Daisuke komentáře u knih

Tahle novela je jako vír na moři - přitáhne si vás, nejdřív zlehka, potom čím dál silněji a než se nadějete, už jste na dně. Příběh několika nenávratně rozbitých životů má podmanivě temné kouzlo. Zároveň zde zaznívá cynické varování, že za výjimečnost se platí... Drsné, naturalistické čtení, které vám uvízne v hlavě jako sekera.

4 16.06.2022

Viewegh je prase, hovado, držgrešle a opilec. Také je to ubohý, sebestředný, misogynní ublíženecký ubožák, který chrlí špínu na všechny kolem sebe a je pro své blízké jen přítěží. Nic z toho mi nevadí. Štve mě jen to, že o tom neumí psát.

Tahle slohovka šedesátiletého kluka na téma "Král Já První" se prostě nedá číst. Fanfarónské chvástání, kde všude byl na dovolené, s kým slavným se tam potkal, jakou naivní husičku tam sbalil a kolikrát se tam zkároval prokládají xkrát opakované únavné stížnosti na exmanželku, na to, kolik musel za něco zaplatit peněz a také na bývalého nakladatele (kterému by měl podle mého názoru líbat nohy - podržel ho i poté, co Viewegh ztratil po úraze, který si sám přivodil, soudnost a schopnost psát a vydal mu ještě několik mizerných knih, než ho Viewegh hodil přes palubu).

Milosrdně krátký (a odpudivý) text prokládají a uměle natahují rozsáhlé vsuvky od Vieweghových kamarádíčků (obvykle bývalých - Viewegh není člověk, se kterým byste se chtěli kamarádit), kteří se zoufale snaží najít na jeho stále mizernějších knihách něco pozitivního. Kontrast mezi jejich profesionalitou a Vieweghovým diletantsvím bolí, nejvíc patrný je asi u jiskřivě vtipné satirické vložky Denise Vereckého, který se ufetoval k smrti před nějakými deseti lety.

U Povídek o nelásce jsem sliboval, že další Vieweghy už číst nebudu. Tady jsem udělal výjimku - doufal jsem, že autor využije tuto příležitost k důstojné derniéře. Nu, nestane se tak, obávám se, že už smolí další zhůvěřilost. A jen tak na okraj, řekl bych, že těch nevěr bylo ještě víc, než přiznává (a také je všechny nostalgicky bagatelizuje ve stylu "mladost radost", jsme přece chlapi a je to naše přirozenost, ne?). S Američankou Kristin se podle vlastních slov rozchází kvůli její reakci na 11. září 2001, a ani ne o rok později má veselku s arcizlounkou Veronikou?

No nic, krátce a stručně - Děravé paměti jsou zářný příklad toho, že ani papír nesnese všechno...

Tohle je čirý amatérismus, ať už se bavíme o veršování nebo ilustracích. Jestli autorce v době vzniku bylo míň než osmnáct, tak by pro ni snad mohla být ještě nějaká naděje.

1 27.04.2022

Erotikonu jsem dal tři hvězdičky, tohle je trochu slabší, ale na dvě hvězdy to zase není. V postavách budete mít guláš až do konce knihy, myslím, že by Hartlovi neuškodilo přidávat do knih jakési dramatis personae (včetně rodokmenů). Tím spíš, že půlka postav je spolu nějak spřízněná...

Pokud jde o samotnou knihu, jedná se o takovou českou a notně rozředěnou variaci na Lásku nebeskou. Příběhy hromady postav se odvíjejí tak nějak nezávisle, některé míří do ztracena, jiné do neštěstí, ale většina končí happyendem na Silvestra. Nenáročné jednoduché čtení, psané lehkou rukou.

5 08.12.2021

Tohle je samoúčelný festival násilí, protkaný simplicistními metaforami. Plus si zaslouží snad jen za dětsky jednoduchý a věcný jazyk, který však ztrácí důvěryhodnost ve chvílích, kdy se autor vyžívá v popisech bezuzdné krutosti. Pokud hledáte nějakou dokumentární hodnotu, tady jí najdete zhruba stejně jako v knihách Svena Hassela, jediný rozdíl je v tom, že zde hraje hlavní roli oběť válečných zločinů a ne jejich pachatelé.

7 18.08.2021

(SPOILER) Velký špatný. Toto není kniha pro fanoušky Jojo Moyesové, jak inzeruje obálka, ale spíše pro zoufalé fanynky Danielle Steel. Máte tu všechny rekvizity: New York, rakovinu, zaměstnanou profesionálku, které chybí láska, slečnu-diblíka, která jí k tomu prozření dovede, a dva chlapy, kteří se liší jako oheň a voda. S tím rozdílem, že zde jsou si vlastně dost podobní - oba dva jsou hodní, spolehliví a neuvěřitelně nudní. Tohle prosím není žádný moderní, chytrý společenský román, který by kombinoval romantiku, vtip a drama. Tahle kniha je zastydlá v raných devadesátkách. Kdyby byla zfilmovaná, dokážu si adaptaci živě představit někdy v sobotu odpoledne na TV Hallmark.

Jako trochu depresivní náhled do každodenní reality amerického občana působí chvíle, kdy si třiatřicetiletý diblíček (a navíc milionářská dcerka) poprvé v životě zařizuje kartičku zdravotního pojištění. A jinak je to samá naleštěná nuda, úspěšné kariéry, večeře v nóbl restauracích, kecy o nemovitostech a aby se neřeklo, tak také nějaká ta diverzita, aby si autorka mohla odškrnout pár kolonek.

7 20.05.2021

Tady není co řešit, Berserk je srdeční záležitost. Pokud se vám první kniha zdá jako primitivní rubanice, dejte tomu přesto šanci - příběh se pořádně rozjíždí až od začátku Golden Age cca v půlce třetí knihy.

10 09.09.2020

Tady jsem udělal chybu, které se normálně snažím vyhýbat. Nejdřív jsem si pustil seriál, pak jsem se dal do knih. Když jsem koukal na seriál, říkal jsem si, že to je šílená, ale zábavná slátanina. To jsem netušil, že komiks je ještě daleko ujetější. Najdete tu fakt všechno, superhrdiny, šílené vědce, divné roboty, skákání časem (které já osobně
v knihách a filmech nesnáším), tajné vraždící organizace... Musím říci, že seriál je podstatně příčetnější a látce to prospělo, podobného zacházení se ostatně dostalo třeba i komiksu Boys (česky Banda). Umbrella Academy se nedá brát vážně, prostě proto, že se sama vážně nebere.

3 19.06.2020

Opakovaný vtip není vtipem. Ač nerad, musím poznamenat, že se Kotleta nejspíš už úplně vyčerpal a teď už jede na výpary. Přišlo mi, že ve Spadu a dalších postapo knihách chytnul druhý dech, ale Underground už zase padá do starých kolejí. Hrdinové jsou buď neprůstřelní nebo snadno opravitelní, ženské postavy mají výrazovou škálu nafukovací panny, cyberpunková Praha navzdory dlouhosáhlým popisům nepůsobí přesvědčivě. Čte se to pořád dobře (jako jakýkoli jiný pulpový román), ale už dochází k únavě materiálu u autora i čtenáře.

12 15.06.2020

Přečetl jsem sto padesát stran, pak jsem to kvůli pekelnému překladu vzdal. Tohle je bezpochyby ta nejhorší ukázka překladatelského řemesla, která se mi za poslední roky dostala do rukou. Knihu (která je jinak jen průměrný thriller) to totálně zabíjí, musím říci, že překladatelka by se měla stydět. Nedočetl jsem, tak nehodnotím - z přečtené třetiny kniha vypadala tak na tři z pěti, za ostudnou redakční práci bych s čistým svědomím udělil odpad, čili konečný výsledek by byl s přimhouřenýma očima za dvě hvězdy.

Než se vůbec dostanu k samotné knize, musím si ulevit: korektor Martin Svoboda by zasloužil pověsit za uši do průvanu! Tolik vážných hrubek jsem snad v knize z Arga ještě neviděl, hlavně druhá polovina knihy je jimi prošpikovaná. Místy jde o pochopitelné chybky ve stylu mě/mně nebo o chyby ve shodě, ale dočkáte se tu i perel jako "s nuceným veselým" (str. 394). Odpovědná redaktorka na svou práci také trochu dlabe, v knize jsem se dozvěděl, že pětadevadesát tezí přibil na vrata kostela nikoliv Martin Luther (1483-1546), ale Martin Luther King (1929-1968), který byl v roce 1893, kdy se román odehrává, ještě pochopitelně na houbách (a žádné teze nikdy nikam nepřibíjel, to jen pro pořádek).

Paradoxně to byla asi nejzábavnější část románu. Slibně rozjetý začátek s krásným jinotajným jazykem se brzy rozplizne do ztracena, některé dějové linie se vytratí úplně a jiné trochu vyšumí. Z gotického viktoriánského románu se stává spíš suchopárné vyprávění o tom, jak se nafrnění Angličané vzájemně zvou na čaje, kde se duchaplně uráží a pak si píšou dopisy. Nad touhle knihou jsem strávil daleko víc času, než by se mi líbilo - a rozhodně víc, než si zasloužila.

11 28.05.2020

Hartl je mistr konzumní odpočinkové literatury. To je hodně dvousečný kompliment... Kniha je vlastně docela fajn a snadno se čte, přidanou hodnotou je určitá mezigenerační výpověď. Jen časem dochází k únavě materiálu, milostný život je přeci jen téma, které se vyčerpá rychle - a tady se nic jiného neřeší.

6 15.05.2020

Škoda. To je nejčastější slovo, které mě při čtení této knihy napadlo. Škoda, že to nebylo dokončené. Škoda, že kreslíř (o kterém se Jodorowsky, mezi jehož mnohé přednosti skromnost přece jen nepatří, vyjadřuje jako o "mistrovi") nedožil vyššího věku. Škoda, že ho skoro nikdo nezná. Škoda, že si to skoro nikdo nekoupí. Škoda, že si na scénáři nedal Jodorowsky o malinko víc záležet, zvlášť když věděl, že nad jeho kresbou stráví Gal tisíce hodin. Tohle mohlo být tak dobré...

4 15.05.2020

Velké překvapení, jedna z nejlepších českých knih, které se ke mně za posledních několik let dostaly. Vyprávění přes poměrně složitou stavbu (dvě dějové linie, z nichž jedna navíc obsahuje flashbacky) zůstává přehledné, nijak nemoralizuje a z postav nedělá anděly ani démony. Díky skoro filmovému střihu si Prak podle mě skoro říká o adaptaci - novinář Marek by perfektně seděl Janu Budařovi a soudruh Tonda zase Miroslavu Donutilovi.

11 11.03.2020

Chtěl bych vidět puberťáka, který poslechne byť jen jedinou radu v této návodné publikaci; použitelná je maximálně jako hodně základní učebnice rodinné výchovy. Každá nová kniha z Francie mi potvrzuje, že frantíci jsou prostě paka.

1 10.03.2020

Kratičká knížka kratičkých povídek ze šuplíku, kterým by snad v tom šuplíku bylo i líp. Všichni hrdinové povídek jsou lůzři a nýmandi, kteří se zničehonic rozhodli pro nějakou neužitečnou revoltu proti stereotypu. Netuším, co tímhle chtěl autor říci - a troufám si tvrdit, že to netuší ani on.

2 09.03.2020

Obvykle si u knih stěžuji na pomalý spád, Deníku kastelána by ale možná slušela větší zdrženlivost. Řeší se tu strašná spousta problémů najednou. Zápletky, které by šlo v Ordinaci v růžové zahradě pitvat deset patnáct epizod, tu jsou nastřelené na dvou stránkách a rozseknuté na té třetí. Příjemný nádech duchařiny bohužel ke konci knihy sklouzl k vlastní parodii - boží mlýny na zámku evidentně melou opravdu efektivně a zámečtí duchové mají na konci knihy víc zářezů na pažbě než Arnold v prvním Terminátorovi. Nabízí se otázka, proč se duchové dávno nezbavili padoušského bývalého kastelána, když jim vraždění jde jedna báseň... Na druhou stranu musím vyzdvihnout, že i když je Deník kastelána hrozná ptákovina, nudit se při čtení nebudete. Boček prostě psát umí.

8 09.03.2020

Dlouho se mi do rukou nedostal podobně úžasně ilustrovaný komiks. Přečetl jsem ho dvakrát za sebou - napoprvé jsem hltal příběhy z drsných chlapských světů, napodruhé jsem se jen kochal kresbou. Skoro každá stránka si říká o zvětšení do formátu A2 a vylepení v pokoji nějakého puberťáka. Příběh jednotlivých částí knihy by šel jedním slovem popsat jako "conanovský" - ne moc originální, ale stylový. České vydání je navíc skutečně velkorysé, kvalitní tisk, papír a vazba. Chvályhodný vydavatelský počin, jen kdyby se kniha nejmenovala tak sucharsky...

2 27.02.2020

První dvě třetiny knihy se táhnou jak smrad. Čekal jsem, kdy se konečně začne něco dít; ke konci se příběh jakž takž rozpohyboval, i když to také nebyla žádná sláva. Do té doby budete, zvlášť pokud jste chlap, trpět jako zvíře.
Nesympatická hlavní hrdinka v podstatě jenom chodí k sousedkám na kafe, bábovku a kus řeči, kdy spolu proberou všechny drby co kde zaslechly. A tím to končí. Pokud si sednete na tři hodiny někam do účtárny a budete poslouchat, co si mezi sebou kolegyňky vypráví, bude to nejspíš docela podobná zkušenost jako četba tohoto bestselleru. Jestli se vám líbily Sedmilhářky nebo nějaké ty Dívky v různých dopravních prostředcích, Fáma pro vás bude nejspíš další vhodný zářez na pažbu.

4 24.02.2020

Hodnotit klasiku postrádá smysl. U Maupassanta se snoubí výjimečný spisovatelský styl s naturalistickým viděním světa, k jeho knihám se vracím když si chci "vypláchnout" po dočtení přiblblých psychothrillerů nebo českých společenských románů.

2 19.02.2020