cori komentáře u knih
Knihu jsem dočetla včera, ale komentář píšu symbolicky až dnes 18. června. Autorovi se podařilo věrohodně popsat scény ze života výsadkářů skupiny OUT DISTANCE od jejich seskoku do protektorátu až po osudný 18.červen 1942. Čurda je líčen jako labilní člověk, který se pod vlivem stresu chová jako blázen, velitel Opálka, zvaný Opa, se snaží být vojákem za všech okolností a vyžaduje to i po svých podřízených. Nepopsatelná je odvaha žen, které parašutisty u sebe ubytovaly, a ohrozily tím své děti. Nevím, jestli se muži v kryptě opravdu bavili o tom, zda se o nich bude jednou učit ve školách a psát knihy, ale můžu prohlásit, že tato kniha by jim jistě udělala radost.
Autor pravděpodobně vychází ze svých vzpomínek na dětství v Praze v 30. letech 20. století, na dospívání v protektorátu a studium na gymnázium a poválečná studia na filozofické fakultě, kdy utužuje svůj vztah s mladými komunisty ovlivněn úmrtím spolužáka, který po návratu z koncentráku zemřel na tuberkulózu. Jedná se různé střípky od jeho devíti let po dvaadvacet, Druhá část od roku 1938 mi přišla zajímavější (např. popis hodiny němčiny u Frau Hoppe, zatčení profesora tělocviku gestapem nebo osudné ráno, kdy v kostele v Resslově ulici zemřeli parašutisté).
Jakson Wolfe se zapojuje do obrany planety Juwel, Celesta taxikaří pro velvyslance, agent Pike bezezbytku využívá svou jedinečnou supermoderní loď a nový hrdina seržant Barton bojuje proti Daršikům přímo na napadené planetě. Juwelská epizoda pěkně odsýpala a jsem zvědavá na vyvrcholení této série.
Autorka se pokouší popsat život v blázinci a ústavní "péči" v 1.polovině 20. století na příběhu devatenáctileté Amy s traumatem a začínající ošetřovatelky Ellen. V současnosti se odehrává příběh rozvedené Sarah, která se pokouší o budově viktoriánského blázince a jeho obyvatelích napsat knihu. Při pátrání v opuštěné ruině před demolicí najde několik kufrů bývalých pacientek. Všichni si nakonec odpustí a dojdou klidu.
Povídka Sharpová šarvátka se odehrává v srpnu 1812, kdy brání most přes řeku Tormes, a díky stovkám lahví vína se mu to podaří.
Sharpův nepřítel se odehrává na Vánoce 1812, kdy Sharpe jako titulární major bez regimentu osvobozuje na Štědrý den dámské rukojmí z rukou dezertérů opevněných na hradě Panny v průsmyku na hranicích s Portugalskem a brání se francouzské přesile. Richard má po boku obě své krásky bývalku Josefínu i manželku Terezu. Na scéně se objevuje jednooký kapitán střelců Sweet Willy Frederickson.
Eva Herrmannová vzpomíná na své dětství a pobyt v Terezíně, kam byla deportována 8. července 1943 jako čtrnáctiletá. Jako míšenka tam mohla zůstat až do konce války. Její maminka, původem Vídeňačka, byla operní zpěvačka a díky tomu, že se nerozvedla, nebyl tatínek, majitel opavského obchodního domu Herrmann a Vogel, deportován. Dojemné jsou verše od kamarádek v deníčku z Terezína v příloze, které Evě napsaly na památku před deportací na východ.
Po válce s Fágy se objevuje nový mimozemský nepřítel, s kterým se utkává kapitánka Celesta. Jackson Wolfe si jako civil hraje s kostkou (pardon krychlí). Nechybí politické pikle, agent Pike a vesmírné střílečky. Karty pro novou hru jsou rozdány. Těším se na další díl.
Erotická červená knihovna o týrané ženě, která po útěku od partnera najde lásku u tatéra.
Román by se správně měl jmenovat mízopíči, jelikož příslušníci sekty mízu popíjeli, ale tento název by budil rozpaky. Hororový příběh z českého maloměsta, které je ovládáno démonem ze slovanské mytologie, přináší boj o přežití trojice hrdinů, kteří se zlem setkali již jako děti. Příběh vrcholí v srpnovém týdnu v době kostelecké (chrudimské) poutě a obsahuje mnoho nechutných a bizarních scén, strašidelných lokací a děsuplných snů.
Pan František Frištenský se pokusil sepsat život své matky před svým narozením v roce 1948, protože o této etapě svého života nikdy nemluvila. Vypátral, že čtrnáctiletá Hana Kleinová byla s rodiči a bratrem v roce 1942 deportována do Terezína, kde díky rodičům, kteří ji vyreklamovali z transportu na východ, zůstala až do konce války. Její rodiče bohužel takové štěstí neměli. Autoři prokládají pátrání po Hančině minulosti s výjevy z jejího života a historickými vsuvkami a vysvětlivkami. Knihu bych doporučila čtenářům, kteří nejsou s tématikou holocaustu a politickými dějinami Československa před válkou i po válce příliš obeznámeni.
Ústřední zamilovaná dvojice přijíždí do vesničky u Kuksu, aby se mladík seznámil s matkou své dívky. Sám trpí halucinacemi a traumatem z dětství stráveného v dětském domově. Anna zase nemůže matce zapomenout její rozevlátost a absenci přísnosti ve výchově. Náhodou se dozvědí o zmizelém rodinném pokladu poslední dědičky rodu Šporků, který zmizel v roce 1945 po její údajné sebevraždě, a začnou po něm pátrat. Děj je celkem napínavý, ale vše se nakonec vyřeší ve vesnickém kruhu při pokecu v hospodě. Autorka si existenci nemanželské hraběnky Kateřiny Šporkové vymyslela i jejího otce královéhradeckého biskupa (časově by to vycházelo na biskupa Mořice Píchu).
Autor vychází z historických faktů a skutečných osudů obyvatel Ležáků, členů odbojové organizace Čenda a Silver A a předkládá jejich příběh čtenářům v podobě románu. Aby byl román atraktivnější, vymyslel si učitelku Janu ze včelákovské školy a mládka Davida z ležáckého mlýna, který má asi předobraz v učni Janu Pavlišovi, který jediný z mlýna přežil. Rušily mně vlastenecké vsuvky ze života Boženy Němcové a vysvětlování hilsneriády, která zde byla naroubována skrze Davida, který byl Žid z Polné. I závěr románu, co se týká lásky mezi Janou a Davidem, byl takový patetický. Smrt v náručí kvůli nešťastné náhodě noc před vyhlazením osady.
První část knihy vyprávěná z pohledu Reného o jeho první lásce z Normandie se mi líbila více než část druhá, která jako by vypadla z červené knihovny 19. století, kde tyranská teta šikanuje dědičku velkého majetku. Závěr nic moc.
Román přináší velmi zajímavé téma, které se zabývá dárcovstvím vajíček a spermatu nikoli od anonymních dárců, ale od přátel a příbuzných, což velmi zamíchá vzájemnými vztahy a odhalí dávná traumatizující tajemství.
Osudy rodiny Skálových a Kiliánových v posledním roce války na moravské vesnici se zajímavě proplétají a malá Helenka se těší na nového tatínka. Konec války přináší masakr na Švédských šancích, který všechny sny o novém šťastném životě rozmetá. Proč se kniha jmenuje Kyselé třešně se čtenář dozví na posledních stránkách románu a to odhalení nás dojme k pláči.
Příběh matky, kterou totalitní stát připraví o dceru, manžela a svobodu, se odehrává v miliónech osudů již od dob komunistického SSSR a nacistického Německa po současnou Severní Koreu. Autorka jej zasadila po kulis alternativního Československa, kde byla Sametová revoluce zinscenována Státní bezpečností a všichni účastníci zatčeni. Čekala jsem větší dějové zvraty nebo emocionálnější chování obou hrdinek, ale vše se tak táhlo - pobyt ve vězení i v ústavu. Nevím, jestli to byl autorčin záměr jako metaforické vyjádření stereotypního přežívání v totalitní šedi. Hana má u mě 100%, Listopád 60%.
Autorka napsala pohádku, která má nesmyslnou zápletku. Podle českého občanského zákoníku není možné, aby zůstavitel závěti někoho nutit ke sňatku a ještě k tomu s konkrétní osobou. Takovou podmínku soud neakceptuje.
Napsat román stylem Liona Feuchtwangera, který se věnuje detailům a dokáže bez nudných popisů vylíčit dobovou mentalitu, rozdílnost kultur i dobu 12.století, ze současných autorů dokáže možná jeden z tisíce. Dobová freska nám předkládá příběh kastilského krále Alfonse VIII. (1158-1214), který díky své lásce k Rachel, dceři židovského kancléře jeho dvora, změnil svůj život i způsob vlády. Nechybí intriky nepřátel Židů, královských rádců, církevních prelátů i samotné podváděné královny a její matky proslulé Eleonory Akvitánské. Strhující příběh z časů křížových výprav a problematického soužití tří náboženství na Pyrenejském poloostrově má co říci i 66 let po svém prvním vydání.
(SPOILER) Pro mne zatím nejlepší román autorky. Příběh knihovnic pojízdné koňské knihovny, které rozvážejí knihy do zapadlých horských samot v Appalačských horách roku 1937, líčí přátelství nesourodých žen, jejich odvahu, zápal pro věc i pokus o únik z rodin svázaných konvencemi. Všechny hledají štěstí a chtějí si splnit své touhy, což se jim i přes nešťastné manželství, fyzický hendykep, obvinění z vraždy a černou barvu kůže podaří.
Česko-anglická publikace vypráví příběh budování československého pavilónu na Světové výstavě v New Yorku a výroby dioramatu inaugurace G. Washingtona v roce 1789, které bylo dlouhé 7 m a obsahovalo 240 figurek. Výrobu dioramatu zaplatil majitel továrny Koh-i-noor Jindřich Waldes (1876-1941) a po skončení výstavy ho měl darovat americkému lidu. Československý pavilón představoval v době okupace symbol naděje a svobody. Publikace obsahuje i medailonky tvůrců dioramatu malíře Václava Fialy, malířky a návrhářky hraček Minky Podhajské, sochařů Václava Nejtka a Evžena Březinského a generálního komisaře československého zastoupení na světové výstavě Jiřího J. Janečka.