coppacabana
přečtené 82
Hana
2017,
Alena Mornštajnová
Tak jsem se po letech odkládání konečně dostala k „Haně“. Ale že by se ona dostala ke mně? To bohužel říci nemůžu... Obdivuji grafické zpracování románu. Je pěkně minimalistické a užívám si tu symboliku, která se za každým detailem skrývá. Krásně svižně se mi to četlo, což bylo po četbě tolika složitých dílech příjemnou změnou. Některé zvraty mě docela překvapily. Ale jaksi mě to neoslovilo. Jaksi ve mně kniha nevzbudila ty emoce, které jsem očekávala, že ve mně vzbudí. Nemůžu říci, že mě nechala chladnou - kolikrát mi z očí vytryskly slzy, po vyprávění Miry jsem se nedokázala dočkat, až odkryji veškerá tajemství její rodiny. Ale zkrátka nemohu říci, že by mě kniha oslovila. Možná to bylo tím, že jsem přímo před „Hanou“ četla knížku, která také vyprávěla o tomto období, a toto pro mě bylo jen rychlý výtah. Možná jsem měla sáhnout po něčem jiném a pak teprve začít s „Hanou“. Možná utlumovala umělecká stránka knihy veškeré to utrpení, které v ní bylo popisováno. Možná mi můj zážitek zabila druhá část, která dle mého názoru nebyla úplně vydařená... Co se dá dělat - třeba po knížce sáhnu jednoho dne znovu a konečně mě oslní.... celý text
Schindlerův seznam
1994,
Thomas Michael Keneally
Do této knihy jsem šla s vědomím, že mě čeká opravdu obtížná četba. A co si budem - prvních několik desítek stránek bylo peklo. Vyprávěcí forma je strohá, nezaujatá, skoro jako výklad v učebnici dějepisu. Tlusté odstavce a jména valící se ze všech stran tomu moc nepomáhají. A přestože žádný ze zmíněných aspektů během celé knihy nezmizel, brzy jsem přestala tyto překážky vnímat jako překážky, neboť jsem byla plně zahloubaná do vyprávění, které nám autor suše, ale umě servíroval. Opět jsem do tohoto období nahlédla z trochu jiné roviny. Jako dítě z nepříliš intelektuální rodiny a žačka základní školy, ve které se dějepisářky neobtěžovaly nějakého Schindlera zmiňovat ze strachu, že nestihnou probrat danou látku, jsem se s postavou tohoto kariéristy, který obětoval vše, aby pomohl, aby zachránil životy více než tisícovky židů, setkala teprve před dvěma lety přímo v Krakově. Tenkrát jsem nevěděla úplně, o koho se jedná. Neviděla jsem film, nečetla jsem o něm jediný článek. Teď už ale o něm vím daleko víc. Spoustu věcí. A také vím, že rozhodně není černobílý - Oskar Schindler navždy bude, alespoň v mých očích, šedou postavou, ale zároveň jednou z těch nejlepších světové historie. Doporučuji.... celý text