Corvus | Komentáře u knih | Databáze knih

Corvus Corvus komentáře u knih

Teror pochází z hlubin Teror pochází z hlubin Steve Alten

Knihu o vraždícím megalodonovi, milióny let úspěšně přežívajícího, v klimaticky příznivém pásmu u dna Mariánského příkopu, jsem zvolil vlastně pouze z nedostatku podmořských - hlubinných sci-fi, mezi které řadím např. špičkovou Kouli od Michaela Crichtona. Jde o žánr velmi úzkoprofilový, na příběhy skrovný (i ve filmové branži) a z nouze jsem tak sáhl po sérii Meg od Stevena Altena. A jaký tedy je teror pocházející z hlubin? V prvé řadě - bezezbytku poplatný době svého vzniku, tedy polovině '90 let. Což sebou nese krystalicky čistou esenci béčkových vod jako: otravné vedlejší postavy; nepropracované charaktery, na kterých člověku prakticky vůbec nezáleží; trapné milostné linky (ty nesměly chybět snad v žádném 80' a 90' filmu a knize, ačkoliv jsou úplně kreténské a doslova NIC nerozvíjejí); imbecilní dialogy, nevhodně vkládané do úst postavám v nevhodných situacích; otravní američtí hrdinové; šílený závěr, podpořený autorovým notným nasáváním Jacka Danielse při psaní (asi?) a samozřejmě superotravný happy end. Devadesátky hadr…

Ano, můžu si za to sám, do výběru knihy mě nikdo nenutil. Být o 20 let mladší, asi bych nad 21tunovým prapředkem žraloka bílého hýkal nadšením. Ve 40 už se podobné brakové jednohubky čtou přece jen s lehkým sebezapřením a občasným kroucením hlavou. Ale jak jsem podotkl výše, literatury z podmořských hlubin je tuze málo. Nicméně to, co Alten předvádí v předposlední a poslední kapitole nemá obdoby. Asi takhle: když se z příběhu stane nefalšovaný bizardní popis situací a la Sharknado či Pavoukotřesení (což je ten nejšílenější céčkový filmový brak, jaký si dokáže představit jen nejotrlejší divák), knížku jsem po přečtení rovnou vystavil na aukru. Tam skončí i druhý díl, který sebemrskačsky přečtu, když už se ocitl v mé knihovně.

Vyjma přeťápnutého závěru, který by imponoval snad jen takovému mistru braku jakým je Uwe Boll, nesympatických postav, jednoduchosti, až plytkosti textu mi také vadilo prakticky neexistující tajemno a nulový popis podmořských hlubin, které jsem tak nějak (naivně) očekával. Tam, kde se člověku tají při popisu neznámého u Crichtonových knih dech, Alten servíruje občas zábavná, občas nudná, občas nechutná jatka.

PS: Zubatá víla mě pobavila (překlad měl být víla zuběnka).

26.04.2022 2 z 5


Na mušce lovce Na mušce lovce Albrecht Wacker

Předně se zdržím komentářů typu: "Nemohl jsem knihu dočíst, protože byla příliš násilná a brutální." Toto je válka. VÁLKA. Ve válce se zabíjejí lidé a dějí zvěrstva, kterých je schopen pouze pravděpodobně jen člověk. Čili pochopitelně, že kniha bude naturalistická, pokud se chce člověk něco dozvědět. A já velice kvituji, že je právě takto detailní a velmi popisná, protože pak tu máme například knihu od Zajceva, což je z poloviny komunistická propaganda a o umění odstřelovačském se toho moc nedočteme. A odstřelovač je disciplína, která už ve své podstatě zaručuje, že o explodující různé části těl, zohavení a krutost nebude nouze. Je velmi dobře, že si autor nebere servítky a píše o válce takové, jaká ve skutečnosti je. Ale to jen čistě na úvod.

Já osobně kvituji především to, že na rozdíl od jiných žánrových knih, se zde čtenář dočte o různých tricích, postupech a konkrétních rozdílech mezi příučkami a reálnou bojovou situací. Protože řada např. tzv. dokumentů je naprosto otřesná, mystifikační až lživá a hodně mi to připomíná právě ony brožurky "jak se stát odstřelovačem", přitom realita a vlastní zkušenost je naprosto vzdálená. Což právě dokazuje i odstřelovač J. Allerberger v této knize. V mnoha knihách se dočteme o tom že z té či oné zbraně se střílí lépe či hůře a že odstřelovač měl těžký život. To je ale zoufale málo. Vždy mě ve válečném soukolí zajímala právě tato vojenská disciplína/umění a až tato kniha mi dokázala naprosto naturalisticky přiblížit, co byli odstřelovači skutčně zač. Jak přemýšleli, jak se chovali, jakou měli taktiku. V tom je největší přínos této publikace. Velice kvituji i naturalisticky podané konkrétní situace, protože válka prostě taková byla (dnes už to je trochu jiné a ne v tak masovém měřítku, pochopitelně). A v neposlední řadě kvituji s povděkem lehce kontroverzní věc: jsem moc rád, že Allerberger své zážitky, cítění nenávisti vůči nepříteli, bojový adrenalin, sympatie k ideologii atd. zcela JASNĚ popisuje jako holý fakt. Stejně jako to, že se nadšeně přihlásil jako dobrovolník. Nijak nesympatizuji s ideologií, to v žádném případě, ale strašně by mi bývalo vadilo, kdybych se zrovna v této knize dočetl, jak strašně soucítil s každým vojákem, kterému výbušnou B-patronou roztrhal hlavu. Jak hrozně byl režim krutý a jak si to vše postupem měsíců strávených na frontě uvědomil. Ne, Allerberger byl fašista celým tělem i duší a neváhal zabít kohokoliv. Dokonce i jen tak v "klidovém" režimu si vyhledával na vlastní pěst oběti. V čem že je to přínosné?

Vše výše uvedené mi totiž pomohlo k tomu, abych po celou četbu nesympatizoval s "hlavním hrdinou", k čemuž má takřka každý čtenář sklony. Občas jsem se přistihnul jak držím Allerbergerovi pěsti, aby z té či oné situace vyvázl a aby se trefil apod. Ale naštěstí mi jeho férový přístup a nezakrývání skutečnosti, co to bylo za člověka, pomohlo uvědomit a říct si: "Tak bacha na to, byl to nácek, okupant, tyran a vraždil lidi."

Čili asi nejpřínosnější, nejpopisnější a nejzajímavější kniha o odstřelovačích 2. světové války, díky které bude každý, kdo se o snipery zájímá, obohacen. Citlivější čtenář nechť nečte válečnou literaturu.

18.09.2020 5 z 5


Umění řezničiny: Joseph Lister a temný věk viktoriánského lékařství Umění řezničiny: Joseph Lister a temný věk viktoriánského lékařství Lindsey Fitzharris

Naprosto vynikající kniha, zaslouženě za plných 5 hvězd. Nebudu zde papouškovat celý obsah ze zadní strany knihy. Stačí pouze citovat The Guardian - "Jedna z nejlepších historických knih roku" či "Důkladně probádáno a se zápalem napsáno..." - Nature.

Doporučuji všem, kteří mají blízko k této práci (jako například já) nebo těm, kteří se o podobné téma zajímají. Čtivé, zajímavé, občas šokující. Přečteno jedním dechem, nelituji ani koruny. Plus mi velice sednul překlad Aleny Fry, na který odborně dohlédl Doc. MUDr. Pavel Kasal, CSc.

15.09.2019 5 z 5


Motörhead Motörhead Lemmy Kilmister

† 28.12.2015 - Lemmy Kilmister. R.I.P.

29.12.2015 5 z 5


Motörhead Motörhead Lemmy Kilmister

Drogy, povětrné holky, hektolitry Jacka Danielse, groupies a abych nezapomněl... všemu přístupné holky :) Tak to je ve zkratce Lemmy. Lemmy je násilník, ožrala, kanec a tak ho máme rádi. Žije v apartmánu vedle svého oblíbeného baru, kde má svůj vyhrazený plácek s "jednorukým Billem", kde ve volných chvílích tráví veškerý svůj čas a pokud někdy pojedete do L.A., tak ho na 90% najdete právě tam. Kniha reflektuje podstatnou část Lemmyho života (bodejť by ne, když ji napsal sám mistr Kilmister) a nebere si žádné servítky. Po přečtení budete mít v hrdle sucho a možná i zapřísáhlí abstinenti zkontrolují svůj limonádový bar zda by se tam přece jen nenašla lahvinka něčeho ostřejšího. Lemmy je třída, praděd rock 'n' rollu, vynikající muzikant a pohodový člověk, který má na vše svůj jasný názor, který se rozhodně nebojí prezentovat. Kniha je absolutní povinnost pro fanoušky Motörhead a obecně rockové, potažmo metalová hudby vůbec. Vždyť to byli právě Motörhead, kteří společně s Black Sabbath ovlivnili generace...

24.06.2015 5 z 5


Slovanská mythologie Slovanská mythologie Josef Růžička

V komentáři už jen dodám, co se nedalo doplnit při ukládání knihy do databáze:

Toto vydání Slovanské mythologie od pana Růžičky vlastním ve své sbírce a řadím jej mezi menší unikáty. Jde o druhé opravené a doplněné vydání z roku 1924 (ISBN není logicky uvedeno) s nádhernou vazbou a s úctyhodným počtem stran, jak lze vyčíst z podrobností o knížce. Kniha obsahuje celou řadu krásných perokreseb od neznámého autora. Povinné čtení zájemcům o Slovanství, mýty, kulty či pohanství, runologii. Vřele publikaci doporučuji ale taktéž fanouškům knih Sapkowskiho, který čerpá taktéž ze slovanských mýtů (Zaklínač). Velice obsáhlá a povedená (čtivá) publikace; lze ji čas od času zakoupit v antikvariátech (většinou) v solidní kvalitě (vazba je velice precizní). Výše uvedená anotace je úryvek z předmluvy, kniha anotaci jako takovou neobsahuje. Pěkné čtení!

06.08.2014 5 z 5


Kůrovci Kůrovci Jiří Hulcr

Jako milovník přírody, makrofotograf se zájmem o brouky a entomologii obecně, jsem se chtěl původně zeširoka rozepsat, chválit a spokojeně přitom pomlaskávat. Ale to by bylo jako nošení kůrovce do lesa! Snad pouze jednu či dvě větičky: V mé obsáhlé entomologické sbírce se nachází řada unikátních knih; prastará literatura z roku 1900, zavádějící knihy z hluboké totality, učebnice, atlasy od Academia, obří tlustospisy s nádhernými vazbami i všelijaká pojednání s brouky souvisejícími, včetně speciálů a klíčů od Kabourka a přesto jsou Kůrovci od Jiřího Hulcra jednou z nejlepších knih, které jsem četl. Hulcrovi milovaní kůrovci totiž otevřou svou chlupatou náruč a formou čtivou a snadno srozumitelnou vnesou světlo do problematiky lesů a jejich udržitelnosti a s nadhledem a vtipem osvětlí záludnost, taje i krásy lýkožroutů a jiných labužníků, jejichž náplní života je nacpat si delikatesní houby do mošniček a láskyplně přitom bzdít zadečky, vystrčenými na odiv celé lesní monokultuře. Povinná četba v hodinách přírodopisu. Lidi, kupujte to! Knihu jsem pořídil do své soukromé sbírky a druhou věnoval tátovi. Věřím, že bude stejně nadšený. Pět plnotučných hvězd.

08.01.2025 5 z 5


Žena ve fialové sukni Žena ve fialové sukni Nacuko Imamura

(SPOILER) Má první zkušenost s japonskou literaturou. Asi téměř každý, kdo někdy aspoň částečně sledoval japonskou kulturu (v mém případě animé, manga, origami a japonské hry), ví, že může takřka vždy očekávat a) velmi divné věci/nápady; za b) geniální schopnost vytvořit i z nejobyčejnější věci/činnosti/slov zajímavou, netradiční a především originální záležitost. A protože Japonce již docela dobře „znám“ (postačí jméno např. Hideo Kodžima, abych se držel svého oblíbeného herního průmyslu), očekával jsem i od literatury když ne velké, tak určitě zajímavé události. Nezvolil jsem v milionech kusů prodávaného Haruki Murakamiho, ale (pro začátek) útlou knížku Nacuko Imamurové a již u anotace jsem si říkal, zda jsem neudělal chybu. Já a stalking a aby toho nebylo málo: Stalking v ženském prostředí? Jako vážně? Jenže to jsou právě ti Japonci a mé zkušenosti mi říkali: Nikdy tento veskrze originální národ nepodceňovat! Prvních 30 stránek na mě nedělalo dojem, inu žádný… Příběh na mě působil velmi všedně, až obyčejně nezajímavě. Jenže pak se to zlomilo. Začal jsem si všímat jemné manipulace autorky čtenářem a postupně čím dál drzejší manipulace dvou odlišných žen. Pro mě má příběh i tu přidanou hodnotu, protože jsem celý život pracoval v ryze ženských kolektivech a mírně mě šokovalo, jak moc STEJNÉ je chování/jednání žen v ženském kolektivu ve vzdáleném Japonsku, v porovnání s klasickým domácím „slepičincem“. Kniha je nejen o manipulaci a vztazích na pracovišti, kde se mrknutím oka může stát kdokoliv absolutním vyvrhelem. Je především o tom, kam může člověka dovést záliba ve šmírování cizích lidí, kdy (v extrémním případě) může dojít až k tomu, že stalking je tak návykový, že začnete zanedbávat své povinnosti a elementární zvyklosti. Ne každá pokorná a takřka neviditelná šedá myška je nezištná a bezproblémová. Kor když se jí do drápků dostane chytrý telefon… Povedený příběh k zamyšlení. Nyní se vrhnu na Norské dřevo od zmíněného Murakamiho.

14.11.2022 4 z 5


Dlouhá trnitá cesta z pekla Dlouhá trnitá cesta z pekla Neil Strauss

Autobiografie Briana Warnera přináší fanouškům Marilyn Manson vše po čem touží, pěkně v jednom úhledném balení. Někdejší Bůh mrdu na poctivých 351 stránkách ze sebe vyplavil všechen svůj hnus, obscénnosti, zranitelnost, hříchy, drogové excesy, fascinace lecčím a myšlenkové pochody inspirované kdečím (většinou drogovými tripy). Nechybí noční můry, sebepoškozování, myšlenky na (sebe) vraždy a samozřejmě obligátní americký temný sklep s duševně pokrouceným dědou. Kniha je doslova archetypem biografie filmového slasheru/shock rockera, jehož fanynky si do naditých výstřihů žiletkami opatrně vyřezávají jméno kapely. Přesně to jsem od Marilyn Mansona čekal a dostal jsem všeho plnými hrstmi. Kniha se uctívačům kultu MM (dnes již lehce vyčpělému) prostě nemůže nelíbit. I mě se zhýralá dekadence, hédonismus, alkoholem a drogami nasycené bujaré večírky s hromadou všehoschopných groupies (pissing atd.) velmi líbila.

Na knize oceňuji především dvě věci: Warnerovu schopnost nepodělávat se z autorit a systému. Jeho (brutální) upřímnost mi imponuje, stejně jako poukazování na falešnou morálku, puristy, pokrytectví a zvrácenost pravidel, která se snaží lidi svázat a držet v klecích. Jeho velmi dobře promyšlená strategie rýpání do systému a autorit kombinací hudby, textů, scénické performance, videoklipů a rozhovorů. Veliká škoda, že se postupem let propadl (myšlenkově, hudebně, jednáním) do takové bezpečného šedého bezzubého průměru… Takhle si to asi Manson nepředstavoval… V této knize je ale těsně před vrcholem svého největšího buřičského období ( Antichrist Superstar / Mechanical Animals / Holy Wood (In The Shadow Of The Valley Of Death) ).

Druhým důvodem, proč jde o jednu z těch kvalitnějších biografii, je hojné množství použitých doprovodných materiálů, dokreslujících osobnost MM. V knize tak nalezneme úryvky z osobního deníku, přepis rozhovorů, humorná pravidla MM, kresbičky, řadu fotografií, záznam nočních můr a drogových výletů. Velmi pěkné je i grafické zpracování a různé, autorem vybrané citáty. O kvalitě knihy svědčí i fakt, že je mnoho let beznadějně vyprodaná a v bazarech se prodává mnohdy i za absurdní ceny. Jedna z mále biografií, které by si zasloužily dotisk.

4 hvězdy. Jednu strhávám za minimum pasáží věnujících se nahrávání alb. Informací je málo a mě, coby celoživotního hudebního fanouška, velmi zajímá zrod zásadních desek hudební historie. Je ale možné, že pod tou nelidskou hromadou drog a galonů chlastu se Mansonovi zkrátka vše vykouřilo z mozkových závitů…

07.06.2021 4 z 5


Pavouci České republiky Pavouci České republiky Antonín Kůrka

Zcela nepostradatelná, vynikající publikace, která by neměla chybět žádnému milovníkovi pavouků. 624 stran zajímavých a detailních informací, včetně povedených fotografií. Pro mě, co by amatérského makrofotografa, jde suverénně o ten nejlepší a nejobsáhlejší atlas o pavoucích, který byl v ČR vydán. Nepostradatelná příručka pro rozpoznávání druhů. Laici budou jistě překvapení, kolik druhů pavouků v České republice máme.

02.01.2019 5 z 5


Lehké fantastično Lehké fantastično Terry Pratchett

Vytříbený styl Terryho Pratchetta v geniálním překladu pana Kantůrka. Lehké fantastično navazuje na dramatické zakončení Barvy kouzel a tak se znovu setkáváme s prvním zeměplošským turistou - naivním a dobráckým Dvoukvítkem, zavazadlem ze vzácného myslícího hrušovníku a mákem Mrakoplašem. Na scéně nechybí ani stoicky klidný SMRŤ či několik zeměplošských legend v čele s barbarem Cohenem, kterého trápí houser a zuby... Klasika plná nepřekonatelného humoru, slovních hříček, hlášek, ale i příběhů, které se vryjí pod kůži. Bravo.

26.08.2018 4 z 5


Root - Temné kořeny 1987 - 2017 Root - Temné kořeny 1987 - 2017 Aleš Dostál

Absolutní povinnost (nejen) pro fanoušky a příznivce praotců black/dark metalu v ČR, kapely ROOT. Takřka 5 kg dvojjazyčný (čeština/angličtina) monstr špalek, na kterém se podílela celá řada zasvěcených lidí ať už ze skupiny, okruhu blízkých přátel či fanoušků. Kniha je napěchována stovkami raritních materiálů, obsahuje veškeré texty, fotografie, poznámky... to vše na 928 stranách. Temná bible - opus magnum, jejíž kořeny sahají až do nejtemnějších hlubin srdce ROOT. Kupujte! Horký kandidát na v brzku nesehnatelný, raritní kus!

22.08.2017 5 z 5


V lese s Červenou karkulkou V lese s Červenou karkulkou Štěpánka Sekaninová

Kdo by neznal dramatickou báchorku o bezbranné holčičce, kterou maminka vyslala zcela samotnou přes les? A aby ji náhodou někdo nepřehlédnul, navlékla dcerku do rudého pláštíku a do košíku dala magnet pro bezdomovce: červené víno! Inu jiný kraj, jiný mrav. Možná, že Červená karkulka byla ošlehaná horalka a kdopak by se vlka bál? Možná však, že Červená karkulka četla příběh o ztracené dívence ‚Holčička, která měla ráda Toma Gordona‘ od Stephena Kinga a nosí v kapse švýcarský zavírák. Červená karkulka, v podání autorky (převážně) dětských knih Štěpánky Sekaninové, je karkulka entomoložka a vůbec velká zvídalka, která si z vlka v oboře vrásky nedělá a zajímá se o rozmanitou českou faunu i flóru. Tu se zastaví u potoka, o kus dál pozoruje pilné mravence či sbírá přírodní bohatství v podobě borůvek, malin a lesních jahod. Pozoruje brouky a vážky, dovádějící selátka a veverky, pasoucí se vysokou, ale i večerní tvory i tvorečky úplně nejmenší. O tom, co se událo v babiččině chaloupce, knížka taktně mlčí, za to houbová polévka již voní a klokotá v kotlíku a vábí myslivce s pérem na klobouku, veselého psa Punťu i dřevorubce ve flanelové košili. Vše dobře dopadlo, jak se na pořádnou pohádku sluší a patří! A aby toho nebylo málo, příběh doplnila zdařilými celostránkovými kresbami Alexandra Májová. A že jde o povedenou ilustraci, o tom svědčí i ten fakt, že nadšené dojmy zde sepisuje čtyřicátník, který koupil knížku své neteřince. Více podobných knih! Jedna z nejhezčích dětských publikací, která se zaměřuje na poznávání ryze české fauny a flóry.

07.11.2022 5 z 5


Příběh spalovače mrtvol: dvojportrét Ladislava Fukse Příběh spalovače mrtvol: dvojportrét Ladislava Fukse Jan Poláček

Ladislav Fuks je bezesporu světový pojem a budu se jen opakovat, když napíšu, že se jedná o jednoho z nejzajímavějších a nejoriginálnějších spisovatelů naší historie. Dnes trestuhodně opomíjený, ačkoliv je jeho dílo v těchto dobách aktuálnější než kdy dříve, v dřívějších dobách dokonce neprávem zavrhovaný a odmítaný "mravokárci", kteří se na Fukse dívali zjednodušenou optikou a prismatem Sametové revoluce. Jan Poláček se zhostil nedocenitelné práce, totiž osvětlit a přiblížit složitost Fuksovi osobnosti a naturelu dnešním čtenářům (a nejen jim), což se skepticismem sobě vlastním, pokládám za velice tristní snahu. Když si tak čtu některé názory na Fuksovi knihy zde na databázi, setkávám se s absolutním nepochopením autora a jeho díla. Fuks je na dnešní čtenáře a lidi, žijící instantními zážitky sociálních sítí a mrvou televizních obrazovek velmi složitý (neplatí všeobecně, výjimky existují)… A ačkoliv jsem i já proto, aby se Fuksovi knihy zařadily do povinné školní četby, nedělám si naděje, že by "oslovil a zakořenil". Naděje však umírá poslední. Bedlivá, mnohdy mravenčí práce Poláčka je ozdobou této vskutku milé biografie. Dovoluje Fuksovu obdivovateli nahlédnout do mistrových poznámek, velmi pěkné jsou taktéž přiložené fotografie, ale i epilog v podobě pátrání po hrobu tohoto velikána. Velmi oceňuji i vydatný předkrm v podobě beletristické části, která je bezpochyby důkazem, že ji napsal člověk, který Fuksovi rozumí. Velmi čtivá a ne úplně tradiční biografie, kterou nemohu hodnotit méně jak plným počtem hvězd. Děkuji, pane Poláčku!

02.03.2022 5 z 5


Historie trestu smrti Historie trestu smrti Martin Monestier

U knihy jsem neměl žádné pocity nevolnosti a nemusel jsem si dávkovat čtení jako ostatní a překvapivě nejvíce zajímavé (asi i proto, že byly nejpodrobněji popsané) mi přišly tresty smrti gilotinou, elektrickým křeslem, plynem a injekcí. Jako jeden z nejhorších trestů mi přišlo být postupně rozemlet těžkými kameny, nabodnut řití na kůl či rozřezán na tenoulinké pásky kůže. O smrt a temnou stránku lidství se zajímám snad odjakživa a tak mě krutost a lidské chování naprosto ničím nemůže zaskočit. Ostatně s mrtvými jsem pracoval v nemocnici.

Ale ke knize samotné. Kdysi ji donesl spolužák do školy a zběžně jsem si přečetl několik řádků a od té doby ji toužil vlastnit. Před nedávnem jsem knihu sehnal společně s Dějinami sebevražd a jsem spíše zklamán, rezpektive jsem očekával (asi) více. Autor toho určitě hodně načetl a má obsesi na smrt a krutost, ale zpracování pokulhává. To, že již není aktuální mi ani tolik nevadilo, přece je to jen 24 let. Vadily mi ale nesrovnalosti... V jednu chvíli autor popisuje, že odsouzený XY usedl na elektrické křeslo pouze ve spodním prádle a o 3 stránky dál je fotografie odsouzeného téhož jména v košily, kalhotech i se kšandami. Co mi taktéž vadilo byla tendence se opakovat. Kniha je prošpikována různými boxíky s texty, ale v drtivé většině se opakuje text, poznámky, dokonce i konkrétní případy/lidé. Chybělo mi i více fotografií, které bezpochyby existují. Kniha je psána velice čtivě, až prostě. Na závěr knihy přiložené pojednání o vývoji trestu smrti na našem území pak silně kontrastuje s textem Monestiera. Člověk má pocit jako kdyby přešel z četby nedělních novin do filozofického traktátu. Předpokládám, že Dějiny sebevražd budou zpracovány 1:1 stejným způsobem.

26.08.2018 3 z 5


Zápisky odstřelovače Zápisky odstřelovače Vasilij Grigorjevič Zajcev

Pro mě osobně byla kniha nejzajímavější v momentech, kdy Zajcev poutavě píše o konkrétních technikách budování hnízd, přesunech, pastích, tricích. Když popisuje rekognoskování terénu a chytře vymyšlené úkryty nacistických odstřelovačů i rudoarmějců. Pochopitelně i likvidace nepřítele samotná. V ostatních ohledech jde o čiročirou propagandu, vlastenectví až za hrob (občas až úsměvné) a pochopitelně velebení komunistického smýšlení a cílů. Čímž knihu nezavrhuji, ale je mi to cizí. Zajcev mi jako člověk příliš nesednul, ale snažil jsem se do jeho situace (potažmo doby) vcítit. Spíš než politickou agitku bych ale uvítal více příběhů z fronty a především pak mnohem podrobnější popisy odstřelovačských technik a zajímavostí.

Co se týče filmu, tak už na obalu je jasně napsáno "inspirováno". Čili nechápu lidi, kteří si myslí, že Nepřítel před branami je takřka dokument o Zajcevovi...

19.04.2017 3 z 5


Pod maskou ušlechtilosti Pod maskou ušlechtilosti Nancy MacLean

Velké zklamání. Knihu jsem kdysi propásl před mnoha lety v síti levných knih a zpětně si říkám, že to vůbec nevadilo. Někoho totiž napadla „skvělá“ myšlenka, vzít disertační práci a vydat ji jako knihu o 386 stranách. Jaké bylo mé zklamání, když jsem zjistil, že rovných 144 stran (!) je nekonečný seznam zdrojů, odkud autorka čerpala. Neuvěřitelné, že měl někdo chuť plýtvat na to papírem, natož ještě v jiné jazykové mutaci. Mé druhé (ještě větší) zklamání přišlo v momentě, kdy jsem se ani na 130 straně (!) nedozvěděl o KKK zhola NIC, vyjma toho, kolik v oněch dobách činily výnosy bavlny a kukuřice, že členové klanu se skládali z takových a makových lidí chudší střední třídy, autorka dokonce neváhá jít do takových obskurností, že popisuje jmenovitě osudy pátého syna pana xy, kolik si vydělával a že KKK byl vlastně spolek nespokojených bílých heterosexuálních týpků, s takřka nulovým vzděláním, problémy přinést do klanu nějakou tu kačku a velkým problémem se svým egem, které jim narušovaly bouřící se ženy u ploten. Pod maskou ušlechtilosti je po MNOHA letech kniha, kterou jsem znechuceně odložil a nedočetl, což se mi skutečně stává jen zcela výjimečně. K uzoufaní nudná sbírka hromady čísel, grafů (povinných ve všech podobně zaměřených textech typu „závěrečná práce“), tisíců jmen, výnosů, výdělků… člověk má pocit, že čte výsledky nadnárodního plánu komunistické strany šesté pětiletky. Chybí už jen obligátní „teplota, vlhkost vzduchu, rosný bod“. Knihu úplně s klidem v duši vynechejte. Nic nového se o KKK nedozvíte (skutečně ne), pusťte si raději vynikající (2x podtrhuji) francouzský dvouhodinový dokument Ku Klux Klan, une Histoire Américaine, který je doslova nabit raritními materiály a dozvíte se o KKK asi tak o 150% víc, než z této „knihy“. Jedna hvězdička z pěti za snahu autorky, nicméně naprosto nevhodné pro knižní zpracování (což mě přivádí k myšlence, kdo v BB artu rozhoduje o tom, co se v ČR vydá?). Body za chyby v textu + naprosto otřesnou foto přílohu, na kterou grafik ani nesáhl, nestrhávám; ačkoliv se lze jedním kliknutím na googlu dostat k nepopsatelně lepším, zajímavějším a detailním fotografiím. Na tristní (ne)kvalitu knih od BB artu už jsem zvyklý. Bohužel. Knihu lze použít jako drobnou stoličku, případně si v ní lisujte bylinky do herbáře. Aspoň k něčemu bude.

21.07.2022 1 z 5


Hlubina Hlubina Steve Alten

Pane Bože, to bylo utrpení… Už debut Steva Altena stál za starou bačkoru, ale druhý díl "mistrovi" série Meg, nasazuje amatérismu korunu! Kde začít? Tak třeba naprosto směšně žalostným vykreslením postav:

Např. Ruska Celesta "s platinovými vlasy": Její otec byl ruský jaderný inženýr, působící na Oxfordu. Matka ruská krasavice. V osmi letech otec přestěhován do Běloruska, aby mohl pracovat v Černobylu (kde zemřel). Mezitím si matka nabrnkla v Moskvě člena politbyra (ženatý + rodina). Dva dny před 11 narozeninami Celesty matka i politik zastřeleni při milování v posteli :-D Následně Celesta, již jako sirotek, hladoví a snaží se přežít v moskevských ulicích. Živí se jako prostitutka. Ujmuvší se jí chlebodárce, posílá Celestu do USA do internátní školy :-D Ve 14 ukázala chlebodárci kozy u bazénu a od té doby se stává tzv. "sugar baby" atd. :-D Červená knihovna říznutá Bondovkami hadr! A to jsem si nevymyslel jedno jediné slovo. Dokonce dojde i na situaci "jsem tvůj otec" - telenovela hadr!

Superzáporák, jako vystřižený z Jamese Bonda/Muže z Acapulca, je taky kousek! Rus, trousící latinské citáty DOSLOVA v každém dialogu/monologu :-D Megaloman s narcistní poruchou, zároveň psychopat vyznačující se holou hlavu, bradkou a uhrančivými LASEROVĚ SMARAGDOVÝMI kontaktními čočkami… Už chybí jen koženej ušák a bílá kočka na klíně… :-D Alten se prostě zbláznil a popsané osobnostní charakteristiky jsou uvěřitelné ještě méně, než existence superžravého carcharodona megalodona. A to jsem ještě nezmínil, že je do příběhu zapleten i jistý Usáma!

S národností záporných postav se pojí také v knize foneticky "přeložená" ruština, u které mám velké pochyby o její správnosti. "Dobroe utra", " Padaždítě", "Nivážna" apod.

Jedna z postav se ve finále knihy maskuje za použití ZUBNÍ PASTY a k ní přilepeným vousům, zhotoveným z vlastních vlasů! (ne ani v tomto případě nic nepřibarvuji)

Knihu provází obrovská spousta chyb, dokonce jsem narazil i na chybějící slovo nebo zcela nesmyslně vyloženou/přeloženou situaci na podmořské stanici (která by mimochodem stála jednu z postav život).

Když už jsme u techniky, velmi mě překvapilo, že supermoderní obří hlubokomořská výzkumná stanice za miliardu dolarů se pohybuje pomocí JEDNOHO lodního šroubu a řídí se pedály a klasickým kulatým kormidlem. To už je vážně knižní moment z řady WTF?! Nemluvě o tom, že se výpisy ze sonaru kopírují na diskety :-D

Loď Kick = Kiku z první knihy (aneb nesjednocené názvosloví mezi jednotlivými díly).

Při blížící se velké vlně jedna postava křičí: "Blíží se další 'výrobce' vdov!" (widowmaker aneb klasicky toporně doslovný překlad tohoto slova).

Chyby v latinských citátech už mě vlastně ani nepřekvapily, za to pes rasy chihuahua místo českého názvu rasy čivava mě už skutečně rozesmála.

Řada chyb, které ušly korektuře už jsou jen onou pověstnou třešničkou… V případě, že budu v budoucnu vyhledávat příběhy z mořských hlubin, sáhnu po dobrodružstvích Supermořce a Ploutvokluka ze Sponge Boba!

21.05.2022


Hranice už nejsou, tati Hranice už nejsou, tati Miroslav Pech

"Ale říkals, že návštěvy se musí předem hlásit, jinak z toho jsou potíže...". Vybavily se mu mrtvoly ve vaně. :-D

Předně musím napsat, že příliš české autory nevyhledávám. O to méně, pokud se věnují hororu a ještě když nedej bože ve svých příbězích zmiňují české reálie, českou pop kulturu a výrazy jako Lidl :-) Mám prostě vnitřní odpor ke strašidelným vyprávěnkám z našeho malého rybníčku, kde se příliš dobrých dramat s přesahem do hororu neurodilo. Rád se nechávám unášet reáliemi a příběhy zahraničních autorů, kde mám prostor pro svou fantazii, která může příběh a postavy během čtení dokreslovat. V knížce, kde "Ludmila chodí hákovat do kaufu" a "doma poslouchá Miraie, Xindla X a Bílou" a "maže si chleby ramou"… má fantazie definitivně končí a nad onou domácí "nudou" vyvěšuje bílý prapor. Prostě ne. Navíc se nemohu zbavit dojmu, že horor u nás jaksi moc… nefunguje. Mám neodbytnou, vtíravou myšlenku, že každý začínající autor sáhne právě po téhle škatulce, případně rovnou gore tématice. Jediný, koho uznávám, byl mistr Ladislav Fuks, ale to je krapet jiný level.

Tolik k úvodu, abych vztah k této knížce nějak zarámoval. Pan Pech je král úsporných vět. Nemohu se zbavit dojmu, že na tento příběh je škoda papíru a doslova to ve mně evokuje dojem, že bych měl konečně dopsat svou knížku a podstrčit ji nějakému vydavatelství. U nás se evidentně vydá cokoliv. Jinými slovy: celek na mě působí jako lepší povídačka, přidaná k dobru u táborového ohně. Ale to nejhorší: nevím, co bych si měl po přečtení odnést za emoci. A to považuji vlastně za největší kámen úrazu. Proč byla tahle kniha napsána, jaký je její smysl a poselství? No, asi žádné nebo to ví jen autor, či úplně jednoduše nemusí každá kniha mít "vyšší smysl". Po otočení poslední stránky ve mně, bohužel, nezůstalo nic. A to se mi skutečně nestává… Celá zhoubná spirála, vedoucí pochopitelně k jedinému možnému závěru, vyšumí do ztracena.

Naprosto iracionální chování otce, řítícího se do katastrofy (to ještě beru, člověk v afektu a pod vlivem láhve vodky dokáže různé věci), nadprůměrně inteligentní a téměř soběstačná 4letá (!) Markétka (asi velmi kvalitní DNA, ovšem potom pan Jakub rozhodně nemůže být otcem :-D ) a trochu zvláštní rodiče (ukrýváme vraha, který s námi polovinu života vlastně nekomunikuje) vyplňují úsporných 188 stran. Což je fajn, protože vám knížka nezabere víc jak 3 hodinky vašeho života a na papír nepadlo tolik stromů. Knížku jsem vyhrál v soutěži s Argem a vlastně jsem se do ní pustil čistě na základě informace, že se jedná o psychothriller s prvky hororu. Zajímalo mě, jak je na tom česká literární scéna v roce 2021. Inu, žádná promyšlená "kingovina" se nekoná. Přesto jsem dílko přečetl, zajímalo mě především, co bude dál s Markétkou, nicméně kniha poputuje dál. Nevidím důvod mít tento titul ve své knihovně. 'Hranice už nejsou, tati' ve mně nezanechalo nic a je to béčko. Takové véháeskové béčko s ošklivým obalem z '80 let. Škoda.

28.11.2021 2 z 5


Stařec a moře Stařec a moře Ernest Hemingway

Budu upřímný: čekal jsem mnohem, mnohem více. Mám rád i kvalitní jednohubky. Počet stran kvalitní knihu nedělá a nevidím důvod proč by útloučká Stařec a moře neměla mít Nobelovku. Bohužel se mi autor netrefil do vkusu... a to píšu jako člověk, který má rád příběhy odehrávající se na moři. Podle mého názoru by cenu tato kniha dnes neměla šanci získat. Chápu, že jednohubka o dědovi, co vyrazí rybařit má silný podtext o nezdolnosti ducha, ale upřímně: vždyť je to napsané tak okatě a skoro až nudně a příběh samotný je natolik předvídatelný, že mi buď něco "geniálního" uniklo nebo to je prostě jen nadhodnocený počin. Jsem rád, že jsem si konečně doplnil knihu ze škatulky "povinná četba", ale za mě rozhodně velké zklamání.

15.04.2016