coquus
komentáře u knih

Opravdu příjemné počtení, v němž jsou i velice vážné věci podány veselým a odlehčeným způsobem. Zajímavé je nahlédnutí do poměrů v Rusku v této složité době. Na konci mě trošku zamrzelo, že toto dílko není přece jen trošku delší, určitě by si to zasloužilo. Každopádně jde o osvěžující knížečku, kterou můžu jen doporučit.
Tovaryš Jerochymov byl ve svém štvaní velice přesný. Dostavil se ráno v 8 hod. a štval do půl desáté, pak odešel a objevil se s novým štvaním ve 2 hod., ve kterém pokračoval do 4 hodin. Večer přišel opět a při čaji až do 10. až 11. hod. štval proti petrohradským na novo.


První půlka mě docela přitáhla, potom se to ale začalo trochu táhnout. Celkově bych snesl o kapku víc akce a o něco míň stránek. Myšlenka příběhu je docela zajímavá, jen samotné rozuzlení se mně jeví poněkud překombinovaně, ale nakonec proč ne.


Velice čtivě a poutavě zapsané vzpomínky aktivního účastníka bojů v pekle Stalingradu. Zajímavé je nejen sledovat všechny příběhy spojené s odstřelovačským uměním, ale i dobové reálie, popisy bitev, útoků a protiútoků, atmosféry i nálady mezi vojáky. To je něco, co si v mírových dobách vůbec nedokážeme představit.


Detailní popis vývoje a změn zejména v SSSR od perestrojkového období až po divoká 90. léta tamtéž i u nás. Autor bere toto téma dost do hloubky, a to v mnoha nejrůznějších aspektech jako jsou hospodářství, vojenská úroveň, nálada obyvatel, ideologie, atp. Klade nepříjemné otázky a nastiňuje ještě nepříjemnější avšak i nejlogičtější a vzájemně do sebe zapadající odpovědi. Ty tak vytvářejí podstatně jiný obraz, než jak je nám dnes všeobecně líčen. Hodně informací zde uvedených bude pro mnoho čtenářů zcela nových, neboť nejsou (a asi ještě dlouho nebudou) veřejně prezentovány. O to víc jsou takovéto knihy cenné. Oceňuji, že je kniha poskládána ze zcela jednoznačné řeči tvrdých a ověřitelných faktů, nikoli z nářku nad rozlitým mlékem. Pro všechny se zájmem o pochopení tohoto období je toto doslova povinná četba.
„Netvrdím, že lze položit rovnítko mezi historické události z konce let 1938 a 1989. Neboť tehdy bylo objektem jednání spojence o nás bez nás českomoravské pohraničí. Kdežto v roce 1989 celé Československo“


Zajímavá kniha shrnující nejrůznější záhady u nás. Některé mě zajímaly víc, některé míň, ale rád jsem si přečetl o všech. U některých se autor pouští do snad až příliš velkých spekulací, protože např. spojovat bludičky s pohořím Tríbeč mně připadá už moc přitažené za vlasy. Ovšem ve skutečnosti kdo ví


Další setkání s netypickým hlavním hrdinou v zajímavě pojatém světě budoucnosti. Výborné a zcela přirozené zakončení celé série.
"Dezinformace neboli lež pod jiným jménem patří k oblíbeným taktikám korporací během jednání a válek."


Další dobrodružný příběh s netypickým hlavním hrdinou. Jemně ironický styl psaní se mně líbí a vyprávění to dodává zajímavý šmrnc.
"Bezpečnostní jednotce jinak není co závidět. Už abych byl zpátky na své divoké jízdě, stopoval si tranzitní roboty a sledoval seriály."


Tento typ knihy zahrnuje celou plejádu názorů: od těch, s nimiž lze bez výhrad souhlasit, přes takové, které vyžadují přemýšlení, až po vyložené nesmysly. To všechno je chytlavě sepsáno do útlé knížečky.
"Parlament je původně zakládán, aby zastupoval lid, ale to samo o sobě je nedemokratické, protože demokracie znamená moc lidu, a nikoli moc jeho zástupců."


Z pohledu dnešní doby se příběhy jeví poněkud naivní a hodně přímočaré. Člověk tak nemusí přemýšlet, jak to asi dopadne nebo jestli hlavní hrdina vyvázne bez úhony, protože tady jsou pravidla hry jasně daná. To vše z knihy dělá příjemně nenáročné, přesto však kvalitní odpočinčové počtení, které je navíc psané čtivým jazykem.


Tato kniha se mně dostala do ruky náhodou, ale rozhodně nelituji. Místy mně odstavce, zabývající detailním rozborem uměleckých směrů z pohledu různých spisovatelů i lidí kolem divadla, připadaly poněkud zdlouhavé. Takových míst je však opravdu jen pár. Kniha velice realisticky sleduje celý Werichův život a častokrát jeho vlastními slovy hodnotí tvorbu i osobnosti, s nimiž se potkal či pracoval. Stejně tak můžeme vidět proměny doby a prostředí, v němž se ty které události odehrály, přičemž všechny události kniha dává do vzájemných souvislostí. Na čtivém stylu psaní je rozhodně poznat, že autor měl s Werichem velice blízký vztah.


Pokračování prvního dílu nám nabídne další osudy pana Kmicice, který přestože párkrát šlápne vedle, nakonec si tyto chyby svými velkolepými činy vykoupí a vše se v dobré obrátí. Prostě každá voda nakonec steče do údolí a Olenka se dostane za ženu Ondrovi. I zde si bitev chtivý čtenář přijde na své, zejména při jejich podrobných popisech, včetně mnoha zranění, jaká se v těchto situacích dají utržit. I když se příběh odehrává v nelehké době švédského vpádu na tehdy polská území, přesto to na mě působilo jako místy zidealizované čtení, mající zjevně za cíl pozvednutí polského národního sebevědomí. To samozřejmě není na škodu, naopak to tomu příběhu dodává zajímavý nádech.


Tento Remarque byl pro mě docela zklamáním. Dost předvídatelný děj je zhusta prošpikovaný úvahami o životě a smrti. Tyto myšlenky však procházely kolem mně zcela bez povšimnutí, žádná z nich mně bohužel nějak hlouběji neoslovila. Anebo jsem je nějak hlouběji nepochopil. Možná je potřeba tuto knížku číst v určitém věku, myšlenkovém rozpoložení či s životními zkušenostmi - anebo bez nich, kdo ví...
"Kdo často uniká smrti, právě tak často se rodí znovu a pokaždé s hlubší vděčností, jestliže se ovšem vzdá iluze, že má právo na život."


Výborné téma, které mě chytlo hned od začátku. Obě hlavní hrdinky jsem znal z předchozích románů, takže jsem zhruba věděl, co můžu čekat. A toho se mně dostalo měrou vrchovatou: tajemná atmosféra a napětí od začátku do konce.


Na jedné straně svižné vyprávění plné brutální akce, na druhé spousta úvah a filozofování, které však šly úplně mimo mně. To vše namíchané sice v rozumném poměru, avšak výsledek mě ničím neoslovil.
To je špičák z divočáka.
K čemu ho nosíš?
Neni muj. Někdo si ho u mě nechal.
Někdo v sukni?
Ne, někdo v hrobě.


Příjemná sci-fi, která dává prostřednictvím vyprávění jednotlivých postav nahlédnou do světa možné budoucnosti. Vyprávěné příběhy navozují více či méně originální myšlenky a úvahy, což se mi na celé knize líbilo asi nejvíc. Všechny příběhy spojuje téma tajemných Hrobek Času a neméně tajemné postavy Štíra, které udržuje napětí mezi jednotlivými vyprávěními.


Tento skvělý román mě velice příjemně překvapil. Ze začátku jsem měl obavu z přílišného ideologického balastu, ale naprosto zbytečně. Předválečný život v kozáckém prostředí je vylíčen velice věrně a plasticky. Autor se zaměřuje na jednání hlavních postav v nelehké době 1. sv. války a následné občanské války v Rusku. Situace v době občanské války je podána velice srozumitelně a právě na postavách obyčejných lidí je pěkně vidět, jak s nimi ta doba zamávala a jak je chtě nechtě nutila postavit se na jednu či druhou stranu, což je naopak v ostrém kontrastu s jejich touhou po obyčejném klidném životě.


Nemohl jsem se ubránit dojmu, že původně mělo jít o rozsáhlejší příběh, který byl později z nějakých důvodů zkrácen. Dobře je to vidět na postavě Poutníka, který měl možná dostat původně mnohem větší prostor, ale nakonec se jeho příběh smrskl jen na takový "přílepek" k hlavnímu ději, který s ním má jen máloco společného. Přestože pamatuji Pendergasta už i v lepší formě, stále se jedná o napínavou a čtivě napsanou detektivku.


Čekal jsem dobrodružný napínavý příběh s nádechem tajemna a… možná jsem ho i dostal. Ale podaný tak nešikovně a nebojím se říct i hloupě napsaný, že jsem se do toho prostě nemohl začíst. Popisy situací se snaží vypadat tak dramaticky, až je to mnohdy komické. Příkladem budiž scéna, kdy hlavní postava náhodně vyslechne útržkovitý rozhovor dvou osob ve vedlejší místnosti. Kdyby autor nechal ten rozhovor bez dalšího komentáře, vzbudil by ve čtenáři mnohem víc napětí a zvědavosti. On ale prostřednictvím úvah oné hlavní postavy polopatisticky vysvětluje a rozpitvává, co všechno mohou odposlechnuté informace znamenat, čímž celou situaci zcela „zabil“. Navíc postava Quentina je vylíčena jako malé vyplašené dítě, jímž přes veškerou snahu popsat během příběhu jeho zrání, mně připadá i na samotném konci. Občas je fakt na facku. Při celkovém pohledu na příběh jako takový se jedná o snůšku nejrůznějších klišé pospojovaný v nějaký příběh: temná sekta, ztracený artefakt moci, kráska v nebezpečí a její hrdinský ochránce… Zkrátka kdyby mně bylo asi tak deset let, tak bych příběh pravděpodobně hltal, pro starší čtenáře bohužel nemůžu doporučit.


Skvělý pokračování prvního dílu, v němž autor navazuje a rozvíjí původní téma i když na zcela jiném příběhu. Podmanivé vyprávění vyvolávající podvědomě uchovávané prastaré příběhy se bohužel ke konci knihy poněkud rozostřuje nejasnými záhadami a podivnými paradoxy. I když možná jsem jen neporozuměl myšlenkám autora, které se mně zdály na můj vkus až příiš "snové".
