Crimble komentáře u knih
Připomínání komunistických obludností není nikdy dost. Odporný režim.
Tyto příběhy podané možná až příliš stručně, jinak výborné.
Pro mne jako pro fanouška povinnost. Úroveň textů jak je u této řady zvykem vynikající. Nemám co vytknout.
Sice to není výjimečná kniha (což Osamělost prvočísel podle mého je), ale přesto nemám Giordanovi co vytknout. Rozmanité osudy vojáků na pozadí válečné mise - nic nového, ale přesto skvělé a obohacující.
Vysoký Ishigurův standard... ale z mého pohledu nikoli jeho top. Nic tomu nevytýkám, prostě mne to nevtáhlo tak jako třeba Soumrak dne nebo Neopouštěj mě.
Trošku jsem se bál, že to bude až moc "poklidně plynoucí", ale nakonec jsem nadšený. Všechno do sebe zapadalo, včetně nenápadné "historické" dějové linky. Výtečná kniha.
Občas se mi stane, že u svých oblíbených autorů narazím na svůj intelektuální strop. Tak tohle je ten případ. Prostřední část, esej o Juliánovi, to byla vskutku těžká výzva. Barnesovi nemám co vytknout, a na sobě musím zapracovat :)
Skvěle vygradovaný příběh. Skoro thriller. Realita?
Autentický syrový, někdy dost krutý pohled na nelehký život odlišných existencí na maloměstě.
No je to takový ne moc uspořádaný průlet životem, vztahy, kariérou, názory a postoji Kim Gordon. Ta roztříštěnost mi občas vadila, zasloužilo by si to celé asi větší prostor i pečlivější editorskou práci - ale třeba to takhle prostě Kim chtěla.
Musím příznat, že zpočátku jsem to na pět hvězd netipoval. Prokousával jsem se těžko, a trošku jsem pochyboval, zda autor nehoní moc zajíců najednou. Postupně to začalo do sebe zapadat, gradovat a to byla čtenářská slast. McEwan je fenomenální a geniální. Zase mě dostal.
McCarthymu dávám vždy plný počet. Jestli jsem té intelektuálštině rozuměl? Někdy vůbec. A co jako? Byl to 100% čtenářský požitek. Když musíš, tak musíš.
Přes všechnu tu temnotu, osamělost a negativitu - já jsem v tom našel i vůli nevzdat se a prožít svůj život, třebaže ne tím zcela standardním způsobem. Hutný příběh, který vás jen tak nepustí.
Když jsem začal, nějak jsem to pořád odkládal. Brzy se to ale zlomilo, a opravdu jsem si to užil. I když je to vlastně taková depkařská záležitost, líbila se mi ta decentní sebeironie a nenápadně přítomná víra v lepší příští.
Jsou to takové moudrosti starého člověka, i když trochu jinak, než byste čekali. Cave je génius, takže hodnocení je jasný.
Taková obyčejná kniha o (skoro)obyčejné rodině s obyčejnými problémy, starostmi i radostmi. Líbila se mi moc.
Jako každá kniha Bez frází, opět skvělé čtení. Best of: Bedáňová, Střeštík, Míka.
Lidi by se neměli brát tak smrtelně vážně, a to platí i o disidentech. A nikdo to asi neví lépe než Vaculík. Moc se mi líbí ten lehký a vtipný styl, mimoděk si uvědomujete jak absurdní ta doba byla a jak cenní byli tihle lidé, kteří nešli režimu na ruku.
Silný a tragický příběh, který Mornštajnová vystavěla skvěle. Je bolestné si připustit, že takové věci se dějí a oběti velmi často nedostanou spravedlivé zadostiučinění.
Takovýchto knih, které připomenou, co byl komunistický režim za ukrutný ksindl, není nikdy dost. Zajímavě pojaté vyprávění s postavou nelítostného mstitele, který bohužel v reálu chybí.