřitelně hloupá, ale tím stylem, že jsem se nad ní docela zasmála.
A abych nezapomněla, obálku má knížka vážně nádhernou!
URaNovA
Lenka Elbe
Na začátku jsem byla z téhle knihy nadšená, je napsaná příjemným, vtipným stylem, který se mi dobře četl, děj je zajímavý, odsýpá, ale asi ne natolik, abych vydržela být tak moc nadšená celých 400 stran. V určitém okamžiku mi to začalo zkrátka být dlouhé.
Petrolejový princ
Karel May
Taková solidní průměrná mayovka s překladem hodným nějaké ceny, protože jsem se mu na mnoha místech musela neskutečně smát. Tedy, ony by ty pasáže byly většinou (obvykle svou naivitou) směšné asi i tak, ale ten překlad je posunul ještě o stupeň výš.
První
Kiera Cass
Ze série se mi líbila První asi nejvíce. Možná proto, že po Elitě, která mi připadala jen jako záznam Američina věčného rozhodování Aspen-Maxon-Aspen-Maxon, se tady (k mému velkému údivu, jelikož to přišlo naprosto bez varování) něco dělo.
Šťastně až navěky
Kiera Cass
Tahle knížka je skvělým doplněním série Selekce, je zajímavé pohlížet na tento svět očima i někoho jiného než Ameriky. Nejvíce mě bavily příběhy Marlee a Maxona, naopak nejméně mě zaujalo vyprávění Aspena, připadalo mi dost zdlouhavé, a ani z Lucyina jsem nebyla dvakrát nadšená.
Knížka se čte lehce, a i když působí svou velikostí na první pohled jako účinná zbraň proti nepřátelům formátu mladších sourozenců, měla jsem ji během tří dnů přečtenou.
Pelikán na zámku Blandings
Pelham Grenville Wodehouse
Vévoda Dunstable, lord Emsworth, Gally a pár podvodníků. Potom také jeden akt, jenž jednomu připomíná manželku, jinému zase jeho prase... Za mě každý palec nahoru.
Strýček Fred v jarním čase
Pelham Grenville Wodehouse
Ze všech wodehouseovek, které jsem zatím četla, tedy více než dvaceti, mi tato připadala zdaleka nejslabší, ačkoliv napsaná je jako vždycky výborně.
Pokud se chystáte číst Wodehouse, vezměte si od něj jakýkoliv jiný román než tento, protože jinak budete pravděpodobně zklamaní a demotivovaní číst něco dalšího.
Hana
Alena Mornštajnová
Knížka je čtivě napsaná, napínavá, občas malinko předvídatelná, přesto bych ji určitě doporučila. Jen jsem po všech těch nadšených recenzích očekávala, že se budu cítit příběhem hluboce zasažená. A to se jaksi nedostavilo.
Old Firehand
Karel May
Samotná novela Old Firehand byla pro mě zajímavá v tom, že její přepracovaná verze byla začleněná do Vinnetoua; ovšemže přepsaná tak, aby z toho Vinnetou vycházel jako hrdina a byl zřejmý jeho bližší vztah s Old Shatterhandem než s nepojmenovaným vypravěčem, který se navíc na konci ožení a zmizí ze scény. Je pěkné, že Ellen říká prakticky to samé, co ve Vinnetouovi mladý Harry - ženy a děti zřejmě mluví podle autora naprosto stejně. Taky jsem se musela smát scéně, kdy Vinnetou panikaří při příjezdu ohnivého oře ("Proč můj bratr Vinnetoua volá, když se ohnivý oř zlobí?").
A ostatní příběhy - první pěkný, Dva Shatterové dost nanicovatí, a Abraham Lincoln... no... ale jo. Jak tu někdo píše, že i tyto příběhy se objevují přepracované jinde - je to možné, romány jsem četla kromě Vinnetoua před delším časem, ale přišly mi matně povědomé.
Will Grayson, Will Grayson
John Green
Docela mě to bavilo, dokonce jsem se párkrát tiše zasmála. Knížku jsem přečetla velmi rychle (možná až příliš rychle, jako bych ji už chtěla mít z krku), ovšem můj názor na Johna Greena se pořád nějak nezlepšil, jak jsem doufala; ne že by neuměl psát, ani nevím, co proti němu vlastně mám. Levithanovy části se mi možná líbily o něco více.
Nějak se nedokážu rozhodnout, co si o té knížce myslet, jestli ji doporučit, nebo ne. Ještě mě napadá, že bych bývala podle názvu očekávala nějaký bližší vztah mezi oběma Willy, přičemž reálně byl jejich jediným spojujícím prvkem Drobek a oni dva se spolu bavili tak třikrát.
Restaurant na konci vesmíru
Douglas Adams
Najdou se tu skvělé pasáže, ale občas mi připadaly některé části jaksi zvláštně nuceně vtipné. První díl byl rozhodně lepší, na druhou stranu mi nepřipadá, že by to byla až taková katastrofa, jak říkají někteří přispěvatelé.
Hodné holky
Sara Shepard
V mnohém podobné Roztomilým malým lhářkám - s tím jsem se vlastně knihu rozhodla si přečíst, měla jsem náladu na autorčin styl a nechtělo se mi zabředávat do nekonečně dlouhé série.
Druhý díl byl rozhodně napínavější než první, bavil mě víc (mj. proto, že se mi přestaly plést hlavní hrdinky). Rozuzlení mi sice nepřišlo vyloženě originální, ale bylo aspoň vymyšlené tak, že dávalo smysl a nepůsobilo dojmem, který jsem měla ze seriálu Prolhané krásky, že totiž autorka měla výborný nápad, ale netušila, kam s tím chce dojít, takže tam napasovala tohle, aby všechno vysvětlila.
