Crimble komentáře u knih
Venkov a trochu město, přesně tak, jak to (jen) Hájíček umí. Důvěryhodné a výstižné. A tak nějak malinko posmutnělé, to už je taky jeho trademark.
V kontextu Giordanových knih ne úplně top, ale i tak skvělé čtení. Originální styl.
Někomu třeba absence pointy vadí, já to mám takhle rád. Činí to povídky ještě uvěřitelnějšími. Atmosféra venkova vystižena výtečně.
Měl jsem v sobě něco takovýho jako "Škvoreckej je sice legenda, ale mě to prostě nebaví". I přesto jsem zkusil audio na ČRo, a dobře jsem udělal. Sedlo mi to perfektně! Ty sarkasmy! Dobrý.
Je to spíš taková povídka bez začátku a konce, ale mne tohle baví, významy v banalitách, nenápadný humor, záhadná atmosféra, tušené poselství. DeLillo, no.
Skoro bych tomu nevěřil, ale tohle se v mých očích dokázalo vyrovnat Osamělosti prvočísel. Dechberoucí příběh hrdínů, jejichž ideály jsou mi dost vzdálené. I přesto jsem byl nemilosrdně vtažen a jsem za to vděčný.
Ideální kniha pro pomalé čtení. Vždy jsem se na ni večer těšil, ale dvacet stran mne snadno vyčerpalo. Hluboké i zábavné.
Styl skvělý, idea diskutabilní. Autor zas toho nemá tolik co sdělit. Jeho pohled na svět nesdílím, ale chápu.
Moc příjemně poetické a nápadité. Spíš útržkovité, příběh takový roztěkaný. Hezky se poslouchalo.
Zajímavá fikce s dobrou pointou. Fajn čtenářský zážitek.
Prvních pár povídek mne zklamalo, ale potom se tam několik podařených našlo. Not great, not terrible.
Asi to není to nejlepší od Updikea, i přesto jsem ale nadšený, že jsem tuto knihu objevil. Jeho jedinečný styl obdivuji. Je to klasik.
Na jednu stranu takový lehký čtení. Na druhou stranu absolutně přesný postavy, vztahy a motivace.
Je to taková moc hezká, chytře poskládaná knížka. To vyprávění občas opravdu hodně pomalé. Trvalo mi to, než jsem to přečetl, ale zážitek veskrze pozitivní.
Líbilo se mi to jen chvíli ze začátku, kde fungoval ten střet mezi generacemi. Pak už se to jenom opakovalo a významně naznačovalo, kdo má ten správný postoj. Závěrečná kapitola tomu nasadila korunu. Zklamání.
Moc hezké odlehčené "ukecané" čtení o vážných, mnohdy tragických věcech. Obdivuji Třešňákův nadhled.
Klasický Cunningham, i když vlastně nic nového, přesto výjimečný čtenářský zážitek. Je pár autorů, kteří se neomylně vždy trefí do mého vkusu a ON je nepochybně jedním z nich.
Po přečtení vlastně moc nevím, co na to říct. Ale správný umění má v lidech vzbuzovat otázky a pochyby, takže to asi nebylo špatný.
Byl jsem poněkud skeptický, ale nakonec Kundera jak si ho pamatuju v tom nejlepším: jakoby až přehnaně intelektuálský, ale přitom tak bezmezně zábavný. Byla to chuťovka!
Tak nějak roztříštěné, chvílemi útržkovité, ale nakonec jsem se s tím srovnal. Vtipné i poučné. Ta závěrečná "hrabalovská" kapitola trošku úlet. Ale nakonec ok, tři hvězdy málo, čtyři hvězdy moc.