crazyslunicko komentáře u knih
Děkuji za ukončení poslední aristokratky. Kniha byla jako vždy vtipná a dokázala mě rozesmát. Jen asi přišla v mém životě v blbý čas a nedokázala jsem se bohužel začít. Ale nemyslím si, že to bylo knihou, ale spíš nedostatkem času a pracovními povinnostmi.
Velice krátká kniha, ale myslím, že své poselství o narozeninách splnila dokonale. Určitě je vždycky něco, nad čím se člověk na své narozeniny zamyslí. Kde je, zda byl tohle jeho cíl a čeho by chtěl dosáhnout příští rok. Každý má svá přání a je jen na nás, zda se nám splní.
Přeji si...
"Člověk je zkrátka už takový, že ať si přeje co chce a ať se vydá kam chce, může být stejně vždycky jen tím, kým odedávna byl. A to je všechno."
"Přání není něco, co bychom mohli říkat druhým. To je jistá věc."
Opravdu jedinečný a krásný příběh o smrti, lásce, prostituci a penězích. Jak může dopadnout život v luxusu s penězi od velmi bohatých milenců a proti tomu čistá láska... Jsem dojatá. V příběhu si člověk uvědomí co je vlastně důležité. Hrdinka dala přednost rodině svého milého před vlastním štěstím - s možnou vidinou společné budoucnosti? Dala přednost chudému chlapci před bohatým vévodou. Chtěla jednou zakusit kousek štěstí aspoň na jeden prchlivý okamžik, avšak zbytek protrpěla trápením se zlomeným srdcem. Přesto stačilo tak málo a mohlo být vše jinak. Kdyby on otevřel oči a nenechal se opít rohlíkem. Stačilo, aby projevil více zájmu a mohla být nadosmrti jeho.
"Kdyby každá žena, která začíná tohle hnusné řemeslo, věděla, jaké je, byla by raději pokojskou. Ale nedá nám to. Z marnivosti nás vábí krásné šaty, kočáry a šperky. Věříme tomu, co slyšíme, protože i prostituce má svou víru, a postupně opotřebováváme své srdce, tělo i krásu. Děsí se nás jako dravých šelem, opovrhují námi jako vyvrheli, pohybujeme se jen mezi lidmi, kteří od nás vždycky víc přijmou, než sami dají a jednoho krásného dne pojdeme jako psi, když napřed o všechno připravíme jiné i sebe."
"Rozdáváme se hned pro to, hned pro ono. Někteří muži by se pro nás zničili a nic by od nás nedostali, a jiní nás získají na kytici. Naše srdce má své rozmary."
"Ne, ne, " řekla téměř s hrůzou, "byli bychom příliš nešťastní, nemohu ti už přinést štěstí, ale do svého posledního dechu budu otrokyní tvých rozmarů. V kteroukoli hodinu denní nebo noční by sis mě přál mít, přijď, budu tvá, nespojuj však svou budoucnost s mou, byl bys příliš nešťastný a mě bys také dělal nešťastnou."
Kniha je v podstatě jedna velká cesta na matematickou olympiádu, kam veze podivnou rodinku jejich zaměstnavatel. Sestava služka, syn, kterého šikanují a dcera, která je nadaná na matematiku a velký smrdutý pes.
"Zákon pravděpodobnosti v kombinaci se zákonem velkých čísel praví, že někdy musíte akci opakovat víckrát, abyste dosáhli kýženého výsledku. Čím víckrát to děláte, tím jste si blíž k cíli."
"Jestli se mi po ní stýskalo? Chyběla mu jako vlastní končetina. Celé dny se snažil vyhýbat myšlenkám na ni, utíkal před směřováním vlastní mysli. Snažil se nepřipouštět si fakt, že mu ji připomíná všechno, s čím se setkává - jídlo, auta, postel... Několikrát se s ní před snídaní pohádal a tisíckrát vášnivě usmířil, než šel spát."
Po dlouhé době kvalitní četba, která poukazuje na to, jak moc nás ovlivňuje okolí. Zatímco ji lidé chválili jak je Bára pracovitá, tak ji naopak shazovali, že ji nechtějí doma za nevěstu. Myslím si, že ji velice ovlivnilo i to, že vyrůstala bez maminky jen s otcem, který ji vedl spíše k mužským pracím. Někdy prostě život není jednoduchý...
Tak tento díl se mi pořádně líbil. Není tam tolik krvavých vražd a není to o mrtvých dětech. Je to prostě o Theovi, který se všemu snaží přijít na kloub a nebojí se k tomu použít vládní vybavení. Když se začínají množit nevysvětlitelné vraždy, kdy se někomu naprosto změnila povaha člověka a chladnokrevně zabije své spolupracovníky, tak to chce víc odborníků. Do toho všeho mu někdo začne škodit v jeho vlastní laboratoři a vynášet informace ven... Otevřený konec je šikovný. Jsem zvědavá na pokračování...
Ehm po prvních stránkách jsem myslela, že knihu odložím. Nápad na knihu to byl skvělý, ale začátek byl takový nemastný neslaný. Partička holek odjíždí do Las Vegas užít si, než se rozejdou na univerzity. Mia je vždy milá a hodná a nikdy nepřekročí svou komfortní zónu. Proto je v šoku z toho co se v Las Vegas stalo a jak se odvázala. Přesto kývne na Anselovu nabídku odjet s ním do Francie...
Tam se Mia dozvídá, že nejenom ona, nemá vyřešený svůj život.. Líbily se mi ty hry, které hráli. Bylo to zajímavé.
Krásný sladký příběh o chudé Liberty, se kterou se osud nemazlil. Nejprve přišla o otci a nakonec i o matku a v poměrně mladém věku se musí postarat o svou malou sestřičku a vymyslet, jak je uživit. Hardy ji občas s malou sestřičkou pomůže, ale má pevně dané vysoké cíle. Ten konec byl takový všelijaký, ale kniha se mi moc líbila.
Takhle pohádka mě v dětství minula, ale ráda jsem si ji přečetla. Příběh krásný, osobitá čeština byla fajn, ale strašně špatně se to četlo. Některé části pohádky nejsou úplně vhodné pro děti - např. připíchnutí psího chloupku doprostřed čela špendlíkem apod. Ale jinak jsem se při četbě bavila.
Poměrně složitá a komplikovaná kniha. Úvodní kapitola nás zavede do minulosti a pak už se vše točí kolem současnosti. Kniha je hlavně o právničce, která si buduje kariéru a je v tom velice dobrá. Čtrnáctiletá Sarah je zase velice nadějná dívka, která denně cvičí na koni se svým dědečkem Papym. Někdy už nemůže a je protivná, ale dědeček ji k tomu neustále nutí a je na ni přísný. Když však zasáhne osud a dědeček skončí v nemocnici, tak je pro ni cvičení s koněm jediný smysl života. A chce dosáhnout toho, co po ní chtěl dědeček..
Trochu děsivý je závěr knihy, kde se dozvídáme, že je kniha inspirovaná skutečnou událostí a skutečnou dívkou jménem Mecca Harrisová.
Teprve teď si všimla, že Papy nemá hodinky. Značka Lon,Mackie´gines, svatební dárek od Nany. Taková vzácnost, že když byla malá, nesměla se jich ani dotknout. Ráda by se ho na ně zeptala, ale slova ji vázla v krku.
"Sarah?"
Objala ho. Zašeptat svůj vděk do sepraného obnošeného svetru nedokázala. Nedostávalo se ji slov.
"Koně a lidi jsou na tom stejně: všechny zlozvyky se napravují lépe v mladším věku než později, kdy už jsou zažité a nebylo s nimi správně nakládáno." Xenofón: o jezdectví
"Majestát člověka se zračí nejlépe v půvabu jeho zacházení s těmito zvířaty." Xenofón: o jezdectví
"Kůň je krásná věc... a když se předvádí ve své nádheře, nikdo se na něj nemůže vynadívat." Xenofón: o jezdectví
Krásná jednohubka. Nemohla jsem se odtrhnout. Hrozně jsem se nasmála. Poppy je prostě chodící katastrofa, která přitahuje dramata.
"Následuj své srdce. Přestaň přemýšlet. Přestaň analyzovat."
"Takže ses vzdal toho jediného dobrého, co se ti kdy v životě stalo, aniž by ses pokusil to nějak vyřešit?"
Kniha se četla velice hezky. Konec mi trochu vyrazil dech. Denisa mi byla chvílemi velice nesympatická a arogantní. Bylo opravdu hrozné, jak rychle se jejich role v životě obrátily. Denisa pocházející z velmi vážené a bohaté rodiny a Tomáš obráceně z chudé rodiny. Přesto si k sobě našli cestu, ikdyž...
Moje první kniha od pana Hanibala. Velice se mi líbil příběh, který byl jak lehce romantický, tak i historicky založený. Popisuje nejznámější léta Jiřího z Poděbrad a jeho ženy Johany, která mu stála po boku.
Od knihy jsem dostala přesně to co jsem v podstatě očekávala... Jedná se o mou jmenovkyni a v knize je pár podobnosti. V podstatě to co si uvědomila ve 30 letech sedí i na mne. Líbí se mi jak popisuje věci, které nás ovlivňuji a formují. To jaký máme vztah s otcem a matkou a o odpuštění. Lidé, kteří vstupují do našeho života ač dobří, tak i špatní. Všichni mají v našem životě své místo a formují to jací jsme. Což si velmi uvědomuji, každý vztah mi něco dal i vzal, ale ani jednoho nelituji, ikdyž některé rozchody byly bolestivé s odstupem času vím, že to tak mělo být. A bez nich bychom nebyli nic...
Vtipně napsaná kniha, která rozveselí v zimním churavém počasí. Zajímavý námět a skvělá fantazie. Jen tak dál. Určitě si přečtu další díly.
Knihu jsem měla v knihovničce schovanou dva roky a konečně jsem se k ní odhodlala. V podstatě je v knize vyobrazené Rusko, tak jaké bylo a jak v něm Romanovci nevědomky žili. Kniha navíc vychází ze skutečných událostí a závěr je opravdu velmi autentický. Začátek je v podstatě klasická červená knihovna a nic podstatného se neděje. Všechno se, ale změní z nástupem nezkušeného syna Mikuláše, který dělá snad všechno obráceně. Závěr je velice dramatický a pro všechny drastický.
"Možná se postupem času Rusko zase vzpamatuje."
"Nakonec, po všech těch odmítnutých přáních, Bůh mou modlitbu vyslyšel. Dopřál mi tenhle jediný zázrak. Nikdy nebudeme zapomenuti."
To je fakt šílený. Jediné dítě a matka ho pošle do Anglie, aby mu zachránila život. Zoufalí lidé, dělají zoufalé činy. Je úžasné, že se cizího dítěte v Anglii ujali a vychovali ho jako své dítě. Kdoví jak by to dopadlo v dnešní době. Trochu mě zmátlo, že neutekli s Miriam a nezačali nový život, ale asi to tenkrát nešlo a hlavně nikdo nevěděl co je vlastně čeká. Koncentrační tábor v Terezíně byl popsán jen okrajově, ale to hlavní tam autorka vypsala - hlad, vši, blechy, nemoci, zima a stovky mrtvých denně. Setkání Evy s Hanou mě velmi dojalo. Ačkoliv to byla temná minulost, tak si tu chvíli spolu aspoň prožily. Vztah s Josefem byl dost zvláštní, takový obchodní, ale poklidný život...
Pro mě je to vlastně druhá kniha od autora. První byla hra o trůny, ale bohužel jsem ji nedočetla. Lekla jsem se množství postav a taky se kniha trochu vzdalovala od seriálu, který jsem sledovala a nechtěla jsem si kazit chuť? Každopádně tato kniha je úplně jiná. Popisuje rod Targaryenů od krále Aegona Dobyvatele a líčí postupně všechny vládce železného trůnu a s nimi jejich slavné bitvy a osobní či rodinný život. Nejvíce mě však zaujala část, kde začíná vláda Viseryse a řeší následníka, neboť nemá chlapského potomka, ale pouze svou dceru Rhaenys Targaryen. Postupně se to však celé zamotává, když se znovu ožení s Alicient a ta mu začne rodit chlapce. Tak trochu jsem doufala, že Rhaenys bude žít se svým strýcem Daemonem, kterého zbožňuje, ale o tom později. Slavný tanec draků byla pěkná jatka. Nevím co bylo horší, jestli to jak se postupně zabíjeli navzájem nebo to jak na sebe vymýšleli nejrůznější intriky a upalovali se zaživa. A pokud něco takového prožijete, tak se nedivím, že to na některých přeživších nechalo následky. Spíš jsem se divila, že tohle někdo přežil, ale to by nemohly pokračovat hrou o trůny. Překvapil mě konec knihy a to jak se všichni kolem snažili, aby vše fungovalo bez válek a míru. To velice obdivuji. Postav bylo tak akorát. Dalo se v tom orientovat a na to jak je kniha obsáhlá, tak se četla lehce.
"Byl jsem blázen, ale nikdy tak velký blázen, abych s tím bláznem zůstal."
"Drahý bratře," řekla, "doufala jsem, že jsi mrtvý."
"Máš přednost," odpověděl *****. "Jsi starší."
Kniha měla spád a člověk se u ní odreaguje.
Knihu mi doporučila babička a velice ji za to děkuji. V knize jsou obsaženy ty nejdůležitější druhy bylinek. U každé bylinky je její příběh a doporučení jak se k bylince chovat a jak si ji uchovat a užívat. V závěru knihy se autorka věnuje nejčastějším lidským nemocem a doporučuje užívat různé směsi, čaje nebo elixíry. Určitě jsem knihu nedržela v ruce poprvé a budu se k ní neustále vracet. Snad si na jaře zvládnu udělat alespoň pampeliškový sirup.
Sladká romance, kterou jsem si teď potřebovala přečíst. Kniha je plná lásky, naděje, dopisů a přívěšků se vzpomínkami. Kniha poukazuje na to, jak si máme vážit každého okamžiku, který strávíme se svou drahou polovičkou, protože nikdy nevíme kdy se může něco špatného stát. Hlavní hrdinka má 19 dní po svatbě s milovaným člověkem a když se probudí nic a nikoho si nepamatuje. Zatímco její manžel ji bezmezně miluje, pro ni to je jen cizí člověk, kterého nezná a je ji otravný. Přesto všechno mu dá alespoň šanci a čte si jeho dopisy, které ji připomínají jejich život již od počátku.
"To, co jsme měli, je příliš krásné, abychom na to zapomněli. "
"Není nic, co bych nepodstoupil, abych tě učinil šťastnou."
"Jsi roztomilý, můžu si tě nechat?"