D.-e.-e.- D.-e.-e.- komentáře u knih

Já chci přece žít! Naďa je HIV pozitivní Já chci přece žít! Naďa je HIV pozitivní Marliese Arold

Na to, že je kniha na silné téma, přišla mi příliš jednoduchá, málo propracovaná, nepříliš emotivní, povrchní, hodně slabá (tloušťku knihy tím rozhodně na mysli nemám).

29.12.2012 1 z 5


Paní Rochesterová Paní Rochesterová Hilary Bailey

Měla jsem trochu pocit, že Jana není tou Janou, kterou jsem znala. Také způsob, jazyk, kterým je kniha napsána je hodně odlišný, jednodušší, což historickému románu bere právě ten punc historie.

28.12.2012 2 z 5


Jak ulovit miliardáře Jak ulovit miliardáře Martin Nezval

Vysoká škola P. R., řekla bych. Podivné machinace, téměř dokonale promyšlené strategie, nekalé praktiky, korupce... Místy (hlavně začátkem knihy) jsem byla až znechucená světem neustálých intrik, ve kterém se horních deset tisíc s naprostou samozřejmostí pohybuje. Jak jen jsem vděčná za svůj všední prachobyčejný život. Z filmu jsem ovšem byla zklamaná. I přes téměř přesné dialogy převzaté z knihy, absolutně nedokázal vyjádřit její hloubku. Herci podle mého názoru příšerně přehrávali. Z knižního Patrika i v té nejnepříjemnější situaci vyzařoval stoický klid a chladná rozvaha. Oproti tomu Pat ve filmu byl chvílemi až směšný, a to hlavně, když se pokoušel křičet. :-) Postavy v knize byly vesměs vysoce inteligentní, Kateřina spíše vypočítavá, ale tak neskutečná (pardon za ten výraz) b*bka jako ve filmu to rozhodně nebyla. I ostatní hrdinové byli značně podhodnoceni. V knize to pálilo všem, i těm, kteří se tak záměrně netvářili. Halucinace Patrika Grossmana jsou pro určitý pohled na knihu také stěžejní. Ve filmovém zpracování samozřejmě chybí. Takže ve zkratce: Kniha zajímavá, zábavná, k zamyšlení. Film povrchní a banální.

26.12.2012 1 z 5


Mezi námi děvčaty Mezi námi děvčaty Sandra Lanczová

Upozornění: Nečtěte můj komentář, pokud jste knihu nečetli a chcete se nechat překvapit.
U knih její mamky je u mě běžné absolutní "vžití se" do hlavní hrdinky. Mezi námi děvčaty je první kniha, kterou jsem od Sandry přečetla a bohužel se kýžený prožitek nedostavil. Možná je to pouze odlišnou sexuální orientací, do které jsem se nedokázala úplně vcítit. Proti homosexualitě či lesbickým vztahům vůbec nic nemám, ale místy mi popisy v knize přišly až nepříjemné. Nikoli proto, že bych se nad nimi jakkoli pohoršovala a podobně. Myslím totiž, že za tím stojí právě ta moje heterosexualita. Necítím to stejně, jako hlavní hrdinka Darja, proto mi "šimrání voňavých plavých vlasů na její tváři, když se nad ní Tereza skláněla" šlo proti srsti.
Trochu bych vytkla nepropracovanost postav. Hlavně postava Terezy mi přišla hodně plochá. Nevím, jaká je, co má za sebou, co ne, jaké má sny... Neměla jsem možnost poznat její reakci v neobvyklé situaci atd. V knize má místo pouhého objektu touhy hlavní hrdinky, podloženého především svou krásou, což je podle mě trochu škoda.

26.12.2012 1 z 5


Noční můra Noční můra Barbara McCauley

Při větě: "Určitě si čte nějakou Harlequinku se každý soucitně zasměje a polituje dotyčnou osobu. Vždyť to jsou přece neskutečné "slaďáky". V normálním životě je to úplně jiné. Tyto knihy zákonitě skončí happy-endem a pravidelná čtenářka se dle výše zmíněných kritizujících osob postupem času stane nenapravitelnou naivkou, která bude toužit po té samé romantice a po nehynoucí lásce, která obklopuje hlavní hrdinky těchto knih. Takže: " Ruce pryč od slaďáků totoho ražení!" říkají lidé s oblibou.
Místo abych názory ostatních jednoduše převzala, rozhodla jsem se, udělat si na nějakou tu Harlequuinku názor vlastní...
V knihovně jsem si v obrovské hromadě miniknížeček náhodně vylosovala Noční můru. "Noční můra? A to má být zamilované?" přemítala jsem si mimoděk. To bude nějaký omyl. Ale kdepak! Knize opravdu nechyběly prvky jako je třeba dokonalá, krásná a křehká žena; tvrdý, drsný, nespoutaný avšak ve svém nitru něžný a láskou oplývající ochránce; příběh protkaný láskou a až neuvěřitelně krásný konec.
Samozřejmě vím, že je to v životě trochu jinak a že princů, kteří by se třeba jen částečně podobali mužům s drsnou slupkou, pod níž se ukrývá něžnost a cit a kteří výše zmíněné vlastnosti projevují vždy ve správnou chvíli, je v dnešní době jako šafránu, ba dokonce ani neexistují, zatímco v těchto knihách běhají v hojném počtu.
Ale myslím, že každá dívka či žena má právo z běžného denního shonu a mnohdy i tvrdého života uprchnout do sféry snů a ponořit se do života krásných a bezchybných. Říká se, že je dobré být STÁLE nohama na zemi, ale já myslím, že sny, ač někdy nesplnitelné, by měl mít občas každý. ;-)

26.12.2012 1 z 5


Co to je, když se řekne... Co to je, když se řekne... Ladislav Dvořák

Vynikající nápad na námět knihy. Příběhy jsou za sebou uspořádané tak, že plynule přechází z jednoho okruhu (Olymp, Řím, Ježíš, Židi, stašidla,...) do druhého, takže nemáte pocit chaosu. Naopak! Postupujete po jednotlivých - avšak provázaných - bodech, krůček po krůčku.
Je nad mé síly si ty krásné příběhy zapamatovat úplně všechny, ale i přesto jsem zase o něco moudřejší. :-)

25.12.2012 4 z 5


Zločiny ve jménu cti Zločiny ve jménu cti Ayse Onal

Nikdy bych nevěřila, že to řeknu, ale po přečtení této knihy (zvlášť vybraných příběhů z ní) neshledávám jako jedinou oběť skutečně zavražděnou dívku. Obětmi osudu se stávají především sami vrahové. Mnohdy dívku, ať už se jedná o sestru, dceru či dokonce matku, velmi milují a vlastnoručně ji zabít, je to poslední, co by chtěli udělat. Jenže MUSÍ! Víra* a hlavně to, jak ji chápe celá okolní společnost, mu nedovolují zachovat se jinak! A tak se stane MUŽEM, co spáchal „ZLOČIN VE JMÉNU CTI“. Obecně vzato je pak dotyčný chován v úctě a čest celé rodiny je očištěna. Není tomu tak ovšem vždy. – V knize je patrné pokrytectví společnosti, která jedince k vraždě (někdy přímo, jindy nepřímo) donutí a když je pak po všem, truchlí za mrtvou, spílají vrahovi, kterého šmahem odvrhnou, odsoudí a záští, ignorací či netečností ho uvrhnou do věčné samoty vězeňské cely.

Pozn.: *Víra - nikoli v pravém slova smyslu - Korán tuším nic takového nepovoluje

23.12.2012 2 z 5


Nejste tady poprvé Nejste tady poprvé Edith Fiore

I kdyby to nebylo skutečné, i kdyby žádné minulé životy neexistovaly, musím říci, že je to zajímavé čtení.

23.12.2012 3 z 5


Anna Leonowensová a král Siamu Mongkut Anna Leonowensová a král Siamu Mongkut Zdeněk Čech

Líčení Siamu, ověnčené historickými fakty, neurazí ale ani nenadchne. Radost z knihy mi však brala na nervy lezoucí, krajně nesympatická hlavní hrdinka, která je na můj vkus až přespříliš sebejistá. Nemluvě o tom, že neví koho by kde uhnala, zatímco vcelku klidně na x let opustí své dítě a sotva se k němu po letech vrátí, v duchu vypočte všechny jeho nedostatky - zanedbaný vzhled atd., už si to plánuje odfrčet zase jinam. Že opět bez dítěte nemusím ani zmiňovat. Rozum mi nad tím zůstával stát!

23.12.2012 1 z 5


Krásná pokojská Krásná pokojská James Ellison

Klasický popelkovský příběh. 4 hvězdy dávám hlavně za sympatické podání Jamese Ellisona. Příběh je napsán poutavě, čtivě a bez komplikovaného vyjadřování, o to víc je pak člověku blíž a dokáže vtáhnout. Aniž byste si to zvlášť uvědomovaly, přirozeně se do situací vžijete.

20.12.2012 4 z 5


Ať žijí duchové Ať žijí duchové Jiří Melíšek

Ač to nebývá zvykem, musím konstatovat, že všem jistě velmi dobře známý film, je zdařilejší než tato kniha. Snad je to proto, že navzdory obyčejům je předchůdcem knihy právě on, nikoli naopak. Nebo je to absencí báječných dnes již skoro kultovních písní? Je to možné. I když jsem si po celou dobu čtení představovala líbeznou tvář Leontýnky a dalších herců z filmu, postrádalo to prostě šťávu.

20.12.2012


Zatajená minulost Zatajená minulost Frieda Birkner-Mahler

Pokud bych měla hodnotit, jestli splnila účel (po Živagovi jsem potřebovala něco lehkého, oddychového...) tak bych ji musela dát 100 %. Ale vzhledem k tomu, že se snažím hodnotit komplexně, nemůžu jí srovnávat s takovými velikány, jakými je např. Jana Eyrová, takže proto to nízké ohodnocení. Ale jak říkám fajn čtivá knížka pro uvolnění a odreagování, od které žádné hlubokomyslnosti vlastně vůbec nečekáte a v dané chvíli ani nechcete.

20.12.2012 1 z 5


Doktor Živago Doktor Živago Boris Leonidovič Pasternak

I přes jistou nesnadnou čitelnost, nesčetné množství jmen a změť postav rozhodně nelituji, že jsem knihovníka neodmítla. Úžasným dovršením bylo zhlédnutí filmu. Nejen že se mi mimořádně líbil, ale hlavně mi pomohl pochopit a ujasnit si mnohé události, které mi v knize nebyly až tak jasné. Výsledný pocit? Báječný! Za mé relativně nízké hodnocení může opravdu jen ta náročná čitelnost. Samotný příběh je moc povedený.

20.12.2012 2 z 5


Tchaj-pan Tchaj-pan James Clavell

Toto skvělé dílo je plné obchodních intrik, politiky, pletichaření, důvtipu, vychytralosti a taktiky, přičemž krásně vykresluje rozdíly mezi evropskou a čínskou kulturou. Naprosto mě dostávaly pasáže o hygieně, kterou Tchaj-pan přejímal od Číňanů a její pravidla pak zaváděl ve svých řadách námořníků a blízkých, kteří se považovali v porovnání s pohanskými Číňany za "ty civilizované". :-)

Knihu stojí za to na začátku neodložit, protože později... na to už ani nepomyslíte. ;-)

18.12.2012


...ale pomoci jsem si musela sama ...ale pomoci jsem si musela sama Silvia K.

Opravdu silné kafe. Obávám se, že já osobně bych po takovém zážitku zřejmě ztratila zdravý rozum a i kdybych byla zachráněna, návratem do života by byl ústav pro duševně choré.

18.12.2012 4 z 5


Memento Memento Radek John

Kniha mě úplně nepohltila. Zřejmě to bylo zaviněno neustálou potřebou správně se zorientovat, nutností být v pozoru, co se týče střídání přítomnosti s minulostí, první osoby s třetí apod.

Jako vlastní hlavní myšlenku knihy vnímám to, že zbavit se fyzické a duševní závislosti není vůbec snadné, ale vymanit se z drogového světa při pomyšlení na zoufalé prognózy do běžného života, nulový smysl bytí, absenci jakýchkoli zájmů, je možná ještě těžší. Dílo poukazuje na to, že drogově závislí si neumí vůbec představit, co by v životě jinak dělali.

18.12.2012


Chrám Matky Boží v Paříži (zkrácená verze) Chrám Matky Boží v Paříži (zkrácená verze) Victor Hugo

Četla jsem vydání z roku 2000 - zkrácené právě o zdlouhavé popisné pasáže, se kterými má většina komentujících velký problém a mohu ho jen doporučit! Příběh nic nebrzdilo ani neodsouvalo na druhou kolej. Události měly spád a člověk se mohl plně soustředit na děj, postavy a jejich osud. Krásná kniha. Vyzdvihla bych skvělé zápletky.

11.11.2012 4 z 5


Obraz Doriana Graye Obraz Doriana Graye Oscar Wilde

Příběh velmi dobrý, konec dechberoucí. Psáno ovšem jistou zvláštní, trochu těžkou formou. Díky ní a úvahám lorda Henryho, jsem si knihu musela číst nahlas, abych zabránila usínání.

10.11.2012 2 z 5


Sedící žena Sedící žena Guillaume Apollinaire

Jedna z nejhorších knih, které jsem kdy četla. Opravdu jsem vnímala pouze jednotlivá slova, přičemž děj mi značně unikal - zda-li nějaký byl... :-( Dodnes nevím, o čem pojednávala, což beru jako takovou malou osobní prohru, protože čtu ráda a nic podobného se mi ještě nikdy nestalo.

10.11.2012


Černé lodě před Trójou Černé lodě před Trójou Rosemary Sutcliff

Miluji ten příběh. Jakož i celou antickou mytologii. Knihu jsem četla už jako dítě, takže jsem se trochu ztrácela ve změti všech těch jmen bohů a válečníků. Často jsem na předchozích stránkách dohledávala, kdo je kdo. Už tehdy jsem ale věděla, že mi to za to stojí. Krom jednoduchého líčení ala pohádka bych vyzdvihla úžasné ilustrace.

04.11.2012 5 z 5