Crimble komentáře u knih
Poněkud přístupnější, než další Bellowovy knihy, které jsem dosud četl. Mistrné postřehy, detailně rozpracované postavy se všemi zákoutími duše, příjemný humor, to umí autor skvěle. Ke konci už jsem se ale začal nudit, i když to je možná moje chyba.
I když jsem nečetl Baudelaira, tak myslím, že tohle je něco podobného :) Krása v ošklivosti, něha ve vulgárnosti. Žádný velký příběh, ale ten jazyk a poetismus, ty stojí za to. Hodně košaté, někdy až ukecané.
Jako obvykle originální zápletka, skvělé dialogy, hromady sarkasmů a sebeironie a neustále pronásledující ambivalentní postoj k vlastnímu židovství. Rozhovory Philipa Rotha s Philipem Rothem jsem si užíval. Celkově ale přece jen trochu předimenzované a moc ukecaně filozofující. Tentokrát tedy pro Rotha výjimečně jenom 4 hvězdy (spíš teda 4,5).
Stále vysoká úroveň. Politiky trošku dost, a vzhledem k tomu, že jsem militantní antikomunista, tak jsem byl trochu netrpělivý, kdy postavy přijdou na to, že tohle radikální levičáctví k ničemu dobrému nevede. No ale příběhově velmi silné, přátelství s Lilou stále bouřlivé, nevyrovnané a vydávající se cestami nepředvídatelnými. Atmosféra za 1. Poslední díl už čeká.
"Nakonec, tenhle chlápek je muj pámbu. Lez bych tisíc mil po čtyřech rozbitym sklem, jen abych moh použít jeho hovno jako pastu na zuby, a to víme voba. Sem vobyčejnej pěšec ve hře jménem "Marketingová prezentace Michaela Forrestera jako ostrého hocha"."
"- Počkej, kámo. Jak seš na tom s prachama?
- É, v zásadě sem, čéče totálně dutej. V kapse třiadvacet pencí a libru na kontě ve spořitelně. Ne zrovna ten typ investičního portfólia, ze kerýho by měli makléři na Charlotte Square bezesný noci, víšjak."
Tahle kniha je legenda a dobře jí tak. Postavy vás budou bez výjimky pěkně srát a Begbie přinejmenším aspiruje na nejhoršího zmrda v dějinách literatury, pokud jím vopravdu neni.
Drogy, děvky, Skotsko, děvkaři, drogy, fotbal, chlast, drogy, Edinburgh, drogy, AIDS, Londýn, hospody, drogy, HIV, smrt. Heroin je nejvíc, ani kámoši nejsou víc. A ty věci kolem.
Prostě ta bezbřehá autenticita, víšjak.
Já jsem se výborně bavil a ke konci už jsem se nemohl odtrhnout. Jestli je to lehčí múza, nebo náročný román, je mi docela fuk. Důmyslné a vypointované.
Další výtečně zábavný i hluboký Roth. Když v závěru vstupuje do děje a se svou postavou se baví, jestli je to fikce nebo skutečnost, tak chvílemi už nevíte, co vlastně čtete nebo jestli to třeba neprožíváte.
Upřímně, čekal jsem trochu něco jiného, ale nakonec dobrý. Prakticky faktografická kniha, některé kapitoly subjektivně trochu nudné. Oceňuji originální úhel pohledu. Hvězdičku přidává excelentní výtvarné zpracování a ilustrace. Těch mělo být víc!
No uff, v zásadě sice zábavné téma a chytrá zápletka, ale ten jazyk... nejdřív mi to přišlo vtipný a trefný, ale když musíte číst v tomhle stylu celou knihu, je to trošku únavný. Palahniuk je vždy originál a někdy je to náročný. Tak zase příště!
Uvítal bych více obrázků, koláže většinou vynikající. Textu až moc, chvílemi nuda, hlavně u Antonínova příběhu. Ostatní fake news někdy bezchybné, někdy slabší. Celkově takový přece jen nadprůměr.
Opravdu velkolepé dílo, které občas působí na můj vkus příliš rozmáchle a má příliš mnoho rovin. Naučné části jsou docela rozsáhlé, ale příběh a postavy výtečné. Dnes už možná trochu "out of time". Určitě patří do klasiky právem. Hvězda navíc za krásné ilustrace Rockwella Kenta.
Ospalost. To je to první co mne napadne při charakteristice téhle knihy. Za tu podivnou stísněnou atmosféru, která se line celou knihou, si autor zaslouží absolutorium, stejně tak za mrazivé příběhy Roberta a Caroline. I za netečně děsivý závěr. Asi by jenom stálo za to trochu ubrat těch poklidných lyrických popisů bloudění městem a nicnedělání Colina a Mary. Pro tentokrát tedy McEwan za 4 (spíš 4,5).
Už podruhé za sebou u Vonneguta musím konstatovat, že jsem se s ním v té poetice a humoru tak trochu minul. Možná jsem se bavil o něco lépe než u Snídaně šampionů, ale na čtyři hvězdy to u mne stále není. Tak si dáme s Kurtem teď trochu pauzu a třeba to příště dopadne líp...
Čekal jsem svižnou lehčí četbu "k vodě", ale ačkoliv je mi Třeštíková jako osoba sympatická, tohle mne teda nebavilo. Příběh nic moc a navíc samý klišé ("žádná cesta není slepá, když máš otevřené oči" - to si asi napíšu do památníčku). Asi ale furt lepší než Nesvadbová.
"Totiž, ti, kdo se nejvíc zdají sami sebou, se mi jeví jako lidé zosobňující někoho, kým se domnívají, že by se jim nejvíc líbilo být, věří, že by jím být měli, nebo si přejí být za něj považování někým, kdo stanovuje měřítka."
Roth (Zuckermann) stupňuje svou snahu vypořádat se svým sporem mezi skutečností a fikcí, mezi skutečnými a románovými postavami. A činí tak mistrovsky a zábavně. Mnohovrstevnatá kniha, ve které chvílemi váháte, zda vám něco snad při čtení neuniklo.
Za tím vším další autorův věčný rozpor, ambivalentní vztah k vlastnímu židovství.
Sice většinou próza, ale psána velmi poeticky, lyricky. Zajímavé postřehy z Berlína, spíše taková dojmologie. Moje hodnocení subjektivní, já prostě nemám buňky pro poezii. Přečetl jsem si, protože jsem natrefil na autora na velmi zajímavém vystoupení na Světu knihy.
Taková drsná romance z australského přímořského městečka, kde dosud vládnou nepsaná krutá pravidla a hierarchie. Love story dvou osudem stíhaných, kteří se nedokážou tak zcela přizpůsobit a zařadit. Druhá půlka knihy z mého pohledu už trochu natahovaná a příliš se věnující přírodním popisům divočiny. Ale celkově moc pěkná kniha.
První povídka top, bavil jsem se královsky. Vložené pasáže z červené knihovny - vynikající osvěžení. I další dvě povídky dobré, samozřejmě klasicky welshovsky extrémní (politicky, životním stylem, prioritami). S hrdiny se nemůžu ztotožnit, ale oceňuji tu autentičnost a uvěřitelnost.
Přemýšlel jsem, zda dát 4 nebo 5, ale nakonec převážila štědrost, i proto, že mám pocit, že ze začátku na mne působilo hledisko Rothovy rané, a tudíž nevyzrálé tvorby - ale spíš to byl takový můj předsudek. Začátek byl subjektivně pro mne trochu hůře stravitelný, ale celkově vynikající kniha, originální situace, působivá fikce přeživší Anne Frank... A navíc typický Rothův sarkastický, zdánlivě rouhavý pohled na vlastní židovskou komunitu. Skvělé čtení!
Tohle je opravdu hodně rozmáchlé dílo. Občas jsem si říkal, že už je tam těch dějových linií trochu moc, hodně odboček. Bylo to náročné, nečetl jsem sto stránek za den, ale užíval jsem si to. Pro Murakamiho typické, ty jeho chlapi bez ambicí, přesahy do mystična a vše, co znáte. Není to to nej, co jsem od něho četl, ale bezesporu dobrá kniha!