Crimble komentáře u knih
Upřímně, čekal jsem trochu něco jiného, ale nakonec dobrý. Prakticky faktografická kniha, některé kapitoly subjektivně trochu nudné. Oceňuji originální úhel pohledu. Hvězdičku přidává excelentní výtvarné zpracování a ilustrace. Těch mělo být víc!
Můj první Eco. Čekal jsem něco těžšího, v tomto ohledu milé překvapení. Prostě mistrný román, co říci více. Reálné postavy se mísí s fiktivními, chvílemi v tom můžete mít zmatek, co se týká mizení a vynořování postav i časových rovin. Už se těším na další Umbertovy kousky.
No uff, v zásadě sice zábavné téma a chytrá zápletka, ale ten jazyk... nejdřív mi to přišlo vtipný a trefný, ale když musíte číst v tomhle stylu celou knihu, je to trošku únavný. Palahniuk je vždy originál a někdy je to náročný. Tak zase příště!
Uvítal bych více obrázků, koláže většinou vynikající. Textu až moc, chvílemi nuda, hlavně u Antonínova příběhu. Ostatní fake news někdy bezchybné, někdy slabší. Celkově takový přece jen nadprůměr.
Opravdu velkolepé dílo, které občas působí na můj vkus příliš rozmáchle a má příliš mnoho rovin. Naučné části jsou docela rozsáhlé, ale příběh a postavy výtečné. Dnes už možná trochu "out of time". Určitě patří do klasiky právem. Hvězda navíc za krásné ilustrace Rockwella Kenta.
Já bych to rozdělil do tří částí: 1) čtivější a zajímavější než první kniha, 2) stále čtivé, ale stagnující (ne)vztah s Ninem mi začíná nepříjemně připomínat telenovelu, 3) Lila sbalí Nina a tím získává příběh na nové dynamice, včetně studií Lenu v Pise. Tím se vrací dílo ke svojí původní kvalitě a všecko tak dobře dopadlo, a naši zase vyhráli!
Určitě nepatří k McEwanovým vrcholům. Trošku nevyrovnané, chvílemi uspěchané, jindy rozvleklé. Atmosféra jako obvykle bezchybně podchycena. Asi 70%.
Kdo od toho čeká prvoplánovou agitku na téma "kam se to řítí dnešní Evropa", bude asi trochu zklamaný. Je to spíše satirická sonda do pokryteckého akademického prostředí, na pozadí pak lehce nadsazený příběh převzetí moci islámskou stranou. Chvílemi těžší četba, já jsem byl spokojen.
Pokud čekáte klasickou napínavou kriminálku, tak jste vedle! Spíše literatura faktu, protože je ale Capote velmistr, tak se jedná o plnohodnotné strhující beletristické dílo s precizně plastickými postavami včetně krutých vrahů, o kterých se dozvíme, že to byli taky jenom lidi. V závěru trochu psychologie, dost zajímavé.
Fakt dojemná kniha o zamilovaném starém chlapovi. Je super, když se můžete pochlubit, že čtete dílo nositele Pulitzerovy ceny, jednoho z kritikou nejoceňovajších autorů naší doby - a zároveň je to takové prima softporno. Prostě win-win.
"Souloží se mstíte smrti. Nezapomínejte na smrt. Ano, i sex je ve své moci omezený. Ale řekněte, která moc je větší?"
Kdyby to nebyl tento autor, tak bych asi něco takového nevyhledával. Zpočátku mne to trochu nudilo, ale některé kousky byly velmi dobré. Je to zajímavý nápad a Cunningham prostě umí. Musím přiznat, že u pár pohádek jsem originál neuhádl (asi proto, že jsem ani jako malý tenhle žánr moc nemusel a taky proto, že se jedná americké pohádky). Nejlepší je úplný závěr, kde se nic nestalo a všichni si tam víceméně žili šťastně i po smrti (královny a krále).
Další skvělý McEwan. Vtipné, trošku těkající k různým tématům. Nápad možná ne úplně originální, ale precizně a poutavě rozvinutý.
Velmi čtivé, ale není to žádná červená knihovna, jak jsem taky někde zahlédl... Silné přátelské pouto mezi dvěma tak trochu výjimečnými dívkami. Hodně věrohodně vylíčená chudší neapolská čtvrť, až se mi někdy zdálo, že to tam znám. Všechny ty jihoitalské nuance, temperament, camorra, násilničtí chlapi, rivalita, dozvuky fašismu. Uvidíme, jaké budou další díly, jednu hvězdu jsem si ještě pošetřil.
Stručná zpráva o jednom tanečním maratonu, o naději a hlavně rezignaci. Syrové a trošku kruté.
Ospalost. To je to první co mne napadne při charakteristice téhle knihy. Za tu podivnou stísněnou atmosféru, která se line celou knihou, si autor zaslouží absolutorium, stejně tak za mrazivé příběhy Roberta a Caroline. I za netečně děsivý závěr. Asi by jenom stálo za to trochu ubrat těch poklidných lyrických popisů bloudění městem a nicnedělání Colina a Mary. Pro tentokrát tedy McEwan za 4 (spíš 4,5).
"Dny, bledé řezy světla mezi nocemi, nikoli všechny stejné, splývají do průsvitnosti tak lehce zbarvené, že až naskládané na sebe ztemňuji do osudového stínu."
Updike umí být i takhle lyricky popisný, na druhou stranu občas brutálně upřímný v tom, jak podává myšlenkové pochody a motivace svých hrdinů. Originální, nepokrytecké, nečernobílé pohledy na válku, oboustranný rasismus, slepování těžce narušených vztahů. Spousta ztracených iluzí, ale i nových nadějí.
Dokonalá atmosféra podivného (totalitního) světa. Mnoho otázek, mnoho absurdit, mnoho podobenství, málo odpovědí. Velký kulturní zážitek.
Už podruhé za sebou u Vonneguta musím konstatovat, že jsem se s ním v té poetice a humoru tak trochu minul. Možná jsem se bavil o něco lépe než u Snídaně šampionů, ale na čtyři hvězdy to u mne stále není. Tak si dáme s Kurtem teď trochu pauzu a třeba to příště dopadne líp...
Velmi zajímavá neschematická postava Štěpky, i když na povrch nesympatická, přesto bojující, toužící, činorodá, nevzdávající se, milující... Výtečné dílo famozně vykreslující atmosféru maloměsta z přelomu století.
Kdyby to nebylo od Rotha, tak bych to asi nečetl. Spíš taková delší anekdota, chvílemi více, chvílemi méně zábavná.