coppacabana přečtené 82

Velký Gatsby 2015, Francis Scott Fitzgerald

Po knize jsem sáhla již podruhé (jelikož mě to poprvé moc neohromilo, a já chtěla vědět, jestli příčinou byl můj věk, nebo nikoliv) a tentokrát v němčině (nejsem žádnej mluvčí, byla to jen úroveň B1, mám pocit). A jsem spokojená, protože už konečně rozumím, o čem jsem to vlastně četla. Ohromená ale stále nejsem. Vytočená ano a to Tomem a Daisy a z části i Gatsbym, že byl zamilovaný do takové nány. Mně osobně Daisy - vyjma její krásy - připadala naprosto prázdná a nezajímavá. Nicméně se mi to stává u hodně pěkných lidí - jediné, co na nich stojí za povšimnutí, je právě jejich zevnějšek. Nicka a Jordan jsem si ale oblíbila. U Nicka jeho loajalitu a upřímnost, u Jordan její sebevědomí, až hrubost. Celkový příběh mi přišel tragický a smutný. Gatsbyho vytrvalá snaha se prosadit, vyšplhat na žebříček potravního řetězce, nebo aspoň natolik vysoko, aby si ho ta pošetilá ženská všimla, jen aby byl tou samou nánou opuštěn, aniž by si to vlastně uvědomoval... Jay Gatsby je zkrátka snílek. Jeden z největších, o kterých jsem kdy četla.... celý text

Dej mi své jméno 2018, André Aciman

Nečekala jsem, že když koupím tuto knížku své sestře k narozeninám, dostanu na oplátku svou vlastní. Ano, říkejte si tomu dvojčecí telepatie, ale měly jsme se ségrou stejný nápad. A jak jsem ráda, že ten nápad měla, protože nic není na světě krásnějšího, než číst krásná slova z knížky, jež můžete nazývat svou vlastní. Ale teď už k té knížce. Byla jsem naprosto unešená intimitou, jež po celou dobu mezi hlavními hrdiny panovala. Cítili jste, že to, co čtete, je opravdu Eliovo a Oliverovo tajemství, že o tom nikomu nemůžete říct. A to vyčkávání, než se něco mezi nimi konečně stane. Líbila se mi přirozenost jejich vztahu, líbilo se mi, jak si rozuměli. K tomu se přidala atmosféra a svoboda Itálie a vznikl vábivý ráj. Rozhodně jedna z nejlepších knížek o LGBT komunitě, jakou jsem kdy četla. Ne-li nejlepší. (Ale nevím, jestli u mě osobně něco trumfne Muffin a čaj.)... celý text

R.U.R. 2004, Karel Čapek

Po pěti měsících, kdy nám to moje paní profesorka zadala, konečně přečteno. (Ne, že by mi tak dlouho trvala četba, spíš donutit se knížku vyhledat a začít číst.) Vždycky, když si čtu dramata, každým kouskem svého těla si přeju, abych jednou měla tu možnost si na to zajít do divadla a bylo by to konečně to pravé ořechové. Mám ale ráda rychlý spád děje, kterému se nevyhneme samotným formátem drama. A mám ráda to lehké hysterično, ty dialogy a i ty postavy. Ten nenápadný Čapkův humor. Budu opakovat řadu dalších komentujících a vyzdvihnu nadčasovost tohoto Čapkova díla, a vlastně celkové jeho tvorby. Pan Čapek měl tu mimořádnou dovednost si zachovat čistou hlavu a vlastního ducha, díky čemuž jeho nadčasová literatura mohla vzniknout. Už od chvíle, kdy jsem se s ním jako s autorem seznámila a zcela pochopila podstatu jeho díla, uvažuji, proč mu nedali tu Nobelovku, kterou si dle mého názoru - a dle názorech mnohých - nepochybně zasloužil.... celý text

Petr a Lucie 2018, Romain Rolland

Bylo to slabé. Příliš slabé na to, aby si to po dlouhou dobu nárokovalo místo v seznamu povinné četby gymnázia a příliš slabé na to, aby se to octlo na seznamu maturitní četby. Celý příběh se tam prakticky nic neděje, jen jedna velká bezvýznamná lovestory, a pak bum a pilířem to náhle skončí. A jelikož se mi při konci ani plakat nechtělo, nedokážu to pokládat za nějaké velevýznamné dílko. Působí to na mě, jako by autor vzal pero do ruky, vytáhl arch papíru a pak další a další a psaním si připomínal dva mladé lidi, kteří padli za války jako miliony dalších mladých lidí, od jejichž příběhů se příběh Petra a Lucie neliší, nevybočuje. Bylo to holt milé a krásné a tragické, ale bylo to příliš slabé, abych se k dílu vrátila z jiného důvodu, než že si chci příběh připomenout před maturitou. Co ale oceňuji, je ten krásný jazyk, kterým autor novelu napsal a který jsem si užívala.... celý text

Záskok 2000, Zdeněk Svěrák

Po této komedii jsem sáhla, abych si přečetla v rámci čtenářské výzvy pro rok 2018 "knihu, která byla vydána v roce mého narození". Krásně jsem si tím zpříjemnila horké letní odpoledne a nadmíru se pobavila.... celý text

Černooká 2018, Anna Musilová

Musím upřímně říct, že jsem od knížky - vzhledem k tomu, že je označována jako psychothriller - očekávala něco trochu jiného. Očekávala jsem, že mi to zamotá hlavu, že mi při četbě bude běhat mráz po zádech, že se budu bát v noci na záchod či do koupelny, ve strachu, že v odrazu mého zrcadla uvidím vlastní černooké já. Nic z mých očekáváních se ale bohužel nenaplnila a já již v polovině knihy zjistila, že jsem docela zklamaná. Snad kdyby se o ní nemluvilo jako o psychothrilleru, byly by mé dojmy lepší. Co ale musím rozhodně pochválit, ne-li vynést do nebes, je autorčin styl psaní. Krásně si se slovy hraje, nachází stále nová a nová slovní spojení, až to připomíná lyrično. Já tyhle styly úplně nejvíc žeru, takže to byla pastva pro oči.... celý text

Eleanor & Park 2014, Rainbow Rowell

Jelikož jsem už od "Fangirl" nadšenou fanynkou autorky, docela jsem se lekla, když mi kamarádka říkala, že "Eleanor a Park" bylo nic moc. Chtěla jsem se zhroutit v záchvatu hysterie. Ale nakonec jsem si i přes kamarádčino přesvědčování knížku pořídila - v originále, jako předchozí knihy od této autorky - a byla nanejvýš spokojená, že jsem tak učinila. Jak knížky ubývalo a Eleanor s Parkem se do sebe zamilovávali každým písmenkem o trochu víc, já se na místě - podle situace v posteli, na židli, v houpací síti, v buse - roztékala. Není roztomilejšího páru. A není autorky, která by proces zamilování se dokázala lépe popsat. Se všemi jedinečnými detaily, které dělají tuto knížku ještě lepší. Nečekejte v tom něco... hlubokého. Nějakou velkou literaturu. A tím označením nemyslím, že to s vámi nehne. (Protože, když budete číst pozorně, flákne to s vámi o zeď.) Myslím tím, že to pravděpodobně není dílo, které by přeborní odborníci zařadili do maturitní četby. Ale je to dílo, na které se rozpustile usmějete, když ho zahlédnete ve vaší knihovničce, mezi ostatními milovanými knížkami.... celý text

Harry Potter a Fénixův řád 2018, J. K. Rowling (p)

Řekněte mi upřímně... byl někdo schopen přečíst jedinou pasáž, u Merlina - třeba jen jedinou větu, ve které se vyskytovala Umbitchová, aniž by ji proklínal na celé okolí? Protože já ne. Její poslední větší scénu v knize jsem tak moc prožívala, až to nebylo zdravé. Škoda jen že tu starou ropuchu neoddělali úplně. Aby nám v sérii strašila po osm set stránek, to mi přijde dost. Kdyby nebylo tady Dolores, kniha by konkurovala Relikviím o můj nejoblíbenější díl z celé série. Věci se dávají do pohybu, v každé kapitole na nás Rowlingová chrlí informaci za informací. Malé maličkosti, kterých je v knížce požehnaně, ji dělají jenom úžasnější. Harryho odsekávání, Harryho perlení. Dokázala bych o této knize žvatlat/psát hodiny. Zbožňovala jsem každičkou stránku (tedy každou, ve které nebyla Umbitchová) a o každé stránce bych také dokázala něco říct. Každý detail na těch stránkách bych dokázala ocenit. Ale to si nechám pro ucho mé kamarádky a rozloučím se s tím, že se už těším, až si re-readnu další díl.... celý text

Smrtící žár 2015, Patricia Briggs

Byl to skvělý pocit - konečně si koupit knížku po těch třech letech, kdy mi jen ležela ve wish-listě. A ještě jedinečnější bylo, když jsem si knížku přečetla. Přestože mi dech nijak nevyrazila - od Briggsové jsem toho přečetla už habaděj, a tato autorka se, co se týče šablony zápletky, často opakuje -, čtení jsem si i opět, po třech letech užila. Jako bych se po dlouhé době setkala se starým přítelem. Líbil se mi kontrast mezi chladným Charlesem a hravou Annou a užívala jsem si primitivní stránku fae a vlkodlaků, kterou autorka čtenářům typicky vykresluje. Tím se tolik liší od ostatních fantasy knížek (nebo alespoň od fantasy knížek, které čtu já). Za mě byla nejlepší první půlka knihy, pak už to postupně - tedy krom poslední bojové scény - sláblo. Když nad tím vlastně teď přemýšlím, konec se mi zdál docela uspěchaný. Uvidíme ale, co nám tato série ještě přinese a jak to s konfliktem lidí a fae dopadne.... celý text

Láska & gelato 2017, Jenna Evans Welch

Docela lituju, že jsem neodolala a knihu si fakt nenechala až na prázdniny, kdy by právě mou jedinou starostí bylo, co budu jíst ten den, kam se půjdu podívat a co zažiju. Protože tato knížka je vyloženě na to, abyste ji vláčeli křížem krážem a vlastní objevování si doplnili objevováním Liny a Rena. Autorka úplně dokonale popsala Florencii - ty uličky, gelato, most. Itálie je prostě neskutečná. A Itálie v očích autorky je ještě neskutečnější. Strašně jsem si užívala ten pomalu se budující vztah Rena a Liny. Co si budeme povídat, ti dva jsou strašně roztomilí a od toho momentu v Římě následovaly všechny mé top scény - aneb scény, při kterých jsem se bláznivě křenila. Je to úžasné oddychové čtení a já se těším, až si knížku znovu otevřu někde na dovolené (třeba v té Itálii) a znovu se budu bláznivě usmívat.... celý text

Fantastická zvířata a kde je najít (ilustrované vydání) 2017, Mlok Scamander (p)

Nevím, co je fantastičtější - tvorové, o kterých kniha vypráví, nebo ilustrace těch tvorů. Rozhodně ale můžu říct, že s obrázky každého zvířete to byl úplně jiný zážitek, než když jsem si četla klasické vydání. Navíc to byly velice originální a zajímavé ilustrace a já se nachytala nad některými zírat hned několik minut. Ilustrované vydání určitě doporučuji. Je to umělecký kousek.... celý text

Mechanická princezna 2016, Cassandra Clare (p)

Panebože. U Anděla. (A u Merlinových vousů, protože v sobě nemůžu zapřít svou potterheadskou náturu.) Četla jsem a četla jsem, a jak jsem četla, sama od sebe jsem si lámala srdce. A je to ta nejkrásnější věc, co mi to srdce kdy mohla zlomit. Všechny otázky byly zodpovězeny a odpovědi vás zničily. Vyloženě si připadám masochisticky, když čtu takové knížky, knížky, které mě nutí cítit tolik věcí, až příliš moc věcí. Celou dobu jsem při četbě kulila oči a posledních sto stran jsem si ty oči vyplakala. (Druhý den ráno byly nateklé. Proč jsem jen emocionální ženská?) A jsem tak ráda za epilog. (A zároveň ho nenávidím.) Budu znít sobecky, ale jsem tak ráda, že Tessa milovala jen dva lidi a že to byli právě Will a Jem. Cassandra Clare je umělkyně. Dokáže své čtenáře udělat cokoliv prostřednictvím svých slov. A já se strašně těším, až dočtu kupu nepřečtených knížek ve své knihovničce a začnu Nástroje smrti. Doporučuji. Ale je to na vlastní nebezpečí.... celý text

Bílá nemoc 1948, Karel Čapek

Bílá nemoc je mým prvním přečteným dramatem (samozřejmě zadaným mou skvělou češtinářkou). A jo, určitě bych si to užila víc v divadle. Vlastně bych ráda viděla divadelní provedení. Četla jsem v noci a docela se mi už klížily oči, ale děj mě udržel vzhůru. A kvůli poselství dramatu jsem měla ty oči po dočtení ještě nějakou dobu otevřené. Bylo to úžasně napsané, nebyly tam zbytečné řečičky a četlo se to skvěle. Karel Čapek byl velice obdivuhodný člověk, kterého bychom si všichni měli vážit.... celý text

Mechanický princ 2016, Cassandra Clare (p)

Druhý díl představuje jedno naprosto šokující a vlastně i lepší, akčnější pokračování prvního dílu, který byl takový úvod, takže ve dvojce už nastupujete do rozjetého vlaku, jenž vás hned strhne na další dobrodružství s lovci stínů. A jsem šíleně šťastná, že jsem to četla v originále, protože v originále vás každé slovo uhodí takovou silou, jelikož Cassandra Clare ví, jak slova používat, aby své čtenáře citově zničila. Během čtení zjistíte o hlavních hrdinech tolik věcí. A to hlavně o Willovi, jehož život, jehož minulost je vyloženě srdcervoucí. Mohla bych spočítat na prstech jedné ruky postavy, pro které mi srdce bolelo jako pro Williama Herondalea. Budete toho cítit hodně. Ať už to je radost, frustrace, smutek nebo vztek. Budete toho cítit tak moc, až to bude nezdravé. A posledních sto stran? Kvůli nim si samou frustrací rvete vlasy. A určitě ne kvůli stylu, kterým to je napsané, protože věřím, že by se na planetě nenašel člověk, který by si nezamiloval slova Cassandry Clareové.... celý text

Bylo nás pět 1979, Karel Poláček

Názory na tuhle knížku se mi měnily jako bych byla na horské dráze. Nejprve jsem zápasila s nářečím a celkovým stylem, kterým to je napsaný. Pak jsem se přes to dostala a jo, začalo mě to bavit, začala jsem si ten styl a příběh vyloženě užívat, těšit se na něj. Kdyby knížka pokračovala v podobném duchu, asi bych ji ohodnotila pěti hvězdičkami. Bohužel ale jsem se potom dostala k té snové části, kdy Péťa blouznil a přestože vyprávění bylo vtipné, čtení tolikastránkového snu jsem si opravdu neužívala, spíš mi to připadalo zbytečné a chvílema jsem to chtěla přeskočit. To pro mě asi celou knihu naprosto zabilo.... celý text

Dům za zdí 2016, David Mitchell

Po dlouhé době jsem sáhla po nějaké hororové knížce a rozhodně nelituju své volby. Přiznám se, že jsem od Mitchella nikdy předtím nic nečetla, tento žánr prostě není můj šálek čaje. Ale horory o strašidelných domech miluju a přestože to, co jsem četla, nebylo přesně podle mého očekávání, jsem nadšená. Celé mi to přišlo geniální. Zpočátku jsem byla vůči všemu důvěřivá (aspoň tak první dva tři príběhy), aby mi Grayrovic dvojčata vzápětí má přesvědčení zbořila. Nakonec jsem s každou novou postavou počítala s tím, že může být jeden z nich. Nejvíce jsem asi naletěla u Pinka, když vyprávěl Grayrovic životní příběh. Nakonec mi ale přišlo podezřelé, kolik věcí o nich ví. Oceňuji, jak skvěle autor popsal pohled a myšlení každého z obětí dvojčat. Psychicky nemocné děcko opravdu přemýšlelo jako psychicky nemocné děcko, polda přemýšlel jako polda, stydlivá vysokoškolačka přemýšlela jako stydlivá vysokoškolačka, atd. Trochu mi dělalo problém porozumět terminologii okolo celé té simulace domu, ale nakonec jsem si to nějak ujasnila. Knihu rozhodně doporučuji.... celý text

Mechanický anděl 2015, Cassandra Clare (p)

(obsahuje malou míru spoilerů) Jak já se do světa stínů zamilovala a stále zamilovávám. A překvapivě je v 19. století ještě atraktivnější než v 21. Pokud se nemýlím, Londýn v té době byl po první průmyslové revoluci, proto mi přijde velice nápadité, že hlavní zbraní temné strany byly mechanické stroje, tedy roboti. Nádherný "detail". A zamilovala jsem si Tessu a její lásku k literatuře a to, jak dokáže Willa usadit. A stejně tak jsem si zamilovala Willa, protože jsem typická náctiletá kačena a záhadní bad boyové jsou úplně nejvíc. Lol. Z čehož nejsem moc nadšená, protože podle toho, co jsem se zatím dozvěděla, Tessa skončí s Jemem. Ale to asi přežiju, protože i ten mi je sympatický. A co se mi na knížce ještě líbilo, byly všechny ty citáty (ať už na začátku kapitol, nebo v konverzacích mezi Tessou a Willem). Moc a moc se těším, až dočtu všechnu povinnou četbu a vrhnu se na další díl.... celý text

1984 2020, George Orwell (p)

Naprostá genialita. Nadčasová a pokroková četba. Obdivuji, že autor psal o takovém světě, o takovém režimu v té době - tedy v polovině 20. století. Bylo to depresivní, bylo to ponuré a bylo to znervózňující. Neustále jsem si přirovnávala dnešní, minulou a i budoucí dobu k té, jakou Orwell stvořil v knize. Nehorázně mě frustrovaly ty vymyté mozky občanů Oceánie, fakt že literaturu píšou stroje, nikoliv lidé. S každým řádkem mi mráz přejížděl po zádech. Jediné, co mě na té knize snad nebavilo, byla ta teoretická část, když Winston četl "knihu". Ovšem ani to mi nesebralo radost - pokud to tak můžu vyjádřit, možná bych to pozměnila na požitek - ze čtení.... celý text

Divočina 2015, Cheryl Strayed

Knihu jsem už četla podruhé. Tentokrát ale byla moje vlastní, takže ne půjčená z knihovny, a já si četbu o to víc užila. Vyprávění Cheryl Strayedové a samotná její cesta na PCT je strhující. Zpočátku docela trvá, než se do toho pořádně dostanete, než zapomenete na všechno okolo, ale když se tak stane, je to pohádka. Cheryl krásně vypravuje a nebere si, co se týče chyb, které udělala na cestě, servítky. Je v každém svém slově upřímná a bez přetvářky. Jakmile se s knížkou zachumláte v posteli s čajem, nemůžete ji pustit z ruky.... celý text

Muffin a čaj 2018, Theo Addair (p)

Uvidíte tuhle knížku v knihkupectví a je to láska na první pohled. Protože, buďme upřímní, ta obálka je naprostá bomba. Naprostá dokonalost. A ten obsah je ještě krásnější a dokonalejší. A bombovější. Zamilujete si Daniela i Kita. Zamilujete si, jak se ti dva vlastně dali dohromady. Ztotožníte se s nimi. Protože mluví o běžných věcech, o běžných problémech jednadvacátého století, se kterými se potýkáte i vy. Je to upřímné, je to pravdivé. A vy tu knížku nemůžete zavřít. A já to miluju.... celý text