coppacabana komentáře u knih

Přiznám se, že mi chvíli trvalo, než jsem se do knihy opravdu začetla a začala děj a osudy postav prožívat. Jakmile se ale děj vymanil z pout uvedení do utopického světa knihy a nabral spád - a jakmile jsem si s knihou někam sedla a nečetla ji po kapitolách -, četlo se to jedním dechem.
Samotná realita byla fascinující a zároveň - alespoň z mého pohledu - strašlivá. Je to vyloženě doba s ideálními podmínkami pro prokrastinaci - proč spěchat, když před sebou má jeden třeba celá staletí. Lidé žijí docela dokonalý život, kdy lidstvo už objevilo, co se dalo, a dalšího vývoje není třeba. Kdy kultura a umění ustoupily stereotypu a vědě. Kdy se neumírá. V té chvíli ale na scénu přichází smrtky, jež se od zbytku obyvatelstva liší tím "výsostným" právem kosit. To oni představují jediný způsob, jak planetu udržet od zalidněnosti. To oni jsou jediným koncovým bodem.
Citra a Rowan jsou vybráni jako učedníci a já, přestože jsem se dlouho nepřikláněla k ani jednomu, jsem se ke konci knihy nachytala fandit Citře - přestože jsem si oblíbila oba. Celkově se těším, jak se ke svému statusu postaví. Zdánlivě jasné desatero totiž každá smrtka pojme jinak, najde jiný způsob, jak si pravidla přizpůsobit - viz. Curieová, Faraday, Goddard, Xenokratés. Jsem na ně na oba v příští knize zvědavá.
Knížka byla báječná. Představovala nejen dobrý nápad, ale i dobře propracovaný svět, postavy, které si nejde neoblíbit, a hlavně celou řadu šokujících plotwistů, bez kterých by to byla nuda. Doporučuji.

5 25.02.2019

Zadané jako povinná četba na Vánoce. Dočtené pár dní po Novém roce po dnech trochu toho volnějšího čtení.
Vždycky se těším, když se pročteme ve škole všemi těmi Chrámy Matky Boží v Paříži a dojdeme k něčemu, co mě baví, co nečtu s klížícíma se očima a jen z povinnosti. Tahle kniha mě bavila - fascinovala svým prostředím, které mě bylo doposud uzavřené. Psychiatrická léčebna se svými pacienty, Velkou sestrou, která připomínala takovou mudlovskou verzi Dolores Umbridgeové, a s McMurphym, který mě chvílemi znechucoval, těšil, překvapoval, ale hlavně bavil.
Na druhou stranu si stojím za tím, že svůj plán, jak dostat Velkou sestru na lopatky, mohl pojmout lépe a třeba by to i dopadlo jinak. Ale jak už se říká, starého psa novým kouskům nenaučíš.

3 13.02.2019

Pohádka mě už zaujala ve své filmové podobě - o Vánocích si ji se ségrami zpravidla nesmíme zapomenout pustit -, a jsem ráda, že jsem se konečně dostala ke knížce.
Je to přesně ta knížka, kterou si vezmete s sebou do postele a čtete ji, zatímco na nočním stolku máte čaj, vedle tácek cukroví a pokud se poštěstí, za okny vám padá sníh. Čtení si přímo vychutnáváte - nádherná sváteční atmosféra, Vánoce můžete prakticky ochutnat na jazyku a rozkošné rozuzlení. Křenila jsem se, když se Skruž ke konci vzbudil a byl z něj snad ten nejmilejší člověk ve městě.
Jsem si jistá, že až budou zase Vánoce, vezmu novelu znovu do ruky a udělám z její četby další vánoční tradici v řadě. Doporučuji.

5 24.01.2019

Docela fajn oddychovka na klidné odpoledne. Bavilo mě, jak to měla autorka pěkně promyšlené, jak do příběhů postupně vstupují jednotlivé postavy a jak se o nich postupně více dozvídáme. Nejvíce se mi líbila snad Nikoly část, jelikož mi je věkem nejbližší, a tak jsem se s ní dokázala nejlépe ztotožnit. Myslím, že až budu starší, ocením tuto knihu spíš, ale zatím musím říct, že nebýt čtenářské výzvy, po "Bábovkách" bych nesáhla.

24.01.2019

Jedinečné převyprávění historie SSSR. Knížka je atraktivní nejen svou jednoduchostí a nápaditostí, ale i humorem, který je na každé straně. Opět tomuto autorovi vzdávám hold, nadčasovost jeho myšlenek a nápadů snad nemá konkurence.

6 02.01.2019

Ruku na srdce, na Pekelné stroje to zatím nemá (samozřejmě neříkám, že se to dalšími knihami nezmění). Ale přestože jsem knihu stále srovnávala s již zmíněnou sérií, čtení jsem si velice užila.
Clary jako hlavní hrdinka je na svůj věk realistická, tedy typická náctiletá dívka, co uvažuje, jak je na svůj věk normální. Často mě rozčilovala, ať už svými myšlenkovými pochody, názory nebo jednáním. Ale stále jsem ji měla ráda, přestože Tessu mi nahradit nemůže nikdo.
Ohledně Jace jsem byla hodnou dobu docela rozpačitá, ale poslední jeho kapitola mi vyrazila dech. To právě jsem potřebovala, tu hloubku myšlenek, která mi u Clary tak chyběla, na kterou jsem byla zvyklá v Pekelných strojích. Právě díky němu se velice těším a jsem zvědavá na další díly, ačkoliv už přibližnou představu mám, vzhledem k popularitě série.

3 02.01.2019

Knihu jsem se rozhodla číst kvůli čtenářské výzvě (cena Magnesia Litera). Byla jsem zvědavá, jaké to bude, a když jsem to říkala ségře, vehementně procedila, že to je strašný. Ale já už byla rozhodnutá, knížka byla půjčená z knihovny, tak jsem se do toho pustila.
A prvních padesát stránek? Bomba! Knížku jsem si užívala, bavilo mě to a často jsem četla s pobaveným úsměvem na rtech. Ale jak jsem četla dál, začalo to splývat, opakovalo se to, furt děti, děti, láska, děti, jídlo a tak dále. A člověku se nechce číst to samé dokola, ale přetrpí to, protože je to poslední knížka, kterou ze čtenářské výzvy ještě nemá přečtenou. Když to má ale konečně za sebou, chce se mu brečet štěstím, že už nemusí číst ty opakující se bláboly - protože tak to na něj přesně působí, když čte jednu věc stále dokola.
Hvězdičku dávám za skvělé grafické provedení a ilustrace Lely Geislerové. To byla naprostá nádhera.

6 02.01.2019

Jak jsem tak o této knize přemýšlela, došlo mi, že to byla jedna z nejzásadnějších knih, které jsem v roce 2018 četla. Při hodině dějepisu (ať už na základce, nebo na střední) je událost, o které kniha pojednává - tedy vysídlení Němců z Čech -, shrnuta prakticky jen jednou poznámkou. Žák se nezamyslí, jak to asi probíhalo a už vůbec ho nenapadne, že to mohlo být takhle odporné, těší se, až konečně zazvoní na konec hodiny a toto téma bude konečně ukončeno. Já o tom totiž také moc neuvažovala a právě proto jsem neskutečně vděčná, že jsem se do knihy i přes všechny pochyby pustila. Otevřela mi oči, vyprávěla mi zásadní část naší historie a docela pěkně si to pohrávalo s mojí hlavou - prakticky jsem Němcům a nám Čechům rozuměla, nesnášela je a bylo mi jich líto a to třeba v jednu stejnou chvíli.
Gertu jako hlavní hrdinku jsem si nedokázala oblíbit. Ale dokázala jsem ji litovat, protože za celých čtyři sta stran se jí prakticky nepřihodilo nic opravdu dobrého. Říkala jsem si, kdy se situace obrátí, kdy se to začne lepšit, ale nestalo se tak nikdy. Proexistovala svůj život, který byl plný utrpení a jen málo radosti.

14 02.01.2019

Slova pořádně nedokáží vystihnout, co se mi během čtení honilo hlavou, a jaké pocity se mě zmocňovaly. Věřte mi, že mluvím pravdu, když řeknu, že jsem četla s otevřenou pusou. Byl to naprosto nový zážitek!
Zkrátka si při čtení pořádně uvědomíte, že jedna věc je číst o té době fikci, a druhá věc je číst skutečný svědectví z té doby. Během čtení neustále přemýšlíte a uvědomujete si, že všechno, co jste přečetli, je skutečné a opravdu se to stalo.
Dle mého názoru si nestačí o tom jen přečíst v učebnicích, maximálně se podívat na dobové fotografie (i když ty v mnohých případech také stačí), neboť člověk si uvědomí váhu těch zvěrstev, co byly během druhé světové války napáchány, teprve když si o nich přečte nějakou tu knihu. Je to něco úplně jiného, než si to unaveně pročítat v učebnicích a sem tam si udělat nějakou poznámku.
A musím pochválit skvělé podání pana Vrby. Krásně píše, líbí se mi ten jeho nadnesený humor. A hlavně jej obrovsky obdivuji, že se tak rychle a dobře naučil chodit ve hře o přežití, kterou s ním a dalšími miliony Židy nacisté hráli, až se mu nakonec povedlo uprchnout a otevřít oči celému světu. Klobouk dolů!

13 14.11.2018

Vracet se do tohoto světa je jako se po dlouhé době vracet domů.
Krásné, nápadité příběhy, které mnohokrát pobaví i dojmou. Mně osobně se nejvíce líbilo "Mágovo chlupaté srdce", ale "Tři bratři" docela obstojně konkurovali. Doufám jen, že se v budoucnu dočkáme více bajek z pera Rowlingové - ehm, Barda Beedleho.

4 06.11.2018

Člověk je rád, že takové výzvy jako ta naše čtenářská tady na databázi knih existují, když se jim díky tomu naskytne příležitost si přečíst takové poklady, jako je tahle kniha. Už dlouho jsem totiž nečetla žádný horor, a vždycky se mi tají dech, když se prodírám příběhy tohoto rázu a odkrývám další a další tajemství. A že těch tajemství v této knížce na odkrytí bylo! Kdyby to autorka nedokázala tak skvěle podat, pravděpodobně by se mi z těch všech zvratů a jmen a prolínání dějových linek točila hlava. Naštěstí to ale do sebe všechno krásně zapadalo a já se nestačila divit.

8 06.11.2018

Byla jsem zvědavá po zhlédnutí filmových adaptací a přečtení moderní verze románu, jaká knížka asi bude. A jakmile jsem se dostala před tu úvodní část, hned mě Jane (budu k ní referovat jejím anglickým jménem, neboť jsem knihu četla v originále) a její příběh nadchla. Jane je skvělá hlavní postava a věřím, že není čtenáře, který by si ji neoblíbil, nebo kterému by vadila. Čas od času jsem se v ní vyloženě viděla. Ale o dost víc mě zaujal Rochester, jehož neotřelý charakter mě pohltil. Nejdřív jsem si myslela, co to je za snoba, ale jak stránek ubývalo, začala jsem ho chápat a mít ráda. A když se s Jane dal dohromady, měla jsem ho díky jeho slovům nejraději.
Kromě postav se mi moc líbí i příběh, jenž je dle mého názoru propracovaný a pro člověka, kterých o tomto románu jakživ neslyšel, plný překvapivých a tragických zvratů. A nemyslím, že se musím vyjadřovat k tomu přenádhernému způsobu, kterým byla kniha napsána. Famózní popisování přírody, chvílemi jsem si i připadala, jako bych četla básničku.

6 15.10.2018

Vzhledem k mému předchozímu setkání s autorkou (Selekce) jsem od Sirény moc nečekala, a tak mě také moc nepřekvapilo, když mě ani styl nezaujal, ani příběh nezaujal a ani postavy nezaujaly. Přestože po young adult žánru sahám ne zřídka, tato kniha pro mě byla moc dětinská, sladká. Navíc jsem se prostě nedokázala pořádně vcítit do toho děje, do pocitů postav, necítila jsem to napětí, když tam to napětí bylo/mělo být, necítila jsem tu radost... Byla jsem jako nestranný pozorovatel, jenž nezná žádnou z postav a na žádné mu nezáleží. A to musím podotknout, se mi už dlouho nestalo.

1 15.10.2018

Zlodějka knih přečtena, čtenářka knih rozbrečena...
To byla první myšlenka, která mě napadla, když jsem knihu zavřela a položila ji na stůl.
Bylo to naprosto nádherné čtení. Děj mě ihned od samého začátku vtáhl, plně jsem prožívala, co prožívala Liesel. Stejně tak jsem soucítila se Smrtí, jejíž vyprávění příběh udělalo krásnějším a mimořádnějším. Oblíbila jsem si ten způsob vyprávění - že Smrt nejprve něco jen zmínila a průběhem příběhu začala na tu informaci vrstvit další a další, až jsem nakonec došla k té události, o které jsem zatím jen slyšela z vyprávění. Moc se mi líbilo, že mají knihy a slova pro Liesel takovou roli, jakou mají pro mě. Je těžké najít knihy, o dívkách, které nejen čtou, ale zároveň si i plně uvědomují, že čtou, a jak je to krásné.

17 15.10.2018

Ze začátku jsem se do příběhu ne a ne dostat, ale jakmile jsem jednoho dne vyhnala rodiče spát a půlnoc uhodila, sedla jsem si s tím, rozhodnutá číst až do únavy, a nakonec jsem se nemohla odtrhnout (jak tomu i bylo u předchozích tří knížek, které se mi od autorky dostaly do rukou.) Ono to ale ani jinak s autorčiným stylem psaním, vtipnými dialogy - v tomto případě hlavně emaily mezi Beth a Jennifer - a "lidskými" hlavními postavami nejde. Moc se mi líbilo prostředí, ve kterém byl děj zasazen. Všechny ty události, jež v Americe doprovázely přelom tisíciletí, samotný příběh skvěle doplňovaly.
Knížku mohu jedině doporučit.

1 08.09.2018

Na to, jak dlouho jsem čtení této knihy oddalovala, jsem se od první kapitoly nemohla odtrhnout. (Což dokazuje fakt, že jsem knihu přečetla skoro za jeden den.) Jedná se o velice vydařené převyprávění pohádky o Krásce a zvířeti, kdy autorka veškerou roztomilost známé disneyovky nahradila krutostí zimy v hlubokém lese nejmenovaného carství. Příběh je napínavý, tajemný a se všemi kouzelnými bytosmi, pohádkami, legendami a kletbami zkrátka magický.
Moc se mi líbilo střídání pohledů Jevy a Zvířete. Líbilo se mi, jak se pohled Zvířete postupně měnil - a to formou i obsahem -, a to zvlášť od Krásčina odchodu. Je to moc pěkný detail a já ho oceňuji.
Obálka se grafikům moc vydařila, troufám si říct, že to je jedna z nejpěknějších, co jsem za poslední dobu viděla.

3 07.09.2018

Po knize jsem sáhla již podruhé (jelikož mě to poprvé moc neohromilo, a já chtěla vědět, jestli příčinou byl můj věk, nebo nikoliv) a tentokrát v němčině (nejsem žádnej mluvčí, byla to jen úroveň B1, mám pocit).
A jsem spokojená, protože už konečně rozumím, o čem jsem to vlastně četla. Ohromená ale stále nejsem. Vytočená ano a to Tomem a Daisy a z části i Gatsbym, že byl zamilovaný do takové nány. Mně osobně Daisy - vyjma její krásy - připadala naprosto prázdná a nezajímavá. Nicméně se mi to stává u hodně pěkných lidí - jediné, co na nich stojí za povšimnutí, je právě jejich zevnějšek.
Nicka a Jordan jsem si ale oblíbila. U Nicka jeho loajalitu a upřímnost, u Jordan její sebevědomí, až hrubost.
Celkový příběh mi přišel tragický a smutný. Gatsbyho vytrvalá snaha se prosadit, vyšplhat na žebříček potravního řetězce, nebo aspoň natolik vysoko, aby si ho ta pošetilá ženská všimla, jen aby byl tou samou nánou opuštěn, aniž by si to vlastně uvědomoval...
Jay Gatsby je zkrátka snílek. Jeden z největších, o kterých jsem kdy četla.

2 29.08.2018

Po pěti měsících, kdy nám to moje paní profesorka zadala, konečně přečteno. (Ne, že by mi tak dlouho trvala četba, spíš donutit se knížku vyhledat a začít číst.)
Vždycky, když si čtu dramata, každým kouskem svého těla si přeju, abych jednou měla tu možnost si na to zajít do divadla a bylo by to konečně to pravé ořechové. Mám ale ráda rychlý spád děje, kterému se nevyhneme samotným formátem drama. A mám ráda to lehké hysterično, ty dialogy a i ty postavy. Ten nenápadný Čapkův humor. Budu opakovat řadu dalších komentujících a vyzdvihnu nadčasovost tohoto Čapkova díla, a vlastně celkové jeho tvorby. Pan Čapek měl tu mimořádnou dovednost si zachovat čistou hlavu a vlastního ducha, díky čemuž jeho nadčasová literatura mohla vzniknout.
Už od chvíle, kdy jsem se s ním jako s autorem seznámila a zcela pochopila podstatu jeho díla, uvažuji, proč mu nedali tu Nobelovku, kterou si dle mého názoru - a dle názorech mnohých - nepochybně zasloužil.

4 29.08.2018

Nečekala jsem, že když koupím tuto knížku své sestře k narozeninám, dostanu na oplátku svou vlastní. Ano, říkejte si tomu dvojčecí telepatie, ale měly jsme se ségrou stejný nápad. A jak jsem ráda, že ten nápad měla, protože nic není na světě krásnějšího, než číst krásná slova z knížky, jež můžete nazývat svou vlastní.
Ale teď už k té knížce.
Byla jsem naprosto unešená intimitou, jež po celou dobu mezi hlavními hrdiny panovala. Cítili jste, že to, co čtete, je opravdu Eliovo a Oliverovo tajemství, že o tom nikomu nemůžete říct. A to vyčkávání, než se něco mezi nimi konečně stane. Líbila se mi přirozenost jejich vztahu, líbilo se mi, jak si rozuměli. K tomu se přidala atmosféra a svoboda Itálie a vznikl vábivý ráj.
Rozhodně jedna z nejlepších knížek o LGBT komunitě, jakou jsem kdy četla. Ne-li nejlepší. (Ale nevím, jestli u mě osobně něco trumfne Muffin a čaj.)

6 29.08.2018

Bylo to slabé. Příliš slabé na to, aby si to po dlouhou dobu nárokovalo místo v seznamu povinné četby gymnázia a příliš slabé na to, aby se to octlo na seznamu maturitní četby. Celý příběh se tam prakticky nic neděje, jen jedna velká bezvýznamná lovestory, a pak bum a pilířem to náhle skončí. A jelikož se mi při konci ani plakat nechtělo, nedokážu to pokládat za nějaké velevýznamné dílko.
Působí to na mě, jako by autor vzal pero do ruky, vytáhl arch papíru a pak další a další a psaním si připomínal dva mladé lidi, kteří padli za války jako miliony dalších mladých lidí, od jejichž příběhů se příběh Petra a Lucie neliší, nevybočuje.
Bylo to holt milé a krásné a tragické, ale bylo to příliš slabé, abych se k dílu vrátila z jiného důvodu, než že si chci příběh připomenout před maturitou. Co ale oceňuji, je ten krásný jazyk, kterým autor novelu napsal a který jsem si užívala.

2 29.08.2018